Príspevky užívateľa

Sama měla jedno ouško natočené k drobkům, aby hned věděla, kdyby se probouzeli, ale naštěstí to není třeba a spinkali si klidně dále.
Na dotaz začala téměř hned přikyvovat hlavou. Je to prostě úleva. Vybrečet se v přítomnosti někoho, kdo ve vás věří.

Bylo skvělé mít zde opravdovou oporu. Stadley jí jí často nabízel, jenže tam to nějak nebyla schopna přijmout, i když se jedná o jejího partnera, její důvěra v něj je slabší. O to více by si na místě Targy přála Jarumiho, ale i takový brácha Targa ujde!
Pláči nechávala volný průběh a nic víc nedělala. Nechala se obejmout i packami, ale jediné co dokázala ona bylo, být o něj takhle opřená.
Poslední poznámku si nějak nechala bez reakce ujít a rozhodně to dělat nehodlá! Bylo by to fuj.

Prve se jen nechala obejmout bez toho, aby ona cokoliv udělala, ale jeho slova jí už prostě dorazila úplně. Hlavou se přitiskla k jeho krku a slzy se jí nahrnuly do očí.
Je neskutečně ráda za tuhle smečku, že zde má kamarády, jako je třeba Targa a celkově ti, co jí dokážou podržet. Targa, Feier i Ikke, jsou pro ni jako bratři, bratři na které je spoleh ať se děje cokoliv
Čím více však Targa mluvil, tím méně se přestala bránit zadržování emocí a propadla v pláč, zabořená v jeho srsti.

Dost se držela aby nepropadla slzám jen si není jistá zda to zvládne celou dobu, co tu Targa bude- nezvládá se tomu vyhýbat a vyrovnat se s příčinou? To už vůbec.
Pozvedla uši jen co vyslovil její jméno a jen čekala co řekne dále. Obejmutí? Neví- neví jestli si k sobě a prckům někoho pouštět. Těkla pohledem po drobečcích a vydechla. Sama vi, že obejmutí je prostě něco, co potřebuje. Proto nakonec svolila prikyvnutim

moje pomyslela si, když Targa zmínil, že by mohl taky dostat, kdyby se setkali. Ale nic nahlas neříkala a nedávala na jevo.
"jo to je"
Kývla a řeč k jeskyni je tady. Že to vůbec načínala! Po jeho větě se jen musela na chvíli podívat bokem aby zadržela ten tíživý pocit, který jí chtěl opět přemoct.
Nádech výdech a pohled věnovala zpatky jemu. Zrovna když předváděl Feiera. Nezasmála se. Před očima se jí zobrazil ten obrázek, kdy i někomu jako Feierovi stekla slza po tváři.
"má emoce jen- jen... Se prostě objeví ve vážnějších- situacích" na sucho polkla a ouška přitiskla k hlavě

"dal mi ho sám"
Obhájila se jednoduše a hlavně pravdivě. To on se rozhodl jí ponechat nějakou památku, vzhledem k tomu, že ani jeden neví, kdy se potkají. Hlavně kvůli tomu, že Artemis se teď za hranice kvůli vlčátkům moc nepodívá.
"jistě. A v bezpečí jsem. Minule šel se mnou z hor až k hranicím, aby se ujistil že jsem v bezpečí" zase se musela lehce pousmát, ale to hned začala mluvit, takže to moc nešlo vidět "a tady v jeskyni, s vámi, mi už nehrozí nic-"

"ne, to ne- hranice by nedokázal překročit jen tak"
Ujistila ho hned, protože Jarumi s ufiknutými křidélky by byl smutný Jarumi a to by byla smutná i Arty.
Jen se pak trošku zarazila a s takovým výrazem na něj i koukla
"do smečky? To- asi ne- a proč by tu měl jít-" Arty ví jak to má s jeho bratry a dokud se nenajdou opět všichni tři, o smečce ani uvažovat nebude. A stejně k tomu nemá ani důvod. Jeho reakce na vtip o přidání byla tehdy jasná, tak proč si dělat zbytečný naděje.
"odhodlání a hrdost mu nechybí. Je jistě skvělým bojovníkem a rozhodně- to není žádný bručoun. A má to v hlavě- v pořádku" bůh ví na co, nebo na koho tím naráží. Jenomy jak si tak uvědomuje co říká, začíná se cítit celkem dost provinile. Vždyť tu teď myslí na jiného vlka, mezitím co má u sebe dvě vlčátka, které otce mají- tak napůl.

"děkuji, ale opravdu nemusíš"
Vážně neměla potřebu vlka o něco žádat, když ví, co s ním sníh dělá.
Targa se poté ale zeptal na pírko, které má Artemis stále u sebe. Od toho co jí ho Jarumi dál, ho skoro nespustila z očí. Jenže teď má Arty celkem problém- přeci jen se jedná o tuláka.
"asi nebudeš moc nadšen, když řeknu, že patří tulákovi"
Pověděla tišeji a sama na pírko koukla. Dokonce šlo vidět, že jí koutek trošičku cukl do úsměvu

"nemusíš se obávat. Neumrznu už jen díky magii a o pohádku ani zájem nemám"
Odpověděla a sklopila hlavu s pohledem k zemi, po jeho zmínce o nejlepší péči. Pfft.
"myslím, že to asi není potřeba"
Za celou dobu se jí na tváři neobjevila sebemenší známka po úsměvu, a to by se tu normálně s ním už smála.
"starají starají... A ne, nepotřebuju momentálně nic, vše zde je" ujistila ho

Sklopila uši a krátce cukla pohledem bokem a zase zpět na něj. Je snad pravda, že se někdo jen tak rozhodl za ní zajít? Prostě jen bez důvodu? Není si tím tedy moc jistá, ale náma potřebu v tomhle nějak odporovat a hádat se. Proč taky.
"oh... ty a sníh, chápu"
Přikývla.

Ani úsměv se jí na tváři neukázal, když vlk pověděl vcelku milá slova. Která ale skrývaly otázku, na kterou teď odpovídat moc nechce- je asi jasné, jak se právě teď Artemis asi má a ona sama by teď moc nebyla schopna odpovědi.
Proto radši přijde rovnou k věci, kdy se pokusí zjistit, proč Targa přišel
"co tě sem zavedlo?"
Zeptala se. Raději se vážně stará o druhé než od sebe a je si vědoma, že by teď Jarumi nebyl nadšen.. tehdy v nízkých horách se jí snažil navést k tomu, aby se neničila nemyšlením na sebe, ale právě teď je to asi ta největší pomoc.

Nespouštěla z něj oči, když se k ní nyní přibližoval.
"ahoj"
Pozdravila ho nazpět jen tak, aby se neřeklo, že už ani zdravit neumí. Pak už ale jen se souhlasem přikývla a povolila tak targovi si lehnout.
Opatrně jen přikryla spící prcky ocasem. Měla v sobě stále jakousi nejistotu a strach, že přijde i o tyto dva. Není to, že by si snad myslela, že by byl Targa schopen něco provést, ale jen chce mít menší jistotu.
Pak už jen zvedla hlavu a trochu lépe se páčkou podepřela, aby jí to nenutilo hlavu položit. Koukala na Targu prázdnýma očima a jen čekala až řekne to, s čím přišel

Uběhla už nějaká doba od toho dne, na který jen tak někdo ze zúčastněných nezapomene. Artemis se každým dnem snažila srovnat se ztrátou jednoho ze svých drobečků, ale stále si to nedokázala připustit. Je to sice silná vlčice, ale v tomhle.. to prostě nejde. Stále na sebe háže vinu a stále je jak tělo bez duše, které se snaží starat o své dva drobečky, kteří ji neopustili.
Většinou tady u ní v jeskyni byli jen léčitelé, kteří je hlídali, ale tentokrát se přišel ukázat i někdo další. Cukla ušima směrem ke vchodu jeskyně Targa samozřejmě, že hned věděla o koho se jedná. Zvedla hlavu a koukla na vchod do jeskyně "jen vstup" pověděla a hlavu zase položila s vydechnutím

Stále nevyslovila ani slovo a nedala na jevo žádnou reakci. U Feierovo zmínce o jídle nebyla moc nadšená. Popravdě byla ráda , že do sebe dostala aspoň tu vodu, ale nemá navybranou. Prcci potřebují jídlo, a toho si je Artemis vědoma. Pro ně se bude muset překonat ať chce nebo ne.
Pak ale padl dotaz Ikkeho a Arty jen lehce zakroutila hlavou. Nechce nic, nechce nikoho. Nic dalšího krom jejich drobečků a klidu

I když ji Feier řekl opak, stejně ho v tomhle neposlechne. Vyčítat si to bude rozhodně ještě dlouho- jak sakra mohla dopustit, že jedno z jejich vlčat zemřelo? Jak mohla být tak neopatrná a ohrozit vlastní vlčata az do takové míry? Pft- neni důvod to vyčítat komukoliv jinému. Jen sobě.
Na nic víc už nereagovala vůbec. Ani na pochválení jmen, ani na řešení hlídání, prostě na nic. Je jí jedno, kdo u ní teď bude. Teď chce jen klid