Príspevky užívateľa

Dávala jí na čas. V této poloze vydržela až do chvíle, kdy tmavá společnice byla opravdu blízko. Vyčkala na moment, kdy vlčice učinila jeden z posledních kroků jejího útoku, a to skok. V tu chvíli se prudce přitiskla k zemi, co to jen šlo. Vlčice byla nad ní, čehož využila a zpět se rychle zvedla. Podebrala tak vlčici že spod a pokud se nedokázala v tuto chvíli od ní dostat. Shodila jí ze sebe na zem a přišpendlila naopak ona.

Nedalo se, si nevšimnout, že vlk má nějaký problém s nohou. To znamená.. že ho zde musí někdo léčit, ale léčitel, kterého zná je Feier. to mu Feier dovolil pobíhat a lovit se zraněním? samozřejmě netušila jak na tom je a jaká je situace. I přes to jí překvapil fakt, že by to Feier povolil. Kdo ví.
Jak to tak vypadá, vlk si chce svůj úlovek pořádně vychutnat při odpočinku. Rušit, se jí, ho moc nechtělo, její slušnost však zvítězila. "zdravím a přeji dobrou chuť" usmála se mezitím co Alarica obešla kolem dokola.

Po položení své otázky, která prolomila to mrtvolné ticho, čekala na odpověď. Ne nijak dlouho samozřejmě, naopak měla odpověď v podstatě hned. takže jsou to sourozenci hned jí bylo více věcí jasných. Tak i tak Zvědavost od Artemis si nyní převzal Alaric, který položil dotaz naopak jí. "ále, jenom tak.. i když popravdě to bylo první co mě napadlo, při pokusu zabít to ticho" uchechtla se

Po neúspěšném protiútoku dopadla na zem. Stačila se po vlčici sotva ohlédnout a už viděla jak se na ní řítí. Schytala to. Vyšší se jí zakousla do krku. Není to nic, co by snad nějak extrémně bolelo, proto nevydala ani zvouček, proč by taky měla. Stejně si musí zvykat že takhle tady trénink vypadá.
Když jí vlčice držela, škubnutím se jí podařilo vysmeknout tak, že vlčce musely v tlamě zůstat možná tak hnědé chlupy. Okamžitě se ohnala na zpět, chňapla do vzduchu před očima Roo a ucouvla. S bojovým postojem sledovala.

"může" přikývla. Fuu její první trénink a rovnou boj? Noo to bude něco. Jak to vůbec má vypadat? Může kousat se vším všudy nebo si dávat pozor?
Proletělo jí hlavou pár podobných myšlenek. Zapomněla však na to vše v okamžiku, kdy se Roo vystavila ve svém bojovém postoji. Ona sama se jen lehce přikrčila, aby byla připravena na cokoliv. Artemis právě teď zrak vůbec nepotřebovala, naopak sluch byl pro ní momentálně nejhlavnější. Stříhala ušima a naslouchala každému kroku, kdy se vlčka jen přibližovala. Tudíž hned co šla, i jen lehce, rozpoznat prudká změna směru, nečekala a ihned odskočila pryč. Načež se předníma tlapama odrazila o zem, to jí pomohla k prudké otočce, která následovala dopadem na vlččiny záda.

Viditelně se usmála jen koutkem, ale vnitřně se zasmát musela. Ohňostroje na počest nováčka? A uvítací balíček? Dokonalý výmysl. "vítej" dodala hned po Mal jedním slovem.
Když už se vlčice opět zvedla a ještě k tomu se dala k odchodu, ona sama neměla už důvod zde zůstávat. Popošla jen o pár kroků na druhou stranu než šla Mal. Opustí to zde až ve chvíli, kdy odejde černá vlčice. Nechtěla přece přijít o žádné drama.

Před prachem chtěla ochránit jen své oči. Stála však pevně a nijak neuhnula. Dovolila si použít svoji magii tak, že má okamžik vzplála jejím modrofialovým ohněm a písek byl fuč dříve, než se na ni stihl dopadnout.
Nadále stála i přes to, že si Mal sedla. Byla v pozoru, kdyby se cokoliv zvrtlo. Ale hlavně teď už má opravdovou jistotu že vlčice je opravdu ta Mal o které slyšela a domnívala se, že je to ona. "zvláštní. Nelíbí se ti, že se nepředstavila a ty sám jsi tak neučinil? Dextere" švihla ocasem a s klidným výrazem potlačila zamrčení. Pokud vlk mluví pravdu ohledně jeho členství, už opravdu nemá právo mu něco udělat. Takže již nedává agresi najevo.

Vykračovala si údolím. Občas zahlédla nějkého menšího hlodavce, který by byl za normálních okolností tak snadná kořist. Musela je však nechat žít a zapomínat na svůj přicházející pocit hladu. Jakožto Omega neměla právo na lov, což jí upřímně štvalo, protože lov je také jedna z jejich oblíbených činností. No nic.
Teď jí do zorného pole přihopsal králík, který se očividně snažil už někomu zdrhnout? hm? Zastavila se a po chvíli věděla o co tady jde. Na králíká se vrhnul Alaric! Okřídlený vlk uspěšně chytil svou kořist. Mávla ocasem a sledovala střídavě bezvládné tělo králíka a Alarica.

Když byla smečka pohromadě, Artemis bedlivě poslouchala Feierova slova. Rozhodně měla zájem se k němu přidat. Mohla získat nejen nové zkušenosti ohledně bylin, což se kdykoliv může hodit, ale také si pořádne zatrénuje.
Již od první chvíle však přemýšlela zda má zájem podstupovat Feierovo peskování, které zajisté příjde. Měla nad sebou pochybnosti.. co když je bude až moc zdržovat? nebo bude prostě jen přítěž? Tohle se však snažila zahnat hodně hluboko, tady jde o smečku a ne oni. Čím více vlků se zapojí, tím lépe.

Vstala opravdu brzo aby byla v čas na místě srazu, odkud se vypraví až tam k oceánu. Vynořila se ze tmy, jenž v dálce pohlcovala kmeny stromů a dorazila k Feierovi. Stál tam sám a vyčkával příchod dalších vlků. Artemis si popravdě myslela, že bude větší zájem a příjde už mezi mnoho vlků, ale očividně se mýlila.
Tak i tak přišla k hromadě košíků a jeden si vzala. S košíkem se následně usadila a vyčkávala.

Neudržela se a musela se nad jeho sebejistými slovy zasmát. Pobaveně zakroutila hlavou a následně se již jen narovnala zpět do svého normálního postoje. Vlkovo ego je vážně dost vysoko a kdo ví jak se mu tady bude dařit. Pokud každé jeho setkání dopadne takto.
Když se vlčice rozhodla slézt z Dextera, načež tak udělala, Artemis k ní přišla blíže a postavila se jí po boku. Mlčela. Pokračování ve výslechu nechávala na černé, neměla důvod se zbytečně vměšovat. Zrak měla upřený na šedém, ale jedno ucho držela natočené k vlčici jakožto zde k nejvyššímu postu. Kdyby náhodou dávala další znamení pro případný postup.

I přes to, že se celkem v pohodě postavil i s ní, ho nechtěla pustit dokud nezasáhne Mal. To se však změnilo ve chvíli, kdy vlk vyslovil slovo Omega. Jsou teď jen dvě možnosti. Buď si vlk vymýšlí pro jeho prospěch a nebo je to opravdu pravda. Upřímně, pokud se do smečky opravdu dostal, nechápala jak se mu to povedlo po tom, co předvedl. Pochyby ale hodila stranou.
Bylo jasné co má dále dělat. Viděla Mal, jak mění cíl svého útoku, tudíž vlka pustila a ještě k tomu odskočila opodál, aby jí vlčice nesmetla společně s Dexterem. Přikrčila se a mrčela na Dexe s čekáním na jeho další slova po výzvě vyšší. Vážně jí zajímalo co jeho tlama nevymáchaná vychrlí za novinky a blbé kecy.

Střetla se zrakem s vyšší a pokyn byl pro ní jasný. Netrhla sebou však nijak prudce aby hned zaujala pozici. Právě naopak se za Dexterovy záda dostala hezky pomalu tak, aby neupoutala pozornost právě na sebe.
Oba vlci se vzájemně točili a hleděli na sebe, tudíž jí bylo jasné co se chystá. Potichu našlapovala a stále se držela vzadu za Dexterem aby byla připravena na vše. Šibalsky se zazubila po slovech vlčice, se sledováním zda dá další povel a vskutku! Teď když si ten tulák nedává pozor je to skvělá chvíle k útoku!
Přikrčila se připravena ke skoku a jen co jí Mal dala svolení, už letěla na Dexterovy záda. Předníma tlapama dopadla tak, že přišpendlila Dexovy křídla k zemi a zakousla se do jeho kůže na krku tak, aby neměl šanci se po ní ohnat.

Fakt nechápala co se právě vlk snažil říct, ale raději se tím zaobírat nebude. K čemu by takové zdržování bylo že. Každopádně teď na něj aspoň není sama. Koukla po vlčici, která se k ní přidala a stála jí poboku. Černočervená má naštěstí i vyšší postavení, takže jen dobře. Vlastně to byla ta stejná, která dorazila, když ten stejný vlk prudil na hranicích.
Pohled však věnovala zpět Dexterovi, který si už dokonce dovolil použít svou magii. Zamrčela a sledovala jak se přibližuje k Mal. Ta si s ním jistě bude vědět rady, ještě když jí vlk nabízí ty stejné nabídky jako tam u hranic. "nezahrávej si" ohrnula pysky a bylo vidět jak jí slabé plamínky jejího modrofialového ohně projely srstí.

"dobře děkuji" kývla. Trochu zacouvala, ale odejít měla v plánu až odletí. Stále mávala ocasem a sledovala Arxiho, jak se chystá odletět. Na jeho rozloučení se usmála a přikývla. "dostavím se co to jen půjde" odpověděla a netrvalo dlouho, Arxi již byl daleko nad zemí.
Ještě chvíli tam stála, ale pak usoudila, že by se měla vrátit k činnosti, kvůli které byla mimo smečku. Naštěstí i přes zdržení Arxim měla ještě dost času a čtyři hodiny rozhodně neuběhly. Otočila se tedy směrem k odchodu a odběhla pryč.

Opět zavítala zde do tohoto lesa. Procházela se opadaným jehličím v příjemném stínu, jenž byl tvořen stromy. V lese se většinou cítila nejlépe, ale teď měla pocit, že zde něco nehraje. Do nosu ji bodal jistý pach.. pach někoho, kdo zde asi neměl co dělat. Vydala se přesně tím směrem, kde se musel nacházet jistý zdroj.
Čím více se blížila, tím více jasno měla v tom, kdo to je. Dexter. co ten tady dělá lehounce si pro sebe zamrčela a hlavou jí proběhla vzpomínka na tu událost u řeky. Dexterův pach smečky byl opravdu vážně slabý, proto jí ani nenapadlo, že byl novým členem.
Napřímila se jen co se jí vlk objevil v zorném poli "takže ti to nestačilo?" s klidem se zeptala. Stejně neměla práva na to, cokoliv provést takže si to s ním bude muset vyřídit slovně.