Príspevky užívateľa

"ne.. asi ni ne" zalhala na jeho dotaz, i přes ten dodatek, který ji nutil okamžitě přemýšlet nad nějakým novým a vhodným tématem jak mu aspoň tu svou společnost prodloužit. Ve chvíli ticha projela Dextera svým chabým pohledem znovu, načež si všimla že packou stále pohybuje po zemi? proč by to dělal? Obešla vlka a postavila se po jeho boku, tak aby viděla na zem ze stejného úhlu tak jako on. Akrát jí je to samozřejmě k ničemu. Ona vidí zem jako takovou, a pokud tam snad Dex něco nakreslil, neměla šanci to vidět. Na to však nijak neupozorňovala a radši ihned nahodila náhodné téma. "jaké to je mít křídla.. a létat?" zeptala se. Protože i když létání opravdu nikdy nezažije, třeba by bylo jeho líčení reálné až tak, že by si to mohla živě představit.
Dost však se sněním a alou zpět do reality. Posadila se vedle něj a již nic neříkala, jen čekala na dexterova slova.

Souhlasně přikývla "už to tak bude, zrak mě stále postupně opouští" odpověděla ji taktéž rychleji. Teď už se však nechtěla nadále zdržovat fakty o sobě. Teď je přeci na prvním místě hraní!
Poskakovala z místa na místo, ale když Sari vletěla do vody, musela toho využít! Nadběhla si větším obloukem a následně běžela vodou přímo proti ní. I když to už muselo vypadat, že se obě vlčice srazí. Artemis začala, tak jak plánovala, prudce brzdit. Tudíž voda a mokrý písek stříkal všude kolem, včetně na Sari. Když konečně úplně zastavila, nemarnila ani chvíli a hned utekla dále do suchého písko aby jí to snad Sari neoplatila. Hlavně však aby měla náskok v dalším vzájemném pronásledování se.

Přesně tak, jen stála a sledovala kdo to vyskočil ze tmy. Normálně by odskočila strachem a snažila by se být viditelná, ale teď se asi zároveň snaží ten svůj strach překonat. Dost o tom, teď ji zajímá vlk, se kterým sdílela pohled z očí do očí. Pohledem z něj však sjela na malé zvířátko, které doposud držel. To teď však není důležité, zajímalo ji co to zde je za místo a kdo je vlastně on "kdo jsi?" Odhodlala se zeptat ještě s lehkým couvnutím dále od něj, protože se jí to zde opravdu nezamlouvalo a netuší co je zač. Ještě když přímo před ní usmrtil zvíře! Jo to je sice úplně normální i pro ní ale teď v této atmosféře to přece hraje úplně jinou roli!

I když viděla že si to mladá vyšlapuje dále a nebrzdí, neuhla ani o kousek. Nechala ji ať nabourá- sama neveděla proč, ale je to tak. Z vrchu také sledovala její pád dokonce bez reakce, když v tom jí začalo docházet co se tu děje- oklepala se a snad i vzpamatovala? Rychlé sklonila hlavu k mladé vlčici "žiješ? Není ti nic?" zeptala se chvíli před vlččinou otázkou, na kterou hned odpověděla. "v pořádku, nic strašného se nestalo" usmála se na ni a zvedla hlavu. "co ty tady tak sama?" Rozhlédla se kolem zda tu je vážně prázdno a po chvílce věnovala pohled zpět vlčici. Prostě ji přišla vcelku mladá na samotné procházky, ale kdo ví jak to teď funguje.

"Děkuji" zamávala potěšené ocasem "to tvé samozřejmě také" usmála se s lehkým překvapením když vlčice z ničeho nic tak vysoko vyskočila. "Přesně tak, voda je zachránce" odpověděla ještě na Sariinu zmínku o vedru. Vyslechla si pochvaly na svojí maličkost a zaculila se. "děkujii- ty máš určitě krásný vzhled také" Řekla trochu nejistě protože netuší jak Sari vypadá, ale krása je přeci na každém ne?
Dost přemýšlení nad hloupostmi. To, že ji Sari vyzívá ke hře ještě pozná. A hlavně.. nemůže odmítnout! Kdo by se přece nechtěl vrátit do svých štěněčích let? Vrhla se krátce do stejné pozice, ve které je ona a mávala ocasem až se celým tělem vlnila. Po chvíli však vyskočila na nohy a obloukem ji oběhla se sledováním zda Sari běží za ní.

Kráčela si po břehu řeky, při čemž sledovala hladinu plynoucí vody. Od rána se teda Artemis moc nevěnuje okolí, naopak se většinou soustředí na jeden bod. Kvůli čemu se jí dnes už několikrát stalo, že opravdu vyskočila leknutím z prudkého pohybu v její blízkosti. Vždy však zjistila, že to byl třeba cvrček nebo jakýkoliv jiný hmyzák či zvířátko, které se vyděsilo naopak jí, když prochází. V momentálním případě se opravdu lekla žabky, která ji vyskočila z pod noh do vody.. Jak si však mohla všimnout ne do jen tak ledajaké vody- tahle měla na hladině sytě zelené fleky? Zastavila se a trochu nechápala, když v tom spozornila, že blízko ní se blíží malá vlčka, právě se zelenou barvou na sobě! aha! On to byl jen odraz problesklo ji hlavou a s pohledem upřeném na neznámé, stála jakoby se nic z předchozích pár chvil nestalo.

Jaksi se dostala až sem. Nemá ponětí, kde se to právě nachází, ale ví jistě, že tohle místo nikdy dřív nenavštívila. Ty všechny opuštěné budovy jí opravdu naháněly hrůzu díky čemu měla jistotu že to tudy jen rychle projde. V tomhle rozhodnutí ji však pomohl i pach, který ji prostřelil nosem.. pach značící, že je zde jistě hranice některé ze smeček. Netušila však jaké, takto z blízky poznávala jen Nihil a ten to ještě není. Už už se odhodlala, že hodí tlapky na ramena a urychleně to zde opustí, jenže jí však zarazil jakýsi zvuk vycházející z prostoru mezi domy. Krátce to snad znělo i jako kroky, ale kdo ví.. sledovala temné místo s čekáním zda se odtud někdo vynoří.

Sledovala jeho viditelný nával radosti, avšak celkem nechápala důvod. Nebude se však vyptávat a radost kazit, přeci jen držet dobrou náladu je vždy lepší než být jak na ostří nože. "Těší mě Dexi" usmála se a trochu se zamýšlela nad jeho otázkou "já sama si tím nejsem úplně jistá, neměla jsem tu čest, to vyzkoušet. Ale myslím že dává smysl aby mi to nijak drasticky neublížilo. Pronesla a v podstatě se jí ta otázka zatloukla do hlavy, protože do ohně sama nikdy nelezla a vlka s magií ohně ještě nepotkala. Teda aspoň o tom neví, vlci jí přeci jen na potkání nesdělují informace o svých schopnostech. Lehce se otřepala a pro teď otázku zahnala. Zabývat se tím bude, až se bude zase sama potulovat. Dexovo nadšení ji jak uklidňovalo, tak i zneklidňovalo. Dexter sice mohl mít radost nejen z toho že jí možná nemá Jak ublížit vlivem schopnosti, ale také může mít bůh ví jaký plán, který opravdu nebyl pro Artemis nejlepší. To se však uvidí a doufá, že se z tak na pohled hodného vlka nevyklube nic příšerného.
Ohledně ohně ji však ani nenapadlo, že by Dexe zajímal vzhled, tudíž Dexter bohužel nemůže čekat že Artemis zaktivuje svou schopnost aby se předvedla. Naopak Dexterův oheň jí zajímal, problém má však stejný jako on. Ptát se, jí je opravdu nevhodné.

Radost jí také vcelku naplnila a jak by taky ne, když je v přítomnosti vlčice tak čilé a plné radosti. Sledovala každý její pohyb. Taktéž její kruhové oběhnutí, při kterém Artemis jen v poklidu stála a mávala ohonem. to je tedy pěkné číslo pomyslela si a už měla tu čiperu před sebou. "těší mě, já jsem-" nestihla dopovědět, vzhledem k tomu, že Sari, pokládá otázky jak na běžícím pásu. Počkala tedy až vše dopoví, a když si byla opravdu jistá že Sari skončila, dala se do řeči Artemis. "mé jméno je Artemis, mám se.. vcelku dobře a ano-" zvedla krátce hlavu k nebi a po chvíli koukla zpět na Sari "počasí zda se být opravdu krásné.. a hlavně opravdu horké! dořekla dodatkem, při kterém Pohlédla směrem na moře. "zde je to vážně dobré místo, tak akorát na schlazení" Její srst se občas zableskla rezavou barvou, vlivem slunce zářící na pláž.

"tobě také" odpověděla Arximu s úsměvem. Ještě než si také položila hlavu. Krátce se ještě koukala do tmy lesa. Byla však kupodivu klidná když má po boku kamaráda a hlavně je na blízku Arxiho smečka.
Po krátkém promítání myšlenek se konečně také uvolnila s rozhodnutím, že je na čase jít opravdu spát. Položila si hlavu a zavřela oči.. do chvíle již upadla do spánku.

Opravdu se zarazila, když vlk promluvil o své schopnosti... Je to vůbec možné? Ze všech vlků Norestu potkala zrovna někoho, kdo má magii úplně stejnou! "vzplanout dokážu i já!" ohromeně na něj koukala. Prostě ji to přišlo strašně zvláštní "modrofialový oheň obepínající mé tělo jako obrana" Mávla ocasem a dovolila si také sednout, naproti jemu.
Na ten začáteční strach popravdě už skrz rozhovor zapomněla. Přeci jen se vlk nyní jevil jako dobrá společnost a ne jako nebezpečný útočník. Jenže jí stále žralo, že nezná jeho jméno, a tudíž ho nemůže nijak normálně oslovit. "mohu se však ještě zeptat na tvé jméno..?" položila mu v klidu otázku a ještě si uvědomila, že ona sama by se mohla představit "kdyžtak, já jsem Artemis" usmála se

Zprvu jen zakroutila hlavou na jeho dotaz, protože než stačila cokoliv říct, už mluvil dále. Vyslechla si celé jeho vysvětlování, díky kterému to konečně pochopila. Opravdu ji nenapadlo že by ty pírka mohla být poškozena. "v pořádku.." odpověděla na jeho poslední slova, při čemž znovu sklopila hlavu k pírku, které před ní položil. Barevný rozdíl samozřejmě taky žádný nevidí. Lehce si přičichla, aby lépe poznala vlkův pach. Po té se však zpět narovnala. Ze zvídavosti neodolala a prostě se musela zeptat co za magii tento cizí vlk ovládá se spojitostí s křídly. "a jaká je tvá magie?" uši zpět zvedla a lehce hlavu naklonila na stranu.

Už nějakou tu chvíli se jí zdálo že je někdo jiný poblíž. Usoudila však že přeci na pláži nebude jediná, kdo se chtěl zchladit. Rozhodla se, že si ostatních radši všímat nebude, ale na to už bylo pozdě. Někdo zavolal a zdá se, že to snad bylo mířeno na ní? Zastavila se a ohlédla směrem odkud volání přicházelo. Naskytl se jí nyní přímý pohled na postavu, která jistě patří vlčici. "Ahoj ty tam.. ve vodě? trochu se usměje. Tentokrát Artemis nepronásledují žádné obavy, protože vlčice působila opravdu přátelsky.
Akorát trochu couvla a odvrátila hlavu bokem, když se neznámá vlčice oklepala, protože kapky vody jí zasáhly až do tváře. Po chvilce se na ni však podívala na zpět a zamávala ocasem.

"to ti radím" vycenila zuby úsměvem a pak se jen zasmála. Popravdě jí ani nenapadlo přemýšlet, kde by mohla strávit tuhle noc. Takže bylo více než jasné že Arxiho nabídku příjme. "budu ráda" zmínka o bezpečí smečky jí po tom všem snad uklidnila nejvíce.
Vyhlédla si místečko kousek od Arxiho, které přímo vovalo aby si tam někdo lehl. Krátce se už jen protáhla v zádech s pořádaným zívnutím. Hned poté se uvelebila do lehu a vytvořila hnědé chlupaté klubíčko. Hlavu však měla stále zvedlou s pohledem na Arxim

Zděsí se z každé prkotiny a ani teď tomu nebylo jinak. Kromě toho že jí neznámý vlk odpověděl otázkou, nemohla přeslechnout jeho podrážděnost. Což automaticky způsobilo, že její odhodlání k seznámení s cizím vlkem zmizelo. "viděla" lehce sklopila uši dá-li se to tak říci projelo jí v hlavou a tiše si pro sebe zamrčela.
Vyzváni neznámého uposlechla. Vpředešla tedy o pár krůčků blíže k vlkovi, protože Artemis bylo v této chvíli opravdu blbé odejít. Projela jeho křídla pohledem, což jí bylo stejně k ničemu.. žádné rozdíly na peří stejně nemohla rozpoznat. O tom se však nezmínila a radši jen nyní mlčky stála