Príspevky užívateľa

Po nějaké té chvíli. kdy se vlk stále staral o své, bez toho aby si všiml přítomnosti Artemis, v sobě potlačila ten její přehnaný strach. V Norestu se jí přece ještě nestalo, že by narazila na nějak nebezpečného vlka, který by ji snad chtěl ublížit, tak proč se tak bojí? Přemýšlí nad tímto faktem, když v tom si vzpomenula na to, co slyšela o smečce nesoucí název Kult, což jí začalo hlavu plnit otázkami co když, co kdyby a tak podobně.. Zatřásla hlavou, protože na to fakt zase myslet nechtěla.
Co kdyby zkusila překonat svůj strach a zkusila by oslovit cizího vlka jako první? Je na čase využít situace, když konečně opravdu nabrala tu odvahu. Přistoupila blíže k vlkovi, který.. si vytrhával peří z křídel? Proč by to dělal? "co to provádíš? Se svými křídly.." zeptala se klidně, protože bohužel na pohled rozdíl nerozpoznala, že pírka, které vytahoval, jsou poškozena.

Přejel jí mráz po zádech, protože fakt, že někdo takový je v Norestu ji děsil. Konflikty se snažila odjakživa nevyhledávat a o přijít o svůj život by také nechtěla. Tudíž již teď věděla, že hned co zjistí lokalitu této smečky, bude se vyhýbat jak to jen půjde...
Znechuceně a zároveň vyděšeně se na Arxiho podívala, když pronesl zmínku o sežrání "sežrat jiného vlka?! To je nechutné" Proklepala se, aby setřásla i tyto myšlenky.
Naštěstí Arxi změnil téma, za což mu byla vnitřně vděčná. "ano mám" přikývla souhlasně "dokážu celá vzplanout ohněm modrofialové barvy" odmlčí se kvůli krátkému zívnutí "je to vlastně takový můj obraný štít, když si někdo až přehnaně dovoluje" trochu se uchechtne a znovu začne lehce pohupovat ocasem.

Střihla ušima za zvukem křídel, který se ozval z celkem blízké vzdálenosti. hm.. křídla? Arxi? pomyslela si, protože jiného vlka s křídly doposud nepoznala. Zvedla hlavu při čem zavětřila aby zjistila zda je to vážně Arxi, ale hned poznala že ne. Pach je úplně odlišný, což nechtěla aby se stalo.. co když je ten cizí vlk nějak nebezpečný? Radši se ani nehla a svým mizerným pohledem se snažila rozpornat kde přesně vlk stojí a zároveň si plánovala trasy útěku pro jakýkoliv případ.

V lese ji bylo asi že všeho nejlépe.. příjemný stín, vlhkost a vůně stromů jí opravdu uklidňuje. Tentokrát ji však Žízeň táhla kupředu lesním podrostem přímo za šumem lesní říčky, ke které konečně brzo přišla. Sklonila hlavu a okamžitě začala pít. Jak dobrý to pocit zahnat tu otravnou žízeň, která se v tomto teplejším měsíci vrací často. Po chvilce hlavu zase zvedla a olízla si pysky od kapek vody, které jí zůstaly na chlupech.

Voda šplouchala a v mokrém písku se objevovaly stopy jejích tlapek. Slaná mořská voda ji dosahovala sotva kotníků hnědobílé barvy srsti. Naopak menší vlnky, které jí narážely do noh způsobily, že voda vystříkla i výše. To jí však vůbec nevadí. Náhodou je takové osvěžení příjemné, ještě když slunce vcelku žhne... Zvedla hlavu a svůj špatný zrak upřela na horizont moře. V hlavě si představuje jak nádherné to zde musí být.. Jistě tu je krásně křišťálová voda a mnoho dalších krasů... a nebo taky ne? To si však sama nijak neověří..

Přikývla na jeho zmínku o magii s né moc nadšeným výrazem. Ten však změnila na úsměv po té, co poslouchala Arxiho slova. Lehce mávala ocasem, když Arxi neříkal nic opravdu špatného. Ale zmínka o narození štěňat se jí líbila nejvíce, protože štěňata jsou pro ní snad to nejrozkošnější. "tak to aspoň přes tebe přeji, ať jsou stále zdravá a plná štěstí" koukne krátce bokem, ale pak zpět na něj, vzhledem k tomu, že ji položil otázku. "áno už to tak bude" pokývala hlavou a se zájmem následně zareagovala "hm?" vyslechla si jeho radu, která ji lehce vyděsila. "jsou snad nějak nebezpeční?" viděla jak se Arxi zatvářil a z toho soudí, že to asi vážně žádní svatoušci nejsou..

Nahodila úsměv zpět Arxi měl přeci jen znovu pravdu, na kterou jen přikývla. Proč by se měli nějak moc trápit minulostí když je čeká nepředvídatelná budoucnost.. O dělání společnosti Arximu samozřejmě zájem má, tudíž se za ním po chvilce rozejde. "Ráda" Doběhla ho ať není nijak moc po zadu a zařadila se vedle něj. A až nyní si našla chvíli na zodpovědění jeho otázky. "Dá se říct , že ano... Nepočítám-li tu prázdnotu, když má magie slábla" Řekla postupně tišeji a švihla ocasem "ale co ty? Jak jsi ty- a vlastně i smečka na tom?"

Plnila ji radost že ho opravdu zase vidí.. Zaculila se po jeho olíznutí a trochu se následně oklepala. "Nene.. stále se po Norestu potuluji jako tulák- do žádné smečky se nijak nehrnu"
Pohlédla krátce bokem, ale hned po té co zase promluvil, mu zpět věnovala pohled. "jo-" krátce se odmlčela a stáhla uši "pravda" Přikývla hlavou a nejistě přešlápla "doufám že teď bude na dlouhou dobu vše tak, jak má být" Prvotní radost z jeho přítomnosti teď potlačoval špatný pocit z toho všeho a taktéž z nervozity Arxiho.

Střihla ušima směrem odkud zaslechla své jméno. Hned na to zvedla hlavu a koukla odkud to šlo..Rozpoznávala obrys jeho těla v čem jí pomohly také křídla a spojovala si k sobě ten již známý pach a hlas. Než si konečně utvrdila fakt, že je to vážně ten vlk, který si myslela že to je. "Arxi? Ahooj" Zamávala ocasem mezitím co si dovolila o pár kroků vpředejít k Arximu. "Ráda tě zase vidím" Pronesla s radostí v hlase a milým úsměvem, přeci jen doposud poznávala stále jen nové vlky místo svých známých.

Rezavé odlesky její srsti byly zase viditelné, po té co se zastavila na místě, kam slunce skrz koruny stromů dosvítilo. Věnovala slunci svůj vcelku slepý pohled s né první úlevou, že je po temném červnu zase zpět. Myšlenky na takto prázdný Norest se opravdu snaží zahnat, hlavně představami že vše už bude v pořádku a navrátí se do starých kolejí. Vrátila se po té zpět ke svému procházení zdejším lesem s vědomím že je zde hranice, kterou již však zná z dřívějších dob. Tudíž se nijak nesnaží odtud vzdálit, minule se jí přeci také nic nestalo.

Ucukla pohledem do strany po vyslovení jeho prvních slov této konverzace- "ne neztratila" dostala ze sebe s maximální snahou udržet se v klidu i přes přítomnost vlka který asi nebyl úplně při dobré náladě. Přeci jen nechtěla působit problémy nebo si zadělávat na špatné vztahy takže se rozhodla v nejlepší vhodnou chvíli opustit vlkovo společnost. Každopádně zatím tam jen stála s lehce nervózním sbíháním ocasem "omlouvám se zdá jsem narušila emm- nevím" radši hned zmlkne protože bez ztrapnění že ji vypadlo co chtěla říct to přeci nejde

Artemis si bezstarostně pochodovala po této pláni, která pro ni také byla novým místem.. Po jejím příchodu do Norestu poznávala stále nová zajímavá místa jenže toto bylo od jiných vcelku odlišné, teda aspoň pro ni. Snažila se vzpomenout si co tyto pachy, které přesilovaly vše ostatní, produkovalo. A na odpověď nemusela čekat dlouho- najednou když pach víc a víc sílil se ozval dusot kopyt vyplašench sobů utíkajících dále od ní.. leknutím odskočila a zmateně pozorovala zdrhající skupinku, kterou ještě před chvílí arxi sledoval se snahou nevyplašit je.

Pobíhala tudy suchou trávou, která se jí sice zachytávala do kožichu, ale nu což zábava je přesnější. Byla v dobré náladě jak to tak u ni často bývá.. Když v tom začala prudce brzit, až se jí tlapy zarývaly do sněhu. Všimla si totiž že ji v cestě jde jakýsi vlk a nehodlala do něj přeci narazit a při nejhorším mu snad i ublížit. Podařilo se jí zastavit těsně u něj, normálně se postavila trochu couvla s pohledem na vlkovi. Teď doufá že ho snad nijak nevyděsila nebo tak..

No snažila se nadále dívat se na něj jako na kohokoliv jiného bez toho aby ji zvědavost táhla k pokračování průzkumu jeho těla. Trochu se pousmála také, když měl úsměv na tváři i on. "těší mě, mé jméno je jen Artemis.. jak pro cizí tak přátele" odpověděla hned co dopověděl on, ale ještě měla to nutkání se zeptat na jeho první vyslovení pojmenování "co znamená třetí ze sedmi? To je vážně také jméno?" trochu se zvědavosti naklonila hlavu a čekala na jeho odpověď s přátelským úsměvem.

I když název smečky už jednou řekla, neřešila a v klidu ho zopakovala aby si nemusel popřípadě připadat hloupě.. "myslím že název byl Nihil" trochu se ale zaskočila po uvědomění že jí teď pro změnu vyká, hlavně právě po té scéně toho tématu. Nu co nijak si to nebere, každý je jiný a vážně si nechce zadělávat problémy na zbytečných maličkostech "a copak že tě tak ty smečky zajímají? Chtěl by jsi snad do nějaké vstoupit? Neboo.." větu už nedokončila v úmyslu aby ji Mike doplnil sám odpovědí.