Príspevky užívateľa

Jednou, pokud se Caligo vrátí právě tam na místo, o kterém mluví. Artemis věří, že to tam zase bude jako dřív, dřív před tím co se stalo za že to tam bude krásné, místo nějakých spálenin.
Teď ale přišla na řadu Caligova další sluvka, která Arty dosti překvapily. "a já děkuju, že se mohu starat o někoho, jako jsi ty. Jsem za tebe ráda" broukla k němu milé a jemně se čumákem dotkla toho jeho.
Co se týče Sankariho a Caliga, tam jí to trochu bolí. Byla by nejraději kdyby spolu vycházeli, ale to je asi jen Planá představa. Sani si Arty až moc chrání a Cali má problém takový, jaký má..

Tušení o tom, co si Caligo kdysi prožil neměla Artemis žádné, avšak občas se jí něco z toho odkrylo a ona byla zas eo něco blíže pravdě, jenže teď ji to celkem vyděsilo. Více než kdy dřív. Použití slova válka, jí opravdu nepotěšilo. A na tu otázku.. vyslechla a prohlédla přímo na něj a bylo Jendo že se zrovna on nedíval. "nic jen tak nezmizí. Ať je to jakýkoliv stav, jde to dále" pokusila se to říct nějak aby ho ujistila v tom, že ano. I když si sama nebyla tímto moc jistá.
Slzy ani ona nepřehlédla a rovnou došla zpět k němu. myslí na to co bylo.. na něco co by si nikdo v jeho věku neměl projít povzdechla si a držela dále svůj úsměv.

Přikývla aby mu to potvrdila. Tisíci ročné stromy jsou asi opravdu výjimečné a kdo ví jestli má tolik i právě tento strom. Sama Artemis by si takový představovala o hodně větší, ale kdo ví. Zase takový znalec není nu. "přesně tak! Opravdu praprapra děda" zasmál se společně s ním a pak už se jen spokojeně usmívala. Prostě ho takhle vidět byl hned lepší pocit! "samozřejmě že ano. Když zemře kdokoliv, i my, tak se naše tělo postupně rozkládá, ale živiny jdou dále. Dále k dalším organismům a jde to takhle pořád a pořád dokola. Takže můžu říct, že vlastně nikdy opravdu nezemřeme. Stále zde na světě nějakým způsobem jsme" tohle je ale už dost k zamyšlení a asi nemá cenu to moc do podrobná řešit před ním.

Byla ráda, že v něm vzbudila jakýsi zájem i bez předpokládaného šplhání po stromech. Zajímat se o tyto velký křáky se mu očividně prostě líbilo! "stromy můžou mít klidně i tisíce let, ale musí být opravdu silný. Právě jako tento" došla ke stromu, kde ještě vyskákal po kořenech a následně packu přiložila na kmen. "ostatní stromy tu prostě jen nejsou tak dlouho. Začaly růst později. Často stromy také umírají kvůli zlým broukům, houbám nebo parazitům, kteří zapříčiní, že se strom zřítí a vstřebá se zase pro nový život" je těch informací dost? Vcelku jo. Ale snad to Cali zvládne.

Caligo narozdíl od Grace poslechl její příkaz o tom, že mají poslouchat. Akorát bylo ještě horší, když Caligo přemáhal stres víc a víc. No tohle pro něj není nic lehkého a Artemis o tom ví. Tedy, nezná přesně nějakou diagnózu, ale dokázala si dle jeho chování na různých místech vydedukovat, co ho trápí nejvíce. Jen co se Caligo o ní opřel a začala se objevovat ona hmota, sklonila k němu hlavu a mírně ho olízla po hlavě, jakožto pokus o uklidnění. "v pořádku, válka nebude" pověděla tiše k němu a následně prohlédla na Grace. "smečka tohle jen tak nenechá, to se nemusíš bát. Poradíme si" ujistila i ji a nadále se věnovala Caligovi, vzhledem k tomu že je na tom momentálně hůř. Dělala že tam ta hmota ani není, i když ji dost děsilo mít to na tlapách a všude kolem.. no nenechává na sobě nic znát. Kvůli němu, kvůli ostatním.
Sankariho štěknutí si snad nevšimla, nebo možná se jen vlilo do slov jiných vlků, ale i tak si na něj dává stále pozor. Občas po něm koukne jak si hraje s Adainem, ale teď. Teď tam nebyl? Ohlédla se za ocáskem, který zrovna zmizel v křoví a povzdechla si. "na chvilku tady počkejte ano? Budu hned zpátky" pověděla k oboum vlčkům a vycouval, načež se vydala k Adainovi. "bez prosím za Caligem a Grace, hned budu zpět" špitla jen co dořekl svůj návrh k Alfě a hned na to se vydala do křoví, kde zmizel Sani. "Sankari?" zeptala se tiše. Uši natočené vzad, aby stále nějak vnímala, co se na shromáždění děje.

<<< vežové hory

Velda Caligfa pryč z hor a zároveň dále od hranic, které jsou pro máleho momentálně tím největším nepřítelem. Ráda by mu ukázala, že všechny ty starosti a strach nemusí mít. Teda, prostě by v něm chtěla najít tu důvěru ke smečce a k jí samotné, ale to bude běh na dlouhou trať.
Ušli už celkem kus a strom byl na dohled. Byl opravdu obrovský a Caliga to očividně dosti překvapilo. "Tento strom je už opravdu starý. Musí tady růst o opravdu mnoho let déle, než ostatní zdejší stromy" vysvětlila a koukla na něj.

Nechala mu chvíli ať to zpracuje jak jen chce. Stejně ale bude nejlepší mu to ukázat, než jen slovně popisovat. Skvělé že souhlasil, když to chce absolvovat, zažije si to a pozná cestu. Kdyby se mu ale nakonec nechtělo, tak by to znamenalo vysvětlování a vysvětlování. "ano, následuj mne" odpověděla a pomalu se rozešla pryč z hor zpět do středu území, kde se jejich cíl nachází. Hlavně tam ani nebude mít Arty větší strach, že by ji Caligo zdrhnul někam za hranice. Nemohla si nevšimnout jak o to černej touží

>>>nejvyšší strom

kdo ví kdy. Pravda. Nikdo odtud nemůže tušit, jak dlouho tohle vše potrvá. Maximálně bude muset Caligo počkat, až vyroste, protože jako štěně mimo prostě nesmí. Je to dost naprd to ano, ale bezpečí je hlavnější.
Souhlasně přikývla na jeho odpověď. Super že vyšlo hned první místo, které ji napadlo. "je to už trošku dál odtud, uprostřed území kousek od pramenu" Asi nemá cenu mu polohu vysvětlovat nějak více, když to tu stejně moc nezná. Každopádně teď se hlavně musí vrátit zpět z hor.

Z části jí ho bylo fakt líto. Přijít o rodinu je těžké, zvláště v takovém věku, ale bohužel mu nezbývá nic jiného, než se přes to přenést a smířit se s tím. Nakonec je to přeci jen v pořádku, i když tam ta bolest někde vevnitř stále je. "Hezkých míst je zde v Norestu mnoho, jen co se dostaneme z této situace, vezmu tě i ven. Ale teď si budeme muset vystačit v území." trochu se zamýšlela. "byl jsi třeba u nejvyššího stromu? Tam se dalo třeba dobře šplhat" třeba by ho to mohlo bavit ne? Takové šplhání po stromě a schovávaní se ve větvích. Caligo sice není profík v létání, ale stále by měl v tomhle výhodu .

Koukala na něj že spod a čekala, zda půjde dolů. Ale nikam ho nežene samozřejmě. "můžou být různé důvody, někdy odejdou jen kvůli ochraně právě těch, koho mají rádi. Ale tady to může být jinak. A třeba se to někdy dozvíš" trochu ho tak i povzbudila. "samozřejmě že ano" přikývla hlavu a prešlápla na náznak, že je připravena jít. "chceš nějaké místo poznat?" dala mu možnost výběru aby ho netahala někam, kde ho to nebude zajímat.

Poslouchání ostatních pokračovalo, že si prvé ani nevšimla, že se k ní blíží jeden z prcků. Přítomnosti Caliga si všimla až ve chvíli, kdy se jí prodral pod nohama a lehl si pod ní. Sklopila hlavu k němu. "sousední smečka zajala dva naše špehy" odpověděla tichým hlasem jednoduše, načež se zase napřímila. To už se ale dostavila i Grace, která měla tu samou otázku. Artemis si prvé povzdechla a už už se chytala odpovědět, když v tu ji zarazila. "bitva? Kde jsi na to přišla" Artemis nejistě zašvihala ocasem. Pochybuje že tohle slovo by někdo před ní říkal.. Kdo by jí vůbec učil takhle mluvit o problému?! Snad to nebyl nejmenovaný modrý vlk, se kterým mají takový nepřímý zákaz se bavit bez dozoru. "Nic takového, Grace. Přízrační zajali dva z našich špehů" zopakovala. "teď už ale pst a poslouchejte" upozornila je a ještě pohledem přejela po ostatních. Byl zde i Sankari, jenže ten se spíše zajímal o Adaina, než o to co se řeší. Hmf.. Adaine notak, řekni mu něco a uklidní ho pomyslila si a vrátil pohled na Alfu.

"přesně tak" potvrdila mu, načež už seskočila dolů a dopadla na zem na všechny čtyři. "ale teď už půjdeme, ano?" odstoupila od jeskyně a koukala po něm až vyletí.
to je v pořádku" usmála se "není vůbec zač" kývla hlavou. No jo, Arty pro něj musí být oporou a někým, komu může opravdu věřit. Nemá nikoho jiného, akorát tohle bude muset pochopit i Sankari s Grace. Přijmout ho mezi sebe a nezlobit se na něj, že přebírá maminku. Artemis miluje všechny! "chceš jít ještě někam? nebo zpět do jeskyně, za ostatními!

Nechávala Caliga se uklidnit. Byla si vědoma jeho odtažitosti co se doteků týče, ale v tomto ohledu si dokázala všimnout, že se dokázal uvolnit. O jeho sourozencích se nedozvěděli sice nic, už vůbec ne jejich polohu, která by byla nejlepší, ale naštěstí to tedy Caligo chápe. Artemis může jen doufat, že se opravdu někdy shledají.
"nemusíš se omlouvat, je to úplně v pořádku" broukla. "ani procházka nikdy neuškodí, no ne?

Černou tekutinu si i mírně prohlédla a rozhodně nemá nejmenší tušení, co to je. Ale hodlá to vyřešit! jen ne teď. "ja také" potvrdila mu. "je to zvláštní, ale není třeba se nad tím trápit. Trápení akorát zržuje od činů, které by teprv mohly být užitečné"
sklopila ouška a mile se na něj usmála, ah ty neposedné slzičky! "přesně tak. na věky věků" Čumák mu přiložila k hlavě a zarazila tak jeho zběsilé kývání. Chce ať je klidný.

Fakt dost si oddechla, když její slova nebyla zas tak zbytečná. Tekutina byla pryč, ale nenchá to jen tak. Teď to řešit nebude, ale jedná-li se o jeho magii, kterou nedokáže ovládat, měla by to s ním probrat. "ano, myslím si to" přikývla. Nemohla mu nic slibovat, přeci jen zde je možnost, že už jeho sourozenci nejsou mezi živými.
Pohledem těkla na to, co mu teče z nosu, ale schválně neupozorňovala příliš. Až když přišel a lehl si, jednou packou mu to otřela. Tohle fakt olizovat nehodlá. "pokud ano, věřím, že si našli pomoc. Ale pokud ne, stále jsou a budou s tebou máš je tady" čumákem se dotkla jeho boku u místa, kde je srdce. "v tvém srdci"