Príspevky užívateľa

Věnovala ji nadále svůj celkem nejistý pohled, při kterém naslouchala každému jejímu slovu. Dokud nepřišla řada v mluvení právě na Artemis. "Artemis jméno mé" na chvíli se odmlčela, ale poté začala mluvit dále- "Jo.. volnost toulání nadevše. Ano ano máš pravdu" souhlasně mávla dodatečně ocasem. Naopak od lunary se snažila každé své slovo kontrolovat, tak jak to dělá celkem často a přesto k ničemu.

V menší trapnosti se uchechtla, když viděla jak se vlk směje, ale aspoň to nepůsobilo nijak výsměšně což jí celkem uklidnilo. Pohled přeci jen přerušila mezitím co se ještě jednou oklepala od sněhu, který ji zůstal na jejím hnědém kožíšku.. nemohla si nevšimnout že se postava- postava tvarově spíše vlčici přibližuje. Udělala pár kroků v před, jí na proti a následně se už jen zastavila s čekáním až dojde. Už od pohledu neznámá vlčice nepůsobila nijak zle tak proč se neseznámit že?

Kráčela si krajinou s hlavou plnou všelijakých myšlenek. Neřešila kam a kudy jde, šla tam, kde ji nohy nesly. Byla hlavou mimo realitu tak, že ani nepostřehla cizí pachy vlků a překročení hranice. Z jejího stavu ji však dostalo zakopnutí a následné spadnutí do sněhu.. Leknutím vyskočila hned na nohy a pořádně se oklepala. rozhlédla se kolem po krajině jestli její menší nehodu náhodou někdo nepostřehl. Přeci jen v dálce zahlédla postavu vlka, kterou odteď nespouštěla zaujatě z očí.

Ještě když si vlk hleděl svého, neodolala a pořádně si jeho tělo prohlédla.. přeci jen, někdo takový se jen tak na denním pořádku nevidí. Teda aspoň tak to měla Artemis.. vcelku pro ni vzhledově nový tvor ji přišel až moc zajímavý.. I když ji přemáhal strach, zvědavost byla silnější. Trochu jí zamrazilo po chrčícím zvuku co vlk vydal. Každopádně nijak více se zvuku nevěnovala, když se náhlý pohled vlka ukotvil na ní.. lehce spozorněla. "A-ah-ahoj-" nechctěně zakoktala s chvilkou odmlky. "n-nebojím se" posbírala v sobě trochu odvahy.. přeci jen neměla skoro důvod ke strachu. Vlk přeci nijak zle nepůsobil. "nesežereš mě? Taak- to já nesežeru tebe!" dostala ze sebe přátelsky, jak ve stylu štěněte.

Po své delší procházce krajinou se zrovna zde rozhodla pro odpočinek. To ale ještě nečekala že po probuzení ji čeká krásný pohled na zasněženou krajinu.. Stalo se tomu tak a po chvilkovém zmatení kde se tu tak najednou ta bílá peřina zase po několika měsících vzala. Vyskočila na nohy a lehkým oklepaním vloček ze svého kožíšku se radostně rozhlédla. I přes to že sníh je studený a mokrý, a často se lepil na srst, byla neskutečně ráda že je sníh zpět. Z jejích myšlenek a radování se jí vytrhly jakési zvuky.. zvuky praskajícího sněhu pod tlapkami. Ohlédla se, odkud to asi tak může jít a opravdu zpozorovala vlka, vlka který se jí však zdál poněkud jiný.. jen se opatrně přiblížila jemu zezadu a zastavila se kousek od něj.

Pokyvovala občas hlavou dokud se vlk nezeptal na smečky. V podstatě hned mu odpověděla "nevím o žádn--" jak rychle to ze sebe vyhrkla, tak rychle se zastavila s nedopovědím. Vzpomněla si že přeci dokonce překročila hranice jedné smečky a hodila pár slov s daným rytířem. "teda vlastně náhodou o jedné vím" mávla ocasem a na chvíli se odmlčela "myslím že se jmenuje Nihil.. ale mají tam teď údajně jakési potíže a sama jsem musela pro své bezpečí odejít od hranic" možná to i trochu pomotala ale nic víc teď už neříkala

Narovnala se ale s ušima lehce stálými dozadu. Pozorovala vlka jak se přibližuje.. čím víc se blížil tak rozpoznávala že se pravděpodobně jedná o vlčici a také poznala její vzhled. "ehm.. také zdravím. Joo.. útesy jsou vcelku fajn. Až na ten vítr" nejistě se uchechtla a krátce odvrátila pohled na zem. Po chvíli se přeci jen na ni podívala zpět se snahou najít slova co říct proti trapnému tichu, ale nevyšel z ní ani jediný zvouček. Trochu si ještě přešlápla couvnutím

Pokývala hlavou "Joo v tom máš pravdu" zamyslila se nad jeho dalšími slovy které ji opravdu dávaly smysl, ale i přesto ji nelezlo do hlavy že si někdo vybere radši brouka než tu malou možnost mít masa. Mno proklepe hlavu aby zahnala její zamotané myšlenky a vrátila se do reality. Odpověděla mu ještě na dřívější zmínku. "mhm samozřejmě jiné názory" má v hlavě i pár nápadů jako třeba co kdyby šli spolu lovit a mohl by se podle ní pořádněji najíst, ale radši o tomto mlčí.

Přejel jí mráz po zádech když si představila živit se jen brouky. Znovu se jen tak oklepala aby se nepříjemného pocitu zbavila. Popravdě ji samozřejmě zajímalo z jakého důvodu přežívá právě díky broukům, ale chvíli přemýšlela jestli snad bude vhodné se na to ptát co kdyby to snad mohlo být něco osobního. Zahnala své zajímavé myšlenky a přeci jen otázku položila, aby pokračovala v konverzaci místo trapného ticha. "přežívaš díky nim? I přes to že je tu tolik možností si něco ulovit?" naklonila hlavu na stranu "jakto?"

Proklepala se a dlouze protáhla s tím že se vydá dále toulat se krajinou. To by ji však ale nesměl zarazit pach cizího vlka, kterému sice prve nevěnovala moc pozornosti. Ale nakonec když byl pach čím dál intenzivnější díky přibližování se vlka, donutilo jí to se ohlédnout za zdrojem.. nemohla si nevšimnout té postavy, která je každým krokem blíž a blíž. Nehla se z místa a jen nadále pozorovala postavu. V hlavě se jí i přes radost že potkala dalšího vlka, hromadí samé špatné myšlenky nad tím co by se stalo kdyby vlk nebyl nijak přátelský a právě naopak by snad chtěl i zaútočit. Snaha skrývat nervozitu byla vysoká

"jestli jsem nějakého ochutnala?" zakřenila se v obličeji při vzpomínce na tu pachuť "vlastně se dá říci že ano když budu počítat brouky kteří si našli cestu do mé tlamy a já jejich život ukončila sežráním" trochu se tomu pro sebe i zasmála a oklepala se při stálém myšlení na tu hnusnou chuť. Takže tedy teď opět stála na nohou, ale pořád se nehla z místa.. možná snad jen o pár centimetrů. Jeho otázku si přeci jen brala úplně v pohodě, dokonce mu ji oplatila "a co ty a ochutnávání brouků? Ty jsi také nějakého pozřel?"

Vyšší tráva se začala třást a šuštět, když v tom z ní v celku hravě vyskočila Artemis která hrála na honěnou asi s ještěrkou. Dopadla na nohy a běžela dál akorát to si ještě neuvědomila že honí snad už jen vzduch. Malý společník rodu plazů někde zmizel a ona byla zase sama.. samota ji občas přerůstala přes hlavu, ale někdy to přeci jen přinášelo výhody. Sklopila hlavu k zemi s nadějí že by ještě zastihla alespoň slabý pach té jesterkyr ale ta už byla nadobro pryč. Trochu s e nad sebou uchechtla když pomyslela na to že její největší, ale však krátkodobí přátelé jsou zvířata úplně jiného druhu než je sama ona.

Zahlédla postavu vlka.. vlka který vydával ten silný pach. Ráda by momentálně radši utekla.. neměla náladu na nějaké konflikty a i když ten neznámý vlk může být přeci jen přátelský, do risku ji tedy moc nebylo. Bylo jí ale jasné že si jí ten cizí vlk musel všimnout takže jít pryč by byla podle ní určitě blbost, jednalo by se útočníka.. no jo zase musí myslet na to nejhorší.. seskočila z kamene tak, že po dopadu byla k vlkovi nechtě blíže.

Cítila se celkem nešťastně z pocitu že vlkovi něco je.. nebo ho jednoduše něco trápí a ona neví jak by mohla pomoct. Každopádně se tak hrdě pousmála při jeho odpovědi a vůbec neřešila opožděnost. Naklonila hlavu na stranu při jeho vyřčení otázky na brouky. "jo.. joo brouci jsou fajn" zamávala ocasem "někdy je brouk snad i lepší společník než-li vlk" trochu se uchechtla a sklopila zrak k zemi jestli tu náhodou nějaká malá potvůrka zrovna neleze.

Oddechla si když se vlk uklidnil a na jeho omluvu zareagovala jen přikyvnutim, přece jen bylo zjevné že to nechce dále řešit a nechtěla ho tím více zatěžovat. "těší mne Miku" usmála se "mé jméno je Artemis.. ráda tě poznávám" snažila se chovat poněkud více mile a vstřícně vůči Mikovi, což uznala za vhodné, když se teď vlk chová tak jak se chová.. tak nejasně a zmateně. Rozhodně nechtěla vypadat nějak zle nebo vtíravě jak se v tuto chvíli celkem i cítí