Príspevky užívateľa

Arty prudce zabrzdila, div se nenajela do stromu, který se před ní objevil. Nohama se podryla pod listí, ale hlavní je, že to ubrzdila! V tu chvíli se otočila a přiběhla k vlčce. Je jasné, že v tom divadélku bude spolupracovat.
"o neeee! Žiješ? Ty úplně krváciiiiiš!" volala s předstíraným vyřešením na ni.
Po chvíli však Sari záhadně vstala i přes tak vážně zraněni, které ani není reálné. Usmála se na ni, za což dostala jakousi pochvalu. "dobře běhám?" zopakovala její slova otázkou. "to si úplně nemyslím" dodala a švihla ohonem

Vlk se začal přibližovat, načež si postupně všímala, že se vlkovi její slova teda moc nelíbila. Vlastně se mu ani nedivila, ona by též nebyla nadšená. Vlk mezitím došel az k ní. Bylo zjevné, že se chová povýšeněji, ale má smůlu, co se týče postavení, je na tom lépe ona!
Tudíž jen vypnula hruď i přes to, že jí vlk vlastně funěl do obličeje. Jen ať si dá odchod on. Varovně pohřbila pysky, i když ji bylo jasné, že s velkou pravděpodobností to s vlkem ani nepohne.
Každopádně za svá slova se rozhodla omluvit, což také udělala. "zdravím- a omlouvám se za má slova" uznala, nechtěla si tu budovat blbé vztahy ještě s dalšími vlky než je Dexter. Proto se raději omluví i Omeze. Dále však neřekla vůbec nic, koukala vlkovi do očí. Není to však žádná výzva k boji! Právě naopak

Ticho vládlo a Arty neměla v plánu se ho zbavit. Stejně jako jeho nynější společnost, vlka sledovala.
Chvíli na to vlk zničil to hrozné ticho a promluvil. Vlastně se snažil jí přesvědčit o opaku toho, z čeho má Arty obavy. Tak aspoň bude doufat, že Targa jen nemele aby ji oblbnul.
Naopak se zájmem pak napnula uši, když vlk projevil zájem smečce. Působilo to na ní podobně, jako když se ona zajímala o Ignis jakožto tulák. Jenže ona rovnou potkala Alfu a dopadlo to tak, že ji přijal rovnou. "tak aspoň že tak" odpověděla teda ne moc rozsáhle. Vlastně neměla moc co k tomu říct. Asi

Vlci se blížili a ona mohla pomalu rozpoznávat jejich identitu. Targa a Feier? Možná trochu nepochopila, proč se Feier tahá s tulákem, ale nějaký důvod to snad mít bude. Proto se to ani nesnaží řešit.
Když se vlci přibližovali ještě o dost víc, dokonce si všimla, že Feier úplně není v pohodě. co sakra prováděli pomyslela si, když se koukala na promáčeného vlka.
Slov se však zhostil Targa, tudíž mu věnovala pohled. Na jeho pozdrav přikývla.
"asi ne, proč?" zeptala se, načež vlk v podstatě hned pokračoval.
"dobře tedy- nemám s tím problém" nejistě koukla na Feiera zda nemá nějaké kecy, ale vypadá to, že ne takže dobrý. Zahryzla se do laně a odtáhla jí přes hranice. Pak jí zase pustila a zvedla hlavu. Ještě nikam neodcházela, spíše jí tato situace celkem zajímala. "proč tulák- dává tak velkou kořist smečce?" zeptala se, mezitím co sledovala střídavě oba. Už už se chtěla zeptat co se před jejich příchodem dělo, ale usoudila, že otázku si raději nechá pro sebe. Pro její bezpečnost

Sledovala krajinu, která se táhla za hranicemi. Do hlavy se jí občas vracely vzpomínky, kdy byla ještě tulákem, ale dobře že už to tak není. Od vstupu do ignisu jí šlo vše k lepšímu a je za to neskutečně ráda. Teď třeba procházela hranice a hlídala tak, zda se do její smečky nechce někdo dostat.
Dlouho nebyl nikde kupodivu nikdo, ale tak to bohužel nezůstalo. V dálce zahlédla jakési dvě vlčí siluety. Nemohla ještě vůbec určit o koho se jedná, ani vítr nespolupracoval. Proto pokračovala v cestě vstříc těmto postavám, samozřejmě však bez překročení hranic.

"ale proto tu máš mě, pro zahřátí" dokončila jeho větu, kterou načal. Učila se na něj
Každopádně teď už dost srandiček, teď rovnou k boji! Prý má začít.. jak to má udělat? Bojovat se svým druhem bude celkem těžké ne? Alespoň pro ni.
Leda že by si místo něj představila úplně někoho jiného, třeba Dextera? Jo to by šlo, žrát Dextera je mnohem jednodušší za všechny jeho činy. Ale asi tohle nebude zmiňovat nahlas! Ještě by se Stadley fakt naštval, že ho srovnává s tou Omegou! Pft.
No dobře konečně by mohla něco.. nějak začít.. ale fakt- jak? No nic to se nějak vyvine. Prostě se rozeběhla proti němu a na poslední chvíli vyskočila tak, že dopad je přímo na Stadleym

Procházela se plání a hleděla před sebe. Věnovala pohled jen daleké krajině a k momentálnímu západu slunce ani na chvíli nesklonila zrak. K čemu by jí to také bylo? Oči nejsou vyléčené ještě tak, aby rozeznala tak krásné spektrum barev. Teď by se jí zobrazila sotva kalně šedá splácanina lehce naoranžovělých barev, a to za to moc nestojí. Škoda.
Slunce se jí odráželo v srsti a byla tak výraznější její narezavělá barva. Vítr ten vál přímo na ní, díky čemu si mohla brzo povšimnout, že zde není sama. Čerstvý pach dorazil až k ní. Jednalo se o někoho ze smečky, ale má pocit, že je to někdo s kým ještě neměla tu čest promluvit si z očí do očí. Zvedla hlavu a podívala se směrem, odkud pach vanul a hleďte, vypadá to, že někdo leží támhle na zemi.

Koukla mu do očí a zvážněla pohled. Vlastně úplný opak než na začátku, když vypadala jako by si šlehla houbiček.
"minulost je minulost, tu už nezměníš, takže není důvod se tím zaobírat" stejně si Arty z části bere tu minulou příhodu za vinu, přeci jen se dle ní moc dobře nezachovala... A teď taky ne! Vždyť načala téma, které asi fakt nemá rád. Pff by to klidně i nadhodila, ale raději pomlčí, ještě by se tu strhlo bůh ví co a tomu chce raději předejít.
"Joo to je" pokývala hlavou. Moc dobře věděla, že Feierova oblíbená činnost je běh. A asi to je snad i další věc, kterou bude umět fakt dobře, samozřejmě až po léčení!
"Samozřejmě můžeme!" souhlasila s jeho nabídkou a postavila se. Mávala ocasem a jen čekala až Feier zvolí směr

"já vím- promiň" trochu se uchechtla. No jo moc dobře věděla jaké to je ale což.
Vlček rozhodně nevynechal poklonu, a to jí zas a znova opravdu potěšilo. Nikdo jiný to snad kromě ní a Ikkeho nedělal, teda aspoň jaké ona měla štěstí.
"jo.." odpověděla a našpičkovala uši, když zaslechla lehounké zamručení. A to nesmí nechat bez komentáře!
"začínáš znít jako Feier" oznámila pobaveně. Zase nechala vlka dělat co musí. Holt léčitelům věří a momentálně jí nezajímá, že se jedná jen o Omegu. Teď je jí její tělo celkem přednější než jakási postavení

Trochu se zasmála "když myslíš, ale ještě lepší vkus by měl, kdyby šel za tebou" zazubila se a zamávala ocasem. Je vtipný, že jsou ti dva v podstatě dost silní vlci, ještě k tomu že smečky z jaké jsou a vůči tomutu malému šutru by snad neměli vůbec šanci.
Co se týče zimy, Arty s tím může být celkem v pohodě. Skoro kdykoliv jí může zahrát její oheň, jen ne trvale no.
"zahřát? Takhle?" její tělo vzplálo a ona se přiblížila ke Stadleymu. Čumákem se dotkla toho jeho a zase se oddálila, načež plameny zmizely. Vlastně tak mohl Stadley pocítit nejen závan tepla, ale i lásky.
Každopádně Artemis i přes to co udělala, moc dobře věděla jak to vlk myslel. Proto trochu zacouvala od něj a přikrčila se, se šibalským úsměvem. Čekala jen až pan modrý vystartuje

Všechny jejich urážky a opravdu odporné chování v ní probouzelo opravdovou touhu se jich zbavit! Kde se to zrovna v ní bere, je záhadou, ale pro svou smečku provede vše! Doslova netrpělivě čekala až padne rozkaz k boji jejich Bety, a dokonce se tak vážně stalo!
Na nic nečekala a jen co se tyto dvě malé můry dostaly na zem vlivem Dexterova větru a Feierova ohně, vrhla se do akce!
Celé její tělo vzplálo, byla z ní postava z modrofialových plamenů a zářícíma očima.
Oběhla si vlčice a následně se dostala mezi ně. Aby její úmysl byl efektivnější, chytla Fantu za ucho a škubnutím jí dostala k sobě, to samé s Lumi. Natiskla je tak co nejvíce na sebe aby poznaly, že s Ignisany si jen tak hrát nebudou!
"tak co dámy? Je libo zahřátí?" bílé tesáky se jí zableskly ve svitu ohně, mezitím co se plapeny propalovaly skrz její kůži na bocích.
Artemis je takto však sílou nedrží, klidně mohou utéct akorát nemají jinou možnost než padnout do zubů někomu z ostatních.

V poklidu si kráčela lesem a hledala cokoliv, co by mohla ulovit pro smečku. Moc tedy štěstí neměla, ale stalo se něco jiného! Lesem se ozvalo zavytí. Zavytí, které mělo stejný význam, jako když ona tehdy svolávala smečku pro pomoc.
Nastražila uši a co bude dělat dál bylo jasné. Rozběhla se směrem, odkud se tento zvuk linul.
Zanedlouho se koněčně blížila k tomuto místu. Na očích měla jejich omegu ikkeho a dva tuláky, kteří tu rozhodně nemají co dělat! Postavila se před Ikkeho a s ohrnutými pysky, vrčela na tuláky. “Zde nemáte co dělat, vypadněte z našeho územi” procedila skrz zuby a švihla ocasem. Upřeně obě sledovala, každý jejich pohyb zaregistrovala a byla připravena jakkoli zasáhnout.

Ležela si na zemi a prostě se nehodlala zvednout. Ne že by nemohla, to ještě nevím zda může nebo ne, jen se jí prostě nechce. Je nasrana sama na sebe, že zas něco zkazila.
Jenže jak mohla slyšet, někdo se blížil a chvíli na to i promluvil. ikke.. poznala ho podle hlasu.
Těžce si povzdychla a hlavu natočila k němu, co to šlo. "mě, možná" její odpověď vlkovi sice asi moc užitečná nebyla, ale on už sám jistě ví o koho jde.

Seděla si u pramene, jehož voda si bezstarostně putovala krajinou. Ah nemít taky žádné starosti, to by byl život. I když.. zároveň asi dost nudný no ne?
Když o tom tak přemýšlí, hodil by se i nějaký ten další trénink, chce se přeci dostat co nejvýše. Joo jasně- sice se zrovna stala Deltou za což je na sebe i celkem hrdá, ale i tak musí dělat vše pro to, aby mířila vzhůru.
Samotné se jí moc trénovat nechtělo, koukla pro to kolem, zda není poblíž nějaký vlček, kterého by si pro to odchytla.

Hnědý kožíšek se sem tam mihnul v křoví nebo taky po kamenech. Arty se totiž rozhodla si tak sama zatrénovat. Naposledy jí dělal problém běžet v lese mezi stromy a stíhat kličkovat, takže se toho musí zbavit! A naučit se to zvládat. Proto se také vydala do hor, terén je tady složitější, což znamená o to víc účinnější cvičení.
Ve běhu kličkovala mezi kameny, občas po některém skočila a následně zmizela ve křoví, že kterého se po chvíli zase objevila.. už to vypadalo, že bude vše růžové, ale něco takového se bohužel neobejde bez nějaké chyby.
Když skočila na jeden z kamenů, odlomila se jeho čast, a to způsobilo její pád přímo dolů. Vlastně se ještě nějaký ten kousek kutálela po kamenech, načež konečně do něčeho narazila. Strom byla její brzda, ale zároveň ne úplně příjemná.
Potlučená tam zůstala ležet na zemi a naštvaně čuměla před sebe. Více jí štvalo, že se jí to nepovedlo, než že má teď celkem zmrzačené tělo, naštěstí ne nějak kriticky.