Príspevky užívateľa

Ťapkala si dále se zajícem v tlamě. Je pravda že pach čerstvého masa jí tlumil všechny pachy kolem, ale i tak se snažila cokoliv zachytit. Nejlépe něco jiného než zase jen zajíce. Něco většího.
Cukala ušima za sebe. Zdálo se jí, že daleko za ní slyší něco, co se podobá krokům. Zprvu to nějakou dobu zas tak neřešila, nebylo to nijak moc intenzivní, ale jednou jí to nedalo.
Ohlédla se a místo třeba divokého zvířete, které by jí pronásledovalo byl vlk. Vlk s pláštěm, na první pohled vypadal celkem temně a nebude lhát. Dost se lekla. Odskočila skoro jako kočka, která se lekne okurky.
Oklepal se mezitím co rozpoznala o koho se jedná. "Targoo?" zašvihala ocasem "co se děje" narážela na to, proč za ní vůbec šel.

Koukala na mrtvolou zajíce, přemýšlela zda ho tahat sebou dále, nebo ho nechat na místě, schovat ho a pak se pro něj na cestu zpět jen vrátit. Ale usoudila, že po zážitku s pumou, tomu tady moc nevěří. Popadla zajíce do tlamy . Raději ho vezme rovnou, ještě by se vrátila a nic by tu nebylo.
Vydala se tedy dále.. šla pomalu, rozhodně nezmizela nijak rychle z dohledu. Neměla nikam na spěch.
Artemis si teď ale nemohla říct, či srdce nevidí to srdce nebolí.. protože ona Stadleyho neviděla už dlouho a ono to celkem bolí. ..

Zastříhala ušima- je to dobrý, nikde nikdo, kdo by jí ho zas vyplašil. Což znamená, že volnost zajíce konečně chytit. Tichými kroky přikrčená k zemi se ještě o trošičku přiblížila, načež vyskočila a dopadla u zajíce, který se leknutím vydal na útěk. Nevadí. Arty běžela hned za ním nebyla to dlouhá vzdálenost, stihla ho předběhnout dost rychle, i skrz celkem nepříjemný skalní povrch.
Když byla ušákovi na blízku, chňapla po něm, úspěšně. Zabrzdila a prudce s ním hodila do zem aby ho ještě lépe dorazila. Jeden úspěšný lov za ní. Je otázkou kolik se jich dneska ještě pokusí udělat.

Arty se dnes probrala zase brzy nad ránem. Usnout se znovu nedalo a myšlenky jí zahcovaly jak to jen šlo. Stále jí žral fakt, že za chvíli o nových přírůstcích bude vědět snad celá smečka, i vlci, které potkala mimo území, ale Stadley? Ten vůbec. Ne že by mu to nechtěla říct, ale jen ho nemohla najít. Jakoby se vypařil ve chvíli, kdy ona sama na to přišla. Čím déle byl její druh k nenalezení, tím více jí napadaly věci jako např.: Zda nezmizel schválně, že by je ani nepřijal apod. Víc a víc se tak obává mu vlčata vůbec přiznat, kdyby ho potkala. Počítá s tím, že on by ten jasný pach ani nerozeznal.

Těchto všech myšlenek se však chtěla na chvíli vzdát. Vydala se proto mimo území, do hor, kde bývají celkem dobré kořisti v lovu. Naposledy jí tu sice napadla puma, při čemž ji zachránil Stadley, ále to snad půjde bez dalších vzpomínek a myšlenek.
Když dorazila na vhodné místo, které přímo volalo, aby zde někdo lovil. Zavětřila. Nasála pachy okolí, aby zachytila jakoukoliv kořist a opravdu. Pro začátek sice zase jen blbý zajíc, ale aspoň něco. Zaujala klasickou loveckou pozici čekajíc na správnou chvíli vystartovat po nebohého zvířeti.

I pro hnědou vlčici bylo tohle místo celkem blízké. Měla ho v oblibě. Hlavně tady vždy měla to štěstí, potkat zde Feiera, jenže dnes tomu bylo jinak. Feier zde nebyl, to poznala hned, byl tu však někdo jiný. Někdo, kdo páchne smečkou, ale je si jistá, že ještě neměla tu čest si s ním vůbec osobně promluvit.
Pomalu se přibližovala danému vlkovi. Musí to být jistě Ajay, toho jediného ještě více neznala.
"zdravím" promluvila, když byla v dostatečné vzdálenosti na to, aby se v pořádku slyšeli.

Koukala na Feiera, který se rozhodl nevěnovat se cizinci, ale jí. Roo si s ním jistě poradí, ještě když má po boku Ikkeho, který řekl vlastně už vše za ní, i když na to nemá zrovna nejvhodnější postavení.
Hnědý položil tichou otázku a Arty se jen koukla k zemi "z počátku tak působil jeho postoj a naježená srst. Trochu blbých keců.." převrátila oči v sloup a stáhla uši "volala jsem vás zbytečně" prohlásila těsně před tím než jí Feier ujistil, že udělala dobře. Moc si to teda nemyslela. Vždyť vlk nic nebyla a nebýt jejího zavytí už by byl třeba dávno pryč.
Na chvíli se pak ale podívala jak se chová Roo, když cizinec dával dost najevo zájem o připojení se ke smečce .

Nejvíce se mi líbí kostým Zaniyah!

Arty si kráčela plání s tím, že by se jí mohla naskytnou nějaká potenciální kořist. Zajíců zde bývá dost a mohla by zase přispět smečce.
Upřímně, tohle měla v hlavě aby zakryla pravdu, chtěla potkat Stadleyho, říct mu, co ho čeká, že bude otcem, ale- nebyl k zastižení už dlouhou dobu, a moc se jí to tedy nelíbilo. Co však nadělá, holt se to dozví klidně jako poslední.
Otřásla hlavou a vrátila se zpět k myšlenkám na zajíce, ti jsou teď asi mnohem lepší cíl než její druh. Jenže to by nemohla narazit na někoho dalšího. Stadley to samozřejmě nebyl, jak se dalo čekat. Ale alespoň to byla Roo, nemůže si stěžovat, tuto vlčku má ráda.
"zdravím Roo" zvolala ještě trochu z dálky, ale mířila si to k ní. Když už však byla dost blízko, neodpustila si menší úklonu vůči vyšší.

Vlci ze smečky se vcelku rychle scházeli. Jako první přišel Ikke, "ne- a o kandidáta se nejedná" stihla odpovědět dříve, než přiběhl i Feier. Dříve než však odpověděla jemu, přišla i Roo, která už to vlastně vzala za své.
čím více jich přicházelo, tím více jí přišlo blbé, že je vůbec svolala. Cizinec teď vypadá klidněji než před pár okmžiky, a ona jen zbytečně zatěžuje..
cukla ušima a lehce zacouvala za všechny, nechtěla být hlavním cílem jak cizince, tak ostatních. Cizinec se ale kupodivu zajímal o smečku, to už pak je ale starost Roo jakožto Bety, a Arty s tím víc nenadělá.

Vlk se přiblížil, ona se ani nehla. Vrčela a sledovala každý jeho pohyb tak, jak jí to její zrak dovolí.
"my" odpověděla jednoduše a zvedla hlavu k nebi. Dlouze zavyla a svolávala tak ostatní členy smečky, aby jí přišli na pomoc. Naposledy takhle byla ještě když byla omega, ale teď, teď má to postavení o něco vyšší. I tak by v této situaci raději nebyla sama.
Všímala si také, že se vlk již uvolnil, ale smůla, smečku již svolala a nehodlá věřit, že už je to zde v pořádku. Nechce se jí nic riskovat.

Artemis to rozhodně nedávala na jevo, ale měla jisté obavy, vlk byl oproti ní opravdu velký, a ona by přece neměla vůbec šanci ne? Co když zavolá o pomoc a nikdo nepřijde? Co když cokoliv? Otřásla hlavou a snažila se tohle vše zahnat. Jako nastávající matka, měla strach o sebe, kvůli vlčatům.. ale přesto si říká, že nemůže nechat smečku přijít o další posilu!
Na Vlková první slova možná jen nepatrně kývla, ale na další zareagovala zavrčením.
"máš snad blbý čich? Jsem na hranici a ty jsi dost blízko!" zavrčela znovu. jeho narážku na Artemisinu výšku raději ignorovala. "měl bys odsud vypadnout" procedila skrz zuby a švihla ocasem.

Vítr jenž jí čechral kožich, se náhle obrátil. Změnil svůj směr tak, že jí očividně nepřál, aby cítila cizince. Přítomnost zajíce předtím lehounce pochytila, ale teď o něj neměla zájem, ne když je blízko hranic cizinec. Ten se o králíka již postaral sám.
Netrvalo dlouho a cizinec, soudě podle siluety postavy samec, si jí všiml také. Napřímil se a sledoval Arty. Musí uznat že vlk, se kterým má tu čest, je vskutku obr, ale to jí nezastraší! Ona si kdyžtak poradí, a když ne, zavyje a v tu chvíli ji přiběhnou na pomoc ostatní ze smečky. Zatím ale nedělá unáhlené závěry. Uvidí se, jak se cizinec zachová. Každopádně soudě podle naježení vlkovy srsti, to zde asi nepůjde moc hladce.
Lehce ohrnula pysky, aby ukázala, své bílé tesáky.
"co pohledáváš zde, blízko našeho území" zeptala se klidným, avšak pevným hlasem. Zírala na něj a čekala na jeho odpověď.

Slunce. Sotva vylézalo ze svého úkrytu, zvaný horizont. Pod jeho paprsky se leskly kapky raní rosy, ktera se vytvořila na rostlinách. Jenže něco tu nádheru narušilo. Tlapy hnědé vlčice došlapovaly na mokrou půdu a srst se jí otvírala o křoviny.
Artemis, která se dnes probrala brzy nad ránem, byla již na nohou. Vydala se na obhlídku hranic smečky, do které už po nějaký ten čas patří. Neměla by se teď sice vystavovat nebezpečí v podobě pošahaných tuláků, ale zatím si stále nedá říct. Chce být smečce užitečná do doby, než jí vlčátka začnou omezovat. Tento stav na ní jde poznat jen podle pachu, na pohled ještě žádné výrazné změny.
Svými poloslepými očky koukala za hranice a s mírně zvednutým čumákem nasávala pachy, aby poznala případnou přítomnost cizince. A opravdu, v jednu chvíli ucítila pach tuláka, tuláka, který zde v Norestu rozhodně není moc dlouho. Nastražila uši a přidala na obezřetnosti, bůh ví co je zač, když se přibližuje k hranicím ignisské smečky takhle z rána.

Vlččina radost zde dělala opravdu skvělou atmosféru.
"Stadley" odpověděla jednoduše, hádá že s ním už možná měla tu čest, kdo ví. "ale ani on o tom ještě neví" uchechtla se i přes to, že jí zrovna tento fakt moc netěšil, ale pst, nebude kazit tu radost co zde vládne.
"tak to vůbec netuším" nad tím Arty ani moc nepřemýšlela no
"jop, to vím. O tom mi už pověděl náš léčitel" přikývla a zamávala ocasem.

"ooh" zarazila se a stáhla uši. Na jednu stranu je vážně skvělé, že konečně přijdou na svět ty mrňavý kuličky, na které se tak dlouho čeká, ale na druhou stranu.. Ten strach je obrovský, ještě když má onen den tak blízko. "rozhodně držím drápky aby se vše povedlo tak jak má! Věřím že to zvládneš" povzbudila jí a usmála se.
"opravdu moc tě v tomto chápu" ani jedna štěňata neměly a obě jejich poprvé čeká.. nádech výdech. Popravdě jak tak zkoumala vlččin pach, něco jí lehce trápilo. "ty nejsi z žádné smečky že? A jsi zde nová.. máš vůbec nějaký úkryt, kde přivedeš na svět svá vlčátka?" zeptala se jí