Príspevky užívateľa

Podle Sariine chůze si vypočítával kdy se ryby přiblíží na dosah. Když v tom konečně něco ucítila! I když na to čekala, zprvu se lekla a cukla tlapkou,má které citila cosi. Ryby se zajímaly o nachystané žížaly a to přece nesměla nechat jen tak! Konečně byl čas nějakou chytit. Sklonila hlavu s pootevřenou hlavou a vyčíhala si svůj cíl. Ohrnula pysky a prudce Radka po rybě do vody. A anoo! Dala tooo má rybu! Teda počkat, ne jen jednu, ale podařilo se jí omylem chytit rovnou dvě. Ryby sebou mrskaly a Artemis za tu chvilku schytala hned několikolikrát ocasy přes čumák. Ale kupodivu se jí dařilo držet se pevně a neovlivnit se neustálými pohyby ryb. Pomalu vyšla na břeh a hodila s rybami o zem k té předchozí tak, aby je usmrtila úplně.

"hm?" se zájmem naklokila hlavu. Následně se jen zasmála nad Mikovo příkladem. "Joo když zajdeme takhle do extrému máš pravdu" ještě se uchechtla a zamávala ocasem.
Když se oba usadili pěkně ve stínu, nechtěla samozřejmě aby zde vládlo ticho. Tudíž krátce zapřemýšlela nad nějakým tématem, které by zajímalo snad oba. Si lehce vzpomněla o čem se bavili minule. A na brouky přeci nejde zapomenout. "stále jsou brouci tvá pochoutka?" vyklopila ze sebe s úsměvem.

Okamžitě se ohlédla za hlasem ozývajíc se od někud.. Á ano konečně ví kde se vlk nachází. Až teď si ho všimla. Jeho barvy jí totiž moc nepomohly, možná tak ta čupřina, tu teď už nepřehlédla. Ale předtím se jí vlk asi zkreslil z křovím, kdo ví. "heh.. zdravím" mile ale zároveň nejistě vrátila pozdrav. "a zároveň doufám že nijak moc neruším" uchechtla se. Jen o trochu blíže přistoupila aby na sebe případně nemuseli nijak moc řvát, kdyby náhodou začal nějaký ten rozhovor.

Vskutku o těch broucích byla již při jejich dřívějším setkání dříve obeznámena. Teď si však žádné brouky zrovna s tímto vlkem nespojuje. Kdyby se o tom však kdykoliv zmínil, vzpomene si. A dokonce by s tím problém neměla třeba až takový aby si o něm něco měla myslet.
"jop to máš pravdu" pousmála se na něj "vše se dá vydržet, to Joo" přikývnula.
Do teď vlastně stála na slunci, i přes to že jen snad krok od ní je stín. Jen co si to uvědomila, přesunula se kolem něj do stínu a znovu se posadila.

Když opravdu poznala, že se jedná o vlka, trochu popravila směr svojí chůze. Dovolila si to namířit trošku blíže neznámému. Její strach se snažil dostat na povrch, ale ona se ho snažila utlačovat, co to šlo. Hlavně ať nevypadá, jak úplný posera, kterým dříve byla až přehnaně.
Zastavila se tak ze tři metry daleko od vlka a s úsměvem mu věnovala aspoň pozdrav. "Zdravím" Pronesla a zamávala ohonem. Nechtěla vlka snad rušit z jeho činnosti, kterou doposud dělal, ale slušnost je slušnost.

Nijak neřešila a nekomentoval tu jeho mlčenlivost. Prostě má asi důvod mlčet a nebo se mu s ní prostě nechce zbytečně vybavovat. Tak i tak chápe jakoukoliv možnost. Stále mu taky nakukovala pod tlapky do jeho prácicky, třeba by se tím pozorováním mohla i nějaké drobnosti naučit, ale kdo ví.
"doobře" přikývla a nechala oheň ohněm. Pak už jen opravdu pečlivě naslouchala každému jeho slovu. Vážně nechtěla ať jí cokoliv unikne, když jde o něco tak celkem důležitého. Občas pokyvovala souhlasně hlavou mezitím co Feier mluvil. "chápu a rozumím všemu" radši si to v hlavě ještě rekapitulovala kdyby jí něco vypadlo, tak ať se může rovnou ještě zeptat, ale asi dobrý.

Nepřestávala mávat ocasem a sledovat vlčku, třeba teď, jak vyhrabala další žížaly a následně je zabalila jak nějaký dáreček."chápuu"
Hned se vydala za vlčkou po její výzvě v hledání zátoky. Následovala její kroky a držela se jí v patách. Když zastavila, slezla s ní taky tam k vodě. "věřím že to půjde" zazubila se.
Pomalu sešla společně se Sari do vody, kde jí jak jinak než sledovala co dělá. Snažila se vlastně zapamatovat každý krok toho, co provádí. Přeci jen se to může kdykoliv hodit. Zůstala stát ve vodě, což se jí i vyplatilo, když si poslechla vlčici. Aspoň nemusela jít ven z vody a zase zpět čím by vyplašila snad vše. Snažila sledovat dění pod hladinou, jenže to jí bylo vcelku prd platné. Proto teď jen nehybně čekala tak, jak Sari popisovala. Než se jí něco otře o tlapky.

Ten fakt o zájmu se do jejich smečky přidat jí lítal hlavou. Nevěděla však zda je vhodné to na vlka rovnou jen tak vybalit, z čehož usoudila, že se o tom zmíní až kdyby náhodou přišla dobrá chvíle. Z úvah ji vytrhly jeho dotazy. "občas jsem se setkala s nějakými členy, ale jinak jen z doslechu od jiných tuláků" Odpověděla načež si jaksi neuvědomila že zapomněla odpovědět i na tu druhou otázku. Tak snad nevadí. Protože teď jí zajímalo mnohem víc to, že příležitost, na kterou před chvílí myslela je právě zde. Využila toho a naznačila svůj zájem další otázkou jako odpověď. "třeba.. co by vlk musel splňovat nebo.. podstoupit pro případné přijetí?" držela si úsměv na tváři a jen tazave naklonila hlavu na stranu.

Náhodně a hlavně neplánovaně se dostala až sem. O takovém místě, jaké se jí právě tyčilo v jejím zorném poli jesště neslyšela. Vůbec neměla v plánu sem jít, měla totiž namířeno úplně jinam. Ale když už tu je, tak proč to zde neprozkoumat?
Vydala se pomalu kupředu. Pomalou chůzí postupně začala obcházet ruiny kolem dokola. Vnímala mezitím ten fakt, že tohle místo moc proflákle teda nebude. Dost o tom vypovídalo taky to, že zde cítí opravdu málo vlčích pachů.
V jednu chvíli ale narazila na poměrně čerstvý pach. V tu chvíli zvedla hlavu a rozhlédla se kolem, zda někoho nepřehlédla. Z jejího pohledu to ale vypadá, že ne. Netušila totiž zatím, že se dá nějak vejít i dovnitř. Zvědavost jí však přinutila, prozkoumat to zde trochu víc.

Téměř okamžitě si všimla vlka, který právě také přišel ke zdejší řece. Samozřejmě věděla že vlk, je tam na hranici na území smečky. Když jí vlk pozdravil, neprojevila ani špetku strachu, ale naopak se držela slušného vychování. "Také vás zdravím" Pousmála se na vlka. Vůbec neměla ponětí o tom, že má tu čest mluvit právě s Alfou.
Neměla vůbec potřebu zde lhát či zlehčovat situaci, ohledně toho, že se ochomýtá poblíž hranic. "Popravdě jsem zde zamířila úmyslně, hranice bych samozřejmě nepřekročila. Jen jsem chtěla potkat právě někoho, kdo do vaší smečky patří. krátce se odmlčela a zamávala ocasem. Nervozita jí však lehce svírá zevnitř, protože ji vlk může přeci jen z čehokoliv podezřívat. Pokračovala ale ve vysvětlování "A popřípadě hodit řeč ohledně vaší smečky, která mě popravdě dost zaujala" dostala ze sebe už ne tak jistě, protože si je vědoma toho, jak divně ten důvod zní

Artemis se procházela po břehu jezera a sledovala jeho hladinu. Pomalými kroky našlapovala na vlhkou zem. Občas možná šlápla do i do vody. Dnes sem k jezeru však nepřišla si zaplavat. Spíše se jen chtěla projít místem, kde poměrně dlouho nebyla. Přeci jen to zde naposledy viděla, ještě když byla voda na hladině zamrzlá. Celé okolí tehdy bylo pod nánosem sněhu.
Představovala si v hlavě ten tehdejší pohled na jezero. Po chvíli se však stejně vytrhla z myšlenek, když zaslechla cosi, poblíž ní. Jen napnula se zájmem uši a podívala se směrem, odkud přicházely zvuky, dělajíc snad někdo další. Černého vlka měla celkem problém rozpoznat, vzhledem k tomu že z jejího pohledu se jí vlk vcelku zkresloval s pozadím.

"to byl jen blbý příklad" obrátila oči v sloup a nastupující agrese v jeho hlase si nemohla nevšimnout. Měla ještě plno otázek a rad, ale jak vidí na jeho chování, něco zbourala. Že by snad řekla něco špatného, co neměla? Netuší. Trochu zpomalila v chůzi, když vlk naopak zrychloval. Přemýšlela zda ho nechat tak nebo zasáhnout. V čem měla odpověď jasnou. Radši nechá vlka ať se uklidní, třeba tím svým tréninkem. A třeba se k normální řeči s ním dostane jindy.

"Pro mě je třeba Norest, domovem" Pronesla když se vlk na chvíli odmlčel. Trochu ale přemýšlela nad těmi slovy, která vyslovil, ale popravdě moc netušila co na to odpovědět. "Psychické stavy? Ty jsou podle mě úplně jedno v ohledu, že bys mohl být nebezpečný. Vždyť tu je i smečka, ve které jsou i kanibalové" oklepala se. A krátce odmlčela. "ve smečce nejsem, zatí. A jestli můj pach říká opak- taak.. je vadný zasmála se "Ale ano uvažuji, že bych se mohla v blízké době někde přidat. Dříve jsem si sice říkala že budu navždy tulák, ale vlastně mi to už leze krkem"

Vlk jí vyzval. Takže jí teď už nic nebránilo v tom, jít s ním. Opravdu je pravděpodobnější možnost, že zde vychování hraje svoji roli. Zvedla se a šla za ním. Teda ne tak úplně. Dexter si zřejmě vybral netuší proč těžší cestu, třeba se chce předvést jak to vpohodě zdolá? Trošku se zasmála nad svými myšlenkami mezitím co si kráčela směrem k větrné louce hezky po suchém břehu. Nemusela tak vůbec řešit obavy, které nyní vlk měl.
A aby toho neměl málo, zahltila ho otázkami "máš v plánu přidat se k některé ze zdejších smeček? Popřípadě k jaké?.. a jak dlouho jsi vůbec v Norestu" Otázky ale říkala s klidem. A mezi každou se na chvíli odmlčela ať to nezní až tak zbrkle.

"Áha dobře" pokývala hlavou. není to nic pro slabochy? zamyslela se jen krátce nad touto větou a nepatrně se šibalsky pousmála. Rychle však zahnala tento výraz a nahodila úplně normální. Snad. Pak už ale vlk začal vysvětlovat její další otázku takže dobrý. "tak to vše vysvětluje" jen se zazubila kvůli její poměrně dobré náladě.
A konečně! Konečně měla tu čest zjistit jak se jmenuje. Načež se usmála a věnovala vlkovi krátký pohled z očí do očí.

Po dotazech věnovala pozornost zpět ohni, při čem zjistila, že ji jaksi došlo dřevo. Hned na to odběhla opodál, kde nasbírala další várku dřívek. Položila je na stejné místo jako ty předchozí a rovnou zase ustálila velikost ohně. "vlastně ani ne" odmlčela se "zatím" dodala fakt potichu, protože jí je jasné, že ji ještě něco napadne. Jen asi né hned