Príspevky užívateľa

"samozřejmě když budeš chtít, nechci tě trápit vzpomínáním si na minulost"
Usmála se. Vidí na něm, že to asi nic moc šťastného není.
"Rivotr.."
Zopakovala to jméno a s pohledem před sebe se pokusila zamyslet, zda to už někde neslyšela nebo podobně, ale vůbec nic. Když však mluvil dále a řeč těla dost mluvila o tom, že dobrá nálada je pryč, přiblížila se k němu a hlavou se mu povzbudivě otřela o krk. Takový vyšší level nevinného šťouchnutí.
"hlavně hlavu vzhůru, věřím v tebe, že to zvládneš, že se brzy všichni opět shledáte"
Pověděla mu tiše do ucha, načež se zase stáhla a v cestě pokračovala normálně.

"to doufám"
Usmála se
"jasný, ale někdy mi budeš muset povyprávět co se stalo, že jste z bratry rozdělení"
Oplatila mu nyní šťouchnutí čumákem a zase jen nahodila úsměv, když se zmínil, že nezmizí.
"Adain.. toho možná brzy už potkáš, ale co ten třetí? Máš l něm vůbec nějaké zmínky? O tom že by byl zde? Já na něj to štěstí neměla, tak jako n vás dva"
Pověděla mu
"jak se vůbec jmenuje?"

Pokývala souhlasně hlavou.
"ráda ti s tím pomůžu, opravdu. Jenže budeš muset vydržet než bude vše za mnou"
Sklopila uši. Ah jak nerada tohle říká. Je to strašný pocit upřednostňovat sebe před někým jiným, ale bohužel v tuto chvíli nemá na výběr.
"to musím no.."
Tišeji dodala, ale zvedla uši a pohled k němu při dalším mluvení.
"jo, to je samozřejmost"
Jistě že souhlasila, s úsměvem, ale uvnitř moc nadšená není. Ne že by teď okamžitě chtěla někoho nutit do smečky jen... Jen jsou zde tak strašně blbě okolnost, že sotva co se seznámili, se zase loučí. Bůh ví jak dlouho potrvá hledání a jestli je vůbec najde, při čemž nebude ztrácet naději a třeba ho už nikdy neuvidí.. hm.

"až tak né"
zasměje se.
"Joo to nejsi jediný"
Pověděla a poslechla si co dál říká. Trochu se nad tím zamýšlela. "tak to abych si tě vzala jakoo.. dalšího studenta! Už teď jednoho vlka učím jak komunikovat s ostatními"
Uchechtla se, ale pak ji úsměv trochu zmizel když si uvědomila, že vlka ale nebude moct vážně vídat..
"ale brzy se už moc za hranice potloukat nebudu. Mým výletům z území a k hranicím budu muset dát na nějakou chvíli sbohem"
Lehce sklopila uši a koukla na zem.
"leda že by ses přidal do smečky!"
Nadhodila vtipem a hned se zase zasmála, nechtěla tu zase dávat špatnou náladu. Koukla zase na něj a čekala na jeho reakci

Hned se za ním zase rozeběhne, když se vydá dále na cestu. Když se však zařadí vedle tvého boku, opět zpomalí na akorát tempo.
"celkem jo"
Usměje se.
"občas si říkám, že jsem opak všech ve smečce, ale zase dokážu rozveselit ty všechny mrzouty"
Zazubí se
"a hlavně dokážu s ostatními vycházet, teda až na jednoho,který to nemá v hlavě moc v pořádku"
Pověděla

Naštěstí pomalu přestává předvádět tu příšernost, takže ji to donutí se klidnit. Prve se ještě jen trhaně nadechuje, podobně jako ony ale pak už je konečně klid úplně. Teda, občas se ještě musí uchechtnout.
"nápodobně"
Zamávala ocasem při pohledu na něj. Se zájmem se pak zadívala při jeho slovech, že se tu nikomu nepovedlo "až". Když však řekl že se jedná o ní. Se zasmáním krátce sklopila pohled.
"je mi ctí dostávat do ostatních radost"
Pověděla, načež sjela pohledem zpět na něj.

"nějací se najdou!"
Zasmála se nad tím. Jak by asi vypadal Feier, který chcípá smíchem? To by bylo poněkud zajímavý!
"jo! Přesně tak"
Zasmála se nad tou představou, ale to už to vlk začal předvádět. V tuto chvíli už nebylo možné smích potlačit. Doslova vybouchla smíchy nad jeho výrazem, až se musela zastavit a zůstat na místě, aby se nepřerazila o bůh ví co.

Musím se prostě smát nad jeho strašným hraním zoufalstvím, které mu fakt nejde!
"Ricku, Ricku, Rickuuu"
Škodolibě se usměje a jen se musí dále smát. Naštěstí ji nezbývá nic jiného než se uklidit aby byla schopna odpovědět na jeho další slova.
"samozřejmě"
Potvrdila a postupně na každou informaci přikyvovala. Ale až na tu poslední se prostě musela usmát o něco víc.
"ale tobě náhodou taky!"
Koukla na něj a zazubila se. Musí to nějak zastřít

"Feiere.." prolomila ticho po Feierovo vyřčení jména hnědobílé vlčice. Když začal mluvit nenechala si ujít jediné slovo a po těchto.. si aspoň trochu ulevila, ale věděla co přijde po tom. Věděla, ale tak moc to nechtěla slyšet! Nevěřila tomu a chce ať je to jen nějaká chyba... Chce od něj slyšet že je v pořádku!
Ale pak to přišlo. Feier to opravdu vyslovil. Nahlas. Je to pravda.. "ne! Nemůže to být pravda" pověděla tiše a nejistě těkala očima na mrtvolku, která se prostě ne a ne pohnout.. doufala holt v opak.
Jenže to, to musel Stadley ještě zlepšit! Fakt! Sekl sebou jak.. radši ani neví co! hlavně že sliboval jak mě v tom nenechá samotnou vydechla a sklopila hlavu k žijícím vlčátkům. Slzy jí stále tečou proudem, ale stále se snaží potlačovat vzlyky, a to všechno co chce na povrch. Mají pravdu, musí se postarat o ty co tu s ní jsou.
Feierova i Ikkeho slova odsouhlasila lehkým kýváním hlavou a řídila se pokyny. Jemně se snažila hrdinu nasměrovat k papání. A ne, nedá mu od teď pokoj dokud se nenapije, aspoň jednou.

"jop, blíží"
Trochu přikývla.
"myslím, že se nejvíce nabízí jeskyně či nora. Hlavně kvůli teplu, když je zima blíž a blíž"
Odpověděla aspoň na to první, protože na další otázku nevěděla moc co odpovědět. Asi.
"fakt? To je skvělý"
Zamávala ocasem "a zkontroloval bys?" zazubila s prosebným ksichtikem

"to je taky pravda"
usmála se a doposlechla si zbytek jeho slov.
"tak dobře.. Ricku!"
Zasmála se nad tím. Teď už může být vlkovi jasné, jak mu bude naschvál říkat.
"jasný no, hlavně žádné zbytečné zákazy a nucení"
Zazubila se nad tím

"přesně tak"
Usmála se a mávla ocasem. Aspoň někdo ji v tomhle chápe, přesně tak, jak si to ona myslí. Nač se přeci držet náhodně vymyšlených jmen, které nebudou mít smysl, když teprv potom můžou přijít právě nějaká krásná.
"ale doufám, že mě za ty jména nebudou žrát, až vyrostou" uchechtla se.

V hlavě si však stále trochu přehrávala své obavy jak to půjde se Stadleym dál.. bude se o vlčátka vůbec zajímat? Co já vím tak je moc nemusí.. nebo ho časem omrzí a vypadne? Nebo vypadne hned? Kdo ví. Tak i tak má teď Arty strach. Akorát ne tak úplně o sebe, že by ztratila svou.. lásku, pokud mu tak stále dokáže říct. Ale o štěňátka, že třeba nebudou mít opravdového milujícího tátu....
No nic! Dost o tom. Tady Jarumimu potvrdila, že se tu tím teď nebude trápit, tak to dodrží. Dodrží slib narozdíl od.. modrého.
"jména? Popravdě ani nevím, teda- pár nápadů bych v hlavě měla, ale myslím, že ta nejlepší vzniknou až je uvidím na vlastní oči." usmála se opět

Konečně! Konečně bylo další venku, ale.. ale Feier ji ho nedal tak rychle, jako tu první. Což jí přimělo k tomu se hned po něm podívat, ale to už se jí před očima naskytl pohled na Feiera, který.. co vůbec dělal? Počkat co to dělá!?
"Feiere..?"
Zeptala se prve dost nejistým tichým hlasem, když v tu jí to došlo. Došlo jí o co se snaží!
"Feiere co se děje!"
přidala na hlase a vyděšeně sledovala Feiera, který se snažil rozdýchat malinké tělíčko. Co s ním je co s ním je co s ním je! Co se sakra stalo! Možná by tohle ještě zvládla, zvládla skrz víru k Feierovi, že nebohé vlčátko zachrání, ale když v periferním vidění zahlédla něco, co vidět právě teď asi tak úplně neměla, nahrnuly se jí slzy do očí.
"Feiere! Ikke! Co s ním je!? Dělejte něco! Notak!" začala řvát s dost zlomeným hlasem. Už už se chtěla sama zvednout a zjistit co se s třetím děje, ale nedokázala tu nechat malinkou vlčinku, která se jí tiskla do její srsti.
"Feiere! Prosím!" zavolala zoufale, když se zrovna malinké tělíčko trhaně nadechlo strašně se jí ulevilo aspoň tady. Do chvíle ho měla u sebe a začala s tím samým se jako předtím s vlčinkou, s očistou. "hrdino..." pověděla tichounkým rozklepaným hlasem vlčatku, kterého se snažila dostat k jídlu.
Nemohla však z hlavy dostat pohled na- na mrtvolku? Ne ! Nemůže být přeci mrtvé! Proč by bylo mrtvé? Není důvod! Feier ho jistě taky zachrání! Že jo! Prosím. Každou chvilku se koukla na Feiera uslzenýma očima plných proseb, ale on nic.. a do toho Stadley! Vyloženě teď vyslovil že Jen tito dva jsou naši potomci.. "dva? Ne! Ne! Ne! Mají být tři! Mají být sakra tři!" slzy se jí hrnuly proudem a postupně se to proměňovalo v pláč. Skrz který se však stále snažila plnohodnotně starat o ty.. dva.. co má u sebe.

"nápodobně"
Usmála se a zamávala ocasem. Je fakt upřímně ráda, že se jí podařilo narazit na tak vpohodě vlka jako je právě on. Společnost někoho takového je prostě cenná.
"zmizel ještě dříve než jsem mu to stačila říct já. A jednou jsem s ním už mluvila. Dal mi slib, že na to nebudu sama a že bude při mě, ale jedna věc je dát slib a druhá ho splnit-" jen se koukla někam bokem do dálky a povzdechla si
Trochu se pak ale zarazila, když se jí vlk takto dotkl. Hned otočila hlavu zpět k němu a koukla mu do očí. Aby opravdu viděl že souhlasí s tím, že se teď nebude trápit Stadleym. Přikývla a opravdu mile se pousmála nad jeho něžnými slovy. "děkuju" pověděla tichounce.