Príspevky užívateľa

Delle byla z pohledu na Artemis v šoku. Natolik, že sotva vnímala slova Jarumiho. Snad proto si chudák musel s mrtvým tělem Artemis pomoci sám. Z tranzu jí vytrhlo až přikázání, ať jdou k noře. Nožky jí sotva poslouchaly. Byla zima a sotva dokázala emočně zpracovat, co se vlastně stalo. Nejspíš to bude opravdu nějakou dobu trvat.
Nu, po nějaké době se vskutku dostali k léčiteli. Bohužel by byl třeba nějaký kámen života, aby se něco dalo napravit.
"S-Saturejka ji našla," odpověděla tiše Ikkemu na otázku, kdo u ní byl první. A následovaly další dotazy. Sahala na ni? Sahala? Měla pocit, jako kdyby se jí paměť totálně vypařila. Chtělo se jí jen plakat. Truchlit. Jak mohla v takovém stavu přemýšlet? "J-já ne," fňukla nakonec. Zatím vlastně nechápala, proč se léčitel zrovna ptal na doteky. Ona jí přec neublížila! Nebo... nebo ano?

"Sůl?" zamrkala. "To je teda zvláštní jméno... Mají tam všichni taková zvláštní jména?" Nedošlo jí, že se Cyro přeřekl a že se vlček nejmenoval Sůl, ale Sol. Sůl! Kdo by takto pojmenoval svého potomka?
Jemně se pousmála, když velikán řekl, že má je. Rodinku, která se jen tak nerozpadne. Ano, to potřebovala. Nějakou jistotu v životě. Doufejme, že to vydrží. Musí!
"Hmm..." zamyslela se. Vždy měla ráda schovku. Ale toto byla otevřená pláň. Tu by se neměla kde schovat! "Možná hoňku? Nebo..." Vymýšlet hry bylo opravdu náročné! "Nebo si můžeme dát závod tam k tomu kameni?" napadlo jí a ukázala packou na onen předmětný šutr.

Utíkala v rámci hry za Guláškem, který byl překvapivě rychlý na to, že jeho nožky byly poněkud krátké. Při měnění směru se snažila neuklouznout a nerozbít si čumák. To už by pak pěkná nebyla, že? Nebo kdyby skončila v řece!
Všimla si, že vlček zakopnul a instinktivně zpomalila. "Jsi v pořádku?" zeptala se, preventivně. Co když se mu něco stalo, že? To by byl průšvih jak mraky! Hlavně, když se neměli moc kamarádíčkovat.

Jakmile přestalo sněžit, tak se Delle rozhodla se projít. A případně něco... dělat produktivního? Nemohla se furt zdržovat v jeskyni a zahřívat se, že? Nemohla si vysloužit nálepku zimomřivého lenocha. Ale zároveň nechtěla onemocnět. Už tak jí Feier již na počátku zimy dával medicínku! Ale však, dlouho tu nebude. Že?
Začenichala. Doufala, že tu v okolí bude někdo, ke komu by se mohla přidat. Místo toho ale ztuhla, když ucítila cosi... povědomého. Až moc povědomého. Co se to děje? Zdálo se jí to? Nebo...?

Hlasitě si oddechla, když Zath potvrdil, že se na ní superpavouk nezdržoval. Uff! Nesežere ji! Ale... Když nebyl na ní, tak kde by mohl být? Utekl snad pryč? To by byla ta nejlepší varianta. Jenomže to její nový kamarád se optal, zdali to *on* nemá tu osminhou bestii na sobě. Otočila se k němu a! Vytřeštila oka. Pavouk byl opravdu na Zaťovi. Nehýbal se. A o to byl snad děsivější. P-p-pavouk!!! Co teď??
"Uhmm... V-vidím ho na tobě," vydechla. "Radši se nehýbej!" Kdyby se hýbal, začal by se hýbat i on!! A to by bylo... přinejmenším děsivé. Co když Zatha kousne a on umře?

Delle žel nebyla v rámci přímého kácení zrovna... užitečná. Magii objevenou neměla a i kdyby, moc by nepomohla. A ta její citlivost na zimu! Samozřejmě se cítila frustrovaně, že neměla možnost se ve smečce tak blýsknout. Ale mělo to aspoň výhodu: nemusela se zašpinit a dělat tak těžkou práci. Místo toho byla v jeskyni, kde alespoň pomáhala nějak třídit již pokácené kusy dřívka. I toto je třeba udělat! Alespoň se posléze bude moci pořádně zahřát. Na to se těšila velice. Už aby ta zima skončila. Ale zatím měla spíše dojem, že tu bude sna věčně.

Překvapeně zamrkala. Netušila, že tento vlček bude znát kvítka! A že chce být léčitelem. I ona pochopitelně znala dobře kytičky; vždyť na ní aj rostou! Ale vlastně ještě nevěděla, jakou cestou se vydat.
"Ano, ano!" pokývala hlavinkou a zavrtěla ocáskem. "Je to celkem vtipné. Jmenuji se po této rostlině, ale ta zrovna na mně nikdy nerostla," zahihňala se. Ale co není, může být, že? V tomto byla hodně po mámě. Na ní taky rostly především masožravky. Alespoň působila pořádně exoticky, že?
Trochu sebou trhla, když do ní chlapec šťouchl packou. Nečekala to. Ale to neznamenalo, že s návrhem na hru nesouhlasila, kdeže! "To chytím!" zazubila se a rozběhla se za Guláškem. Byla od pohledu štíhlá a křehučká, žádný hromotluk, snad díky tomu nebyla úplně pomalá. Teď jen nespadnout na čumák! To by byla noční můra!

"Ghu'Lass?" zopakovala, jako kdyby se snad chtěla ujistit, že to pochytila správně. Bylo to přeci jen zvláštní jméno, že? "Těší mě!" usmála se a na chvíli při úsměvu zavřela očka. Nesmíme zapomenout na pravidla slušného chování, že? Sice byla ještě celkem malá, ale i přesto to měla dobře, alespoň na svůj věk, samozřejmě, v hlavince nadrillované.
"Já jsem Asphodelle Dei," představila se. Tak nějak si příliš nevšímala Guláškovy zaskočenosti. Sama si totiž nebyla tolik jistá, co v této situaci dělat. Není to... zakázané, mluvit takto s vlky odjinud? Snad proto to bylo takto vzrušující!
Snížek samozřejmě dál padal. Ale nebyla to žádná vánice! Alespoň prozatím ne. To by bylo velmi... nemilé.
"Brr! Začíná být celkem zima, že?" řekla jakoby až stydlivě a trochu se otřásla. No jo. Nebyla zrovna na zimu odolná!

Delle pochopitelně překvapeně zamrkala. Taková slova nečekala. Jistě, ráda dbala na svůj vzhled, ale že by to na ni někdo takto náhle vyhrknul? To se jí stalo snad poprvé! Jemňunce se zahihňala; byl na ní znát takový ten dívčí stud po hezkém komplimentu od chlapce. "Děkuji ti! To mi ještě nikdo neřekl," usmála se na něj a šla pomalu k němu. Byla zvědavá. Vlček určitě vypadal nevšedně. Měl šedobéžovou hlavinku, která byla barvou velmi výrazná od zbytku těla. A ten šáteček! Taky by si nějaký pěkňučký přála...
"Taky ti to sluší! Ten šáteček ti pěkně ladí k srsti," oplatila mu kompliment a posadila se. Určitě mu tento kus látky dodával... osobnosti?
"Jak se vlastně jmenuješ, jestli se mohu optat?"zeptala se a zvědavě zamrkala.

Působila celkem nervózně. Co když by tento vlk vzdělaný v medicíně přišel na to, že by nemoc mohla být vážná, ba život ohrožující? Ale ne, určitě ne. Byl to jen kašlíček. Nic víc. Určitě.
"Ráno mě bolelo v krku celkem dost, ale teď je to lepší," přiznala. To znamená, že je to dobré znamení, ne? Nebo to byl jen nějaký klid před bouří?
Poslouchala alfovy tipy, jak si udržet i při nemoci trochu kondičku. I když sám uznal, že to nebude zrovna vhodné. Nu, ale jistě se o něco pokusí, pokud jí nebude moc zle.
Přikývla. Hurá! Neumírá! "Moc vám děkuji," usmála se mile a následně se dala do práce, hezky bez keců. Začala sbírat kousky dřeva a dávala je na místo tak, aby nezavazely. Kusy nebyly zrovna lehučké, ale taky nebyly těžké natolik, že by se po pár minutách vyčerpala k smrti. Nu, aspoň toto mohlo být pro ni cvičení!

Než se stačila zorientovat, tak uslyšela hlas. No to si robíš srandu! Hned se ohlédla za hlasem a spatřila vlčka podobného věku. Vidno byl z jiné smečky; u nich určitě nežil! Jaké je to asi u nich? Sice se jí nelíbilo toto poněkud neslušné "představení se", ale rozhodla se to dále neřešit. Zvědavě přiťapala za cizincem.
"Stalo se něco?" řekla a jemně se pousmála. Snažila se chovat přátelsky. Jen ať je to hezky awkward! Rozhodně se nehodlala chovat drze nebo jinak vyzývavě. Byla tu přeci jen sama. Kdyby se něco stalo, měla by útrum!

Asphodelle většinu času trávila v noře nebo v jeskyni, aby z ní nebyl nanuk. Na rozdíl od většiny zdejších neměla ohnivou magii, která by ji udržovala v teple, ale pravý opak! Její magie a samotné já milovalo teplé a slunečné počasí. Jaká to smůla, že musila zažít zrovna takovou pekelnou zimu.
Zrovna toho dne se vydala na procházku. A v tom to uslyšela. Naléhavé vytí. Žalostné vytí. Zachvěla se. Co se stalo? Polil ji strach. Chtěla utéci a schovat se, ale věděla, jak by se na takový zbabělý čin zde pohlíželo. Sebrala tedy poslední kusy své odvahy a rozběhla se na místo činu. A spatřila nehybné tělo Artemis. Vlčice, která ji našla a zachránila. A jistě se o ni i následně náležitě starala, dokud ji nemoc neporazila!
"Ne!" zavyla žalostně, přiběhla k mrtvému tělu Art a rozplakala se. Proč? Proč musil být svět tak nespravedlivý? Proč všichni, které měla tak ráda, museli zmizet z jejího života?

Nerada by obtěžovala alfu-léčitele se svými problémy. Jsou přeci důležitější věci, no ne? Ale stále by nerada, kdyby se z toho opravdu vyklubala nemoc, která by ji mohla vážně ohrozit. Rozhodla se tedy preventivně k "otravování".
"Asi něco na mě leze," přiznala se a smutně si povzdechla. Když řekl, že by se neměla moc poflakovat po venku, leda na chvíli, když bude zdravá, tak zvedla hlavu. "Ale co by pak bylo s mým tréninkem?" zamrkala. Dobře věděla, jak byl trénink důležitou součástí zdejšího života. A nerada by něco podcenila, že? Jistě, stále preferovala svůj život nad promrznutím kvůli tréninkům, ale raději by měla ohledně toho konkrétnější vyjádření od samotného alfy.
Překvapeně zamrkala, když Feier řekl, že vlastně z tohoto kraje nepochází. Myslila si, že se tu narodil. Uvědomila si, jak málo toho vlastně věděla o svém okolí.
Dále ho pozorovala, jak začal zacházet se dřevem. Tiše obdivovala jeho sílu. Opravdu! Toto by jen tak někdo nedokázal, že?
"Mohu nějak pomoci?" optala se. Přeci nebylo slušné koukat na někoho, jak dře, což? A hlavně nechtěla myslet na to, jak tato zima je horší jak ty předešlé.

Pousmála se, když se Cyro dal do jakési hravé pozice. Ještěže nebyla v jeho bezprostřední blízkosti, jinak by dostala facana jeho ocasem! Ale kdyby se tak stalo a uronila by pár slziček, tak by mohl chlapec změknout ještě víc...
"A jsou to teda naši nepřátelé?" zamrkala zvídavě. Hrozilo s nimi nějaké válčení? Intriky? Boje na život a na smrt? Musí vědět vše! Aby věděla, co vše od života tady očekávat...
"Aha!" pousmála se. Tak to vlastně byli taková... velká rodina, že? Ježišku, to bylo takové zvláštní pomyšlení!
"Já jsem z jiné smečky, daleko od Norestu," svěřila se. "Bohužel... už z ní asi nic nezbylo," zamumlala a sklesle sklopila pohled. Ale nechtěla se před hochem tvářit jak nějaká depresivní hrouda. Ne. To nebylo pěkné a už vůbec né žádoucí! Podívala se tedy na vlčka. "Nechtěl by sis zahrát?" optala se nevinně a zamrkala. Přetvářka to nebyla snadná, ale holt k ní dojít muselo.

Asphodelle se snažila být i za tohoto úděsného počasí nějak aktivní. Jistě, vnitřně preferovala, když byla opečovávána jako princezna. Ale bylo jí jasné, že v této smečce se k ní každý nebude jako k malé bezbranné holčičce chovat. Bylo tedy třeba vydávat nějakou aktivitu. Nu, snažila se! Chtěla na území něco malého vystopovat, nejlépe v průběhu najít i někoho, ke komu by se mohla vecpat. To aby měla svědky, že se snaží, víte. Bohužel netrvalo dlouho a spustila se vánice. Tolik sněhu! Nechtěla umrznout, tak se rychle vydala k nejbližší skrýši, a to sice k jeskyni. Honem! Naštěstí na místo dorazila dříve, než by se z ní stal nanuk. Oddechla si.
Jakmile dorazila k vchodu, tak se rychle oklepala a vešla dovnitř. A trochu se lekla, když tam spatřila vlka, kterého tu snad ani ještě neviděla. Na vteřinu si pomyslila, jestli to není snad vetřelec! Ale ne, stále páchl Ignisem. Trochu jí připomněl Cyrana.
"Dobrý den!" pozdravila ho. Nemohla přeci před ostatními vypadat jako nějaký hulvát! Ne, byla to přeci slušně vychovaná holčička.
Samozřejmě si všimla onoho ohniště. Ulevilo se jí. Bude tu teplo! Hurá!