Príspevky užívateľa

Usmála se na něj. Ještě aby ne když slyšela samé dobré zprávy co se jej týče. Nebyla by ráda, kdyby jejímu kamarádovi nebylo zrovna nejlépe. Komu pak taky jo, že?
"trápí?" trochu se uchechtla "asi všechno a zároveň nic" zazubila se a uvědomovala si jak blbě to zní. "bojím každé minuty co má nastat a všeho co by se mohlo stát" sklopila uši a koukla bokem. "ale vlastně- nebylo by už možné opravdu poznat kolik jich bude?" koukla na něj a našpicovala uši. snažila se téma změnit zase na něco lepšího

Artemis se procházela lesem celá pyšná na své opět zvýšené postavení, post Gammy! Teď už je na tom konečně stejně jako třeba Feier a Stadley, a to je skvělý pocit! Pro ni, ti dva asi nebudou nadšení ze je dohání ženská, ale kdo ví.
Nezůstávala však otrokem svých myšlenek moc dlouho, a vrátila se myslí do reality. Načež si však něčeho všimla. Něco moc světlého oproti pozadí se pohybovalo po lese a Arty má chuť to zjistit. Přidala na kroku aby se dostala blíže, načež zjistila, že se jedná o vlčka, který je vskutku ignisským členem. Océ, vlček, ktereho měla tu čest potkat ještě z doby, kdy byl malej sám opuštěným tulákem. "zdravím! Océ" zvolala na něj

Zabralo to! Slyšel jí! A teď to dokonce vypadá, že se i vrací! Počkala si až definitivně přistál a po jeho pozdravu se sama pustila ke slovu.
"ahooj, to já tebe taky"
Zazubila se a zamávala ohonem.
"Daří se poměrně dobře, ale co ty? Jak jsi na to. S hledáním? Potkal jsi někoho z nich? Protože já jo!" nemohla se dočkat až mu řekne ten vzkaz, který měla za úkol předat, i když už tu byla jakási možnost, že to sám Jarumi ví.

Bílý vlk k ní už nakráčel a ona musela zamávat ohonem.
"tobě také, Ikke"
zazubila se úsměvem.
"celkem zajímavě, ani nejlíp, ale ani nejhůř a ani neumírám" zasmála se
"jak jsi na tom ty?"
Nemohla se přeci nezeptat na zpět

Koukala na něj a taktéž lehce stáhla uši. Napjatá čekala co z něj vyleze, jestli vůbec něco.. ale nakonec se vážně rozmluvil!
"hm" uši nyní napnula zvědavostí až tohle téma přesněji rozvede. Feier ví snad vše ne? A teď chce řešit sebe?
Do chvíle se jí dostalo vysvětlení a jeho přirovnání se jí v tuto chvíli celkem hodilo. Vždyť ona popravdě to slepé štěně ve vodě byla.
"tak hele, když jsem se já z vody jako slepá dostala bez utopení, zvládneš i ty komunikaci s ostatními. Pomůžu ti, to si piš" mile se usmála a dotkla se čumákem jeho ramene, prostě jak nějaké povzbuzení. "spolu to zvládneme" ještě ho ujistila a sama se musela zamyslet nad technikou, kterou by ho něco takového mohla naučit, ale věří, že to prostě nějak vznikne a snad fakt dobře

"Dextere uklidni se. Byl jsi obeznámen, že to budu řešit s Feierem z léčitelského hlediska"
oznámila mu z vážností v hlase.
"přestaň s tím, co děláš a zachovej klid, ty byliny ti jen pomohou"
Teď už hlas trochu povolila, ale stále si držela postoj takový, ať je mu jasné, že ona je tady ta vyšší.

Cukla sebou a střihla ušima, když se za ní ozvala dost hlasitá rána. Ihned se otočila a spatřila vlka, který byl hlavním tématem debaty s Feierem. Vypadal dost rozhořčen a taky dělal něco.. bůh ví co.
Pomalu a opatrně se o kousek přiblížila. Vypadalo to.. jakoby se mu chtělo zvracet? Proč? Když v tom jí to došlo. Feier se vlastně hned vydal ho najít a je možnost, že ho našel a dokonce mu už podal léky!. Které ale tento vlk moc přijmout nechce.. jak to tak vypadá. "hej! Dexi! Notak co děláš" zavolalana něj, ale hned si uvědomila, že to asi nebyl zrovna nejlepší nápad.. co když ho cokoliv popadne.

Pomalu k němu konečně přikráčela a usadila se vedle něj. Hned ze začátku se musela jen tak pro sebe uchechnout nad jeho okamžitými otázkami ohledně stavů v jakých je.
"oči jsou jen a jen lepší a prcci také, doufám" usmála se. Jak by taky ne, když se usmál i Feier, to se jen tak nevidí a ona má právě teď to štěstí. Nezmiňovala se mu však o problémech se spaním, nevolnostmi apod. Přeci jen už to možná ví od Ikkeho. Teď je totiž na řadě Arty s otázkami.
"copak že tu zase tak sám sedíš?" zeptala se ho s pohledem přímo na něj.

Jak ji napověděla zvuky, Stadley na místě nezůstával a vydal se za ní. Co si budem, lehce jí to potěšilo, ale skákat radostí nezačala.
Stadley se ale samozřejmě chytl jejího záseku a zvědavě se zeptal na zpět. "když.. je natolik miluju" zaimprovizovala dokončení dřívější věty. Pravdu sice řekla, ale rozhodně to nebylo to, co měla původně v plánu. Více se tím však nehodlá zaobírat radši, ne teď, když to zase vypadá na dobré cestě.
"nikdo ti nebrání" pověděla a hlavou se otřela o jeho rameno, načež pokračovala pomalým krokem dále v cestě.

Kráčela si po kamenné louce po té, co se s Feierem setkala horách a oznámila mu Dexterův zdravotní stav. Z části byla ráda, že Dexter bude mít odbornou pomoc, ale z té druhé části se jí něco moc nezdálo.. ví že to Dexter nechtěl řešit s někým dalším, ale tohle je záležitost, která nemůže zůstat jen na požadavcích nemocného. Vážná věc se musí řešit, jak pro dobro smečky, tak jeho

Den, na který se Artemis opravdu těšila a zároveň se ho nejvíce bála, se blížil a ona se snažila zachovat si chladnou hlavu. Chtěla být prospěšná co nejdéle to jde, ale teď se vydala na krátkou procházku územím. Nedalo se však čekat, že by skončila jinde než tady. Tady na místě, kdy se stále setkávala s Feierem. A dnes tomu nebylo jinak. Mlha celkem ničila výhled, ale čerstvý pach hnědého vlka se jí do nosu dostal. Hned věděla o koho se jedná a nemohla dělat nic jiného, než jít přímo za ním!
Čím více se blížila tím více mohla vidět Feiera jak si sedí a hledí do pryč. "Feiere! Ahoj!" zavolala na něj a zamávala ocasem. Byla už celkem blízko.

Od její poslední návštěvy hor a její nešikovné nehodě už uplynula nějaká ta chvíle a jí se stále něco nezdálo, taktéž její tlapka, která ji zradila nebyla zrovna příjemná, ale pst. Je možné že to má jen v podvědomí vsugerované a ve skutečnosti jí nic není, ale kdo ví. Nemá však v plánu obtěžovat s tímto léčitele, věří že to nic nebude, nebo spíše v to doufám a nic špatného se dozvědět nechce.
Seděla si dnes na pláni a čuměla před sebe, zase jí celkem postihla nuda, a tak zde doufá, že se objeví někdo, kdo by měl zájem třeba o trénink, kde by prostě aspoň trochu zaměstnala mozek.
Po nějaké té době však cukla ušima a následně otočila hlavu ke zvuků kroků, který se ozýval z dálky. Někdo se vážně blížil a čím více blíž byl, tím více Artemis poznávala o koho se jedná, Ikke. Nahodila úsměv a jen čekala až opravdu dojde až k ní.

Je divné zde zase vidět hnědobílý kožíšek vlčice, která by zde raději být neměla. Ale neměla navybranou! Při své obchůzce hranic, kterou teď podstupuje hlavně z věčné nudy, si něčeho nebo spíše někoho všimla. Ne moc vysoko, ale ani ne příliš nízko, prostě tak, aby Artemis viděla, zahlédla létavce, kterému má rozhodně co říct! Je to přece Jarumi! Ten vlk, který hledá svého známého, známého, kterého taktéž potkala a od kterého má právě vyřídit vzkaz ohledně značky na troskách. Samozřejmě je na místě ta možnost, že o tom už Jarumi ví, ale hodlá se ujistit! A bohužel jí to zavedli až do hor, které pro ní právě nejsou moc bezpečné.
Kdyby mohla, běžela by, teď jí však musel stačit rychlejší krok a volání na toho okřídlence. "hej! Ty! JARUMI" zavolala s hlavou zvednutou k nebi. Snad jí uslyší. "he--j" chtěla zavolat znovu, ale svou nepozorností na cestu se jí podařilo blbě nášlapnout, po čemž se jí podlomila noha. což vedlo akorát tak k nešikovnému pádu. Nic to nebylo, teda normálně- teď se mohlo stát bůh ví co vzhledem k tomu, že čeká vlčátka. Necítila však nic moc špatného a nedělala drama- jen prkotina přeci. Pomalu se dostala zpět na nohy a vydala se kupředu za vlkem, kterého se tak snažila zachytit

pauzu? Feier mu nařídil odpočinek? je pravda, že toho Stadley bez zastavení dělal opravdu dost a tenhle Feierův příkaz byl dosti chytrý. Je dobré, že se její partner tak nepřetěžuje.. v její hlavě však, i přes to vše koluje právě ono "ale" "když už má tu pauzu proč se rozhodl se mi věnovat až teď.. tak pozdě? Proč si jen tak polehával pryč, sám? ptala se sama sebe.
"zas tak vymleto v hlavě nemám. Když už se jedná o boj, sedím a diriguju" objasnila mu skutečnost "nemám potřebu zbytečně ubližovat mladým, když-" lehce rozhořčeně začala až úplně ztichla. Nehodlala pokračovat v tom co začala, protože by si tím vlastně i celkem protiřečila. "tak i tak se asi vrátím zpět na území smečky" změnila téma a ohlásila jakoby nic. Seskočila z místa, kde oba byli a podívala se na cestu před sebou. Viděla to jako nejlepší rozhodnutí, jít teď pryč, ale zároveň to prostě nešlo. Jak by mohla zase odejít od svého partnera po tom, co ho tak dlouho neviděla

"já vím-" odpověděla. Co se taky dá čekat, když vlčice, která je normálně ukecaná a plná energie je najednou ticho a dostane ze sebe sotva pár slov.
To ticho které teď však mezi nimi vládlo není zrovna něco nejpříjemnějšího, a i přes to, že se vůbec necítí dobře, má potřebu dělat něco, co to přeruší.
Nádech výdech a postavila se. "no nic, válení už asi stačilo a mělo by se něco dělat" pověděla, načež se na něj konečně podívala "ty máš jistě mnoho práce.." lenošení pryč od smečky a ode mne "od které tě nechci rušit a já bych měla nahnat Omegy na tréninky"