Príspevky užívateľa

Při své návštěvě trosek a přemýšlení nad ničím opravdu nevnímal přítomnost někoho dalšího. Neměla vůbec ponětí, že za ní někdo jde. Zjistila to až v době, kdy vlk promluvil a co si budem, pořádně v ní hrklo leknutím. Na jevo ale nic nedávala, možná sebou jen cukla.
Věděla však hned od první hlásky, o koho se jedná, poznala jeho hlas a když se ostatní smysly zapojovaly, poznávala i pach a hlavně se na něj již podívala.
"hm? Samozřejmě, nemělo by?"
Odpověděla otázkou a bez nějakých šílených emocí. Do radosti jí zrovna ani nebylo, netuší sama proč, ale holt co nadělá. Tělo si s ní v této době hraje jak chce a ona s tím neudělá nic.

Se uchechtla.
"ať to zvládal nebo ne, od něj se to už nedozvíme"
Zasmála se
"ten by si to určitě nepřiznal, no ne?"
Dodala ještě k předešlému tématu, ale Ikke se již zajímal prostě o drby.
"je to možné, nejsem zde sice krátkou dobu, ale zase ne tak dlouho abych věděla nějaké něco věci, které zůstanou v paměti na vždy"
Pověděla

I ona se drží Feierovi dost nablízku, přeci jen se u něj cítí ve větším bezpečí než kdyby byla někde bokem.
"ano, brala jsem, že je v pohodě, ale po tom co jsem viděla co dělal na hranicích mi to na něj dalo úplně jiný pohled.. a vlastně neprávem. Vždyť on za to nemůže"
Pověděla a přikývla. Pamatuje se, jak si Dexter zrovna moc nesedl se Stadleym a pak si z ní dělal kurýra usmiřovacích králíků.

"jo, bude asi vážně nejlepší si s ním promluvit sám. Těžké však bude zachytit ho v jeho normálním světle a ne v tom drzém.. to vážně jde? Skvělý! Doufám že nebude blbý a nechá si pomoct"
Pověděla mu. Další letavci ve smečce? Jo- to by se opravdu hodilo. Dexter je jaký je a Alaric má ještě dost co se učit.
Kráčí si tak dál terénem po jeho boku

"Rivotr... Dobře! Budu si to pamatovat a případně ho taky nasměruju na vás! Kdybych měla to štěstí narazit na něj také"
Ujistila ho, ale na jeho otázku teda moc odpověď nemohla.. bohužel. Netušila kam letěl.
"rozhodně to není dlouho! Může to být tak pár dní.. Bohužel ale netuším kam se vydal dále. S timijiz nepomohou"
Přitiskla krátce uši k hlavě. Nebyla teda zrovna moc nadšená, že mu nemůže pomoct s tímto.

"ano přesně tam"
Potvrdila mu. Naštěstí to nevypadá, že mu bude muset popisovat podrobněji, kde se tohle místo nachází. Ale upřímně, kdyby vlk vážně netušil, byla by schopna ho tam dovést.
"v pohodě"
Zazubila se a trochu od něj zase couvla, aby si ho mohla pořádně prohlédnout.
"ano, myslím že jste si opravdu podobní- a barvu světlejší než vy měl. Sám mluvil o tom, že hledá jednoho dost tmavého a dalšího naopak opravdu světlého"
Pověděla. Ale zároveň se jí nechtělo vlka moc zdržovat, vždyť hledat svého známého je pro něj přeci jen důležitější než se tu vybavovat s Artemis.

Přikývne mu a než začne s vysvětlováním, ještě se trochu zamýšlí jak to celé podat. Feier ale ještě oznámí, že půjdou zpět.
"jo, dobrý nápad"
Souhlasila, načež se pomalu rozešla po jeho boku zpět.
"Dextera opravdu trápí hlas, který mu v hlavě stále diktuje co má dělat. Jako by měl v sobě druhou osobnost, která když ho ovládne nedopadá to dobře. Již dříve když jsem ho potkala za dob tuláka, stačilo sebemenší slůvko, které se mu nelíbilo a změnil se. Agresivita stoupla a já musela okamžitě zmizet aby se něco nestalo, neumí to ovládat a můžou tak umírat nevinní vlci. Na druhou stranu on sám z toho je dost zničený, má sebevražedné myšlenky a celkově je dosti nestabilní."
Na chvíli se odmlčela, ale pak se dala zase ke slovu
"snažila jsem se ho přimět k tomu, najít chvíle, kdy do něj ten hlas tak nejede, kdy je to v klidu a podobně, ale ani toho nebyl schopen, jako by něco jako klid neexistovalo. Nevím zda to nemůže být nějaký typ schizofrenie? Mh.. fakt ráda bych mu pomohla, ale s tímto si nevím opravdu rady

Napnula uši a zvedla pohled k dusotu tlapek, který byl čím dál hlasitější. Feier k ní běžel. Aah to zas bude co? Že tu nemá co dělat a podobně.. nevadí, obhajobu jakousi má a kdyžtak to prostě zakecá tím proč za ním vůbec šla.
"ahoj"
Mávla ocasem a rovnou se dala k věci
"šla jsem za tebou a holt jsem se dostala až sem- nevadí, pozor dávám, ale k věci. Potřebuju s tebou hlavně probrat jednoho vlka- přesněji Dextera"
Mluvila celkem vážně a i její obličej přidával na vážnosti situace

Stále jen poslouchala jejich slova s netušením co na to vlastně říct mohla jim snad jen děkovat za to jejich neustále pomáhání, ale ani to teď nevyslovila. Bylo by to možná dost od tématu asi.
Koukala tak na ně a pomalu se postavila, když to vypadá, že už se to zde chýlí ke konci a bude následovat odchod pryč.

Artemis se po setkání s Dexterem nehnalo hlavou snad nic jiného. Skoro. Snažila se vymyslet jak by mu mohli pomoct, i když posledně ne zrovna nadšeně odešel po faktu, že to chce řešit i s ostatními vlky.
Nu což, chtěla jako prvního najít Feiera, tudíž sledovala jeho stopy. Pach byl dost čerstvý, takže usoudila, že zde před chvílí byl. Stopy jí však zavedly až sem do hor, nebyla nyní zrovna nadšená z tohohle místa, ale když si bude dávat opravdový pozor a nebude jak kamzík lozit všude, bude to vpoho.

Odpověď cizí vlčice jí teda nepřišla zrovna to co čekala, co se týče osvětlení, co tu dělá. Netvářila se stále zrovna nadšeně, ale ani nijak neútočila. Kdyby se to zvrtlo, volá smečku.
Cizinka však ale začala mluvit dále. Vyslechla si její slova, ze kterých zjistila, že je to nová členka smečky! Výraz se jí hned změnil spíše k nadšenému, i když si nemůže být stoprocentně jistá, že mluví pravdu.
"tím pádem se omlouvám za nedorozumění" pověděla již bez jakékoliv podrážděnosti v hlase.
"naopak tě tu tedy vítám" mávla ocasem. "poslední dobou se kolem smečky oplétá dost tuláků a zároveň se přidává více vlků než normálně" vysvětlila a koutek jí cukl do úsměvu

Již pár dní se na území smečky Přízračných dělo něco, co rozhodně nepatří do jejich klasického života. Byl tam celkem ruch a hlavně tam byli Nihilští! Všechny ignisany zajímalo co se to děje, a proto dostali za úkol to zjistit. Někteří už zde byli, ale Arty se sem vydala dnes.
Po území se plížila potichu a opatrně, aby si ji nikdo neměl šanci všimnout a kupodivu se jí opravdu dařilo. Nedostala se za hranice teda nijak daleko, ale to proto, že konečně narazila na něčí přítomnost. Jeden vlk na jakémsi ostrova a druhý na stejném břehu jako je Artemis. Držela se proto v dostatečném úkrytu že křoví tak, aby si ji nevšimli a zaroven aby ona slyšela, o čem hovoří.
Je ale pravda že vlk, teda spíše vlčice, která stojí na stejném břehu jí přijde dosti povědomá.. má pocit, že jí už někdy potkala... Jo vlastně! Ještě když byla Artemis tulákem se s ní potkala! Jmenovala se Rio? Asi? Pokud si Arty dobře pamatuje.
Tohle však ale není podstatné, ujistila se kdo to teda je a teď zpět k práci. Zadívala se na ty dva a poslouchala všechno, co vyplyne z jejich úst. Třeba se dozví i něco fakt zajímavého, kdo ví.

I když je zde Artemis dlouho, opravdu neměla šanci poznat všechny vlky Norestu. Je pravda, že jich potkala už nespočet, ale přesto vlci odcházeli a zase přicházeli noví. Poslední dobou má vážně jen štěstí na tuláky, kteří sotva vědí co je Norest zač po svém putování, ukončeném právě na tomto místě.
Na její slovíčka již jen pokývala. Asi by bylo lepší se tím nadále nezaobírat.
Trochu se však uchechtla reakci Saturejky na Artemisin přeřek. "nikdo nás nesleduje neboj"
Nejprve jí uklidnila aby se nebála. Artemis jistota z hlasu šla dost poznat. Její sluch je dost intenzivnější, když jsou její oči zrádné a poznala by, kdyby se zde někdo toulal.
"jen já a ty?" usmála se a těkla očima ke svému břichu. "jak se to vezme" naznačila lehce a schválně čekala, jestli to Saturejce samotné dojde.

"děkuji"
Mile se usmála a zamávala ohonem
když zimu přežijí... Co když to ale nezvládnou? trochu se proklepala a radši se věnovala dále jeho slovům. Nestihla nic říct a vlk se pustil do povídání o tom, jak zajistit dostatek tepla vlčatům. Za tyhle jeho zkušenosti teď byla opravdu ráda! Aspoň je o něco chytřejší co se mladých týče.
"opravdu děkuji za radu!"
Jakto že toho vůbec tolik ví? Že by už sám měl nějaké potomky a tak to zná z vlastní zkušenosti? Nebo je to snad další léčitel? Vždyť to znělo skoro jak Feier. No, kdo ví.

Nad jeho slovy se musela prostě taky trochu zasmát.
"je mi to samozřejmě jasné"
Uchechtla se a koukla tak zamyšleně bokem. Ona potkala nějakého léčitele naposled snad když byla ještě štěně, jinak až tady v ignisu na další narazila, takže moc soudit nemůže teda.
"já mám pocit, že asi taky ne"
Potvrdila a zamávala ocasem.
"hele to popravdě netuším ani já. Já sem přišla až po Feierovi, který to místo zaujal. Ale co si budeme, mám pocit, že jsme všichni tady zranění častěji, než všichni vlci Norestu dohromady"
Zasmála se
"asi už to ten někdo minulý nezvládal a nechal smečku pomalu ale jistě umírat"

Z vlkovy reakce bylo okamžitě rozpoznatelné, že opravdu narazila na správného vlka. Jen je to celkem zvláštní a smůla pro ně.. hledají se, nejsou od sebe až tak daleko a nemohou se najít a ona si jen tak náhodně existuje a potká oba v pár dnech..
"potkala jsem ho úplně na druhé straně Norestu" koukla směrem k místu, které měla na mysli.
"u smečky Přízračných, na planině husí" pověděla. Možná vlk bude vědět kde to je, ač je tu nový. A pokud ne, jistě se mu to pokusí ujasnit.
Reagovala teď ale na jeho další dotaz a pokusila se prohlédnout znak, který měl na tlapcce, teda to tvrdil.. neměla šanci to vůbec vidět, možná jen úplně minimálně, stejně tak jako to, co měl na tváři Jarumi.
"myslím, že to měl někde na tvářích?"
odpověděla nejistě. S jejím zrakem tohle nemohla zas tak stoprocentně zaručit.