Príspevky užívateľa

Artemis se procházela v blízkosti Nihilu. Vždy když tohle dělala, neměla za lubem nic špatného vůči smečce kytičkářům. Jenom se tak občas procházela s doufáním, že potká svého skvělého kamaráda Arxiho.
Hranic se ani nedotkla ani se nepřiblížila nějak strašně moc. Pak by ještě smrděla jako oni a co by jsi ostatní z Ignisu pomysleli že.
Usadila se na pláni a svůj pohled upřela daleko do krajiny. Zamyšlena nad vším možným.

Koukala na něj a čekala jestli se zvedne nebo ne, vypadal fakt slabě. Dokonce možná i více než ona před tím, než se přidala do smečky, ve které díky tréninkům sílila.
Každopádně po jeho slovech, které si pečlivě vyslechla usoudila, že tento tulák vážně není hoden schopnosti jít do naší smečky. Vzdal se až moc rychle a že nemá rád boj? Joo to by byl ve smečce dost v pr.. a ohledně minulosti, tu ani neřešila. Něco hrozného má za sebou snad každý vlk ve smečce, takže není co řešit. "tak se rychle vykurýruj a pro příště na viděnou, možná" odpověděla aspoň z nějaké té slušnosti a vydala se zpět směr území smečky. Vlka nechala vlkem.

"ano úplně všichni" potvrdila mu s pokýváním hlavou.
Pak ale vlček začal mluvit o tom, že je snad pes? A i máma a nějaké dvě jména? To byli asi bratři, ale on? On rozhodně jako pes nevypadá. Proto jí hned došlo, že v tom musí mít zásluhu jeho otec, o kterém se však nezmínil.
"tím pádem musel být vlk tvůj tatínek" pronesla mile. "ty ani jako žádný pes nevypadáš" ujistila ho a švihla ocasem

Přikývla jí. Načež se vlčka zeptala na něco, co čekala, že bude muset vysvětlit. "nikde nebyl žádný léčitel, který by mi mohl pomoct, tudíž mě všichni připravovali na to, až oslepnu úplně" řekla tak jednoduše, tak snad to vlčce bude stačit.
Nad další otázkou se jen zamyslela a asi jí bude muset odmítnout. "pro dnešek asi už ne.." odpověděla nejistě. Nevybavovala si, zda chce něco ještě vědět, ale asi ne. Možná příště.

Samozřejmě že to pomohlo, ještě aby ne přeci. Pomaličku se ti dva jako dvě palačinky v mražáku posouvaly na ledě a chvíli se nic nedělo. Teda občas se zasmáli, když v tooom se Stadley snažil být strašně nenápadný a strašně nenápadně si Arty chtěl dostat k sobě. Jeho pomocí se Arty pomalu ale jistě přibližovala jemu až se na něj úplně natiskla. Ona však nedělala nic, je to jen práce ledu A Stada, na kterého právě tak kouká, jako by si vůbec ničeho nevšimla. Vůbec.

"Joo klidně koukej" dala mu bez problémů svůj souhlas. Přeci jen už je na jakési prohlídky zvyklá od Feiera a že těch už bylo. Na další slova zase jen přikývla a pak už jen čekala, kdy se tady pan léčitel číslo dva, i když stále omega, začne obhlížet její oči.
Úplně si představuje jak tu nakráčí Feier, sežere ho, že co to dělá a a ještě se o ní jakožto pacienta budou prát. Musela se nad tím v duchu zasmát, ale najevo nedala nic.

Konečně se už celkem uklidnila a přestala se tak chlamat. Stadley se fakt těžce snažil postavit na nohy a ona mu těžce věřila. to dáš to dáš to dáš říkala si že srandy v duchu.
A hele jemu se to fakt podařilo! Stál a vypadalo to, že ani nepadá! Což znamená, že je řada na Arty. Pomalu začala bojovat stejně jak on a po nějaké té chvíli se také vyškrábala na nohy. Už to vypadalo nadějně, že se tak i udrží ale smůla. Jedná noha jí podjela a ona hodila akorát tak další držkopády, ještě k tomu směrem na Stadleyho, takže jeho snaha se zvednout byla zbytečná.
"ještě aby ne!" vyhrkla a zasmála se nad svou nemotorností

Šibalsky se usmívala a věřila si svému. Však ona to klidně předhodí jako téma před někým kdo vidí normálně. Jen ať si teď Feier říká co chce.
Ohohoho pan hnědý se snaží podpálit Arty? Nevidí teď špatně on? Je sice hnědá ale dřevo s bílou plísní ještě není. Jen co oheň vzplál, vzplála schválně i ona, za použití své magie a začala předstíraným leknutím poskakovat. "aaaa hořím pomoc hořím" volala ne moc nahlas, ale zároveň ne úplně tichým hlasem

"ano" souhlasila, ale radši hned začala vysvětlovat, nechtěla aby si vlk myslel, že je doslova slepá. "od mala mě užírá šedý zákal, který začal Feier léčit až před nedávnem. Do té doby jsem byla bez pomoci léčitele, takže to bylo vážně o chlup a už bych také neviděla nic" osvětlila mu. Arty se s tím prostě naučila vpohodě žít a ještě teď, když se to celkově zlepšuje nemá problém normálně žít. V čemž si jsou tito dva asi podobně

"jop, mám stejný názor" Artemis má Roo jako takovou celkem ráda, a Roo jí taky. Narozdíl od ostatních členů, kteří s Roo teda moc nevychází. Soudí tak teda z toho co vypozorovala.
Hm jeho další otázka.. musela se trochu zamyslet ale jo, to půjde. rozhodovala jsem se mezi lovcem a právě magistrem. K lovu jsem vedena od mala, hlavně i způsobem pro přežití po slepu" zmínila se a hned na to pokračovala "ale případná práce se štěňaty a právě nováčky mi přišla zajímavější než něco, co mi už snad lezli na nervy" vysvětlila né nijak složitě. Popravdě tuto práci jako nějak náročnou nebere, ona spíše naopak obdivuje např. Právě léčitele a jejich schopnost si vše pamatovat

Feier jaksi nebezpečně strnul a Arty si začala uvědomovat, že udělala životní chybu. Ptát se na to asi jako vážně neměla. Už čekala jak se do ní Feier pustí.. ale ono ne! On se to snažil zamluvit, ale smůla. Vidí sice blbě a možná by na to skočila, to by ale nesmělo mluvit jeho tělo za něj. "blbě světlo při každém našem setkání?" zazubila se a sledovala ho, když v tom se zase zapálilo křoví a Feier si dokonce zanadával. "pozoor za chvíli tu nebude žádné křoví" uchechtla se

Arty i tohle divné léto zde na Norestu zažila, ale nějak se jí to celkem podařilo vymazat.
Teď je ale hlavní věnovat se Stadovi, který se tak trochu.. trochu vymkl kontrole a vysekal se krásně na zemi. Začala se v tu chvíli smát jak pominutá, jenže to neměla dělat. Ztratila tak svůj balanc a hodila tlapu podobným stylem jako právě její modrý milovaný. Jenže se jí povedlo dojeď až k němu a až o něj se jaksi zabrzdila. Smát se ale musela furt.
Rozhodla se ale ještě ze sebe dostat odpověď na jeho dotaz "anti noho zraňovač. Zaručeně účinný proti spálení tlapek" zazubila se po svých slovech skrz smích

Přikývla a nastalo ticho. Ah bože snad to nejhorší co může zničehonic v rozhovoru přijít. Ticho ticho a nic.. to se musí napravit. Feier očividně sám nevěděl o čem mluvit, nebo neměl zájem, což je pravděpodobnější, al nevadí.
Arty se přeci jen musela zeptat na něco, co jí tíží už fakt dlouho.. teda sice jen od doby co se jí začal zlepšovat zrak ale pst. dříve se o tom zmínit bála ale teď? Teď už ví, že je s Feierem Jakštakž vpohodě takže jí snad neužere. "hele.. ty máš na líčkách vážně srdíčka?"

"po tom parném létu opravdu ano, ale aspoň je to taková příprava na zimu" uchechtla se společně se Stadleym. A pak už se jen mile usmála na jeho průvodcování. Joo to by prostě nebyl Stadley, kdyby se nepředváděl, ale to je na něm zároveň snad i roztomilé.
Jenže pak udělal něco, co od něj opravdu nečekala, ale na druhou stranu je to fakt úžasná věc! Klouzání se po ledu! Páni tohle už nedělala taky dlouho a rozhodně se musela přidat. Jenže ona chtěla předejít spáleným packám, takže to vyřešila jednoduše. Použila část svojí magie, aby její nohy byly v plamenech tudíž když se rozběhla a následně jela po ledě, led se akorát tak roztál a jí nijak neublížil.
Popravdě ale přemýšlí jak to usnadnit Stadleymu, nechce ho pak tahat zpět na území s tím, že nemůže chodit

"ahh" trochu zklamaně povzdechla. Blbé dva stromy! To se nemohly posunout aby je viděla?!
Otřásla hlavou a koukla na něj. Vyslechla si jeho další proslov, jó v těch je Feier teda profík. Doslova řečník.
" Joo to je mi jasné a ani nepočítám s tím, že bych snad někdy měla svůj zrak zpět na sto procent" potvrdila " a času je dost, není třeba spěchat. Do teď jsem stejně žila s taktem že přežijí na bylinkách, takže nějaké počkání až se někdo vyučí není žádný problém" prohlásila upřímně