Príspevky užívateľa

Fakt nečekala takhle kladnou reakci. A ano, ona to jako pochvalu bere, i když by to Feier jistě nepotrvdil. Zamávala ohonem a koukla na něj, když zase mluvit.
Prý si má představit vlče místo Feiera.. to je ale fakt těžký! Momentálně, jak se na něj dívala, si Feiera představila jako malého naštvaného prcka s tenkým uječeným hlasem a snažící se vyvenčit miniaturní zoubky. Upřímně se musela pro sebe zasmát, ale snažila se aby to Feier míč nepoznal.
Otřásla hlavou a tuto představu spláchla. Nádech výdech a k věci.
"narazíš li na někoho, kdo krvácí, rozhodně neutíkej!" začala teď se stálým nutkáním se smát, ale držela to a své slova tak dala do ne tak vážné formy. "vlk potřebuje tvou pomoc a ty budeš hrdina co zachránil život! Zaprvé si prohlédneš jak krev vytéká. Pokud tak srandovní skáče, neboli pulzuje. Je to mnohem horší a budeš muset ránu zaškrtit přímo na ní. Pokud ale krev vytéká plynule, zaškrcení provedeš nad ranou." dala jakýsi důraz na slovo "nad" a krátce se odmlčela "když provedeš tento krok, budeš muset na ránu tlačit, nebo vyvíjet tlak svou silou aby se krvácení zastavilo. Sice se trochu zašpiníš, ale za tu pozici hrdiny zachránce to stojí, no ne?" zašklebila se s úsměvem a pohledem do krajiny před sebou. Asi by nedokázala se při tom dívat na Feiera, musela by se tak stále smát.

Arty se na něj stále usmívala a rozhodně ne falešně! Celá ta její radost tady byla opravdu upřímná. A vlček nemohl mít šanci, najít jen sebemenší záminku k tomu, myslet si že to na něj hnědá jen hraje. Třeba pro pozdější zlé úmysly.
"joo jen klidně zůstaň" mávla ocasem. mimochodem těší mne, Océ. Mé jméno je Artemis" představila se, když už tu malej mluvil o svém jménu.
Pak už jen začala Arty zmateně pozorovat co dělá. Nebo spíše, co hledá. Možná si myslí že pod kamenem najde noru? Když se zmiňoval že tu zůstane.. no uvidí co z toho vznikne

Vlk poděkoval a Arty ani necekla. Náhodou když se vlk díval k nebi, jako by jí něco táhlo podívat se tam také. Tak, tedy udělala. Zvedla svou hlavu a pohlédla na mraky, jenž bezstarostně plujou oblohou a zakrývají tu nádhernou modř, kterou Arty bohužel stejně nevidí. Kvůli šedému zákalu tam může vidět jen lehký nade h modré, jinak nic moc. Každopádně její léčba již spěje k lepšímu.
Tím, že zvedla hlavu, odkryla celkem zranitelné místo, neboli krk. Proto má uši stále natočené k němu aby slyšela každý jeho pohyb a mohla zareagovat. On se však nehýbal, jen ho prej těší.. no tak aby tu nebylo zas takové ticho, odpověděla. "taktéž" sklonila hlavu zpět dolů. Udsoudila, že toho zírání bylo už dost. Vždyť kdyby byla noc vypadala by jako jeden z těch hvězdofilů. A to ani náhodou!

Vyslechla si jeho dotaz, něco málo by o tom vědět mohla. Tudíž se aspoň trochu snaží v paměti vyštrachat to minimum, které oproti Feierovi ví.
Rozešla se mezitím za vlkem. Podle ní je to též lepší, než tam tvrdnout na místě. Každopádně zatím stále mlčela a mluvit začala, až po vlkově dalším dodatku v podobě otázky. Hmm.. vysvětlit někomu jak se zachovat při krvácení? švihla nervózně ocasem. Celkem se bála něco říct, co když vysloví úplné blbosti a bude Feierovi, který tomu rozumí, jen pro smích. Ale co jí zbývá. "záleží hlavně zda je to krvácení žilní nebo tepenné? Podle toho se následně zachovat. U žilního by se měla něčím rána zaškrtit kousek nad a u tepenného přímo na ráně? Tak i tak se na ránu musí vyvinout tlak pro zastavení krvácení?" vyjmenovala s dost poznatelnou nejistotou v hlase, o čem vypovídá i tázavé zakončení otázky. "a tepenné krvácení se pozná podle toho, že vytékající krev pulzuje" dodala ještě. První pomoc do ní kdysi tloukli, ale má pocit, že si pamatuje kulové.

Do této chvíle si z části myslela, že by vlk vážně mohl úplně jiný, než za koho se vydává. Ale jeho řeč těla říká něco jiného. Ale zároveň to vypadalo, že z ní má někdo respekt? To se jí tedy ještě nestalo, ale rozhodně jí to přidává!
Kývla nad jeho slovy. chceš-li žít, k nám neloz. To samé s Kultem. Pak tu jsou hvězdofilové a kytičkáři- ti se v tulácích vyžívají takže té nesežerou" vysvětlila vlkovi. Proč se vůbec stará? Vždyť je to jeho věc kam bude strkat čumák, ale bohužel Artemisino pravé já, jí nedovolí nováčka nevarovat.
Netrvalo dlouho a černobílej se představil. Tudíž by bylo aspoň trochu dobré říct své jméno také, když ho k tomu vyzvala. "Artemis" představila se jednoslovně a vypnula hruď.

Když si jí cizinec taktéž všiml, zastavila se. Stála od něj ne moc daleko, ale zase ne příliš blízko. Rozhodně nepřekračovala hranice, ale vzdálenost je tak akorát aby mohli vést rozhovor v pohodě, bez jakéhokoliv překřikování.
Jak čekala. První slova toho tuláka byla přesně narážka na její zranění. "náhodou ani ne" švihla ocasem a lehce vypnula hruď. "někdy se to holt neobejde bez menší památky" pronesla pevným hlasem.
Každopádně nejevila žádné známky agrese tak, jak by to asi každý kdo zná tuhle smečku čekal. Ale párat se s ním taky nehodlá. Jenže popravdě.. co ona zatím zmůže

Pokývla hlavou a pokrčila rameny. Ne jako nějaký souhlas, ale spíše vyjádření slova možná, bez využití slov. Je jí jasné že by se ve smečce našli i takoví, kdo by s ním z jakéhokoliv důvodu šli. Přeci jen jsou často dost nevyzpytatelní.
Ona sama však usoudila, že by s ním už nikam nešla. Proč ztrácet čas s tulákem pod jiným důvodem, než ho dostat od území.
"ještě že tak" odpověděla a pozvedla obočí. Bohužel u někoho jako ona je těžké najít svou agresivnější stránku. I přes to však v téhle smečce není Arty žádný podprůměrný člen, který by smečku snad jen brzdil. Náhodou se jí daří dobře.

Trpělivě vyčkávala až se cizinec vymáčkne. Nešlo si nevšimnout, že přemýšlí a hledá odpovědi, které by vyslovil. Upřímně v něm z určité části vidí sebe, ale.. nehodlá se tady přiměřovat k tulákovi!
"nevíš zda je dobrá volba být v Norestu? Rozhodně je!" potvrdila vlkovi "ale neopovažuj se vkročit na území naší smečky" ohrnula varovně pysky. Artemis už nebyla ve smečce úplně nová, tudíž z ní pach smečky sek dost poznat. A vlk rozhodně bude schopen poznat právě hranice území.
Zatvářila se však zase normálně a otřásla hlavou. "mimochodem" odmlčela se a krátce se ještě zamyslela zda se jí vůbec chce na to ptát, ale nakonec přeci jen jo "jak zní jméno tvé?" otázala pevným hlasem. Ne že by jí to nějak moc zajímalo, ale zároveň je dobré získávat kontakty

Přikývla. žádné nachlazení" odpověděla a následně se zájmem našpičkovala uši. přemýšlel o mě? zeptala se sama sebe a zmateně se na něj zatvářila. To už ale vlk spustil. Dal jí nabídku na pomoc s rozhodováním o profesi? Není v tom nějaký háček? Nebo vlkovi jde vážně o to jí něčím vynahradit to, co se mezi nimi stalo?
Ať už je to z jakéhokoliv důvodu, taková nabídka se neodmítá. Proto nahodila aspoň menší úsměv "určitě. Ráda si to s tebou zkusím projít" odpověděla souhlasně.

V klidu si pokračovala, ale jen co se jí do nosu dostal cizí pach. Hned nakonec zahnala svůj spokojený obličej. Ten kdo by chtěla, aby to byl, to není. Takže radši jakože nic.
Zpomalila chůzí a porozhlédla se odkud pochází ten divný pocit, jako by jí někdo sledoval! A vážně. Vlk ne až tak daleko od ní stál a zíral na ní. Trochu zmateně ho projela pohledem a pak mu koukla přímo do očí. "hodláš tam jen stát a čumět?" zeptala se pevným hlasem. A až teď jí došlo, jak to řekla. Vždyť to vůbec není její styl! Nebo to snad vypadá, že začíná zapadat mezi ostatní ze smečky? Kd ví.

Projela krátce malého pohledem a našpičkovala uši, když jí pozdravil. "zdravím" oplatila mu pozdrav klidně a s úsměvem. A ne nezajímají jí kecy, že i když je malej, je taky tulák. Jo jakože je to pravda, ale rozhodně se nehodlá k němu chovat tak, jak to má Ignis k tulákům.
Na jeho otázku zakroutila hlavou "nemusíš se bát, dvě smečky jsou sice poměrně blízko" zvedla hlavu a podívala se směrem, kde se nachází zmíněná území. "ale ty jsi stále na místě, které nikomu nepatří" cukla ušima a koukla zpět na něj. Océ.. asi jeho jméno? Božiiii
Jeho chování chápala, že jistě musí být zaražený a vystrašený z toho co se tu děje a jak k němu Arty přiběhla. Nedá se čemu divit. Možná

Když dokončila svou prohlídku cizince. Posadila se opodál a ocas si obepnula kolem tlap. Nespouštěla z černo bílého oči, teda oko. Vlk sice vypadá nevinně, ale kdo může vědět, co se skrývá pod nevinnou maskou?
Střihla ušima, když vlk oplatil pozdrav. Prozatím jen mlčky přikývla. Aspoň ten vlk nevypadá jak někteří tuláci, kteří nejsou schopni mít aspoň základní vychování. Ostatní v poslední době si jdou rovnou k věci, chovají se jak kdyby jim to tu patřilo a jedno blbé slovo na pozdrav říct neumí.
No, tak i tak do té skupiny vlků Nirix nepatří, soudě podle prvního dojmu. "v Norestu jsem tě ještě neviděla" pronesla pevným hlasem. Stále jí po nedávné události nebylo moc do řeči. "co vás zde zavedlo?" vypadá to sice, že se zajímá o toho tuláka, ale ne. Teď se spíše může otázkami dostat i k něčemu co by mohlo být ohledně smečky. Ale kdo ví, co z vlka vypadne.

Vykračovala si planinou. Aspoň tu měla klid a mohla se v klidu usmívat při myšlenkách na Stadleyho, které byly v posledních dnech na prvním místě.
Má pocit, že tady bývá celkem málo vlků, ale též se jí mohlo dařit zachytit jen blbou dobu, kdy to nikdo nebyl. Teď se jí to ale nepovedlo. Přišla za klidem, ale ten mít nebude. Poznala že zde někdo je, ale nikoho nevidí. Jedno oko má sice pod obvazem ale to jí nebrání v tom, rozpoznat něčí siluetu no ne?
Když stále nikde nikoho neviděla, už si myslela, že ji snad blbne i čenich, ale ne. Po pár krocích si všimla, že již nedaleko od ní je.. MALINKEJ ROZTOMILEJ PRCEK! Okamžitě přidala do kroku a zastavila se těsně u něj s šíleným máváním ocasem. Vlčátko.. co tu dělá tak samo? Nikoho jiného tu necítí..

Vlk už byl od ní sotva na pár délek ocasu. Ona však už nestála na místě, naopak. Pomalými krůčky v menším oblouku se vydala naproti vlkovi, načež si ho obešla a oskenovala pohledem.
Upřímně, moc jí to tedy nepřidalo. Koukat teď jedním okem a se stále nevyléčeným šedým zákalem není moc výhra. Ale pro efekt to stačí.
Ne, že by se teď chtěla zdržovat a vybavovat s tulákem, ale zároveň proč ne? Třeba by se mohla dozvědět nějaké peprné novinky o kterých za tu dobu, co se držela na území, nevěděla. Zároveň se jí ale nezdál jeho pach. Je pro ní úplně nový a rozhodně ví, že ho nikdy dříve ani lehce necítila natož potkala.
"zdravím" vydala nakonec ze sebe, aby aspoň nevypadala nijak nezdvořile, když už si dovolila vlka takto prohlížet.

Teď už pro ní byli vše v pohodě. Teda jako ti dva sice nejsou úplně ve své formě ale nezájem. Hlavní je, že žijou. A teď je to ještě o něco dokonalejší, když může být zase u něj.
Ocas si přitiskla k tělu a lehounce, tak jak jí to teď šlo, se usmívala. Protože nejde nemít ten jakýsi typ štěstí z toho, že vlkovi nijak nevadí to co dělá a dokonce také spolupracuje.
Ale- proč to vážně taky dělá? Proč teď klidně ukázal před Feierem svou úplně jinou stránku? Vždyť se to snad rozkřikne a ztratí tak svou pověst ne? Nebo.. že by mu to snad kvůli ní nevadilo a klidně tím podstoupí? Nebo je fakt jen mimo z toho vyčerpání?
Hromadila se jí stejně v hlavě spousta otázek, i přes to co se před chvílí stalo. Tohle je asi více důležitý než blbá kočka.