Príspevky užívateľa

Chvíli čekala než Peckovi dojde o čem tady mluví a k čemu ho vybízí. Pohyb jeho ocásku naznačuje, že už chápe a když dokonce zkusí zopakovat slovo první, tak hned vyrazí k jeskyni. Stačí když poběží podle stop, to snad zvládne.
Arty ještě počká než za ním vyběhne Feier a pak se normálním krokem za nimi vydá i ona.
To, že běží naznačí vždy jak se vlček ohlédne, aby si nemyslel, že maminka na nějaký závod kašle

Jakmile se Targa chystal podat vysvětlení k tomu, co před chvílí říkal, přišlo vyrušení. Akorát teď ne takové, na které se můžou zlobit. Jeden z prcků se probral a zlobit se může akorát tak na ty dva dospěláky, co ho probudili svým klábosením.
Střihla ušima k hrdinovi a sklonila hlavu k hrdinovi, při čemž zároveň stáhla svůj ocas pryč od vlčat. Aby Targa viděl, tak jak chce.
Hrdinovi věnovala tu vyžádanou pusinku aby ho ujistila, že je tu stále s ním a následně zvedla hlavu a koukla na Targu, který zdá se být zvědavý. Jen jak tak na něj koukala, chtěla vědět co chtěl říct- co znamenala jeho předchozí slova- rozhodně to nenechá jen tak.

"závod" zopakovala opět tohle slovo, aby ho měl hrdina možnost slyšet vícekrát a lépe si ho tak pamatovat.
"kdopak bude první v jeskyni? Doma?" tuhle větu by pravděpodobně pochopit měl a vlastně v to Arty i dost doufá. Protože si není moc jistá jak mu to teď říct tak, aby ho tu nezdržovala o moc déle vysvětlováním. A zároveň tak, aby ho dostala do jeskyně bez zbytečných protestů.

Sledovala Feiera, který se chystal něco udělat, a tak se taky stalo. Zahrál porážku a svalil se do sněhu. Je ráda, že se zde neprojevuje jako vždy, jako bručoun. Ale když tam nad tím přemýšlí, ani by to do něj neřekla. Nemyslel by si, že bude schopen si s vlčetem takto hrát.
Hrdina je nyní opravdu nadšený, že svého strejdu dostal a dává to jasně na jevo! Sklonila k němu hlavu a něžně do něj dloubla čumákem společně s pusinkou, kterou si zasloužil za tak skvělý výkon.
Jenže si u toho celého nemohla nevšimnout, jak už je prcek trošku unavenější. Kdyby nebyl sníh asi by to ještě neřešila, ale teď? Měli by se pomalu uchýlit zpět do jeskyně.
"co takhle závod?" dala větší důraz na slovo závod a čekala na reakci Saniho

Hrdina to zkusil znovu a tentokrát více úspěšně! Šikulka! Ale to si nevšimla Feiera, který jí už hodil sníh mezi uši- hmf! Zatřásla hlavou tak, že se sníh rozletěl všude kolem a Feiera nějaký rozhodně neminul.
Sankari to pak ale vymyslel, vskutku inteligentně. Využil silu svého hrabacího umění a započal pořádný útok na Feiera. Arty na něj jen tak hrději koukala. Je prostě pěkný vidět, jak si její drobek dokáže poradit

Feier jí to samozřejmě hned oplatil, což také čekala. Ale nevyhýbala se, přeci jen pro vlče bude větší sranda, když jí to jakože sejme. Nechala na sebe spadnout sníh a pak jen koukla na Saniho, který se už snažil udělat to samé.
Jenže stalo se jak mohla očekávat. Snížek mu spadl na záda a on rozhodně nevypadal, že to chápe. Čumákem mu sníh ze zad smetla tak, aby ho u viděl. Pak ale zabořila cumak do sněhu před ním a opravdu lehce hodila trochu sněhu i po něm

Stála na místě aby toho prcka nezašlápla mezitím, co si dělal osmičky mezi jejíma nohama. Když se zastavil mezi předníma nohama, koukla tam jako on, neboli na Feiera, který ho pobízel ke hraní si ve sněhu. Pocítila ale Sáního pohled, který byl mířen na ni. Koukla proto na něj taky. "hrát" zopakovala a odtupila od něj. Chce mu něco předvést, tak ať má dobrý výhled.
Sklonila hlavu a čumák zabořila do sněhu, načež hlavu prudce zvedla a vystřelila tak sníh na Feiera. Útok!

I ti málo Vlčkovi stačilo k dalšímu návalu radosti, jenže více se už ani Arty nezmůže. Každá věc jí připomíná tu ztrátu- teď ji tak probleskla v hlavě představa, co kdyby tu teď takhle dováděli nadšením všichni tři? Hmhh- úsměv jí z tváří myslel a jen krátce sklopila hlavu a zavřela oči, snažíc se zadržet slzy, které by teď nejradši vyšly na povrch.
Nemůže se tu ale před Sanim zhroutit! Vždyť by mu tak zničila radost!
Vzchopila se a koukla na něj, jenže to už se k ní natahoval a snažil se ji dotknout. Hned hlavu sklonila aby se mohl opřít a dokázat co chtěl, ale pozdě! Už spadl do sněhu, naštěstí do sněhu. Arty sebou jen cukla. Sakra! Nechala se sebou chvíli unést a už prcek padal! Teď už mu ale okamžitě pomohla dostat se na nožičky, při čemž zkontrolovala, že je v pořádku.

Celou dobu mu dělala oporu, ale víceméně to přeci jen zvládnul sám! Je na něj opravdu hrdá. Ano, z pohledu dospělých jsou takové kameny úplné nic, ale pro prcka jako je Sankari, to je něco obrovského. A za zdolání si samozřejmě zaslouží pochvalu!
"no vidíš jak jsi to zvládnul"
Pověděla. Vidí v něm tu radost, kterou s ním nejde nesdílet- Arty se prostě musela lehounce usmát. Dokonce i špička ocasu už provedla náznak mávnutí. Ale stále nic extra, i přes to, že je za pokroky jejich vlčátek opravdu ráda.

Kouká na hrdinu, který se tak usilovně snaží všechny ty slůvka pobrat. Vážně ti měla podat lépe- sakra to už není schopna něco vysvětlit vlastnímu vlčeti? Vždyť i od Feiera to pochopil lépe!
Celkem jí zamrazilo a otřásla hlavou aby se toho pocitu zbavila, ale to už byl Sáňkaři zase nahoře. Jak se tam dostal?! Tak rychle! Hned k němu zase priskočila, přeci jen si jí sám Volák k sobě. Jasně, teď se bál jít dolů, protože očekává bolest, to je zčásti dobře- jen mu teď musí nějak ukázat, jak dolů slézt bezpečně.
Opět ho čumákem podepřela tak, aby nespadl po hlavičce dolů a popostrčilq ho aby se vydal kupředu, směrem k zemi. Pořádně hlídá aby nespadl, kdyby mu to podklouzlo

Feierův výstup byl vcelku zajímavý. Chtěl malého zachránit, akorát Arty to stihla o trochu dříve nu. Jedno ucho namířené k němu očekávajíc nějaké nadávky, ale stejně nic.
Na Sankarim si nešlo nevšimnout těch nechápavých oček.
"podívej"
Namířila čumák směrem ke kamenům, po kterých ještě před chvílí sáňkaři lezl. A využila i Feierovo výstupu. "musíš si dávat pozor-" upřímně? Zlehčovat vysvětlování tak, aby to vlčata chápala byl i pro ní trošku problém- nebyla si stále vůbec jistá zda mluví pokaždé srozumitelně. "kameny nejsou rovné- a při takovém skoku, by sis mohl narazit čumáček jako tady strejda, a to bys potom měl au" snažila se k němu mluvit pomalu a klidně.

Na Feierovu omluvu jen střihla ušima, nic víc. Věnovala se hrdinovi, který brzo pokořil svůj první obrovský výšlap. Jeho radost jí neskutečně těšila a taky byla ráda společně s ním.. akorát na venek to tak vidět vůbec nešlo. Tvář kamenná bez jakéhokoliv projevení emocí, ocas stažený. Jediný záblesk štěstí šel na okamžik vidět v jejich prázdných očích, ale to už ji Sankari pořádně vylekal! Skočil snad doslova šipku bez toho aby si uvědomil, že v tuto chvíli to nebyl dobrý nápad. Její postřeh jí teď ale celkem dost pomohl! Rychle zachytila prcka za správné místo za krčkem a opatrně ho položila. "tohle nesmíš dělat, hrdino" řekla mu tichounce a olízla ho na hlavičce, čímž mu uhladila rozcuchanou srst.

Stadley si vzal na starost Grace a Feier zase Sankariho. Aby měla Arty taky nějaký ten klid. Sice něco pojedla, ale nervózní byla teda dost. Nemít u sebe ty drobečky pro ní bylo zatím celkem těžké. Neskutečně se o ně bála, bála se, že přijde i o ně! Proto už to nevydržela a musela se alespoň po jednom z nich jít podívat. Věděla, že Stadley šel s Grace někam trochu dále- což se jí nelíbilo, ale co nadělá. Mezitím co Feier vzal Sankariho jen kousek od jeskyně.
Jak se tak blížila k louce, v hlavě se jí tvořilo mnoho scénářů, co by tak mohla vidět, kdyby se naplnila nějaká z jejich obav o prcka. Ale realita byla jiná. Netrvalo dlouho a před očima měla obrázek těch dvou, jak si společně vykračují.
Na chvíli si jen sedla do sněhu a z dálky je sledovala. V jednu chvíli ji hlavně zajímalo, jak se Feier zachová ve chvíli, kdy se Sáňkaři snažil na něco výlezt! Ona sama ví, jak by reagovala, ale co Feier? Ten prostě nevěděl! Už už se postavila, že tam vyrazí, když v tom Feier prcka prostě vzal a dál ho bokem. Ulevilo se jí... JENŽE TA MALÁ POTVŮRKA SI NEDÁ ŘÍCT! teď už na nic nečekala a vydala se přímo k nim.
Obešla mlčky kolem Feiera a přistoupila k hrdinovi, který si prostě chtěl dosáhnout svého.. a v tom ho Arty samozřejmě podpoří!
Postavila se za něj a čumákem se natiskla lehounce na jeho bok tak, aby byla oporou a aby mu zároveň pomohla se nahoru dostat. Samozřejmě je připravena na chvíli, kdy bude muset jít dolů, tam by se prcek mohl natlouct taky!

Pozvedla ouška, když se jí dotkl čumákem na čumák. Koukala mu do očí a čekala, co z něj vyleze.
Naslouchala jeho slovům a tvářila se trochu nejistě. Normálně by asi chápala hned, ale teď si není moc jistá tím, jak přesně to vlk myslel.
Když si však sundal kápi, trochu se vzdálila a sledovala ho- načež už jen vyjeveně zírala na jeho proměnu očí
"já-" polkla a přemýšlela jak se zeptat. Vlk se ji snažil něco říct a ona tupá hlava neví. "co jsi tím chtěl říct?"

Samozřejmě hned souhlasila. Nijak jinak to stejně ani nebrala. Její srdce bije pro jiného.
Přikývla a taktéž se trochu odtáhla. Jen na něj uslzenýma očima koukala a občas ještě popotahla. Nechala si utřít slzy a pak už jen poslouchala jeho další vtípky, které s ní ale opět nedělaly vůbec nic.
"děkuju"
Řekla zničehonic tiše. Je mu za jeho oporu vděčná.