Príspevky užívateľa

Sledovala onoho okřídlence, který se rychlým krokem přibližoval směrem k ní. Stála na místě a v hlavě jí lítaly slova jednoho vlka, kterého potkala úplně na druhé straně Norestu. Popisoval přeci tmavého a světlého vlka, kteří jsou jemu podobní, a tento tmavý vlk celkem odpovídá popisu. Že by se jí podařilo najít toho, kterého vlk jménem Jarumi hledá? Rozhodně se to pokusí zjistit, prvé ale odpoví na jeho dotazy.
"zdravím, vám také"
Pokývla hlavou a usmála se.
"vůbec ne, nerušíte"
Ujistila vlka a hledala nějaké slova jak se na to rovnou setkat. Začala proto mluvit dříve než mohl vlk stihnout začít konverzaci úplně o ničem.
"hele.. neříká vám náhodou něco jméno- Jarumi?"
Zeptala se. Nechtěla na vlka vybalit hned něco, co by nemusel chápat kdyby to nebyl on

Přikývne hlavou vlkovi pro souhlas. Neměla v plánu ho tím nějak zatěžovat, když sám neprojevuje jakékoliv nadšení, jako třeba Sari. Ale když se sám optal, nemohla ho nechat bez odpovědi
"ano"
potvrdila ještě a usmála se. Nad dalším dotazem se jen trochu zamyslela.
"na začátku zimy"
Odpověděla po chvíli. Upřímně nebyla zrovna moc nadšená že se vlčátka narodí zrovna do tak chladných měsíců, ale bohužel posunout to holt nejde.

Koukala na vlčku, která se snažila tohle vše stále spravovat. Artemis samotnou celkem žralo, že to ona sama jí do tohoto stavu dovedla, ale zároveň dřív nebo později by se to stejně stalo. Teď naštěstí ví, že takové věci se zde prostě dějou.
"Nwod' reoka? Tak tu zase neznám já, ale ano i tohle je možné, jedna z mnoha magií"
Potvrdila a usmála se klidně na ni.
"hm?" našpičkovala uši se zájmem
"ale nee, ty se nemáš za co omlouvat, to já jsem tě vylekala, za což se ti patřičně omlouvám"
pokývla hlavou
"a ano, jsme- jsem v pořádku" trochu se tam přeřekla nu, občas prostě má tendenci mluvit v množném čísle, i když se vlčátka ještě ani nenarodila.

"ano, magie"
potvrdila jí. že by tato vlčice neznala něco jako magii? znamená to, že ona sama žádnou nemá? nebo proč je teda z toho tak zmatená.
"já nemůžu uhořet, nemusíš se bát. má srst mě chrání svou nehořlavostí. je tosoučást mé magie"
vysvětlila.
"čáry? ale nee.. vážně je to jen moje schopnost. zde v Norestu má každý nějakou! já umím vzplanout, tak jak jsi viděla, někdo umí pomocí magie vyléčit, někdo ovláda elektřinu a další dokáže zmrazit vodu! a hodně dalších! nemusíš se proto bát, když se bude dít něco neobvyklého"
usmála se

Na své cestě úpatím, nakonec přeci jen nebyla sama. Do nosu se jí pomocí větru dostal pach někoho, kdo ještě vážně Ignisem nepáchl. "zase další tulák na území nebo co" ohlédla se za zdrojem pachu a zastříhala ušima.
Na nic nečekala a vydala se kupředu zjistit, kdo se uráčil navštívit její území. Čím více se však přibližovala k vlčici, tím více si všímala, že pach ignisu má.. ač jen slabý.
"hej ty tam! Co tady děláš" zavolala na ni a trochu se zamračila. Chtěla mít jakousi jistotu. "nebo nově příchozí omega o které mi nikdo nic neřekl?"

Čistě jen ho sledovala, je stále překvapená tím, jak Alaricovi většina věcí vážně jde. Normálně by od vlka čekala dlouhý postup, ale Al už to má prostě zmáklé teď.
"fakt nechápu, že tě drží stále na Thetě"
Pověděla, když se vrátil s hlodavcem, kterého si následně i sežral.
"prostě dobrá práce, co si budem"
Zamávala ohonem

Prve to ještě vypadalo jako hra, ale Saturejka to začala brát až nic vážně- opravdu moc. Arty se zarazila a okamžitě nechala všechny plameny zmizet tak, aby to saturejka zahlédla.
Následně k ní ihned přiběhla a lehla si, aby byla na nižší pozici.
"klídek-- nic se neděje"
Pověděla tiše
"dýchej a koukej na mě, jsem úplně v pořádku. Ten oheň je jenom magie!"
Vysvětlila jí.
"ale jsi opravdu statečná a pohotová! Okamžitě jsi začala jednat pro pomoc druhému! To bylo skvělé! Jenom to příště nevzdávej" zazubila se při snaze jí povzbudit.

K debatě o Přízračných se už více nevyjadřovala. Jenom pokývala hlavou. Arty chápe, že každá ze zdejších čtyřech smeček má něco svého, ale Ignis má za nepřátele prostě všechny smečky. Proto nemají všichni členy na smečky zrovna nejlepší názor. Ale co si budem, každý má aspoň nějakého kamaráda z jiné smečky, teda alespoň Artemis.
Jak si mohla myslet. Vlčici se Ignis moc nelíbil, i tak to však nevzdává. "já jsem si popravdě říkala totéž. A teď myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe" pronesla, když v tom vlčka začala panikařit.
Prve se dost zarazila, ale celkem rychle jí došlo, co se děje. Saturejka očividně nemá moc zkušeností s magií. Už už ji chtěla uklidnit a vysvětlit, že se nic neděje, ale trocha divadýlka ještě nikdy nikoho nezabila, no ne?
"co? Co se děje?!" začala jakože panikařit a poskakovali sem a tam. Její magie postupně sílila až dosáhla plného vzhledu. Modrofialová postava se svítícíma očima. "AAAA pomooc! Uhaste to někdooo" volala na ni a vnitřně se snažila nesmát.

Pokývala hlavou na její první slova. Vlčka se pak taktéž představila. Tohle jméno se jí dosti zalíbilo, ale nechává si to pro sebe. "taktéž mě těší"
Nahodila lehký úsměv a mávla ohonem.
"S'Arik?" zeptala se zprvu, ale hned pokračovala. "je to Alfa. Alfa smečky, která si říká Přízrační" vysvětlila jí a zašklebila se. "pft- hvězdofilové. Fakt si myslí, že si s nimi povídají hvězdy" uchechtla se.
Saturejka pak ale projevila zájem o Ignis. Arty teď ale přemýšlí, jak to podat. Vlčka se jí i z té chvíle dost zamlouvá a popravdě by jí ve smečce třeba i uvítala, ale když by smečku představila takovou, jako je, tak by se asi zastrašila.. koneckonců vždyť vlastně i Artemis bývalá dříve jako ona a přidala se přes to do ignisu. Hm. Uvidí se, co udělá když představí Ignis v jeho právem světle.
"zásadní pravidlo pro tuláky. Překroč hranici a neodejdeš živý, nebo bez fyzické újmy" pověděla pevným hlasem a vážnějším pohledem. "jedná se o smečku bojovníků a oddaných silných vlků. Vládne zde režim a pravidelné tréninky. Strach a zbytečné emoce zde nemají své místo"
Při jejich slovech jí jednou její srstí projely modrofialové plameny ohně její magie.

Dost zaraženě ho sledovala. Nechápala jeho slova a jeho důvod proč se rozhodl odejít.. šel ještě tak, divně.
Sklopila uši a s ne moc nadšeným pohledem koukala, jak jde vlk pryč. Chtěla mu jen pomoct a on to nepřijal.. ůh ví proč, ale Arty i tohle celkem dostalo. Co však nadělá, nutit ho do ničeho nebude. Kdyby na něj tlačila, jen by mu přitížila.
Musí pk ale uvažovat o tom, co alfovi vůbec řekne. Chápe, že jeho stav není nic pěkného, ale nemůže pak očekávat místo ve smečce, když se bude jen povalovat, brečet a utápět se v depresích.
Nervozně švihla ocasem a raději se také vydala po svých, když už ho měla z dohledu.

Přeci jen si ta tulačka všimla. Dokonce jí i pozdravila, ale šel z ní vycítit jistý stres. Má štěstí, že vlčka potkala zrovna Artemis. Je sice z Ignisu a k tulákům se moc nemají, ale Artemis je Artemis.
Tiše se uchechtla nad vlčiným pozdravem a už už se chystal představit, po její první otázce. Ale dotazy přišly další, a tak vyčkala až domluví. Až poté se se dostala ke slovu.
"mé jméno je Artemis, na území Norestu žiju již přes dva roky. jsem členem ignisské smečky, která se nachází nedaleko" lehce vypla hruď a vážněji se podívala. Když představuje smečku, nechce ať to působí, že to je jen banda hodných milášků, jako jsou třeba ti kytičkáři a hvězdofilové.

Procházela se po území smečky s hlavou tak trochu jinde. Hlavu měla plnou mnoha myšlenek. Stále vymýšlela, jak by mohla pomoci Dexterovi s jehož druhou osobností, nebo taky co je mezi Targou a Feierem. Nebo nad Stadleyho postojem k budoucí otcovství. Nebo také celkově nad vlčátky...
Hodilo by se jí hlavu trochu vyčistit, ale tím že postupem času už nemůže moct dělat skoro nic, jí v tom vcelku bránilo.
Alespoň měla svou profesi, která ji umožňuje provádět tréninky i bez fyzické zátěže. Pomáhala teď omegám více než dříve, pomáhala jim s pochopením všeho, co musí zde ve smečce znát.

Artemis se zase vydala za hranice své smečky. V této době by pro ni bylo lepší zůstat hezký v bezpečí jejich území, ale či si dá říct? Každá nastávající matka se sice bojí o svá vlčata, ale i přes to, to nemění nic na tom, že mají svou hlavu.
Dostala se až k řece kde naposledy potkala jinou vlčici, které měli taktéž potomci přijít na svět. Je to už nějaká doba, a tak je asi reálné, že se vlčata Anokathry již narodily. Doufá proto, že našla vyhovující úkryt a taky doufá, že někdy bude mít tu čest ji znovu potkat, taktéž její malé.
Z myšlenek jí však vytrhly slova, která se ozívala z dálky. Zvedla proto hlavu a ušima střihla směrem k siluetě postavy, která se tyčila v zorném poli jejího nedokonalého zraku.
"zdravím"
Pronesla hnědá do vzduchu s čekáním, zda si tulačka všimne také Artemisiny přítomnosti.

Přikývla jeho potvrzení, že půjde za Stadleym.
"nemusí to být zpravidla 100%.. stačí něco, kdy je to prostě lepší, ač jen o trochu"
Vysvětlila mu. Chce cokoliv, od čeho by se mohla odpichnout a něco tak vymyslet.
"jen musíš počítat s tím, že tohle je vážnější věc a musím o tom informovat jak Alfu, tak Betu. Musí mít přehled o členech a jak říkám, tohle by jim uniknout nemělo. Nemusíš se však bát. Dokud neohrožuješ ostatní členy smečky, je to v pohodě. Najdeme řešení onoho problému"

Nechala Ikkeho dělat své. Tímto procesem si přeci jen už párkrát prošla, proto z toho nemá žádné obavy. Má strach spíše z toho, co Ikke zjistí. Co kdyby nějaké z vlčat nebylo v pořádku, nebo by bylo něco celkové špatně? Ikke tak ale nevypadal. kdyby se něco dělo, asi to na něm pozná, no ne? A jeho radost z něj nijak nezmizela.
Ikke jí následně potvrdil, že vše je v naprostém pořádku. Dost se jí ulevilo. Neměla o tom ani žádné pochyby, věří mu.
"ještě že tak, díky"
Usmála se na něj
"ale když léčitel zjistí, že je vše v pořádku, tak nemá práci no ne?"
Zasmála se