Príspevky užívateľa

Sluneční paprsky se začaly prodírat do nory a probouzely tak hnědobílou vlčku, která doposud spala. Zacukala ušima a odklonila hlavu tak, aby jí do obličeje nic nesvítilo. Jenže po chvíli to stejně nebylo k ničemu platné, celkově se tu dostalo světlo, které je oproti noční tmě přeci jen rozdíl.
Chtěla ještě znovu usnout, ale již se smířila s tím, že se tak nestane. Pomalu tak zvedla hlavou a dlouze si zívla, byla alespoň už při všech smyslech a při sobě díky čemu mohla už normálně fungovat.
Každopádně jen co začala trochu vnímat, přišlo jí, že něco není v pořádku. Nebo aspoň, že je něco jinak než má.
Nejraději by to ze sebe dostala při přivinutí se ke svému Stadleymu a zapomněla by na nějaký divný pocit. Ale bohužel, její druh tu teď s ní bohužel není, nikdo s ní tady není. Pfft-
Nakonec položila hlavu zpět na zem, svinula se více do klubíčka a povzdechla si.

"jo" zazubí se.
Každopádně se konečně dostala na nohy a vše je v pořádku! Kdyby to nebyla Artemis, asi by počkala až vlk odejde a šla by pokračovat v trénování, ale ona má narozdíl od ostatních aspoň rozum. Pěkně vyslechne všechny léčitelské pokyny s tím, že je na posledním místě Ikkeho postavení.
Jeho slovům však přikyvuje aby dávala na jevo, že chápe. Jak jinak. "dobře! A znovu ti děkuju" usmála se a trochu mávla ocasem.
Následně se už jen pomalinku rozešla pryč.. bylo vidět, že to teda moc příjemné není ale co nadělá. Jen se chce dostat odtud z hor a někam sebou flaknout.

Mno ona sama ví, že vada očí jí celkem nepřekáží. Ale tak to vidí ona a nemůže tušit jaké to je normálně vidět. Proto ostatní viděla ve výhodě oproti ní. Akorát jak to tak vypadá, šedavá vlčka asi nějakou tu pravdu mít bude. Vždyť jí zná snad celý Norest a ona též už musí mít prolustrovane všechny a ví jak na tom jsou. Ještě když má též jakési léčitelské schopnosti.
"trní?" musela se popravdě trochu zasmát na představou, že někdo letí přímo do něčeho tak nepříjemného. Ale ona sama by to také vážně nepřivítala. "náhodou jako jakási pomsta někomu by se to hodilo" koukla krátce bokem a zazubila se jakoby snad něco plánovala, ale kdo ví.

Ahahah! Přece jen jí to vyšlo. Teda.. aspoň tak napůl. Sice to nedopadlo tak jak si představovala, že ho povalí na zem, ale kousnout ho do jeho hýžďových svalů je taky dobrý, ještě když se mu moc nedaří vykroutit.
Schválně ho tak ještě chvíli držela, teda až do chvíle, kdy se začal ohánět. Pustila ho tak ve chvíli, kdy byl nejvíce napnutý, tudíž prudké ztracení toho, co ho drželo na rovnováze, způsobilo, že musel dost zavrávorat.
Na pevné zemi by to ještě bylo v pohodě možná, ale tady na tom ledě? No kdo ví jestli se nevysekal. Tak i tak Arty odběhla trochu dále od něj. Měla teda co dělat aby jí neklouzaly packy, ale zvládla to!
A nene, žádný další útok, jen vyčkávání zda něco vyvede Stadley

Jejich alfa, Ray, konečně dorazil. Což znamená, že si Artemis samozřejmě neodpustila úklonu, kterou většinou stále věnuje všem vyšším. "zdravím" dodala a pousmála se.
Načež však koukla na Stadleyho, na kterém si už chvíli všímala, že není moc ve své kůži. Přicupitala trochu blíže k němu a čumákem do něj dloubla. Povzbudivě se na něj usmála a následně už se plně věnovala Rayovi. Vypadá to totiž, že Stadley chce ať začne.. což znamená, že má Arty stejný názor!
Švihla ocasem a připravená vyčkávala na začátek tréninku

"nebooj, někdo se přeci jen bude bát jít k nováčkovi, který bude za nováčka i za sto let jen proto, že jsi sem dorazil až po Feierovi" zazubila se.
Hlavně se to zase neobešlo bez úsměvu, po dalších slůvkách bílého. Jenže Arty poznala co od ní očekává. Chtěl ať se zvedne a upřímně, hnědé vlčici se do toho teda moc nechtělo. Vlastně se bála jakéhokoliv pohybu, třeba to bude fakt bolet...
Fuj ne! Zahnala tyhle myšlenky, nemůže přece dopustit aby jí omezovaly takovéhle blbosti! Je přece mezi vlky, pro které bolest vůbec nic není.
Proto se odhodlaně, ale pomalu postavila. Hlavní teď pro ní byly nohy, které naštěstí jak to tak vypadá, neodnesla žádnou zlomeninu. Hlavně, že se udrží na nohou. "vypadá to vpohodě.." řekla trochu míň jistě, jakoby každou chvíli čekala nějaký hrozný nával bolesti. Ale nic nepřicházelo!
Tělem se jí spíše prolínala ne moc silná, ale za to nepříjemná bolest, jenž pocházela s pohmožděnin. Ještě že jen to, trochu otlučení snad ještě nikoho nezabilo..

Rozesmátá z předešlého divadélka, ve kterém měla Arty také tu čest si zahrát, naslouchala dalším slovům vlčky. Vlastně jí celkem dost povzbudila co se týče jejího běhu v tomto terénu.
Zatím na tohle nic neodpovídala, to až pak. Když se Sari zeptala, proč si hnědá myslí opak.
"tak já mám dosti omezující blbost, kterou ostatní nemají. Kdokoliv jiný by to proběhl doslova jako nic-" pronesla, i když ví, že co se týče tohodle, má za sebou i nějaký ten trénink z jejích dřívějších let. Tak i tak vidí v ostatních vlcích něco více a v sobě pravý opak. Nic.

Běží dál bok po boku Feierovi. Mlha, jenž začala padat a křížit jejich cestu jí nijak neovlivnila, oproti Feierovi. Hnědý vlk jistě pocítil změnu ve vidění, naopak Artemis ta nevidí rozdíl v tom, jak viděla před Feierovu léčbou.
Dokonce oči úplně zavřela a bez jakékoliv známky vybočení či podobně, pokračovala v běhu. Naslouchala okolním zvukům, které byly utlumovány dusotem tlap obou běžících vlků. Rytmus jenž tvořily, byl tak přesný a dokonce se i mohl dát poslouchat lépe, než kterákoli píseň, kterou po ránu skřehotají ptáci.

Poslechla si Océho slůvka, kde se jí snažil přesvědčit, že tátu neměl. Každopádně hádat se s ním nebude. Hádka není řešení a tou by si pamatoval spíše jen na to špatné než na to, na co má.
"máma nebyla hodná?"
Zeptala se malého. I když- je to vážně logické. Pokud jich bylo více jakožto štěňat, byli to psi, žádný otec a ještě k tomu všemu Océ vypadá jak vlk, nedá se čemu divit.
Zamračila se při představě, že někdo Ocému, nebo jakémukoliv mláděti ubližuje.. pffft. V takovém případě by nejraději ublížila právě tomu tyranovi- škoda že to však nikde není Océho máma.

Ten někdo, který se ještě před chvílí válel na zemi, se zvedl. Šlo celkem poznat, že to vyvolalo poznání o něčí přítomnosti, kterou tvořila Artemis.
Ještě jednou zavětřila a nasála pach tohoto vlka, teda spíše vlčice. Hned věděla, že je to naštěstí člen smečky, ale nebyla si jistá jaký.
Arty se však ani nehla, neudělala jediný krok, kterým by se druhé vlčici přiblížila. Viděla totiž, že to dělá ona. A Artemis chtěla vědět jak se vlčice zachová ve chvíli, kdy neví, kdo proti ní stojí. Joo řeč těla a pach dělá hodně.

Poslechla si slova Targy a k těm již nic nepověděla. Jenom občas kývla hlavou. Jinak nic víc.
Znovu promluvila až ve chvíli, kdy se jí Feier zeptal zda se zvládne o tu kořist postarat.
"samozřejmě" odpověděla mu i když si tím popravdě nebyla jistá. Něco tak těžkého netáhla už dlouho.. možná když byla tulákem a s něčím takovým pomalu ani nehnula? Možná.
Teď je však po několika trénincích! Třeba to bude jiné.
Využila Targův způsob přenosu a Mrtvolu dostala na svá záda. Už teď se divila, že se jí to podařilo, ale dobrý. Vypadá to slibně.
Feier se vydal pryč a ona hned s ním.

"jo to si fakt dávej pozor" uchechtla se "myslím, že jen co se vyhrabeš výše v profesi léčitele, všichni půjdou za tebou" pronesla i když všichni to nebudou. Ona přeci jen volí Feiera, zná ho déle a prostě- prostě jo.
Bílý vlček dokončil svůj proces léčení a následně ji v několika slovech obeznámil s upozorněním. Samozřejmě se souhlasem kývala hlavou.
"chápu a rozhodně ti děkuji" usmála se, byla mu vděčná, že jí pomohl a hlavně bez miliardy bylinek!

A hele, opravdu tady někdo je. Pach jí v tomto napověděl a následně se jen podívala přesně tím směrem, kde se nachází zdroj. Lehce rozpoznával siluetu vlka, jenž ležela nedaleko.
Pár kroky se přiblížila a vlků obraz se jí postupně rýsoval a upřesňoval.
Vypadá to, že tohle je jen další vlk, se kterým ještě neměla tu čest se potkat a pobavit osobně. Možná tak ho občas zahlédla při nějaké sešlosti, nic víc.
"zdravím" pozdravila vlka mile

Ahh- sova hloupá. Místo toho aby uletěla se tu stále promenáduje a píská před svou blízkou smrtí.
Teda tak to přeci jen viděla ona, vůbec nemohla mít tušen, že se jedná snad o něco jiného než normální pták.
No nic, dobře pro ní. Trochu se přikrčila s pohledem zaměřeným na ptákovi. Chvíli se chystalaaa a náhle dlouhým skokem vyskočila, dopad by měl vycházet přesně na sovu, ale kdo ví jestli nebude rychlejší

Feier už o tom asi tak úplně mluvit nechtěl, a proto se ani ona už moc nevyjadřovala. Vlastně by ani neměla co. A nutit jak jeho i sebe do toho, vážně neměla zájem.
Postavila se hned také, po tom co tak učinil hnědý.
Po jeho slovech měla chuť ho trumfnout nebo se alespoň porovnat jak by oproti sobě byli rychlí, ale nechce se ztrapnit hned ze začátku.
Nakonec se jen pomalu dostala do pohybu a chvíli na to už běžela, ne příliš rychle, ale ani nebyla žádná pomalá nicka. Na vlka nečekala, je jí jasné, že ten jí doběhne jednoduše