Príspevky užívateľa

Arty byla na cestě k Nihilu. Psst to by se nikdo neměl dozvědět radši. Jen chtěla jít navštívit Arxiho, ale bohužel. Cosi, nebo spíše kdosi, se jí připletl do cesty. Původně z dálky vlka nepoznávala, ale když se přiblížila, věděla o koho jde.
"Dextere? Co tady děláš" zeptala se ho, když už měla tempo chůze. Ne ale vážně, co tady dělal? Toto území je celkem daleko na to, aby vpohodě stíhal svůj limit být mimo hranice. A ještě k tomu to vypadá, že loví? To snad omegy nemohou pokud to není v rámci tréninku s vyšším postavením ne? Přemýšlela lehce nad tím, ale zároveň jí bylo jasné, že Dexter ty pravdivá asi úplně nepochytil.

Bohužel, i kdyby se Artemis koukla zblízka, zrovna u Feiera by se jí to vidět nepovedlo. Protože u něj musí být radost schovaná tak moc, že jí to její oči nedovolí vidět.
"coooooze? Hustý" řekla překvapeně, ale samozřejmě že srandy "já myslela, že jsi přiletěl z dálky tam za sluncem a koncem země a prostě té stvořili takového jaký jsi" vysvětlovala mu svoji doměnku se straašně překvapeným obličejem. Jistě že vtipkuje. Původní téma bylo prostě pryč. Skoro.

Chvíli ještě vlčka pozorovala. Vlastě vypadal, že vlastně vůbec nemá zájem o její přítomnost, narozdíl od ní.
Klidně by už šla, ale zase nemá to srdce na to, nechávat zde prcka samotného. Ale někdy se vrátit přeci jen musí.. hm. Teď je příležitost prostě dobrá. Ocasem přestala mávat, narovnala se a promluvila na něj. "tak asi ahoj příště" švihla ocasem a otočila se k odchodu, načež udělala prvních pár krůčků směrem pryč.

Uuu to se jí líbí. Vlk ze sebe konečně začal vydávat něco více. Už jen jeho obličej mluvil své. Postavila se zpět do bojového postoje a na jeho upozornění, že je připravený jen kývla. Prostě čistě jen pokývání hlavou, žádné vystartovaní a podobně.
Hezky si počkala až k ní vlk doběhne. Naslouchala každému jeho pohybu. Zrak byl pro ní momentálně ten nejmíň potřebný smysl, naopak sluch, ten nejdůležitější.
Vlk se po ní sice ohnal tlapou a vlastně zbýval kousek a už by se trefil, ale Artemis se stihla vyhnout. A hlavně využila situace.
Tím, že byl Nirix ve skoku a jednu tlapu měl zdviženou, byl v poloze tak akorát, aby byl jeho krk snadným cílem. Čehož využila. Ohrnula pysky a okamžitě se mu zakousla do krku načež s ním škubla, aby ho dostala od sebe. Kousnutí nijak silné není. Dává si pozor aby mu zbyly možná tak jen malé oděrky.

Přikývla na jeho slova. Proč by taky ne, ten den to byl spíše úspěch než propadák na který by chtěla zapomenout. A jizvy? Ty nevadí. Sebe Samu stejně vidí jen minimálně a když by měl v okolí někdo nějaké kecy. Tak jeho smůla.
zajímavý možná, ale přesto pasující" odpověděla jednoduše bez dalšího zbytečného obkecávání. Neměla tu potřebu se tu s vlkem snad i hádat, o takové blbosti, která jen a jen její věc.

"ach tak" uchechtla se. Uznává, že to pochopila blbě, ale Feier to naštěstí nebere nijak dramaticky takže dobrý. Teď má hlavně pocit, že se nemusí bát za vše, co řekne. Jakoby snad teď vůbec nehrozilo žádné Feierovo sprdnutí. A ten pocit je vyloženě boží! Když jsi v jeho přítomnosti.
"náhodou, byl bys dobré vlče" neodpustila si poznámku narážející opět a znovu na jeho vtípek. Samozřejmě bez zasmání, které se teď snažila neprovést tak intenzivní, se to neobešlo."vážně? Super" zamávala ocasem

"Artemis" odpověděla bez dalšího zbytečného obkecavani jeho zbylých slov. Utahování ze smečky jí nezajímá a zároveň se jí moc nechce snad do zápasení kvůli slovům.
"a jak zní tvé jméno?" optala se ho na zpět "když už jsme u toho-" dodala ještě.
Celkově z tohoto tuláka neměla nejlepší pocit, což se jí teď stávalo čím dál častěji. Má stále štěstí jen na úplný opak vlků, které potkávala dříve.

Pokývala hlavou a nijak více se již nevyjadřovala. proč by nemohlo mít konec? problesklo jí zvědavě hlavou. "pevnina? Ta tam opravdu je. A dostat se tam je opravdu složité. Myslím že jen tak někdo nemá takovou výdrž přeplavat nebo přeletět takovou obrovskou plochu. Pak už jen zbývá ta možnost, dostat se na cosi čemu říkají loď, od těch.. lidí" vysvětlila mu. Nyní je však s vysvětlováním na řadě Ayden. Co vlastně mohla čekat od názvu ptakovlk? Magie spojená s ptáky je v tomto ohledu jasná a vlk to potvrdil. "jop, poznala" potvrdila a mávla ocasem "zní to zajímavě"

No dobře už se pomalu konečně uklidnila. Ještě když ji konečně řekl názor na její vysvětlování první pomoci, tomu překrásnému mimino Feierovi. Noo radši by uvítala opačnou odpověď ale co se dá dělat. beztak jen nechápe jakožto stareč odfrkla.
A místo přemýšlení nad tématem, které tu právě řeší. Musí Arty mít v hlavě jen a jen upištěného Feiera. To prostě z paměti jen tak nedostane! "a jak tedy?" dostala ze sebe skrz těžkou snahu se stále nesmát.

Nyní stála nad ním a vrčela mu do jeho černobílého ksichtu. Nemyslela to nijak osobně, jen pro lepší efekt ať to tu není jak u souboje zombíků.
Dobrý, aspoň se neposral jak malej škrt nebo jak ona před pár měsíci. Ale psst.
“Myslel sis dobře” odpověděla. A nechala se jím kopnout. Nic moc jí to neudělalo, ale aby se neřeklo, že mu nedá šanci, odtáhla se.
Nyní měl vlk šanci se zvednout zpět na nohy a pokud by byl pořádně rychlý, tak i provést případný protiútok.

Přikývla jeho slovům a vnitřně se uchechtla prý pro začátek zkusit problesklo jí hlavou a přešlápla. Není to žádná zkouška o přijetí, Arty na to stejně nemá dostačující postavení. Jediný kdo může oficiálně přijmout do smečky dalšího člena je alfa. A arty chce zjistit zda vlk vůbec stojí za to, zmínit se o něm alfovi aby si s ním promluvil.
Postavila se do bojového postoje a ohrnula pysky. Ani ho nenechala promluvit a vystartovala po něm. Prve provedla menší kličku aby ho zmátla a následně vyskočila dlouhým skokem. Pokud se vlkovi nepodařilo uhnout, přišpendlila ho k zemi. Tak i tak mu zcvakla čelistmi těsně před jeho obličejem. “přesně tohle” procedila skrz zuby

Naslouchala jeho slovům. Doporučit? Je jasné, že bude propagovat ignis. Nebude přece případného zájemce o jejich smečku verbovat k těm ostatním podivínům.
“rozhodně ignis. Máš-li koule na pravidelné tréninky a režim” začala bez toho, aby ho nechala promluvit.”úcta k vyšším postavením a loajálnost smečce. Vyučil by ses do některé z profesí a tím byl pro smečku užitečný” zkráceně vyjmenovala. Raději se zatím nebude zmiňovat, že kdyby se přidal a následně chtěl smečku opustit, byl by mu odstraněn jazyk, aby nic nevykecával.
“Vyzkouším si tě, pokud máš zájem” postavila se a trochu se protáhla v zádech, nyní jen čeká na jeho souhlas, který doufá, že řekne.

Vloko nynější slova jí dosti zarazila. Ještě nezažila, že by jí někdo, ještě k tomu tulák, řekl něco takového. Vždyť Artemis vždy působila jako totální posera a slaboch, ale teď.. asi byla vážně dobrá volba přidat se do ignisu.
“Zas tak silná jak říkáš nejsem” odvětila a lehce se usmála “ostatní jsou rozhodně mnohem schopnější” dodala a při pohledu na vlka se trochu zamyslela.
”mimochodem, plánuješ někdy přidat se do nějaké ze smeček?” zeptala se ho. Sice na ni působil jak nějaký z kytičkářů, ale taková byla i ona. A případná nová posila ve smečce by se hodila, ale bylo by dobré by si ho testovat.

Vše vypadalo normálně. Po dokončení jejích slov jen čekala na Feierovo shodnocení, ale to nepřišlo. Tento vlk naopak udělal něco, co se stane vážně snad jen jednou v životě. On zahodil svůj hrubý hlas a zahrál štěně! Písklavým hlasem přesně tak, jak si představovala. Ve chvíli kdy to dořekl vypukla smíchy až se musela zastavit. Hnědej byl sice ztuhlý a nechápal sám sebe, ale to už Arty nezajímalo. Ta si v hlavě pořád přehrávala tu jeho větu řečenou skvělým hlasem a nemohla se za boha přestat smát. To prostě nejde!

Našpičkovala uši a se zájmem na něj koukla. Se chce na něco zeptat.. to jí dost zajímá na co. "jistě" stihla odpovědět dříve než se dal znovu do řeči.
Ah, že jí to nenapadlo. Bylo jasné že se dříve nebo později zeptá na její nový doplněk v podobě obvazu. Osobní to sice nebylo, ale zároveň nevěděla jestli se jí to chce řešit s tulákem.. i když, pokud to řekne může ho tak i postrašit a upozornit na svou sílu! A to je plus.
"nic zvláštního. Při obchůzce v horách se na mě vrhla puma. Naštěstí mi byl na blízku jeden vlk ze smečky" krátce se odmlčela a snažila se potlačit úsměv a lehké zarudnutí, když si znovu představila Stadleyho jak silně bojoval s pumou a chránil ji. Raději se hned vrátila ke slovům. "když už to vypadalo slibně a myslela jsem si, že se puma opravdu neodváží dobrovolně přiblížit k mému ohni, mýlila jsem se. Ohnala se po mne tlapou a schytala jsem to" zašklebila se. "náš léčitel, ale nebyl daleko, takže je vše v pořádku" vysvětlila mu v krátkosti celou situaci, která se jim stala