Príspevky užívateľa

Po té co se Nirix dostal dále od ní ho jen projela pohledem. Vyplivla však při tom jeho chlupy, které jí zůstaly v tlamě. Vlk fakt nevypadal, že by to zvládal. Nevypadal ani, že chce pokračovat, takže budiž.
V podstatě už chtěla něco povědět a prohlásit konec, když v tom jí černobílej začal obíhat a vypadal, že něco plánuje. napnula tedy vsé svaly a připravila se aby byla schopna vhodně zareagovat, kdyby se vlk rozhodl cokoliv udělat.
A opravdu po chvíli vlk vyskočil a mířil si to přímo na ni. I přes to, že zahlédla záblesk jeho drápů, ani se nehla. Její celé tělo vzplálo v modrofialový oheň. Její oči zářili těmito dvěma barvami a vlka už čekal jasný osud. jen co dopadl na tuto ohnivou postavu vlčice, pořádně se musel popálit.

Pomalými krůčky se vzdalovala. Uši však měla natočené stále k němu, což se také vyplatilo. Netrvalo dlouho a malý océ na ní zavolal se snahou jí zarazit odchod. V tom Artemis jen ráda spolupracovala, okamžitě se zastavila a ohlédla se po tom malém prckovi, který jí kousíček následoval.
Po chvíli se otočila celým tělěm a přišla zpět k němu. Dokonce si i zatím beze slov lehla na zem před něj tak, aby byla na jeho výškové úrovni, možná pod. "klidně tu s tebou budu jak jen budu moct a jak dlouho budeš chtít" pronesla s úsměvem.

"ahooj!" zavolala na ni skrz hluk řeky. Koukala na vlčku jak skočila do řeky. Kdyby jí neznala, měla by snad tendenci za ní skočit a snad jí rychle zachraňovat, ale Artemis věděla, co je vlčka zač. Nemusela mít proto žádné obavy, že by se šedivé vlčici něco stalo. Přeci jen byla ve vodě jako doma.
Vlčice to opravdu zvládla. řeku přebrodila jako nic a hned se pustila do hromady otázek. Artemis se chystala dát okamžitou odpověď na první z dotazů, ale marně. Vlčice to ze sebe chrlila rychlostí světla tak, že Arty byla vůbec ráda, že pochytila na co se ptá.
Když už však měla konečně prostor na odpovědi, pustila se do toho. "mám se poměrně dobře.. Oči ty jsou v procesu léčení.. a anoo jsem ve smčce. Přesněji, přidala jsem se do ignisu" vyjmenovala klidně vlčce s přestávkami mezi odpověďmi.

zaculila se po jeho slovech "do hlavy jim sice nevidím, ale je to možné" okrčila rameny "možná" Ušklíbla se společně s ním a též do něj drbla, když i on.
"nevyzvídáš, vpohodě" ujistila ho. stejně se ode mě o smečce nedovíš nic zásadního skoro se až vyděsila jakým stylem jí to problesklo hlavou. jako by to snad nebyla ona, ještě vůči Arximu, ale psst.
Zamávala lehce ocasem po slovu "skvěle", ale když se zmínil o štěňatech.. přepadlo jí okamžité nadšení. Ocasem vtěla o sto šest "tak to je úžasný!" vyhrkla s radostí. ti se množí jak králíci pfft- minule se též zmiňoval o mladých pomyslela si a celkem překvapená sma sebou, otřásla hlavou.
Jenže její nadšení z novinky o štěňatech opadlo, když se Arxi očividně chystal něco říct a z jakéhosi důvodu tak neučinil.

Ještě se souhlasem přikývla, načež se také posadila. Ocas přitiskla k tělu a podívala se kamsi za Arxiho. Jen se lehounce usmála.
“Mám to stejně” odpověděla mu a pohled věnovala zpátky jemu, tudíž se na chvíli podívali navzájem do očí.
“Joo jsou” přikývla. “Oproti ostatním mám dobré vztahy naprosto se všemi. Nechápu jak, ale i ti největší mrzouti jsou pak jak úplně někdo jiný” musela se lehce zasmát, když si vzpomněla na Feiera, který si zahrál na vyděšené štěně a zaměnil svůj hluboký hlas za upištěný.

Ono by jí to potom stejně asi nevadilo to probírat, ale ona sama vlastně neměla jistotu v tom, jak přesně to mezi ní a Stadley je. Nicméně krýt se to snažila hlavně z důvodu, že ignisani přece své emoce na jevo nedávají! Ale v tom zrovna Arty moc dobrá není. Pst.
"tam v nízkých horách" namířila krátce čumák směr tam, kde se tyčí zmíněné hory. snad to tam nechce jít prozkoumat a poznat ty potvory na vlastní kůži, a to doslova! problesklo jí hlavou a koukla zpět na něj, zda pozná že plánuje nějakou blbost.

"né to ne. Na území naštěstí ne" vyvrátila mu a zakroutila hlavou. Ups ona vlastně řekla Stadleyho jméno heh, jaksi jí nedošlo, že vlk vlastně nebude tušit kdo to je. "jeden vyšší ze smečky" řekla jednoduše.
Každopádně Arxiho uchechtnutí v době, kdy tak očividně zareagovala na zmínku o modrém vlkovi, si nemohla nevšimnout. Jen se lehce trapně pousmála a následně jakoby nic. Shh.
Zamávala pak už jen ocasem po jeho slovech.

Napnula na chvíli uši po jeho otázce. Nezareagovala nijak sklíčeně, že by snad měla na něco blbou vzpomínku. Výraz měla stejný.
“napadla mě puma” odpověděla vážně jakoby se nic nestalo. Je pravda že ještě ten den byla dost v šoku, že ani skoro nemluvila, ale to už je pryč. Přeci jen to mohlo dopadnout hůře. “Naštěstí však byl na blízku Stadley a společně jsme jí zbavili života” vysvětlila jednoduše. Akorát po zmínce Stadleyho se koukla bokem a snažila se nezrudnout jak rajče. Jak s tím modrým vlkem,tak s ní cloumají emoce více, než je třeba. Raději se rozhodla to rovnou zakecat odpovědí na jeho další otázku. “Zajisté” otřásla hlavou a vydechla.

Bohužel neměla tu šanci si jakkoliv jeho stínu všimnout a i kdyby, možná by si myslela že je to spíše Dexter. Neboli Omega z jejich smečky, který teda moc nerespektuje pravidla a vyšší. Hlavně ho potkala i celkem daleko od území na to, aby se stihl ve správný čas vrátit.
O to víc jí tedy překvapil pach, který jí vítr doručil. Arxi?! Okamžitě se ohlédla, načež spatřila opravdu svého kamaráda. Zamávala ohonem a koutky se lehce usmála tak, jak jí to momentální stav jejích mimických svalů dovoloval. “Ahooj” řekla mile, ale dá se říct že tato vlčice už celkově není taková, jaká dříve, v době jejího tuláctví. Ignis jí postupně mění, ale stále tam mezi svými je jediná dosti pozitivně naladěná

Artemis se procházela místem, kde za celou dobu, co je v Norestu, ještě nikdy nebyla. O zdejším kaňonu občas jen zaslechla, ale nikdy zde neměla cestu, až dnes.
Došla kousek ke hraně. Vlastně by jí stačil tak krok vpře, a už by letěla dolů. Srst jí vlála po směru větru a svůj pohled upřela na řeku tam dole.
Je však pravda že toho moc neviděla, přeci jen má s očima problém, a léčba ještě není kompletní. Ale hlavně může koukat jen jedním okem, má totiž stála přes půlku hlavy, neboli přes oko a čumák obvaz. Léčení zranění, které si odnesla po útoku pumy, se táhlo, ostatně jako všechno.. proč musí léčení trvat vždy tak dlouho?

Z temnoty, kterou tvořily koruny stromů tím, že skrz sebe nepustí svit měsíce, se začaly ozívat kroky. Za nedlouho se objevila hnědá vlčice, jejíž bílé znaky vcelku zářily pod svitem měsíce. Artemis však nebyla sama, a ne.. ani Stadley s ní nebyl. Byla to Roo, vlčka se kterou celkem vychází, oproti některým ostatním, teda asoň podle Arty.
Ty dvě se dneska teda moc nevyspí. Vydaly se totiž na noční hlídku hranic, ke kterým už pomalu dorazily. Bylo hrobové ticho, šel slyšet jen jejich dech a vlastně i zvuky vody v řece, která protékala jen kousek od nich.
Artemis to však trochu vyrušila svým zívnutím. To, to tedy začíná, a to má přežít celou noc vzhůru. Otřásla jen lehce hlavou a mlčky koukla na Roo

Artemis byla zrovna na cestě tam z nekonečných pláni, kde se potkala s Dexterem. Zatím se jí ale nepodařilo narazit na Stadleyho. Hledala ho. Proto jde směrem k noře a celkově středu smečky, třeba by tam být mohl.
Se zajícem v tlamě vystoupala na jeden z kopečků načež měla lepší výhled, než když byla dole. Nedaleko se před ní zjevil přímo vlk, kterého hledala. Zrychlila krok a přišla pomalu k panu modrému, dokončit to, co začala.

Napnula se zájmem uši. "tak hošánek nám zlobí" pronesla čistě pevným hlasem bez přidání nějaké emoce. Sice nevěděla co se mezi nimi stalo, ale když se podívala na toho zajíce, kterého jí položil k nohám. Je jí jasné, že to asi nebude dostačující kompenzace. Ale uvidí se.
Chtěla už toho zajíce vzít, když v tom se k ní doost přiblížil a ještě si dovolil dotknout se jí svým jazykem. Okamžitě se ohnala a varovně ohrnula pysky "ty se mě dotýkat nebudeš" procedila skrz zuby. Od té situace na hranicích a v jehličnatém lese to spolu ti dva neměli tak jako dřív, když byli oba tuláci. Přeci jen si Dexter svým chováním některé zprotivil a ona mezi ně patří. Joo bude-li si ji chtít udobřit, bude to těžké.
Celkem ignorovala jeho prošení. Jen drbla tlapkou do zajíce a následně do něj zaryla své zuby a zvedla. Hodila ještě pohled na Dextera, který se válel na zemi, zda něco bude říkat, ale vypadá to, že ne. Tudíž se dala k odchodu zpět na území, najít Stadleyho

Zarazila se a čuměla tak na něj. Noo asi s ním nemá nijak cenu rozebírat odkud to ví- že by byl Feier drbna? Hmm-k zamyšlení. A asi to s ním nechce rozebírat.
"eeh- jakou?" zeptala se a radši zahnala žen zaražený výraz. Sledovala ho jak se hrabe v díře. Pfft. Jako by neuměl lovit normálně.
"požaduji odpověď" napomenula ho, když si radši mluvil se zajícem.

Arty se po dlouhé době dostala od území smečky celkem daleko. Možná se sem šla kouknout zda by neměla štěstí a potkala by Arxiho. Ale psst- to že se baví s kytičkářem by raději neměl nikdo ze smečky vědět.
Tento les ve kterém se nachází jí je dosti známý. Dříve zde bývalá dost často, než se odvážila prozkoumávat zbytek Norestu. Momentálně ale došla k divoké říčce, jejíž voda byla jak splašená. Prostě úplný rozdíl než třeba pramen řeky tam u nich.
Neměla nijak v plánu se tu zde zdržovat či tak, ale přeci jen se jí začalo zdát, že zde někdo je. Sluch jí teď moc nepomáhal kvůli hlasitosti řeky. Po krátkém rozhlédnutí zahlédla postavu jejíž pach prozrazoval jasně, s kým má právě tu čest. "Sari?" vydala ze sebe a mávla ocasem. Po dlouhé době má zase možnost vidět vlčku, se kterou jako ještě tulák, blbla v moři a chytala ryby.