Príspevky užívateľa

Jeho slovům přitakávala mírným kýváním a občasným pozvednutim koutků. Už asi.. už asi neměla co povědět. Je v pasti a neví co dál říct nebo jak něco takového řešit.. asi bude nejlepší nechat to plynout, rozležet a vrátit se k tomu jindy. Povzdechla si a opatrně se odtáhla od Jarumiho, načež se postavila. Hlavu si držela skloněnou u země, nejistě koukajíc na svého společníka. "Pamatuj, že tě mám neskutečně ráda a že se ti budu snažit pomoct co nejvíce to jen půjde" pronesla klidným a tichým hlasem. "teď už ale raději vrátím ke štěňatům, příště by náš rozhovor mohl mít i nějaký výsledek, až si každý ujasníme jak se věci mají" vydechla a vydala se pomalými kroky zpět k jeskyni.

Víčka přivírala k sobě, když prohlédla směrem ke slunci, nechala se unášet klidem, ale ani to jí nadále nebylo dopřáno. Jedno z jejich vlčat. Teda, ne tak úplně.. ale brala ho tak! Ji oslovilo. Ohlédla se za hlasem Caliga a před očima viděla již velkého vlčka, který roste ke kráse! Jakoby to bylo včera co ho viděla poprvé, jako prcka. "Caligo" odpověděla se stejným klidem a s lehkostí. Nechtěla na něj hulákat a on se chtěl držet ve stínu, takže mu vyhoví. Vstala a ladnými kroky se přiblížila k vlčkovi. Na pozdrav se čumákem lehce dotkla toho jeho a naklonila hlavu s udiveným výrazem. O čem by tak chtěl mluvit? Taková slova dává spíše rodič dítěti nežli dítě rodiči, ale ať je to co je to, Artemis ho hodlá vyslechnout. "Jistě, pověz mi, co máš na srdci" pobídla ho a usadila se na kamenném povrchu ve stínu stromů.

Nojo Artemis sice nemá být sama a už vůbec ne v blízkosti hranic, ale když je poblíž jeskyně, to snad nevadí ne? Pouze si tu neškodně leží na teplých kamenech a nahřívá se tak na slunci. Léto už je za rohem a teplo konečně proudí krajinou. Brzy bude možné se dokonce koupat, tyjo to budou vlčata nadšená! I když už jsou velká. Ani Artemis nechápe jak rychle to uteklo, ale už to tak holt je. Už není tak moc potřebná, a tak si může dovolit chvíli klidu a o samotě

Možná by toho i řekla víc, kdyby věděla co? Poslechla si ho i teď, jenže odezva zatím nepřichází. Pouze nyní mlčí, kouká před sebe a hledá snad slova? Způsob vysvětlení? Pochopení? Asi vše dohromady. "já- nevím co víc udělat, abych vyhnala onen zmatek" broukla a otření čumákem se nijak nebránila, naopak. "nic špatného zatím neděláš, to tě mohu uklidnit.. alespoň v mém případě" povzdechla si. "nevzdávej se" pověděla nazpět a sklonila hlavu. "začínám pochybovat o tom, že nejsem tak pravá, kdo ti bude schopen pomoct" Řekla poněkud sklíčeně, radost v tom rozhodně nehledat. Bolí to říkat. Už jak kvůli němu, že pomoc nebude, ale i kvůli jí samotné, která by si jakožto učitelka měla poradit se vším.. akorát je to asi složité, když v tom hraje roli?

Sledovala i nadále jeho postup, trpělivě čekala, a také se i dočkala! Sanimu již došlo, že pach lépe najde hlavně u země. Nu arty ani v zemi není, jak se Sani snaží najít, ale to také brzo zjistil, načež se dostal dále, až ke křoví, za kterým se schovávala!
Sankari už ví, že tu je a nebude ho dále trápit, zvedla se a došla k němu. "no vidíš jak jsi to zvládl!" oblízla ho na čumáčku a zamávala ocasem. Takže první pokus po nějaké té době hotový, teď ještě další, pokud má zájem. "chceš pokračovat?"

Mírně cukla ouškem a koukla po něm, když udělal tak velký pohyb, jako je lehnutí. A nejen to, ocas kolem ní ovinul. Jen jeho koukání asi nebylo zrovna příjemný, ne že by jí to normálně užíralo, teď jsou ale její pocity opravdu rozhozený. "nemusíš nic popisovat" broukla opatrně k němu. Další slova, o nerozhodnosti si nechala projít hlavou, avšak nepověděla nic. Pouze si mírně povzdechla a uši o to více natiskla k hlavě.
Poslouchala ho nadále, a popravdě to co řekl nejprve, jí zasáhlo. Není za to rád? Oh tkszr tohle vše.. mm. Arty si dělá závěry rychleji než je někdo schopný domluvit. Jarumi si svá slova dost rychle vykompenzoval. Beze slov povolila napětí v předních tlapách a pomalu si lehla také. Tak, aby mu mohla koukat do očí a tak aby měla čumák blízko tomu jeho. "jsem ráda, že ti má přítomnost takhle alespoň něčím pomáhá a řada v tom budu pokračovat. Pracovat se zmatkem" že to zní jako odhánění tématu? Možná, ale v plánu to neměla. Hraní si na psychologa je Ikkeho práce. Arty by to však mohla vést z jiné, bližší pozice.

Ať se děje cokoliv, vyloženě zlobit by se na něj nedokázala. Ne teď v této situaci, kdy je to holt dost podnětů, které ho mohly rozhodit. Navíc Artemis není tak úplně blbá, aby si neuvědomovala, co tak může být příčinou. Čekala proto než k ní přijde, nebo než se alespoň ozve, jak ho žádala. Hodlá to s ním vyřešit, i když je teď důležitá schůzka, nemůže ho nechat jen tak.
Nu po nějaké té chvilce se Sankari konečně vyloudal alespoň z části ven. Artemis se k němu hned přiblížila čumákem a nabrala pachy, které by mohly také povědět co se deje. Následovalo to klasickým olíznutím čelíčka. "broučku, notak" nosem se jemně dotkla toho jeho a podívala se.mu do očí. "můžeš mi říct cokoliv, ano?" hlas měla tišší, aby netahala pozornost ostatních vlků a nerušila je. Dokonce aby nevypadala tak napjatě si před ním lehla a že spodku tak koukala do jeho obličeje.

Pozornost upřela na samotného Alfu, který si taktéž povšiml poznámky Grace a celkového chování vlčat. Nu nebyla zrovna nadšená, že je nedoázala uhlídat a takhle ho vyrušovaly z řešení vážného problébu- Na druhou stranu to ale dobře bylo, alespoň je jasno, že válka nebude a drobci se nemusí ničeho bát. A vlastně ani ostatní vlci ne. Jak řekl, vyřeší se to v klidu a míru- to by ti zatracení tuláci a ostatní nevěřili svým uším, kdyby tohle slyšeli! A pak kdo je tady zabiják!
Nu teď už ale Grace s Caligem nechala na starost Ikkemu s Adainem, kterým rozhodně věří, že je na chvíli zvládnout pohlídat. Musela k sankarimu, jehož chování se jí ani trochu nezamlouvalo. Možná měla tušit, že brát je sem nebyl dobrý nápad. Ne že by to nezvládala, ale je to trochu složitější.. věnovat se přiměřeně všem a ještě vnímat ostatní ah.. No nic. Sankari.
Poté co prohlédla křoví, kde Sani vlezl, se znovu ozvala. "Broučku, pojď za mnou a pověz mi, co se děje" pověděla naprosto klidným hlasem k Sanimu. Musí opatrně, když neví o co jde a neozvývá se..

Cítila se tak neuvěřitelně hrozně. Byla to fakt divná situace, skrze vysvětlování dávat najevo své pocity, je prostě nepříjemné. Možná by to někdo cítil jako úlevu, že ze sebe dostal něco co ho tíží, ale u Artemis to tak nebylo. Když svá slova říkala nahlas, znělo to jakoby plácala naprosté pitomosti. Nu zda se, že Jarumi nemá v plánu dávat jí nějaký výsměch nebo tak. Naštěstí. Mírně se podívala bokem, aby se oddálila jeho hlavě, která se nebezpečně přiblížila a vyvolávala v Artemis ještě více nepopsatelných věcí. "a-asi převážně má" vykoktala ze sebe. Skoro stejně, jako když byla ještě mimo smečku, ustrašená koktající vlčka. Arty se snažila očekávat cokoliv, výsměch, poslání do říti, nechápání a bůh ví co všechno špatného. Předníma tlapkama mírně přešlápla na místě a svůj ocas obvinila právě kolem pacek. Fakt se nezmůže na nic. Proslov o citech, který ze sebe před chvílí dostala byl vrcholem jejich schopností pro tuhle chvíli.

Přikývla, ale to už Cali vyjekl. No trochu se prve lekla a nastražila uši, ale hned na to zpracovala, co tedy řekl. "trénovat? Tak utíkej, budu se koukat, pokud nevadí" přeci jen by mu měla dávat jakýsi dozor. Už se stmívá a nemůže ho tu nechat samotného. Ani ona by neměla být bez dozoru. "jistě, tak pojďme" souhlasila a společně s ním se vydala na pláň, kde už ho jako dozor nechala dělat to, co má.

Je to najednou stranu trošku hloupé, když se nad tím jeden zamyslí. Ale vlci sem chodí odhodlání a většinou se nestává, že by jen tak odcházeli. Bývají věrní hned, ovšem výjimky jsou výjimky. "není vůbec za co, Caligo" zamávala ohonem.
"ale neměj to jako prioritu na cestách, která by tě jen zdržovala. Anu?" myslí tím, aby se neohlížel po ní, když by chtěl jít někam dál. Klidně ať už nenavštěvuje. Hlavně ať je šťastný, to je hlavní

"je to trošku složitější. Někteří vlci se prostě musí potrestat za zradu, ale je to o situaci" snažila se to trošku ulehčit. "rozhodně bych se za tebe přimluvila, kdyby byl s odchodem problém. Nemůžeme té držet násilím a já podpořím tvé touhy " fakt že jo. Hledat rodinu je dost důležitá věc a měl by to absolvovat, pokud o to tolik stojí. "najdeš. Jednou je najdeš" přikývla.
"tak to jsem ráda! Ráda tě uvidím kdykoliv" úsměv si vůči němu drží stále.

"takový pocit i já občas mívám, ale vždy se to vyřeší. Nu ty jsi zde zatím nově, ještě sis nezvykl, a to se může kdykoliv změnit! Ale pokud i tak ne. Můžeš si jít svou cestou. Nebyl jsi zde doveden z vlastní vůle tudíž by tě neměl čekat trest za opuštění smečky" Arty si ke Caligovi pomalu hledá cestu arwalita, že by odešel se jí přestává líbit. I tak by ho ale podpořila kdykoliv! To samé i její štěňata, která mají také svou hlavu a můžou si jít v podstatě kamkoliv. "já zase budu ráda, až ty budeš někde ,kde se ti to líbí a budeš spokojený" usmála se. Západ slunce Artemisin kožíšek pořádně rozjasnil rezavou barvou.

Možná fakt trošku špatně začala, ale nakonec je vše v pořádku a pochopeno, takže dobrý. " do smečky? Noo, převážně za to může Feier. Ten mne nepřímo navnadilo právě sem. Slyšela jsem o ignisu a jako bych věděla, že sem prostě patřím" uchethla se. "dokonce jsem předtím plánovala jít do Nihilské smečky za svým kamarádem, byla jsem naprostolé pako, které se leklo i mouchy!" zasmál se nad vzpomínkou na své dřívější já..je to zároveň dost trapné vrledet, jak divně se kdysi chovala. "teď je Ignis pro mne tím nejlepším, co mě mohlo potkat" dodala ještě. "do Norestu jsem se dostala skrze toulky, které jsem prováděla. Neměla jsem jasný cíl a ani jsem o tomhle místě nevěděla"

Caligovo problémy nemusí být jen přítěží. Artemis tak může mít i novou zkušenost s někým takovým. Na Caligovi se v podstatě učí, jak pracovat s někým takovým. Rozhodně je to jakási složitější lekce, ale že přímo zátěž? To vůbec. "opravdu je." přikývla a sama se rozhodla po okolí. "ve smečce jsem již kolem roku a půl, ale na území Norestu jsem přišla asi před třemi lety" už ani v tom si teď není úplně jistá. Je to už dost dlouho, ani se jí to nezdá, ale utíká to rychle.