Príspevky užívateľa

"přesně tak, Roo je nyní mým učitelem" potvrdila, načež se musela hned mile usmát, když vlček tuto profesi takto pochválil. "taktéž si myslím" ale kdo ví zda bude stejného názoru na jeho další slova. Ty jí opravdu potěšila jenže ona moc není fanouškem chválení sebe sama, tak jak to má třeba Stadley.
"děkuji" odpověděla alespoň že slušnosti budu se v to snažit" dodala ještě.

Bok po boku se Stadleym konečně dorazili na tohle překrásné místo. Artemis zde nikdy dříve nebyla a to byla snad chyba. Kdyby to věděla, tuhle nádheru by chtěla vidět mnohem dřív. I když vlastně.. to by teď nezažívala tak hezké momenty se Stadleym, kdyby to zde už znala, nebylo by to ono.
Hlavu měla zvedlou a prohlížela si každý centimetr přírodních obrazců. Proti uklouznutí se při každém kroku drápky zaryla do ledu který hlavně tak strašně studěl na packách.

Koukla na skupinku stromů, o které mluvil. No upřímně to nejlehčí nebylo, ale dříve by ani nevěděla, že zrovna tam nějaké stromy jsou. Zaměřila se jen a jen na ty stromy a začala počítat. Některé jí bohužel splývaly do sebe, takže je započítala jako jeden, ale zas to se dá celkem čekat.
"šest?" zeptala se jedno slovně
Vlk jí ale pak řekl něco, nad čím nešlo dělat nic jiného než jásat. "vážně? Opravdu by to šlo" koukala na něj překvapeně a vrtěla ocasem, až se její tělo lehce hýbalo za pohyby ocasu. To je prostě dokonalé! Má tu možnost vidět ještě lépe!

"ano fakt" zazubila se a pokývala hlavou pro potvrzení. "ooh vážně?" Daří si popravdě nedokáže ve smečce vůbec představit a už vůbec ne tam u nich. Úplně vidí Feiera, Stadleyho a další bručouny jak se schovávají, kde to jde jen aby se vyhli střetnutí s touto bláznivou vlčkou. Lehce se uchechtla.
Pak na ni ale taky trochu vážněji koukla, když tady Sari zvaznela hlas. "Joo to on ví. A ano zlepšily se" odpověděla jí

Pozdrav od něj jí byl samozřejmě jasný, ještě aby ne. Zazubila se a pak si jen vyslechla jeho slova. Pravdivá slova. Opravdu se zdá, že tady nějak moc vlků nechodí a proto si to tu ti dva jaksi vyhlídli.
Á je to tady, ta otázka, která je snad už jakousi rutinou, která se už nikdy nezmění. A Artemis naštěstí neměla důvod odpovídat na tento dotaz negativně. "stále to jde k lepšímu" odpověděla mu s úsměvem "nijak zásadní problémy nepozorují, takže myslím, že dobrý"

Arty už tuhle noc taktéž viděla klidně a hlavně v to doufala. Nějaké velké drama se jí v noci teda řešit nechce, ale to ještě netuší co jí čeká.
Když už se společně s Roo chystaly vydat se podél hranic, do nosu jí bodl nějaký pach.. pach, který naposledy cítila, když se až moc přiblížila tomu strašlivému městu. Tehdy se tam potkala s jakýmsi šedým vlkem.. Tiam se asi jmenoval. Ale.. co by dělal tady? Hlupačka si myslela, že by to mohl být on, tudíž se ani nijak moc nestrachovala, protože tam na hranicích jejich smečky byl celkem neškodný.
Každopádně koukla na Roo zda to cítí taky a popřípadě jak reaguje.

Pokývala hlavou a s lehkým úsměvem. Následně však vlk zeptal na její postavení a na to rozhodně nemá problém odpovědět " jsem Theta a zajímám se o profesi magistera" zodpověděla jednoduše jeho otázky. A vlastně teď jí došlo, že právě zaučování nováčků bude její práce. Sice ještě neprošla žádným učením se, ale vlkovi rozhodně pomůže s čímkoliv bude chtít. Přeci jen by měl vědět vše potřebné.

Z jejího klidu jí vytrhl jakýsi zvuk. Cukla uchem a následně se tedy odhodlala i podívat.. a hele! Feier. Co to sakra je za prokleté místo? Nebo spíše co tu on pořád dělá?
Zastavila se a otočila se na něj "ahoj" řekla jednoduše a nakonec došla ještě úplně k němu. "zase tady, zase ty, zase já.. co to má být? uchechtla se a zašvihala ohonem. "máš to tu asi rád co?" zeptala se ho i když.. ona tu také byla a vlastně by se jí mohl zeptat na to samé ale psst.
Dobrá nálada rovná se celkem ukecaná Arty. Uvidí se však co si Feier vymyslí a zda zažene její úsměv.

Vykračovala si krajinou a hned na první pohled by kdokoliv viděl, že má vlčka dobrou náladu. Úsměv na tváři a hlava plná myšlenek na Stadleyho. Všelijaké emoce se konečně začaly urovnávat poté, co si konečně dokázali přiznat jak to k sobě mají.
Přes to vše a také přes nespolupracující vítr si ani nevšimla Feierovy přítomnosti. Pohledem o něm nezavadila, ale zároveň od něj nešla zas tak daleko. I když možná by se hodilo zase nějaké to setkání.
Arty má hlavně jasno za jakým léčitelem bude chodit, jistě že za Feierem! Ikkeho hezky nechá ostatním.

V Artemisiných očích Stadley rozhodně nic špatného neudělal, prostě spíše naopak.
“Je” potvrdila tiše se souhlasem, i když teď moc netušila, co přesně z toho všeho myslí. Byla toho spousta, ale jak bylo zmíněno, ona bude mít v takových případech názor stejný jako tady pan modrý.
Pohled do očí mu samozřejmě opětovala. Stadley mohl v jejích očích však viděť i něco jiného než jen odlišné barvy. Její zorničky byly celkem dost zašedlé vlivem šedého zákalu. Feier se naštěstí o léčbu stará, ale i tak to jde stále poznat.
Vždyť jí to celkově ty oči zhnusovalo, krom toho, že ani dobře nevidí.

Nic od něj nežádala a ani vůbec neočekávala, že by jí její slova oplatil. Přeci jen řeč jeho těla, která nelže, mluvila své a to jí bohatě stačilo.
Přesto se však Stadley o něco pokusil. A dokonce je to snad poprvé co tohoto nabušeného vlka, poznává i jako nervozního. Dokonce ho přivedla i ke koktání a slovům, které k němu sedly. Ještě aby sebe nemiloval, že! Lehce se zasmála. Ne však žádný výsměch, spíše jen tak z pobavení.
Naprosto ho chápala, chápala složitost celé této situace a nehodlala si brát nic osobně tak, jak to dokážou některé pindy. Každopádně celým jejím tělem projel neskutečný nával štěstí. Slyšet, vlastně od své první lásky, že k ní cítí to, co ona k němu je nenahraditelné.

Mlčky se k němu tiskla. Poslouchala jen jeho dech a tlukot srdce, které teď šly slyšet mnohem více než kdy dřiv. Moméntálně to byla snad ta nejlepší hudba pro její uši, vše co jde od Stadleyho je teď skvělý.
Chtěla nyní zůstat jen a jen s ním, nikdy tohle nepřerušit, nikdy ho neopustit. Je však pravda, že je to nemožné.. na to však právě neměla ani pomyšlení. “Miluji tě” zašeptala opravdu tiše, ale v tichu, ve kterém tito dva byli, byly slova tak hlasité. Následně jen zavřela své oči a s hlavou zabořenou v jeho srsti na hrudi dlouze vydechla.

Nikdo jiný než ti dva tu nebyl, nikdo je nerušil v realitě a ani v jejich momentálním světě. Vnímali navzájem toho druhého a nepotřebovali se obtěžovat ničím jiným.
V jedné sekundě byla Arty zklamaná když pohledem uhnul, ale Stadley to ihned vykompenzoval. Přivinul si jí k sobě.
Neodporovala, právě naopak. Zabořila se do jeho srsti a pořádně se k němu přitulila. Víc snad ani nemohla žádat, tohle byl ten nejlepší pocit, který kdy mohla zažít. Příjemný, ale zároveň spousta nevysvětlených odpovědí.
Lehce zvedla hlavu a jemně Stadleyho olízla na pyscích.

Ona to viděla celkem stejně, takže rozhodně nebude hrotit, že mají po jednom blbém zajíci. Přeci jen, nebyl by Dexter, nebyl by ani králík a smečka by šla dál, tak proč to řešit.
A popravdě si občas také říkala co se děje, že jsou s ním všichni v pohodě i přes to co provedl. Vždyť i ona ho nemusí a to je opravdu jediný vlk, který u ní takto skončil. Přeci jen ona vychází s každým dobře.
"to budu vždycky" usmála se na něj, mezitím co se čumákem dotkla toho jeho. Zamávala ohonem a koukala mu do očí.

Sice ho úspěšně ulovila, ale radši se Feierovi nepřizávala, že tohl udělala poprvé. Normálně by ho asi též chytla jednoduchým chňapnutím, ale shh hlavně že to vyšlo.
Pustila zajíce na zem, aby mohla mluvit. "ani ne" zazubila se a pokrčila rameny.
"jistě! můžeme" souhlasila s ním a zavrtěla ocasem. Mrtvolku nechala tak a rozhlédla se kolem, kde se nějací ti další ušáci nacházejí. A helee támhle sou. Koukla zpět na Feiera a čumákem poukázala směrem k zajícům, načež se pomalu vydala k nim. Brzo nastane jejich konec