Príspevky užívateľa

Jen se zastavila, když si vlčice sedla. "já měla náhodou to štěstí, že jsem na hranicích Kultu potkala vlka, který byl celkem v klidu. Porovnám-li ho s příklady o kterých jsem slyšela" Taktéž pokračovala, když i Sari. "Tak se snad časem dozvíme, co se tam kdo chystá provést"
Znechucený pohled na medúzu ji stejně nepřešel "tak i tak
se toho dotýkat nebudu a hlavně mají štěstí že nelezou k hladině jak říkáš.. jinak bych je.. Ztichla, protože chvíli netuší co říct jako výhrůžku "snad vypálila do posledního jedince" ze srandy zavrčela a zazubila se. "i když oheň by mi u vody asi moc neprošel noo" zasmála se.

"Tak to máš dobrý, ty tuleni s kožichem" zasmání ji neuniklo ani teď. "co vůbec máš za magii?" že zvídavosti se zeptala. Pohlédla tam kam vlčice ukazuje, i když z toho výhledu sama moc nemá. "bude bude a samozřejmě že naučím, ještě v přítomnosti někoho tak zkušeného"

Je pravda že většinu jaksi nepoznávala a snad cítila úplně poprvé. Co jí ale děsilo, byl ten jasný smrad i jedovatých bylin. Bude však vlkovi věřit, že ví co dělá a nebo, že se jen plete ona.
Postavila se do pozoru, když vlk nařídil co by mohla dělat. Rozhodla se, přinést dřevo a následně hlídat ten oheň. Ještě však nejde. A ano pach jí přišel trochu odlišný než posledně. Nebyla si však jistá, ale když se o smečce i zmínil musela se zeptat. K jaké smečce jsi se přidal?" nečekala na odpověď a radši odběhla dále do lesa s tím, že jí vlk případně odpoví jak se vrátí. Teď by jistě jen schytala za to, že zdržuje.
Sbírala klacíky a vhodné dřevo na podpal. Při čemž přemýšlela nad tím, že ten pach smečky jí je povědomý. Je si však jistá že Nihil ani Kult to není. Jednou dávno vlastně někoho takového potkala.. Ale že by se zmínil o jakou smečku se jedná, si nepamatuje.
S těmito myšlenkami se vrátila zpět k vlkovi i s pořádnou náloží dřeva, kterou položila poblíž. Sebrala do tlamy pár větví a přišla k ohni. Vpohodě tam dřevo šoupla, je možné že jí plameny obšlehly tlapku, kterou poté zajistila aby dřevo drželo na místě. Neudělalo jí to však vůbec nic takže vpohodě. Hlavní pro ní bylo co nejvíce vlkovi pomoct a ulehčit mu práci

Běžela lesem k předurčenému místu. Když už se ale vážně přibližovala, postupně začala zpomalovat. Došla krokem k vlkovi a zastavila se opodál. Viděla že ještě něco dělá, takže mu nechtěla přímo překažet v práci.
Mezitím si aspoň co to šlo, prohlédla to vše, co zde vlk sestavil a nachystal. Líbilo se jí, že si fakt umí poradit se vším všudy. Chápala však, že to přeci jen nebude to pravý ořechový. Na pravý kotlík nic nemá, ale co se dá dělat že.
Cítila ty všechny vůně bylin, které vlk přinesl, takže se schválně pokusila, rozpoznat je. V hlavě si tak třídila pachy a přiřazovala k nim názvy, které by teoreticky mohly být správně. To vše, do první výzvy vlka, na kterou čeká.

"jojo jsou" Souhlasilanad názorem na Nihilčany. takže Přízrační, Ignis, Nihil a Kult Pomyslela si mezitím co nechala vlčici vyprávět. Když však skončila vlčice přišla na řadu ona. "takžee.. nelézt na označené území ignisu jen tak jinak je po mě.. Ale mimo jsou vpoho" Rekapitulovala si pro sebe slova Sari. "v boha, který se jmenuje Hati mám pocit" Dodala k její zmínce o kultu. Napnula se zájmem uši "takže to vypadá že se tu snad tvoří nebo dost dobře ukrývá další smečka jo?"
Stála u medúzy s pohledem na ni. "mě přijdou nechutný a nebezbečný" znechuceně se zatvařila a hned jí přejel mráz po zádech když se Sari blížila k medúze tlapkou a chtěla se dotknout. ne ne ne nedělej to Ale jak tak vidí, vlčice ví jak na to. "ohh- chudák vlk.. a žilas u moře jo? tak proto jsi tak dobrý plavec a vyznáš se" zazubila se.
Kráčí si dále po břehu vedle vlčice."lovec si dovolím říct, že snad vcelku dobrý, ale na souši. Na ryby já moc často nechodím"

Artemis se procházela podél okraje útesů, s pohledem upřeným dolů. Tam dolů na vlny mlátící o skálu. Šla zde i přes strach že každou chvíli by tam mohla spadnou a nahoru by se sama asi nedostala. Náhodně se rozhlédla kolem, když už myslí na to že je zde sama.. co když tu však někdo je? zrak jí však zradil a nedovolil ji vidět nic, co by se podobalo jakémukoliv vlkovi. To jí moc neuklidnilo, protože co když nevidí někoho, kdo by jí chtěl z úzesu shodit úmyslně? Třeba jen pro zábavu. Mh.. rychle tyto myšlenky zahnala a snažila se trochu uklidnit. Ta neustálá nejistota jí už dost štvala..
Lehký vítr ji čechral kožich, což bylo i vcelku příjemné ochlazení. Přeci jen jí slunce žhnulo přímo na záda a tyto letní dny jsou prostě opravdu horké. Aspoň něco pozitivního za ní teď přišlo. Zasmála se sama sobě a zvedla hlavu s pohledem směrem na horizont moře.

"už je to celkem doba, ale jednou jsme se potkali mám pocit žee-" na chvíli se odmlčela se zamyšlením "na pastvině, tam na.. západ?" Řekla sice trochu s nejistotou, ale i přes to si z nějakého důvodu na Mika a místo setání pamatovala.
Koukala na něj a čekala co z něj vypadne za jméno.. a bingo! Trefil se. "áno jsem Artemis" usmála se. Zamávala ohonem a dovolila si, se zde posadit. "jak se vůbec máš?" Zeptala se s úmyslem trochu začít konverzaci. Pokud by však vlk neměl zájem, chápe to, ale zkusit to přeci musíí.

Napnula uši a koukla za pozdravem. Vzhledem k tomu že vlk ležel ve stínu měla trochu problém ho aspoň trochu zaměřit. Věřila ale svému čichu, který ji napovídal, že tam opravdu někdo je. Akorát.. teď neví jestli se jí to zdá nebo se jen plete, ale ten pach vlka jí je jaksi povědomý. "Áhoj" pozdravila nazpět.
Zapátrala trochu v paměti s úmyslem zjistit odkud ho může znát. A bingo! dokonce si vzpomněla i na jméno a je odhodlaná si to ověřt. "nejsi ty náhodou Mike?" pousmála se a zamávala oasem. Načež se otočila a pár krůčky se k vlkovi přiblížila. Ne však přilíš, ale tak akorát aby měli každý scůj prostor.

"já už radši půjdu po břehu" doplavala k mělčině a jen co se tlapkami dotkla dna, vydala se dále tempem Sari. "Nihil? tak ten znám! zamávala ocasem a pokračovala. "mám tam dobrého kamaráda. A dokonce mám pocit že byl první vlk, kterého jsem zde v Norestu potkala. Po mém příchodu. Pomyslela na Arxiho, o kterém samozřejmě mluvila. Za jeho přátelství mu byla samozřejmě nesmírně vděčná. "neznám no.. vím jen o dvou zdejších smečkách- Nihil je jednou z nich. A pak ještě ten- Kult" přejel jí máz po zádech, jen co si na ně vzpomněla. " o tom že tu jsou čtyři smečky jsem nevím. možná si ale jen nevzpomínám" Ohlédla se hned po ní "medúza? kde?" Podívala se směrem, kam Sari ukazovala. To vedlo ke zjištění, že daná meúza je jen kousek před ní. Zastavila se a hned na to medúzu obloukem obešla. "zase máš pravdu. jsou to potvory"

"samozřejmě, jednou tvé dospělé já jistě příjde" zamávala ohonem. Ráda by aspoň trochu zahnala její trápení, ale přeci jen má každý vlk svoji hlavu. "koneckonů svých štěněčích let si užívej co to jen jde!" zazubila se.
Vlčka položila otázku, nad kterou musela Artemis lehce zapřemýšlet. Neznala život se sourozenci, tudíž nevěděla moc co říct, aby to bylo aspoň trochu zajímavé. Něco jí však přeci jen napadlo, tak řekne aspoň to. jaké je to být bez sourozenců?" zopakovala prve její otázku pro sebe. "stačí si představit být na vše sám, bez opory někoho stejného věku. Naopak rodiče se věnují jen tobě, což znamená že žádné žárlení na ostatní" Trochu pokrčila rameny a naklonila hlavu na stranu.

Střihla ušima za pozdravem, u kterého usoudila, že je pravděpodobně mířen na ni. Koukla kolem, zda tady není více vlků, ale vypadá to že ne. Hned na to věnovala pohled vlkovi, který ten daný pozdrav vyslovil. "také zdravím" nahodila úsměv a až teď si uvědomila, že to vše provedla bez strachu jako vždycky. Což jí udělalo radost stejně jako poznání nového vlka. Dovolila si udělat pár krůčků blíže k vlkovi aby na sebe popřípadě nemuseli nijak moc hulákat.

"nee- smečku nemám a sourozence? Ty taky ne Štíhlá zodpovědět její dvě otázky, načež už Rio pokračovala v povídání dále. Prve trochu nechápala smysl té informace ohledně jejich současných a- budoucích sourozencích? Po chvíli ji to přeci jen trochu docvaklo jak to myslí. "to si ale dovolil hodně coo" zasmála se.
Smích však zarazila když vlčka zničehonic vypla hruď. Střihla ušima k ní a lehce naklonila hlavu na stranu. "ale v pohodě- já tě nesežeru za to jaká jsi" věnovala ji další úsměv. Viděla na Rio, že z faktu, že by její štěněčí chování měla zmírňovat, není příliš nadšená

" Joo je mi to jasný no" Ta by si na taková místa opravdu netroufli a už vůbec ne k útesům! Tam se bojí snad jen stát tam nahoře a vidět vodu pod sebou. Natož v té vodě plné vln být.
Koukla na ni se zájmem. Její návrh se jí zalíbil, takže vlčka nemohla čekat cokoliv jiného než souhlas "k řece? Dobrý nápad. Klidně můžeme odmlčela se a vlastně ji i dost zajímala ta zmínka o smečce. Jakoupak má asi na mysli? Koneckonců ona sama ví jen o dvou. "území jaké smečky je na tom druhém břehu vlastně?" Pomalu změnila směr plavání směrem k mělčině.

Nic se nezměnilo a Artemis si stále jakožto tulák vykračovala Norestem. Horko jí zavedlo až sem, k nejbližší vodě u které byla. Letní dny nijak špatně nesnášela, ale když už většinu dne čelila slunečnímu záření, není nad to se jít aspoň trochu schladit. Žízeň zde však také hraje svou roli proč sem zamířila.
Předními se postavila na krajíčku břehu, který dělí od vody jen pár centimetrů. Sklopila hlavu k vodě a neodpustila si pořádné zahnání žízně. Po chvíli hlavu zase zvedla a olízla si pysky od přebytečné vody, která se jí uchytila na chlupech. Rozhlédla se kolem ale pak zase zpět na vodu. Popravdě přemýšlela zda do vody skočit rovnou a nebo ne..

Usmála se na něj, když dal najevo pochopení. "jen chci opravdu předejít jakémukoliv zranění jak mě, tak i tebe" Ujistila vlka. Za jeho společnost je ráda stejně jako za každou jinou.
Nemohla si však nevšimnout že vlk začal působit vcelku.. divně. Koukla na něj a lehce naklonila hlavu na stranu. Chtěla se ho zeptat co se děje. V tom jí však přerušil ohnivý kruh, který se vznítil okolo dexe. Hned byla na nohou a o krok ustoupila. Nečekala to. Znovu když se chystala položit otázku, ohlédne toho co se mu děje, opět byla přerušena. Žádný dotaz z její strany tudíž nepadl. Dexter byl se svými slovy rychlejší než ona. Se slovy, které jasně mluvily o tom že by vážně měla odejít.
Moc se jí sice nechtělo ještě když netušila co se s vlkem děje. Nezbývá ji však nic jiného než respektovat jeho žádost. "dobře.. ráda jsem tě poznala" odmlčela se s nejistým úsměvem, neví zda má vůbec tohle říkat v této chvíli "každopádně tě ráda uvidím někdy znovu!" Zavolala na něj mezitím co se otočila a odklusala pryč. Po chvilce zmizela v dálce, proplétajíc se kmeny stromů.

"minimálně" dále už jen se souhlasem přikývla jako vždy. Nijak víc se mu vnucovat nemá potřebu, když vlk nechce. Se zájmem se však zamyslela nad jeho otázkou. Ráda by řekla, že ano, ale bohužel. "to bohužel nemám-" odpověděla s lehkým zklamáním, že i když má šanci pomoct tak nemůže. Nechá to teď však být.
"joo.. dobře" Hned se postavila. Následovala ho celou cestu k lesu a i dále. "chápu.. tak za týden!" V lese dělala vlkovi doprovod mezitím co si hledal vhodné místo, které i našel. "budu, můžeš se spolehnout" Zavolala na vlka, když už klusal pryč. Hned co zmizel z jejího dohledu dala se na odchod vydala též.