Príspevky užívateľa

Celkem jí bylo jasné, že její slova v něm vyvolají překvapení. Sama ví jaký je Stadley normálně, ale když jsou ti dva spolu tak je Stad úplně jiným vlkem. Tak to teda vidí Arty.
Normálně by Artemis opravdu myslela nad důvodem proč tomu tak je. Pravý si asi přiznat stále nedokáže, ale pro teď nic neřeší. Jen si užívá této společné chvíle dokud úplně neodpadne.
I kdyby Stadley neudělal vůbec nic, teď by jí to bylo jedno. Hlavní je, že neodešel, více důležité není.
Každopádně Artemis i když se sebevíc snažila zůstat při vědomí, nepodařilo se jí to. Postupně se jí zavíraly oči až po chvilce opravdu usnula. Pěkně v bezpečí u Stadleyho.

Prej že nuda. Pf.. to může říct kdokoliv, ale Artemis nezbývá nic jiného než mu věřit. Rýpat nemá v povaze tak jako většina ostatních ze smečky. I tak ale nechce smečce vytvářet pověst, že už nejsou tak odstrašující.
Takže své dřívější milé já před cizinci, kteří se rozhodli pohybovat se blízko hranic, hluboko pohřbívá.
Zastavila se jen na pár délek ocasu od něj. "takže si jdeš pro zábavu k ignisanům co" řekla s ironií v hlase a zašvihala svým ohonem.

Netrvalo dlouho a do nosu ji bodl pach něčeho.. teda spíše někoho. V tu chvíli se zastavila a proskenovala pohledem okolí.
Léčba jejího zraku se opravdu vyplácí! Za co samozřejmě musí děkovat Feierovi. Cizince si všimla poměrně rychle, načež našpičkovala uši. Rozhodně hned věděla, že se nejedná o Ignisana. Arty však nemělo právo po něm vyjet. Přeci jen hranice nijak nepřekročil a ani nevypadal, že se o to snaží.
Proto se k němu následně jen přiblížila “co vás přivádí tak blízko k hranicím” položila mu otázku a upřeně ho sledovala.

Nadále nedělala nic. Prostě jen stála se staženýma ušima a provinilým pohledem. Oheň naštěstí zmizel díky dešti, který zachránil vyhoření území.
Sotva cukla ušima po Feierovo slyšitelném povzdechu, který se změnil na slova. Mlčela a jen jeho slovům přikývla. Teď když jí vyzval k odchodu, může zmizet bez toho, aby se cítila blbě že jen tak odejde.
Trochu zacouvala, kývla hlavou na jeho poslední slova a otočila se. "tak příště" dostala aspoň ze sebe a následně už odběhla pryč. Někam se schovat před deštěm.

Artemis se dnes vydala na obchůzku hranic. Ne že by na to byla pověřena, ale třeba by jí to mohlo zaujmout a pomoct ve výběru její budoucí profese. Stále je celkem nerozhodná v tom, jakým směrem se vydá.
Každopádně sice původně šla podél hranic, ale teď se od nich trochu vzdálila. Nemusel jí hlavně teď tlačit čas tak, jmao když byla omega. A za hranicemi mohla být i poněkud déle.
Kráčela si vřesovištěm a občas lehce zavětřila aby zjistila, zda se tu náhodou nepotuluje někdo, kdo by měl v plánu oxidovat na území.

Prudce stáhla uši k hlavě nejen po jeho zavrčení ale i po jeho okřiknutí. “Já vím! Vím že tohle k smíchu není” dostala tišeji ze sebe. Už už měla tu chuť zavrčet na zpět a obhájit se, ale její dřívější já přemáhalo. Hlavně také usoudila, že hádkou se nic nezlepší.
Raději jen zpomalila krok a následně se úplně zastavila, mezitím co vlk pokračoval v cestě. Cukla hlavou jen co se v jejím periferním vidění objevila jakási záře. No jasně! Vždyť ona teď dokonce způsobila další Feierův neúmyslný oheň.
Ať už to v jeho hlavě vyvolalo cokoliv, protože asi by blbý smích tohle nezpůsobil, se Arty nerozhodla nikam zbaběle utéct. Zůstala jen stát na místě s provinilým pohledem upřeným na hořící keř.

Celkem v ní panoval divný pocit, jenž vychází z této situace. Netuší vůbec co má čekat, nebo co se to oboum vlastně děje. Jenže každou další chvilkou, kdy si je se Stadleym blíž a blíž se cítí jen a více příjemněji a bezpečneji. Proč tomu tak je si asi jaksi nechce připustit.
"samozřejmě že s tebou. nikdo jiný zde není" odpověděla tiše s úsměvem. vlastně měla prve v plánu se z toho co řekla vykecat, ale pak jí došlo, že proč by to vůbec měla teď dělat? Upřímnost je teď asi více na místě.
Cukla oušky a tělem jí projel zvláští pocit, jen co se jejich čenichy navzájem dotkly. Artemis se však odhodlala posunout to o level ještě vyšší a hlavou se celkově opřela o tu jeho. Zároveň co se celým tělem uvelebila do lepší polohy pro ležení a přitiskla se tak ke Stadleymu. Aby však nepadly otázky k tomu, co dělá, rozhodla se pokračovat v odpovědi, na což snad i Stad čekal. "tvoje přítomnost je vždycky příjemná a asi není možné mít se s tebou sebevíc špatně" pronesla tiše. Na tváři měla stále úsměv a koukala do stěny před sebou.

Naštěstí Artemis jako slaboch vypadá pořád a hlavně to neřeší takže vlastně žádný problém v tom, že uhla pohledem jako první. Teda- vlastně si teď Stadley může cokoliv myslet, a to by dobrý nebylo. Jde přeci jen o pouhé nevydržení očního kontaktu no ne? Nebo spíše jen chtěla zakrýt jakési snad stydlivé začervenání.
Cukla uchem při jeho slovech. nezní takhle náhodou starost? zeptala se sama a pousmála se. "s tebou vždycky" vyhrkla a taktéž se neubránila lehkému záseku. Tohle asi úplně říkat nebylo nejlepší, ah bože. Proč neodpověděla normálně- gah. Nechává to radši být.. prostě jakoby se vůbec nic nestalo.
S krátkým zívnutím si však položila hlavu zpět na zem. Teď ale trochu jinak než před tím, nyní se minimálně čumákem dotýkala přední tlapy od Stadleyho. Vydechla, uši měla natočené k němu a na tváři jí koutek cukal do úsměvu. Chtěla promluvit, ale netušila co, co normálního.

Opravdu je na místě ta méně pravděpodobná možnost. Jeho přítomnost Artemis nikterak nevadila. Kdyby to však byl kdokoliv jiný, klidně i vyšší postavení, tak blízko by nezůstala. Respekt k vyšším má, ale to nemění její názor že si k ní může lehnout jakýkoliv vlk. Osobní prostor ten si také umí udržovat.
proč je to tak jiný.. proč mám chuť od něj už nikdy neodejít problesklo jí akorát hlavou. Ještě chvíli mu však opětovala pohled z očí do očí, ale také to přerušila. Sklopila hlavu a podívala se možná tak na Stadleyho přední tlapy.
V tomto tichu nevěděla co a ani se neodhodlala něco říct. Ale někdo by měl prolomit i tohle ne? Nebo by se snad nějakými náhodnými slovy tahle chvíle skazila? Kdo ví..

"jistě to zkusím" potvrdila. "a anoo budu si dávat pozor abych se neudusila" zasmála se. "a nepřidělávala ti práci" ještě se na něj zazubila. No jo, mrzutá nálada zase začala převládat, takže aspoň pokus to zase napravit.
Řeč o mrtvých to ale zase zkazila. Aspoň trochu projevila úctu. Netušila však, že by někteří mrtví vlci byli po smrti právě kvůli Feierovi. A k tomu se vracet by též nebyl dost příjemný nápad. Pak již jen dlouze přikývla "si piš. Stavím se"

Popravdě tohle jí ani nenapadlo. Myslela furt na to, že jsou odolní ostatní odolní ohni, ale na ty ostatní věci ani nepomyslela. Je to teď takový ten aha moment- že jo vlastně to je taky možné. "popravdě tohle mě nenapadlo" přiznala se k tomu. Teď ale aspoň už ví na co si vážně ten pozor dávat. Do teď to stejně nepotřebovala, když nepotkávala takové vlky.
Nyní by jí i dost zajímalo, kdo všechno ve smečce má právě ohnivou magii. "Joo to je pravda" pokývala. Vskutku tu má vlk výhodu ohledně jeho problémů. A to se vyplatí

Vzdala to. Teď už se nijak moc nesnažila rozhlížet po společnosti tak, jak ještě před chvílí chtěla. Ale její čich jí začal víc a víc napovídat, že zde někdo je. Stále však měla položenou hlavu a již neřešila a nezajímala se o to, kdo zde je. Jenže netrvalo dlouho a vlk promluvil. Tedy.. položil jí jakousi otázku.
Prudce zvedla hlavu a podívala se za hlasem. Byl tam Stadley! Zabušila ocasem do země "samozřejmě" odpověděla, ale pozdě. Vlk si očividně odpověděl sám a to ji vůbec nevadilo. Normálně by se aspoň o trošku odtáhla, ale teď necítila tu potřebu, spíše naopak. Chtěla být raději u něj.
Koukala mlčky na něj. Z takové blízky teď měla větší možnost si ho prohlédnout. Nakonec však pohledem zůstala viset na jeho světlounce nebesky modrých očích.

Nora, skvělé místo na odpočinek, který se po celém dni opravdu hodí. Proto zde také Artemis právě teď je. V klidu si leží bokem a sleduje stěnu před sebou.
V hlavě se jí však přemítají různé myšlenky, které jí nedopřejí klid aby mohla usnout. Vlastně ani neví zda se jí chce spát. Povzdechne si a ocas si přitiskne k tělu. Hlavu má položenou na zemi.
Přejede očima po noře, zda zde není někdo, koho si třeba nevšimla. A měl by zájem a například povídání si.

Koukala na něj a souhlasně pokývala hlavou na jeho slova. "jasný" mávla ocasem "jeho smůla. Měl být rychlejší než ty" zazubila se na něj.
"samozřejmě že jo! Dle mě skvělý úlovek a skvělá spolupráce" usmála se na něj. Načež pak sama vzala do tlamy jednoho ze zajíců. Arty hned věděla co po ní Stadley chce, takže jen dala najevo že chápe a vydala se společně s ním po její boku směrem k noře. Kde musí nechat tu svou daň.

Neměla už co k tomu více říct. Asi se radši nebude snažit vyzvídat něco o minulosti, když to nemusí být nic moc příjemného. Rozhovor o magii je přeci jen zajímavější.
"jop přesně tak" potvrdila "dříve jsem neměla tu šanci potkat vlka se stejnou magií a teď najednou vás je nějak moc" uchechtla se. "a jo, je to celkem nevýhoda, že jim se nic stát nemusí, ale naopak zase dobrý protože jo, oheň mi také nic neudělá" pokývala hlavou "nehoří" odpověděla ještě.
"budu na to tedy myslet" koukla krátce na něj. Doufá, že se mu nic takového už nestane. Asi není moc příjemné se vzbudit a zjistit, že je to všude kolem na uhel. Ještě když o tom tak mluví, už to musel zažít.