Príspevky užívateľa

Arty se potulovala v okolí smečky. Sice už nějaký ten kus od hranic, ale zase ne nijak strašně. Neměla teď moc náladu se vzdalovat. Po tom, co ji tehdy v horách napadla puma, má uvnitř sebe jakýsi strach, který jí jakoby brání jít dále z bezpečí smečky. Mluví o tom i její obličej, který je momentálně na půl v jakýchsi obvazech. Nebýt Stadleyho, vlka který jí v posledních dnech leží stále v hlavě jí zachranil. Bez něj by tu asi právě neseděla.
Každopádně strach rozhodně nehodlá dávat najevo. Jediná změna je, že je možná trochu tišší než normálně, ale to asi nikoho moc neštve. Nesmí si hlavně dovolit, projevit ve smečce strach. Za koho by pak byla? Tak těžce se svého dřívějšího já zbavovala a teď jí to vrátí blbá kočka? To asi jako ne!

Došla až zde, k řece Cayně. Naposledy zde byla ještě jako tulák a i když se to nezdá, už je to celkem doba. Tehdy tu s Mikem ochutnávali brouky, ale tento vlček tu dnes nebyl. Naopak někdo jiný ano. Vítr k ní zanesl pach jakéhosi tuláka, který si to mířil přímo k ní.
Zvedla hlavu a našpičkovala uši, načež jen sledovala jeho kroky jak se blíží a blíží k ní.

Courala se podél hranic, jen tak. Ne že by to měla v popisu práce, kterou stejně ještě nemá. Ano, stále si po svém povýšení na Thetu neurčila svou budoucí profesi, ale nevadí. Na to snad brzo přijde.
Každopádně si tak po chvíli začala říkat proč se teď k těm hranicím přibližuje? Vždyť by si nějaký drzý tulák ještě mohl myslet, že vlci z Ignisu slábnou. Artemis totiž měla přes půlku obličeje a čumák jakýsi obvaz. Neměla se za nic moc stydět.. vždyť přece porazili pumu! Ale to ostatní neví.
Proto si raději už začala chystat svou obhajobu po té, co se za hranicemi začala rýsovat čísi postava, kdyby byl cizinec prostě moc rejpavej.

Na nic nečekala a hned co mohla se přifařila ke Stadleymu. Znovu si u něj lehla, a natiskla se tělem na tělo, protože ona sama poznala, že mu asi není nejtepleji. Bylo jí jedno jak to vypadá, bylo jí jedno co si pomyslí Feier, ale prostě tak zůstane ať chce nebo ne. Jestli je vlkovi zima, tak tomu chce zabránit a neřeší.
Pak už jen poslouchala jejich rozhovor, do kterého se nijak nezapojovala. Nemyslela si, že by to snad bylo třeba.
Ale s pumou potom rozhodně také pomůže, jen co se dá Stadley trochu dokupy a bude schopen chůze. Takový úlovek tu přeci nemůžou jen tak nechat a zranění je nezastaví.

Držela stále hlavu tak, aby měl Feier dobrý pohled na její rány a jen tak čekala co bude dál. Ucítila vůní bylin, které dle toho co slyšela, vlk právě rozžvýkával? Asi jo. Dokonce to potom začal patlat na její obličej.
Nemůže říct, že je to bůh ví jak příjemný, ale zas to později přivede úlevu. Snad. Každopádně teď už ani necekla. Ani po slovech obou vlků, normálně by na to asi měla dost co říct, ale teď se jí prostě nechce.
Tudíž mlčky ještě vyčkala než jí Feier dokončí první pomoc v podobě obvázání provizorním obvazem a otevřela oči po jeho pokynu. Ale když si vlk neodpustil větu, že má uhýbat rychleji, ona si neodpustila tiše zamrčet. ať si to zkusí sám. Než tentit křoví.. ale opravdu jen tiše, na druhou stranu mu přeci jen byla vděčná za poskytnutí první pomoci.

Tak dokonce zde příběhnul i někdo další.. hm.. kdo to je? Lehce nasává pach Feier.. nechtělo se jí už ani hnout, měla chuť jen usnout a nic víc. Nechtěla však zavazet a nazpět se odtáhla od Stadleyho, který doposud fungoval jako polštář.
Sotva sledovala jak se Feier stará o modrého, ale pak se rozhodl kouknout i na ni.
Zvedla aspoň tu hlavu aby jí hnědej mohl prohlédnout. Oči měla zavřené a jen mlčel, teda až do chvíle co Stadley nevěděl odpověď.
“Nejbližší je Igna ne?” vydala ze sebe, možná trochu nesrozumitelně. Nechtěla se moc hýbat, když jí vlk prohlíží. Taky to celkem bolelo takže proto.
Ale nakonec si neodpustila ještě další otázku. Ne však na sebe, teď jí vážně zajímal jen a jen stav Stadleyho. “Je Stadley v pořádku?” zamrmlala ještě.

Fuu.. stalo se fakt to, čeho se vcelku bála. Vlk si jí všiml, šel k ní a ještě dokonce v pohodě pozdravil. Co má teď dělat? Neřekne zas něco blbě neboo em cokoliv? I když.. pozdrav teď jen stačí ne? Na tom snad nic neskazí možná.
"dobrý" řekla sice jistě ale ocas, kterým nervózně švihala mluvil své. "jo, neprší" potvrdila jen jeho slova a krátce se koukla na nebe a zas zpět na něj. Pak už to od něj bylo jako vždy. Teda, vlastně nebylo, ale zároveň bylo. Otázka zase ta stejná, to je jasné, zeptat se na oči je jasné. "momentálně žádný problém a nic podobného" odpověděla zase jen v krátkosti. "a profese? To také stále ještě netuším" přiznala se následně a zase ne moc obsáhle.

Jen na něj sklíčeně koukala, teda tak, jak jí to momentální stav mimických svalů dovoloval. Koutkem se však usmála, když jí Stadley odpověděl.
Ohlédla se po mrtvole také, vlastně to nijak nekomentovala. Teď jí zajímalo jen a jen její zachránce a ne ta potvora co za vše může. Když se ale Stad ptá, zjistí to. Přiblížila se ke kočce a zkontrolovala její životní funkce, které opravdu byly mimo provoz. Tudíž se vrátila zpět k němu a odpověď mu řekla až teď. "ano je" přikývla při tichých slovech.
Teď už si však jen lehla na zem a přifařila se co nejblíže ke Stadleymu. Položila si svou hlavu na jeho krk a zůstávala vysíleně ležet, tak jako Stadley.

Artemisina odhodlanost a víra ve svůj oheň se jí taktéž nevyplatila. Věřila vážně v to, že se kočka opravdu neodváží se přiblížit, ale bohužel. Nestihla to ani postřehnout a už jí obličejem projela nesmírná bolest. Její plameny byly v tu chvíli pryč.
Neudržela se potichu a vyjekla bolestí. Jedno oko téměř nemohla sprovoznit a cítila jak se jí do tlamy dostává chuť krve, jenž jí teče z rány.
Každopádně Stadleyho rozkaz pobrala a uhla tak akorát jak je třeba. Překonávala bolest při čemž nemohla nesledoval modrého, jak využívá své dokonalé schopnosti.
Dokonce tu kočku nakonec i skolil! Ale.. on taky padl k zemi. V tu chvíli zapomněla na jakoukoliv bolest a vše co jí bylo přiřítila se k němu. Lehce se nad něj hlavou naklonila tak, aby na něj dobře viděla aspoň jedním, teď nepoškozeným okem. "jsi v pořádku?" zeptala se, se starostí v hlase, mezitím co malé kapky její krve dopadaly na a kolem Stadleyho čumáku.

Stadley opravdu využil momentu pro znovu zaútočení na pumu. A dokonce velmi skvělým způsobem. No kdo by si nechtěl chránit svou prdel stejně tak, jako kočka právě teď.
Modrej se snažil dostat jí pod kontrolu a vlčí ohnivá postava se již bez obav přibližovala stále k ní. Arty nedovolila kočce ani na chvíli vyhnout se jejím plamenům. Vlastně tím kočce způsobila dost ošklivé popáleniny. Hlavně na jejím obličeji. Jen ať si zapamatuje, že si na ignisany nemá dovolovat.
Puma už postupně musela ztrácet na síle. Mnohočetná zranění a neschopnost uniknout vlčímu stisku jí dost zeslabovala. Dá se říct, že už pomalu přesměrována svůj cíl. Teď už se asi vlastně moc nesnaží ty dva sežrat, ale spíše utéct a zachránit sebe samu.

Z toho šoku jí popravdě nenapadlo okamžitě využít svou magii, ale teď už se o to snaží.. Kdyby se jí podařilo vzplanout tak je za vodou no ne? Kočky se většinou bály ohně. To by se Arty ale muselo dařit. Nedokázala se při tom všem dostatečně soustředit a byly viditelné sotva plamínky, které zmizely tak rychle, jako se objevily.
Chvíli na to se jí však podařilo sponzorovat přítomnost někoho dalšího. aspoň někdo mě slyšelJen po chvilách zahlédla modrou srst, kdo to vážně je, poznala však až ve chvíli, kdy se vlk vydal proti pumě. Byl to Stadley, kterému se podařilo pumu dostat k zemi. Bohužel né moc na dlouho, kočka si lehce poradila a hodila s ním jak s kusem hadru.
Arty stále byla celkem polekaná, ale bulet může později. Puma na ní sice zanechala nějaké ty stopy po útoku, nicméně Arty taky. Podařilo se jí vydrápat na nohy tak nějak na nohy a dostat se blíže k nim. Teď v tom nemůže nechat zase Stadleyho. Načež se jí s dosti velkým úsilím podařilo konečně použít svou magii, nebolí vzplanout. Nepřiblížila se k pumě čelem, ale jaksi z boku díky čemu velkou kočku dost popálila, což se potvoře rozhodně nelíbilo. Svou pozornost, kterou do teď věnovala modrému vrátila zpět Artemis a už už se chtěla ohnat a oplatit, když v tom si všimla ohně, kterého se za žádnou cenu nechtěla dobrovolně dotknout. Modrej teď má aspoň dobrou šanci po kočce nepozorovaně vystartovat.

Pokývla jen hlavou do boku a pokrčila rameny nad jeho slovy. "to máš teda velký nároky" Popravdě hned jeho slova, na které se před tím tak pitomně nabídla nepochopila a teď to ví. Najevo však nic nehodlá dávat. Prostě se tváří jako by to předtím bylo zcela přímené. Fakt nemá v plánu tu zpanikařit a ještě k tomu se ztrapnit. Kdyby byla stále tulákem už už by byla na útěku.
Naštěstí však není a úplný nováček ve smečce taky ne. Jako jo, patří mezi ty novější, ale i tak se dokázala dostat na vyšší postavení Thety. To ale bohužel tak rychle zatím nemění její povahu, sice už je to jiný oproti jejímu přežívání jakožto tulák, ale stále nic moc. Od ostatních má daleko. Asi ještě dlouho dobu bude ve smečce ten jeden vlk co není jak ostatní. "zároveň dobrý že umíš počítat do dvou" pokývala ironicky hlavou

Courala se tímto místem. Koukala do země a okolí si momentálně moc nevšímala. Proč by taky měla, když je potopena ve svých myšlenkách.
Možná by se zdálo, že bude Arty stále uvažovat o své budoucí profesi. Přeci už to je nějaká ta chvíle od toho co se dostala na vyšší post a měla by o tom přemýšlet. Ale ne. Ona je v úplně jiném světě myšlenek. Přesněji zase musí myslet na modrého vlka, jenž z její hlavy prostě nechce odejít. Mile, ne moc zřetelně se nad tím usmívá, klidně ať si kdokoliv myslí cokoliv. Nevadí.

Potulovala se touto planinou. Neměla v plánu vůbec nic, spíše se jen prochází. Celkově kouká jen do země, ale když jen na chvíli zvedla zrak a uviděla tady to místo, kde se Stadleym lovili zajíce. Jak nečekaně, na pláni zajíců.
Jen tahle myšlenka jí však hned vrátila myšlenky na modrého vlka. Ani netušila, ale koutky se lehce usmívala. Párkrát mávla ocasem a znovu zvedla pohled před sebe.
Tentokrát jí ale nezahrnou vzpomínky dobré, ale naopak ne moc příjemné. Zahlédla totiž hnědého vlka, který nebyl nikdo jiný než Feier. Po tom fiasku co se stalo při jejich minulém setkání se raději zastavila a nepokračovala v cestě. Nevěděla jestli se jí chce přibližovat a nějak se s ním udobřit nebo jen nepozorovaně zmizet.
Nebude však srab a nebude zdrhat jak malé vyděšené štěně. Hezky se tomu postaví a aspoň to už bude mít za sebou. Vítr jí každopádně narážel do zad a mířil si to přímo k vlkovi, který si dřív nebo později stejně všimne, že tam je. Možná.

Arty se vydala mimo hranice. Ne že by běžela za někým, ale vlastně se jen tak nad ránem proběhnout někam, kde to ještě moc nezná. A stejně jaká by byla šance že někoho kdo nepatří do smečky potká zrovna tady že?
Zpomalila do klusu, když v tom jí do nosu zasáhl pach jakéhosi hlodavce. Hned jí to vnuklo nápad něco ulovit smečce, ať už to její opuštění hranic není tak zbytečné. Své tempo nakonec změnila znovu, šla teď pomalou chůzí při čemž s nadzvednutou hlavou větřila.
Rozpoznávala zdejší pachy, aby mohla najít skvělou kořist. To ale ještě nevěděla, že kořist je právě teď a tady ona. Kvůli špatnému větru si nemohla všimnout predátora, který se dnes rozhodl dát si na svačinku rovnou vlka.
Její zaujmutí do hledání hlodavců a nepozornost se jí pro tentokrát dost vymstila. Pumě, číhajíc opodál nadšešel její čas, čas kdy se vynořila z úkrytu a svým dlouhým skokem mířila přímo na Artemis. Arty si toho však všimla dost pozdě. Vlastně až ve chvíli, kdy byly od sebe na pár centimetrů. Stihla se sotva jen vyděšeně ohlédnout a už ležela na zemi přišpendlená pumou.
Arty se bránila jejím útokům, kterými puma zamýšlela hnědou vlčici usmrtit. Na tak velké zvíře ale sama Art nemá šanci. Dokázala ze sebe aspoň vydat cosi, co zní jako zavytí volající o pomoc.

Prve jen pokrčila rameny na jeho jakoby otázku. Ale na jeho další slova se jen překvapeně zatvářila
"proč by jsi o to měl mít zájem?" odpověděla vlkovi na zpět a vlastně nečekala na jeho odpověď. Když chce procházku tak proč ne? Aspoň ho tak může v klidu vyvést dále od hranic smečky. "třeba bych i mohla souhlasit" dostala ze sebe a přikývla, načež se jen klasicky usmála. Tak, jako je u ní normální. sakra takhle budu vypadat jak kdybych patřila mezi hvězdofily a ne Ignis problesklo jí hlavou.