Príspevky užívateľa

Jeho nabídku na procházku samozřejmě nemohla odmítnout "jistě, půjdu ráda" usmála se a pomalu postavila. Voda není momentálně důležitá, radši si tady popovídá s Alaricem. Vždyť za ním sama přišla.
Nu po jeho boku pomalu vykročila a vydala se s ním krajinou. Téma ale vrátila zpět k situaci a Alovo odpovědi. "Celé tyto zvláštní nedorozumění nás dovedly do zvláštní situace, ze které mne opravdu zajímá, jak vyjdeme. Věřím, že nás z toho Alfa dostane a já budu moct vzít vlčata konečně za hranice a ukázat jim svět" uchechtla ses pohledem do země. Ach kéžby to bylo tak jednoduché. Do toho všeho se mísí ještě Bellana, která má zálusk na Artemisinu smrt. Ah ty problémy, jeden by je nejradši všechny vymazal

"V pořádku" pověděla klidným ténem a přikývla. "Feier ti zajisté pomůže dostat se z toho a koneckonců zbytek smečky také" uchechtla se. Smečka se o něj buďto postará aby byl zase v dobrém stavu a nebo ho vykopnou jako zbytečný hladový krk na víc. Artemis sama si je svými slovy nejistá. Stále nemá nejmenší ponětí, co si o této změně myslet.. dost ji i zajímá, zda si Stadley vůbec pamatuje na vlčata! ale na to se zatím nemá v plánu ptát.
"je něco, co ti nesedí, co by jsi chtěl přesněji objasnit co se smeky týče?" vydechla. Opravdu mu nabídnout pomoc pro ni momentálně je pořádně velký krok kupředu, ale musí to udělat. Přeci jen ostatním pomáhá co to jen jde.

Koukala na něj a vyčkávala co za reakci z něj vyleze. Ale nakonec to je jen další vlčecí představa, která snad ani není možná. Se soucitným výrazem se opět postila ke slovu, aby mu tenhle nápad opatrně vyvrátila. "To bohužel nepůjde, Cyro. My nemůžeme jen tak odejít, víš? My musíme být tady s celou touhle velkou rodinou, a tady si nás tví sourozenci jistě kdykoliv najdou! přeci jen tady to znají všichni."
Seděla stále na jednom místě, i když kolem ní poskakoval s tak velkou radostí. "Budeme tady, Já a ty, Sankari a Grace a mnoho tet a strýčků" usmála se "Caligo a Eirlys si nás najdou"

Usmála se "není vůbec zač" Přeci jen to Alarica stálo tvrdou práci a frustraci. Artemis i Feier se na Gammu dostali tak rychle i když jsou ve smečce mnohem kratší dobu. Nu ale teď už je to přesně tak, jak to má být. Feier, Artemis a Alaric jakožto Gammy. Teď už nám chybí snad jen bojovník.. a špion! na bojovníka by se mohl vyšplhat Jarumi! Artemis mu to zajisté moc přeje.
"to je vskutku složitá otázka, vzhledem k situaci" uchechtla se. "Ale jinak v pohodě, zvládám to a věřím, že se všechno brzy vrátí do normálu"

Zírala na něj a čekala cokoliv, byla dokonce připravena k útěku, ale koneckonců... on nakonec nepůsobil nikterak zle. Spíše nepůsobil nijak? Zvláštní ho takto vidět poté, co ho zná jako úplně jiného vlka. Ale zároveň z tohoto nebyla moc překvapená, věděla, že ho Feier léčí, ví že je na tom Stadley špatně.Překvapení přišlo až ve chvíli, kdy se pokoušel ujistit, zda trefil správné jméno- počkat! To je to až tak špatné? znamená to snad, že si nepamatuje vůbec nic z toho, co tomuhle předcházelo...? a taky, má za to být Artemis ráda, či naopak? Tak i tak se rozhodla jet s klidem, respektujíc jeho stav a potlačujíc své přetrvávající obavy. "Ano říkáš to správně" Přikývla

Vidět v něm tu radost, která náhle vystoupala z nuly na sto, bylo krásné. Měla menší obavy, že se vlče bude bát, že si nebude pamatovat, nebo že se bude projevovat jako Caligo, ale ono ne. Dokonce jí i oslovil jako svou mámu! Artemis myslela, že se v tu chvíli rozteče rozkoší, že ani neřešila nějakou stříkající vodu.
Akorát další slova, která z Cyranových úst vycházela, jí donutily mírně přiklopit uši. Nejen,že mu bude říct smutnou pravdu, ale i vidí, jaký Cyro má a bude mít problém. Tím, že očividně nevyrůstal mezi vlky, je dost pozadu s řečí. "Sankari s Grace si někde běhají po území smečky víš? hrajou si a učí se novým věcem. A nebo si právě užívají vodních hrátek" trošku se uchechtla. mluvila k němu mile a se stalým a upřímným úsměvem. "Ovšem Caligo a Eirlys..." její hlas teď nezněl tak šťastně, ale i přes to se snažila nenavést tady špatnou atmosféru. "Eirlys a ty jste nám zmizeli.. zůstal jen Caligo, který zde vyrostl a ořed pár dny opustil smečku... za účelem vás dva najít"

Sledovala mladého vlka užívajíc si vodní hrátky, které jsou v tomto horkém počasí tou nejlepší zábavou. Sama přemýšlela, že by zrychlila krok a skočila tam za ním, ale to nakonec vyvrátila, nechá si to na jindy. Navíc Alaric si jí už všiml a vylezl z vody.
Trošku pozastavila, aby se vyhla letícím kapkám z jeho kožichu. "Já tebe také" Mávla ocasem a přistoupila ještě o něco blíže, načež se usadila kousek od něj. "je skvělé tě konečně vidět jako sobě rovného, Gammo, vůdče lovců" zazubila se a zamávala ocasem. "gratuluji ti k tomu" Naposledy ho totiž viděla v době, kdy Alaric řešil, že se nedokáže dostat z postavení thety.. a teď? Teď už je Gamma! teda, je už celkem dlouho, jen nebyl čas pogratulovat mui dříve žel.

Vzhledem k tomu, že má Artemis o starost méně, co se třeba hlídaní hranic týče, snaží se smečce pomáhat co to jen jde i uvnitř. Například proto, že ještě občas s vlčaty přetrvává v jeskyni, pomáhá Feierovi a Ikkemu sehnat určité bylinky či pomůcky, které si vyžádají. A za tímto důvodem se dnes vydala sem, do údolí, kde by se dala najít třeba spousta mechu.
Její cestu však skřížil jistý modrý vlk, se kterým by se upřímně moc ráda nevídala. Jen co ho zahlédla, ztuhla a ustoupila o krok vzad. Zabralo ji chvilku než vydechla a překonala se, musí se tomu postavit a přijmout věci tak jak jsou. Tento modrý vlk je stále ve smečce, stále sdílí stejný domov, a proto by s ním i tak měla vycházet. Už třeba jen proto, aby vůči ní nebyl zlý a nechtěl nikomu ublížit. Nahodila proto svůj klidný úsměv, a mile pozdravila. "Zdravím, Stadley" packy ji svrběly nervozitou

Kde jinde trávit horké letní dny, než u vody, že? Artemis má štěstí, že pramen vede skrze území smečky a nemusí si hledat doprovod, aby šla někam k hranicím. nyní si proto hezky kráčí po mělkém břehu, ve vodě tak po kotníky.
Jenže každý krok, který udělala, ji dostával blíže a blíže vlčeti, které tu ani náhodou nečekala. Cyrano. nečekala, že ho tu ještě někdy uvidí.. ani nevěděla, že je stále poblíž! Ah kéžby to věděl Caligo, ten se jej a jeho sestru vydal hledat pryč! Opustil kvůli nim smčku...
S ušima našpicovanýma zírala na vlče sice s vážným výrazem, ale zároveň s milým usměvem. "Nečekala jsem, že tě zde potkám, Cyrano" pověděla klidným hlasem a pomalu se usadila, aby nepůsobila jako moc velká hrozba. Prozhlížela si ho. Naposledy jej viděla ještě jako malinké vlčátko, kdežto teď je zněj vlk, větší než samotná Artemis!

Artemis se držela uprostřed smečky, neměla na vybranou. Neustále musí být po boku někoho dalšího, aby byla v bezpečí. Je to sice víc a více otravné, ale ona to respektuje. Nemůže si dovolit zemřít a už vvůbec ne se nechat zabít nějakou naštvanou puberťačkou z nihilu. Co by si pak smečka počala bez učitelky a štěňata bez mámy? Uhm štěňata.. no teď už spíše roční vlci. Ale to nic nemění! Stále budou v jejichočích jako malé chlupaté kuličky.
Dost jí však štve, že je nemůže vzít ven. Nemůže s nimi za hranice, ukázat jim krásu Norestu! Nemůže jít ani na hlídku kolem hranic, kde by zase odháněla otravné tuláky.. ahh snad to jen jednou skončí.
Nyní ale stála na jednom z kopečků, koukala do dálky a nechala vítr čechrat její smrt. Odsud má lepší výhled na daleké okolí, díky čemu si i všimla okřídleního vlka, se kterým sejiž dlouho nepotkala! Alaric!
Rovnou se dala do kroku a vydala se k němu. Zároveň si překvapeně uvědomuje, že poznala Alarica z takové dálky! Ta Feierova léčba Artemisiných očí opravdu pomohla.

Artemis seděla opodál. Sledovala postup obřadu a hlídala svá vlčata. Především Sankariho, o jehož stavu byla informována od léčitele Ikkeho. V tomto případě může být Artemis ráda za její magii, která dokáže poskytnout světlo. Jen co se začalo stmívat, Artemisina srst se proměnila v plameny, díky čemu je Sankariho osobní lampička. Plameny jsou teď však slabé, protože kromě světla je oheň i horký a v těchto letních dnes by se akorát tak přehrála.
No ale co se týče obřadu, držela si na tváři mírný úsměv, i když v hlavě měla úplně jiné pocity z této akce. Osobní záležitosti, kterýma nehodlá ničit svatbu. Jakmile začalo smečkové vytí, přidala se okamžitě, zároveň povzbudila Sankariho aby se nebál a dal do vytí naprosto vše. Nikdo ho nesežere za to, že má třeba jinej hlas. Navíc se to mezi ostatními ztratí.
Nakonec se Artemis zvedla a ohlédla se po zmateném Sankarim. "teď musíme pogratulovat Alfa páru" usmála se na něj "drž se u mě" přikázala mu, protože svoji magii trošku potlačila a světlo se tak snížilo. Nechtěla mezi ostatními být středem pozornosti, či někoho popálit. Mezitím, co se většina vlků hrnula spíše dozadu řady na gratulaci aby nemuseli být první, Artemis udělala opak a vyšla kupředu. Všichni vzadu být nemůžou. Společně s úklonou pověděla Alfa páru pár pěkných slůvek, pak nechala udělat Sankariho to samé a zase se zpět odebrala na místo, kde doposud seděla.

Artemis o té lebce nevěděla snad nic. Neví čí je ani nic podobného, jen to co už Caligo opět pověděl. Je popravdě celkem děsivá představa, že je ta lebka jednoho z jeho rodičů, což Arty doufá že není, ale asi bude možné cokoliv. "o vzpomínku na rodiče té ovšem nemohu připravit" pousmála se. Upřímně by mu i ona ráda něco předala, ale nějak nemá tušení co dát jemu.. zde aby vůbec stál o něco takového od vlků, kteří ho akorát odcizili! "chvíli tady počkej" pokynula a rozběhla se k jeskyni. Nebyla tam dlouho, co nevidět šla rychlejším krokem zpět s lebkou v tlamě. Držela ji opatrně aby mu ji snad před očima nerozbila a došla tak až k němu. Pomalu mu ji položila k nohám a ucouvla. "tady.." mavla ocasem a nadechla se "tady jí máš, to vše co potřebuješ ke své cestě" opět se na něj usmála, i když jí smutek hrál v očích.

Artemis by neměla co pohledávat v noci, mimo noru a ještě sama. Nařízení, které říkalo že musí mít doprovod, brala vážně, ale nyní se šla jen neškodně napít. Nemohla spát. Myslí poslední dobou dosti nad svými vlčaty a nad tím, jak se postupně osamostatňují.
Říčka je hned před jeskyní, proto ani neviděla jako problém vyjít ven, ovšem netušila, že tohle krátké odskočení vyústí v něco úplně jiného. A to, že nedaleko, támhle někde u hranic zahlédla modrou záři. Slabou a ne nijak výraznou, ale i přes to to její pozornost upoutalo. Zacukala usíná a nejistě se ohlédla zpět k jeskyni- neměla by tam jít, neměla by sama k hranicím... Pokud tam někdo je tak ho hlídka určitě najde.. sakra! Že je Artemis tak nápomocná je už dost jasný fakt a pocit, že se nejedná o hrozbu jí dodával odhodlání, zjistit o co se jedná. Potichu vykročila kupředu. S čumákem vzhůru hledala pach, který by jí prozradil o co, či o koho se jedná. A brzo na to taky došlo, vlče. Vlče?? Jak je to možné a co by tu sakra nějaké dělalo? Hm- našpicovala uši a zpomalila krok. Našlapoval opatrně, mírně přikrčená a s hlavou u země sledovala místo, odkud jde jak světlo, tak pach. "co tady děláš, drobku" promluvila tiše, opatrně a zároveň s naprostým klidem tak, aby se vlče nijak nepolekalo. Zároveň si hlídala okolí, mohla to být past, klidně někdo mohl použít štěně jako návnadu!

Překvapení odešlo tak rychle jako přišlo. Jistěže že objetí od Caliga je něco nezvyklého, ale zabývat se tím právě teď je zbytečné. Teď by si měla užít na dlouhou dobu dost možná poslední přítomnost tmavého vlčka. Hlavou se o něj otřela v objetí a úsměv si na tvářích držela stále. "já tobě také děkuji" odpověděla stejně tak tiše jako on šeptal. A na tu další větu asi neměla co říct. Slova spíše netřeba, však je to něco, na co jen tak nezapomene.
Ještě chvilku takto vydržela, načež se sama odtáhla a postavila se. "ještě ti však něco dlužím" podotkla a pohled namířila k jeskyni. "onu lebku, na které ti záleží zde přeci nemůžeš zapomenout" zašvihala ocasem a pobídla ho, že si pro ni klidně může zaběhnout.

Dotek si dovolila vždy jen takto opatrně, protože věděla dost jasně, že Caligo není fanoušek dotyků třeba tak, jako Sankari.
Sledovala ho a čekala co z něj vyjde.. je to těžké pro něj, bude ho muset držet ať už to bude cokoliv. Polkla knedlík, který se jí v krku vytvořil a pousmála se na něj. "nemusíš se obávat, ať je to těžké ví lehké, pochopím" snažila se ho povzbudit samozřejmě. A jeho slova pokračovala. Neřekl zatím sice tu hlavní informaci, která v rozhovoru hraje roli, ale Artemis si dokáže dát jedna a jedna dohromady, a tak dokáže předvídat k čemu to povede. Nyní mu už do slov neskákala. Ač měla mnoho šancí promluvit v jeho odmlkách, nechala ho.
Pak to řekl. naše cesty se budou rozdělovat Arty věděla že to přijde. Věděla že Caligo není někdo, kdo by ve zdejší smečce zůstal, ale přesto ji to trvalo srdce. Zaplnil jí to prázdné místo, které v srdci měla po ztrátě třetího vlčátka a teď... Teď má další zase ztratit.. trhá jí to srdce. Trhá jí zevnitř fakt že i další dvě vlčata si mohou jít svou cestou, ale teď se hodlá zaměřit pouze a pouze na Caliga. I přes to vše si drží na tváři úsměv a klidný chápavý výraz. "rozumím ti a plně tě v tom podporují. Máš svůj cíl a měl bys ho dosáhnout. Najdi své sourozence a nezapomeň na náhradní mámu, která tě miluje jako vlastního" snažila se držet si pevný hlas taky aby se neprolomil a nezhroutila se zde před ním. Je silná, musí být před svými dětmi silná.