Príspevky užívateľa

I Delle byla nepochybně ráda, že Zathovo snídaně zůstala tam, kde zůstat má, a nespatřila světlo světa. To může až... z jiného otvoru, řekněme, že? Pousmála se. Byla ráda, že vše dopadlo dobře! A že to neskončilo otravou nebo tak. Kdo ví, co ten pavouk mohl všechno zvládnout, že?
"Taky ne, ale..." Na chvilku se odmlčela a podívala se Zathovi do oček. "Byli bychom dobrý tým, ne?" usmála se párkrát zašvihala ocáskem. Oni dva a tým! To už by žádný pavouk nevylezl z tmavé skrýše. Začne to u osminohých obludkách a kde to skončí? Na trůnu všeho světa!
"Vůbec nemáš za co děkovat, byla to samozřejmost," zahihňala se jemně. Působila jemně a se skoro až nevinným srdíčkem, ale slova jsem tvým dlužníkem, si hned zapsala za ouška.
"Co tak jít k řece?" navrhla následovně. Jistě, mohli se už rozloučit a jít každý svou cestou, ale... Zath tam má stále na kožichu trochu špíny a Delle se ještě loučit úplně nechtěla.

Přikývla. Tolik věcí musí současně zvládnout, aby se stala mistrem skoku! Ale věřila, že to nebude *tak* těžké. Nemůže to být těžší jak ovládnout umění boje! Poslechla si i další Adainův feedback a snažila se ho nějak strávit. Při dopadu pokrčit nohy, zapružit, sklonit hlavu níž...
Zavřela oka. Párkrát nožkama zapružila na místě, jako zahřívačku. To zvládne! Nějak musí. Eventuálně.
Jakmile se tedy cítila připraveně a srovnala si v hlavě všechny tipy, tak tedy vyskočila. Cítila se podstatně... lehčí jak při předchozích pokusech. To bylo dobré znamení, ne? Prohnula hřbet a zapojila do toho i břišáky, jak jí rudý bojovník poradil. A pak dopadla na zem, přičemž to pád nebyl hrubý a bolavý, ale rovněž se cítila lehce, zapružila. Bylo to správně? Podívala se na Adaina.
"Bylo to lepší?" optala se.

Přikývla. Každý den jedno kolečko běhu!! Nevěděla, jestli si zrovna vypěstuje takové denní návyky, ale nejspíše jí toho moc nezbyde. Jestli chce posílit své silnější stránky, tak holt bude muset máknout. Výdrž sama od sebe nepřijde, že?
Začala poslouchat další výklad. Začne se s obranou. Byla celkem nervózní, neb pochopitelně tušila, že to nebude žádná sláva. K jejímu překvapení ale nejdříve budou trénovat jistý skok.
"Dobře," přikývla s jistým překvapením v hlase. Skoky!! Ty přeci trénovala s Adainem, tak by to nemusel být takový trapas, no ne? Jenže jak následně spatřila, tak tento skok byl zcela jiný. Šla jí z toho fakt hlava kolem!! Nedokázala si představit tohle použít proti někomu v reálným boji, ale to bylo snad tím, že to ještě neměla nacvičené.
Podívala se tedy na cvičný strom, nadechla se a pokusila se onen skok s kopnutím a odrazem. Takový pohyb samozřejmě potřeboval jistý cvik a koordinaci a Delle se zrovna nepovedl.
"Au," sykla tiše, neb si nešikovným dopadem odřela packu o strom. Hned ji instinktivně zabořila do sněhu a podívala se na Jarumiho. "Ten odraz bude dobře fungovat u těch mohutnějších protivníků, ne? Nebo je to stejně efektivní proti všem?" optala se. Následně se pak chystala na další skok, ale nejdřív chtěla slyšet slova Jarumiho. Jak neměla zatím pořádné zkušenosti, tak měla trochu potíž si to představit.

Oddechla si, jakmile slyšela, že stačí. Opět šla na všechny čtyři. Ale hned bylo třeba se vrhnout na další cviky, a to sice skoky. Byl to zvláštní pohled. Jako kdyby se Adain pokoušel o skoro až kočičí hbitost!
Zavřela oka a snažila si v hlavě vybavit, jak rudý vlk skákal. Jak to vypadalo. Všechny čtyři naráz, protáhnutý hřbet... Ještě něco? Nevěděla. Ano, chtěla nejdříve vyzkoušet skok číslo jedna, než se vrhne na ten druhý, více liščí.
Inu, Delle tedy skočila. A to i celkem vysoko na to, že se jí zrovna nepodařilo pěkně prohnout záda. Jen ten dopad opravdu nebyl žádná sláva.
Samozřejmě tušila, že pokus číslo jedna nebyl zrovna... dost dobrej. Že se jí úplně nepovedl. I proto hnedky vyskočila podruhé. To už se více soustředila na záda, ale přesto měla pocit, že stále neskočila zrovna extra vysoko a že ten dopad měl ještě k dokonalosti daleko. Vlastně si při tomto pokusu přišla víc nešikovně.
"Uf... takto je to složitější, než to vypadá," pronesla. Snad měla zprvu trochu problém se zároveň soustředit na dostatečně silný skok všema nožkama a zároveň na dostatečné prohnutí hřbetu, které měl Adain.
Po svých slovech opět vyskočila. A tento pokus už byl nepochybně lepší jak ty dva předchozí. Její dopad působil podstatně šikovněji. Ale samozřejmě ještě neměla tak dokonalou techniku jako Adain. Nu, aspoň už šel vidět nějaký pokrok!

"Zdravím!" pousmála se na Ikkeho. Byla zvědavá na cestu. Jistě to nebude pro ni procházka růžovým sadem. Ale bylo důležité se umět překonat. Nemůže být věčně uzavřená, no ne? "Jsem připravena," přikývla.
Nemohla dávat najevo jistý diskomfort ze zimy. Musí to skousnout! Jako Azaryňan nemůže být přeci celá z cukru.
Na žádost Adaina, ať vezme vak, hnedky přikývla. Alespoň bude mít více pocit, že něco dělá! Že tu není jen na čumendu.

Po chvíli si všimla v dáli prazvláštních staveb. Co to bylo? Jak se to tu zjevilo? Vypadalo to jak z jiného světa. Nevypadalo to... přirozeně. Byla tím naprosto fascinována a chtěla by se dozvědět více. Ale věděla, že není vhodná chvíle.
Na pokyn Adaina se postavila vedle Ikkeho, neb Iska již šel k Adainovi. A teď jen vyčkat.
Zanedlouho už začali přicházet první vlci. Dva s křídly, jeden bez nich. Jeden se optal, co je přivádí na hranice. Nejraději by už rovnou sama odpověděla, ale věděla, že není vedoucím výpravy. Ikke by určitě chtěl říci prvotní slova. Nu, snad odejdou celí...

Delle si samozřejmě všimla, že Jarumimu to jde... relativně snadno na to, jak byl veliký. Nebo protože byl veliký? Těžko říct. Ale doufala, že to byl první případ. To by pak byla pro ni o to větší šance, že se pořádně naučí i věcem, které jsou pro ni vzhledem k její stavbě těla o něco složitější! Bylo to znát hlavně, když byla vedle sestry Genliseji. Byly podobně vysoké, ale Gen byla podstatně mohutnější, Delle za to byla hbitější a rychlejší.
Pokývala hlavou, ale nic neřekla. Za běhu nechtěla moc mluvit, aby se zbytečně nezadýchala! Podle pokynů Jarumiho tedy zpomalila.
"Děkuji," pousmála se a vydechla, když bojovník vyřkl, že na tom s rychlostí není špatně. To ji aspoň hezky namotivovalo, že i mezi těmi nasvalenými velikány nebude taková máčka!
"Bohužel moc nemám," přiznala se nervózně. Byla si vědomá svého přirozeně křehčího já, a tak se nikdy moc s ostatními nemlátila. Samozřejmě, kdyby přišlo na real boj, tak by něco dělala! Ale prostě neměla takový typicky přirozený talent. Prostě měla buňky na jiné věci. Joo, jako vlče se samozřejmě někdy packovala se sourozenci, ale to nemělo se skutečným bojem a obranou tolik společného, myslila si.

"Hmm," vydala ze sebe zamyšleně, "to vlastně dává smysl! Křídla musí být opravdu dobrá výhoda..." Jak by je také ráda chtěla! Ale bohužel, genetickou loterii nevyhrála. Místo toho byla poseta kytičkami. To nebyla moc výhoda. I když, možná byla? Delle pak vypadala křehce a jako snadná oběť... Pokud se jí podaří dost zesílit, mohlo by toto podceňování skončit zle.
"Dobře!" přikývla. Super! Hrubou sílu neměla, ale běh jí celkem šel, takže se alespoň hned neznemožní. Rozběhla se tedy za Jarumim. Žel běžet po sněhu a měnění tempa nebylo zrovna snadné. Jakmile byla vybídnuta, ať vystřelí co nejrychleji, tak tak i učinila. A byla i pěkně rychlá! Ale poté začala cítit únavu v nožkách a sucho v ústech. Toužebně se podívala na vodu v toku. Ale ne. Musí ještě vydržet! To určitě zvládne. Alespoň jí už nebyla zima, no ne?

"Také mě těší," pousmála se zcela upřímně. Neměla přeci jen důvod být zlá na druhé, že? Je mnohem výhodnější mít přátele jak nepřátele. Tak proč si to dělat v životě složitější, což?
"Mě? Já tu žiju," zahihňala se jemně. Tahle otázka byla přeci jen celkem vtipná. Ale samozřejmě to neřekla nějakým tónem, co by naznačoval výsměch, to ne, kde že!
"No, jestli máš tedy stále zájem, tak můžeme zkusit nějakého ušáka najít. Nebo něco jiného," dodala trochu vážněji. Nevěděla, že Iskovi moc lov zajíců a králíků nevoní, ale v této zimě si nemohli dovolit býti vybíraví. Navíc, ač to mohlo znít zle, bylo na něm, aby se prokázal. A lov byl právě jeden ze způsobů.

Na vteřinu se až zastyděla, jakmile se dozvěděla, že se spletla! Ale dalo se jí divit? Cyro byl sice duší mlád, ale bojovat s takovým velikánem by snad nikdo nechtěl!
"Vážně? To je taky super!" pousmála se zcela upřímně. Úloha lovce byla hodně důležitá! Nikdo by tady nechtěl chcípnout hlady, že. "Mohl bys mě pak něco ohledně lovu prosím naučit?" požádala ho nadšeně. Proč by si nechala tuto příležitou proplout mezi packy, že? To by byla hlupaňa!
Jakmile se Cyrko po jejím skoro-breakdownu ze vzpomínky na ztrátu domova zeptal, co se děje, tak si ještě jednou utřela packama slzy a zavrtěla hlavou. "To nic, to nic." Nerada by se v tom ještě rýpala. Bolelo to už tak až moc!

Delle klidně přikývla, jakmile ji Gulášek požádal, ať chvilku počká. Jasně, že počká! I kdyby mu to trvalo trochu déle, tak by jí to asi nevadilo. Byla trpělivá. Gulášek se naštěstí po chvíli vrátil. A to i s kytičkou!
"Ah ano, jitrocel!" pousmála se. Kdo by neznal tuto kytičku, že? Hlavně, když roste skoro všude! Pak si samozřejmě i vyslechla, na co se používá. "Opravdu? To jsem nevěděla! Jsi hodně chytrý," řekla zcela upřímně. Kytičky ještě dovedla poznat, ale jejich účinky, to už moc ne. Určitě si tento funfact zapíše za ouška. Gulášek byl vidno mladší jak ona, ale měl znalosti budoucího medika! Takového pamatováka neměl jen tak kdo.
Pohlédla na oblohu. Začalo pomalu zapadat slunce. Vzhledem k tomu, že měli na obzoru i kotlinu, tak se jednalo o krásný pohled. "Začíná se připozdívat..." zamumlala ustaraně. Co když je už někdo začal hledat? Aby nebyl průšvih!

No jo, bylo zvláštní mlátit druhého vlka, vrstevníka k tomu! Ale nedalo se nic dělat. Situace byla vážná! Kód pavouk, kód pavouk!
Jakmile Zatha úspěšně pleskla, tak otevřela oka. Její tvář se zkřivila. No fuuuj! Po macatém pavoukovi zbyl pořádně mastnej flek. Jeho šťávy dokonce začaly po Zathovi stékat dolů. Nebyl to lichotivý pohled.
"Nežije... naštěstí," oznámila mu. "Počkej," řekla rychle, opět popadla klacek a snažila se s jeho pomocí zbytky pavouka seškrábnout ze Zatha. Chuťovka. Opravdu si nemyslela, že kdy uvidí pavoučí vnitřnosti! Jakmile bylo hotovo, nahlas si oddechla. "Snad už takovou potvoru nikdy neuvidíme!"

Dell byla trochu nervózní, aby se hned první trénink s Adainem neznemožnila! Přeci jen, nikdy cvičně na zadních nestála, že. Vlastně ani netušila, že by si ji takto prozkoušel. Bleskurychle se protáhla. "Dobře, zkusím to," přikývla na jeho pokyny. Vyskočila tedy na zadní. Bylo to zvláštní, ale zatím to šlo. Pak se snažila udělat krůček doleva. A pak doprava. Bylo to zvláštní, ale zatím se držela dobře! Nečekala ale náhlý pohyb Adaina, který vzal kamínek a hodil ho po ní. Hození proběhlo zrovna v moment, kdy se chtěla natáhnout nahoru. Nebylo tedy divu, že překvapením celkem zavrávorala, div nespadla! Ale udržela se. Neodpustila si hlasité vydechnutí. Něco jí však říkalo, že rudý vlk určitě ještě něco bude chystat.

Anjel x Roihu

Sol x Rivera

Adain x Ikke

Střihla uchem, když se tu zjevila cizí vlčice. Podle pachu tulačka. Zadoufala, že se nebude jednat o nějakého potenciálního agresora, který by ji rád rozsekal na špagety.
"Zdravím," pozdravila a pousmála se. Dobré vychování musela držet i u cizích mimo smečku! Až z ní bude nabušený kulturista, tak si bude moci dovolit být více drzá.
"Přesně tak," přikývla, ač to byla vlastně tak trochu lež. Nebyla tu *oficiálně*. Ale cožpak to mohla tato vlčice vědět?
"Proč jste tak blízko nás?" šla k věci. Chtěla se sem snad přidat? Nebo vyzkoušet Feierovu nabídku? Či tu byl jiný důvod? Zatím neměla tušení, ale doufala, že cizinka nebude dělat potíže. Byla přeci jen vysoká a od pohledu se nejednalo o žádnou bábovku. Jistě by měla problém, kdyby se musela v nejhorším případě bránit.

Delle se rozhodla se protáhnout a zahřát se. Pohybem, samozřejmě. V této zimě nic jako slunění se neexistovalo, bohužel. Každým dnem doufala, že ten hloupej mráz odejde. Daleko, daleko pryč. Ale měla přesto pocit, že už to není tak příšerné jak předtím. Ale k nějaké snesitelnosti to mělo stále hodně daleko.
Začuchala. Ráda by se podívala, jestli je tu někde nějaká kořist. Jistě, sama asi toho moc neuloví, ale přesto! Třeba se na území zatoulali nějací jelínkové a mohla by o tom podat kvapem zprávu těm nahoře! Jeej, to by se jí líbilo. Snad jí někdo do toho nehodí vidle, co?