Príspevky užívateľa

Usmívala se na něj, při jeho pěkných slovech.
"budu!"
Potvrdila mu a zamávala ocasem. Jenže na něm viděla opět jak je skleslý.. přikročila blíže k němu s peříčkem v tlamě a dotkla se krátce čumákem toho jeho, prostě boop
"zase se uvidíme"
Prohlásila a zase odstoupila, načež se už pomalu vydala k odchodu... "tak naviděnou" rozloučila se a už si jen pokračovala svým směrem

Opět si ho poslechnu a souhlasně přikyvovala hlavou.
"rozumím. Budu se snažit jednat dle tvých slov" zazubila se.
Zvedla zvědavě uši, když ještě něco načal.. sledovala jak něco dělá s křídlem a pak? Vytrhnul si jedno z pírek? Lehce nechápavě naklonila hlavu na stranu, ale to už ji pírko položil před ní a oznámil o co se jedná. Možná to jemu mohlo připadat hloupé, ale Artemis vůbec! Zamávala ocasem a sklonila hlavu k pirku "děkuju" pověděla tiše. Už teď ví, že to pírko bude střežit jako oko v hlavě.

Neměla vůbec tušení, že vlka jejich brzké rozloučení tak moc svírá. Věděla jen, že to není příjemné ani pro jednoho, ale že až tak.. koukla na něj, když i on.
Usmála se- je prostě pěkný že má fakt starost, ale jeho hlas je zvláštní. Naštěstí se ale usmál! Konečně zas ten jeho úsměv! Mávla ocasem
"budu držet drápky, že se ti podaří je tam potkat!" povzbudila ho, mezitím co se zastavila na hranici. "dále už to zvládnu, takže se nemusíš obávat a rovnou leť k troskám" snažila se teď myslet opět trochu pozitivně

Ticho mezi nimi vládlo a slyšet šly snad jen okolní zvuky přírody a kroků těchto svou vlků po té, co se zase vydali kupředu. Hranice se blížila a Artemis si tím byla vědoma. Nechtělo se jí tam dojít, chtěla teď být s tímto vlkem o mnoho déle, ale jakpak to může zařídit, když to tu podělala a ani jeden neví jak ticho prolomit.
"hranice už je blízko" pověděla tiše a sklopila ouška "za chvíli se naše cesty opět rozdělí- na neurčito" švihla ocasem a pokusila se trochu usmát, načež se na něj podívala. "jsem ale ráda, že jsem potkala někoho, jako jsi ty. Děkuji ti, že jsi mi dělal společnost a dozor v těchto místech" teď mu ale už věnovala upřímný úsměv.

Opět jen mlčky poslouchala jejich slova a pokyny, na které jen lehounce ořikyvovala, aby se neřeklo, že je neposlouchá.
Když ale prcci usnuli a Ikke se stáhnul, ihned se kolem maličkých svinula do klubíčka, ale to se jí Feier zeptal na jména. Cukla ušima a koukla prvé na Sankariho a následně na Grace. "Sankari" chvíli se odmlčela "Grace" zamrmlala při pohledu na holčičku, ale nešlo si nevšimnout, že se nepatrně podívala i směrem k balíčku, který Feier odnesl pryč. Samozřejmě že má v hlavě i jméno pro něj, ale to tady říkat nebude. Slzy se jí nahrnuly do očí, a to si pak už jen schovala obličej pod svůj vlastní ocas a povzechla si

Jeho výraz byl poněkud překvapený a Arty si nyní nebyla jistá, zda bylo vůbec na místě se na něco takového vůbec ptát. Přeci jen něco takového ostatní neovlivní a je jen na ni co s tím udělá, no ne? I přesto se Jarumi pokusil nějak poradit. Poslechla si to s pohledem do země a oušky sklopenými. "budu se snažit" broukla tiše a nenápadně se pousmála nad poslední větou, kterou se i on snažil jaksi utišit.
Vydechla a trochu se proklepala. Možná aby se zbavila těch všech myšlenek a mohla fungovat dále. Proto přistoupila k němu "asi bude lepší pokračovat" pověděla a pomalu se zase dala do chůze. Přeci jen ona tady byla ta, co je zastavil a zdržovat Jarumiho ještě více je blbý.

Domluvy mezi léčitely jí šly jedním uchem tam a druhým ven. Neměla momentálně absolutní potřebu věnovat se ještě jejich domluvami, vzhledem k tomu, že nemluvil přímo k nim teda, aspoň si to myslí, že jí nic neřekli.
Po chvilce si k ní lehl i Ikke a hlídal maličké společně s ní. Načež se vrátil i Feier, který k nim dotáhl vodu. Konečně se mohla napít! Což také samozřejmě hned udělala. Napila se a následně si jen olízla pysky od zbytku vody, který jí zůstal od tlamy. Hned se vrátila pozorností k prckům. Beze slov a bez ničeho. Všichni se tu snažili zaměstnat, i když nemají daleko od toho, se zhroutit.

Feierovi už nic ohledně úmrtí neřekla, snaží se to teď zároveň opravdu potlačit a případně nechat na jindy. Musí se starat o živé. "jen ho nechte" Tišeji odpověděla Ikkemu o Stadleym. Stejně se probere brzy sám a Arty má teď na starost důležitějšího, a to Sankariho. Pomáhala jemu, tak jeho sestřičce se dostat k jídlu. A dokonce se jí to po chvíli opravdu povedlo! Oba prcci, včetně hrdiny se přisáli a papali. Napřímila uši a hned se aspoň trošičku pousmála radostí, že nejsou další problémy, které by nastaly, kdyby prcek nepapal.
Hlídala je, ať pijí a mezitím se koutkem oka podívala po Feierovi, který se samozřejmě zajímal o stav vlčete. "ano, něco málo ano" tichounce odpověděla.
Skrz svou starost o mladé si ani nevšimla, že se už Stadley opravdu sám probral. Pomalu k ní přišel a lehl si vlastně hned za ní, ale ona se nijak nepopřela. Jenom se o trošku více schoulila k prckům a přitiskla uši opět k hlavě.
Každopádně zmínka o vodě jí vcelku nahnala žízeň a doufá, že by jí nějakou tu vodu mohli poskytnout.. ale napřímo to neřekne, jak jinak

Artemis tak funguje a ani si to neuvědomuje. Prostě pomáhá druhým a na sebe jaksi kašle a do teď to zvládala. Jen, jak se toho momentálně děje tolik, už je toho prostě příliš.
stín..
trochu si povzdechla a prohlédla na něj.
"jak bych to měla udělat?"
Zeptá se poté, co do ni opět šťouchneš. Každopádně se rozhodně snaží, ač nepřímo, dát najevo, že on za nic nemůže, že nic nepodělal.

Jen se lehce ne moc upřímně usměje a uchechtne.
"není třeba aby je někdo na mě moc bral. Podřídím se jak je třeba a to stačí. Nenechám, do teď to šlo"
Možná by ty jeho slova nebral až tak vážně, ale to jedno slovo... To prosím, které vyslovil tak jinak, změnilo na situaci celkově pohled. Stáhla uši a pomalu se zastavila, opakujíc si dokola ty slova, která Jarumi řekl.. že by se nad tím vážně zamýšlela a něco s tím dělala? Zvláštní jak si dokáže jedno slovo a speciální vyznění pohrát s myslí vlčice, která to teď nemá pořádně vyrovnané. Což je u Artemis vlastně docela zvláštní. Vždy je přeci vyrovnaná a vpohodě.. jakto že si teď uvědomuje opak?

"v pořádku"
Zareagovala hned na jeho omluvu. Ani ji po něm nijak nechtěla jen.. se prostě trošku lekla a za zlé mu to nijak nebere.
Pak už si ale jen povzdechla.
"já už věci nějak vydržím, ale ostatním nechci působit bolest" řekla jen tak tiše. V hlavě se jí teď dost míchaly pocity ohledně Stadleyho.. co když se na ni opravdu vykašle? Hraje snad jen divadlo aby si mohl užívat vlčice? Nebo cokoliv?
Trochu zatřepala hlavou a vydechla

"děkuju"
Jen na to tiše poděkovala a usmívala se nad jeho nazváním jí samotné. Jenže pak musela uši přitisknout k hlavě a nejistě se na něj podívat. Co si budem, to zavrčení jí zprvu celkem dost vyděsilo, ještě když má pohled přímo na jeho tesáky, které... Které jí dávají dost špatné scénáře co by se stalo, kdyby byl tento vlk poněkud jiný než si doposud myslela. Naštěstí ale vyslovil tu větu a ona se držela toho, že něco hrozí jediné Stadleymu, ne jí nebo štěňatům.
"co ale nadělám. Je pravým otcem a nemůžu mu je zakázat. Nemůžu se od něj jen tak odstřihnout a navíc bych mu tím jen dost ublížila" broukla tichounce

Přikývla
"Joo pořádná rodinka, která mě snad nenechá ve štychu"
Pousmála se nad tím. Je skvělé pomýšlet na to, jak ještě nějakou dobu zpátky byla jen samotnou vlčicí, která se snad jen snažila přežít v jejím neustálém strachu a sleposti. A teď bude matkou s těmi nejlepšími přáteli ve smečce, která ji dělá ten nejlepší domov.
"nevím, nevidím mu do hlavy. Už tak mi stačí, že s mým momentálním stavem musím vypořádávat bez něj" zamručela a nijak moc to nerozváděla. Přeci jen by se opět vrátila k tématu, které probírali na začátku jejich rozhovoru.

"jo" přikývla "tady je to opravdu klidné. Výjimky se sice najdou, ale i tak, my jsme přeci ta obávaná smečka. Jak se říká, přejdi hranice a chcípneš"
Uchechtla se
"to Joo" Úsměv se jí opět objevil na tváři a ještě zamávala ocasem. "takže už dva strejdové léčitelé, jeden drak strejda a teď ještě strejda okřídlený" musela se nad tím opět zasmát. "začíná se tvořit skupina, lepší než jejich otec. Aspoň někoho budou mít, pokud bude stále někde pryč"

"dobře tedy"
Našpičkovala uši a už jen naslouchala Jarumiho vyprávění. Moc nadšená z toho nebyla... Vážně je někdo schopen ukrást štěňata? Pff.. teď už je asi jasné, že dost dlouhou dobu nebude chtít Artemis pustit někam své miláčky samotné. Zároveň je jí ale jasné, že nebude schopna je opravdu ochránit. Když se to nepovedlo jiným, jak by to mohla zvládnout ona?
"nechápu jak je toho někdo schopen"
dostala ze sebe poté, co se od něj odtáhla. Aby trošku změnila téma od řešení toho, proč to udělala.