Príspevky užívateľa

"Rozumím... No, i když se tu vlk vyzná, tak je těžké v tomto počasí i tak cokoli najít," pravila. Dobře věděla, že situace byla prachbídná. Vlček se tedy nemusel cítit jako selhání. Ale toto prosté uklidňování se nikomu žaludek nenaplní...
"Jsem teprve ve výcviku, takže sama nemám všechny lovecké lokace v malíku. Ale vzhledem k tomu, že jsme na otevřené pláni, tak by tu někde mohli být nedaleko zajíci a králíci," odtušila. Vlastně většinu území Azarynu pokrývaly pláně. Syslí háj byl totiž z nemalé části pokácen.
"Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Asphodelle," usmála se přátelsky a podívala se vlku do oček.

Asphodelle si samozřejmě všimla pohledu vlčka. Nebyl prvním a jistě ne ani posledním, koho její vzhled překvapil. Vlastně to brala jako lichotku, za kterou dávala dotyčným jisté malé bezvýznamné plus.
"Ah, kořist!" pokývala hlavou. "Té nikdy není dost... Další úlovek nepochybně ocení všichni," pousmála se. Ano. Bohužel ale v tomto počasí bylo zázrakem najít něco dobrého.
"Přidal ses k nám nedávno?" optala se tedy, ať nechodí stále kolem horké kaše. Byla zvědavá. Nemyslela si, že by dostal pass tak snadno, jako její sestra. Tento vlk byl už totiž vidno dospělý.

Přemýšlela, jakou cestou se měla vydat. Byla práce špeha pro ni opravdu vhodná? Či by se měla skutečně usadit jako lovec či učitel? No, učení druhých ji určitě moc nelákalo. Či by snad mohla být medikem? I to byla možnost.
Při procházce si všimla vlčka, kterého ještě neznala. Byl to snad jeden z pozvaných? Jak byly skoro-otevřené hranice, tak bylo těžší říci, zdali byl dotyčný vetřelec, nebo pozvaný. Nu, přesto k němu šla.
"Zdravíčko!" usmála se na cizího. Byl to pěkný šedočernobílý hoch. "Jsi moc zaneprázdněn?" optala se přátelsky. Třeba se z jeho reakce dozví více.

Ale podceňoval, pomyslila si. Kdo by nepodceňoval křehkou květinovou dívku, že? Byť jen podvědomě?
"Každé povolání je něčím nebezpečné. Jako Azaryňan nemohu věčně žít ve vzduchoprázdnu, kde mi nic nehrozí, ne?" pousmála se. Co si budem nalhávat, jí by se takové vzduchoprázdno celkem líbilo. Ale věděla, že tato smečka si dosti zakládá na cti, síle a odvaze. Jako máčka neuspěje. Ale jestli je to opravdu tolik nebezpečné, tak by jí možná bylo lépe opravdu jinde. Kdo ví?
"Moc ti děkuji za informace a varování, moc si jich cením," řekla mile. "No, zkusit to mohu, ne? A když na to opravdu mít nebudu, tak mohu přestoupit na jiné povolání. Třeba toho lovce." Když vlk nezkusí, tak neví! Lepší jak házet flintu do žita, né? Navíc, kdyby hned couvla, tak by chlapci potvrdila jen to, že se bojí. A to by nerada.

Tlapky byly nečekaně poněkud citlivým místem, takže mít v nich bodliny blešího autobusu nebylo zrovna příjemné. Díkybohu na tento pichlavý problém nebyla sama!
"Asi jsem šlápla na ježka," sdělila nešťastně, ač nevěděla, jak by to bylo možné. Ježci na zimu přeci spí, ne? Nebo si to s něčím pletla?
Jakmile gentleman nabídl pomocnou packu, tak samozřejmě nemohla odmítnout! To by byla velice hloupoučká. "Ještě, že tu jsi!" pousmála se a ukázala mu zraněnou packu. Následně Gulášek začal bodliny opatrně a vskutku precizně vytahovat! Samozřejmě mohl být sebeopatrnější a stejně by to bolelo. Delle tedy párkrát tiše sykla bolestí. Nerada by ale kňučela jako malé mimino!
Po chvíli byly bodliny pryč. Packa jistě bude ještě bolet, ale byla z nejhoršího venku.
"Co bych si bez tebe počala? Moc ti děkuji," řekla a podívala se Guláškovi do oček. No, co by si počala. Ona by si poradila. Ale chlapci komplimentík nikdy neodmítnou, no ne?
"Teď v běhu asi pokračovat nebudeme, co?" zahihňala se jemně. No jo, odejít s bolavou packou domů taky bude kumšt. Ale zpět se jí ještě úplně nechtělo, byť se začalo poněkud připozdívat.

Toho dne se vydala mimo území. Bylo to v té zimě troufalé? Možná trochu. Ale už nebyla mrňavé vlče, které by nezvládlo menší... cestu. Samozřejmě nehodlala jít příliš daleko, ne jak minule, když naháněla Guláše. Možná ho zase potká? S touto myšlenkou se podívala směrem, kde měli Přízraci území. Ha. Těžko. A možná to tak bylo i dobře. Nebylo správný si takto hrát s někým z cizí smečky, ledaže by se jí pak z něj podařilo vytřískat nějaké informace. Možná by pak ukázala Rufovi, že by nebyla zrovna marnej špeh. Ale tak, chtěla se prokazovat zrovna jemu? Nebylo to třeba.

Slova Rufusova se jí až dotkla. Chvíli zpátky se navrhoval, že jí něco naučí, a najednou obratem změnil názor? A že by byla lepší jinde?
"No... to je mi jasné, že to nebude snadné," řekla s tím, že v očích jí šla vidět kapka zklamání. Žádné povolání přeci není univerzálně snadné, že? "A i magister musí přeci umět od každého něco, ne?" naklonila hlavičku. To byla přeci jen pointa magistra. Navíc to, jak by ji přeřadil jinam hned už báj očko! Tušila, že v tomto bude něco víc. A chtěla tomu přijít na kloub. Nechtěla se nechat jen tak snadno odbýt.
"Páni! To zní jako skvělá magie. Hlavně pro zvěda," pousmála se pro změnu. Taky by se chtěla umět měnit v ptáčka a poznávat celý svět z ptačí perspektivy! Ale mohla žel jen snít...
"Nemůže to být někdy nebezpečné? Být v takové podobě." Kdyby se z ní stal nějaký malý ptáček, tak by hned byla v hledáčku koček a dalších dravých ptáků!

Delle překvapilo, jak rychle začal Ruf mluvit, až musela chvíli zpracovávat, co to vlastně vůbec řekl! Zvláštní to vlček.
"Páni!" pousmála se. Bylo to zvláštní. Neříkal Cyrano náhodou, že žádní špehové ve smečce nejsou? Možná se jen spletl. "Byla bych moc ráda, kdybys mě něco naučil! Myslím, že by mě práce zvěda mohla i celkem bavit..." Určitě to byla lepší možnost jak být bellator, že. To nebylo nic pro ni. Ne, že by se úplně štítila boje, ale bylo jasný, že to nebude její nejsilnější stránka.
"A co máš teda za magii?" zvídala se, když už to Rufus nakousnul.

"Ano!" přikývla a snažila se neznít nervózně. Nechtěla vypadat před ostatními slabě, či se nějak jinak znemožnit. Přeci jen, oproti okřídlenému zkušenému bojovníku se cítila jak malé nic. Ale kdo ví, třeba nějakým zázrakem překvapí!
Přikývla. Snad její kondice nebude úplně mizerná. Respektive, určitě nebyla marná, co se běhu a výdrže týče. Ale síla byla její slabší stránkou.
"No... asi, asi ne?" řekla rychle, neb ji tak náhle nic nenapadlo. "Leda by mě zajímalo, jestli, no... Jestli umíš se zbraněmi? Nebo kdo tady s nimi umí? Mám po Artemis její zbraň a, no... Úplně si nejsem jistá, jak ji používat."

Bylo hezké vidět, že i přes ta traumata se Genlisea tolik nezměnila. Stále měla nos nahoře a nebála se promluvit. Spíše bylo otázkou, zdali její nevymáchaná pusa neřekne před alfou nějakou blbost. Jistě, nemyslila si, že by Feier poslal mladou vlčici pryč na smrt, ale úplně to riskovat nechtěla.
"Přesně tak. *Genlisea*, je vskutku mojí sestrou." Ještě, aby ji představovala za ní! Ale žehlení nepořádku po sourozencích byl jejím zvykem už od mala. Očekávalo se to od ní. Když už podědila přízvisko Dei, tak se podle toho musila chovat už od mimina!
"Domnívám se, že bude pro naši smečku užitečná. Už jen to, že dokázala tak dlouho přežít sama v této kruté zimě něco říká o její vynalézavosti a důvtipu." Hnedky se snažila vymyslet něco, co dávalo dobrý smysl. Pochybovala totiž, že na Feiera by zabraly jen psí očka, ač by to bylo *velice* příjemné.

"Přesně tak!" zahihňala se. A pak si vlastně vzpomněla, že Azaryn otevřel hranice těm, kteří se prokážou. Už z tohoto gesta vzešla naděje, že by si tu sékru mohli nechat. Jistě, měla by tu rivalku, ale stále byla součástí její dosud ztracené rodiny! A to bylo hlavní. Nebyla by tu sama a ona taky ne.
"Né, žádná anarchie, Gen! Máme tu alfu i betu. A ano, abys tu mohla zůstat, tak to musí schválit," vysvětlila. Feier byl na první pohled nepřístupný drsňák, ale za tu dobu, co tu byla, pochopila, že to byl chlap se srdcem na správným místě. Žádný psychopatickej kruťas. Ale taky to nebyl měkkýš, který by po sobě nechal šlapat.
"Ty jo. Na to, jaká je zima, tak se držíš dobře! To by mohlo ostatní zaujmout," pomyslila si. Věděla, že Azaryn by nechtěl mít ve smečce lůzry, takže možná bylo třeba ukázat, že Genlisea nebude jen nějaká vyžírka.
"Zkusím teda ostatní zavolat..." Ještě nikdy nic takového nedělala! Snad to neskončí nějakým trapáskem. Nadechla se a zavyla. Snad její volání nějaký soudruh zaznamená!

Delle odtušila, že vlčka svou přítomností poněkud překvapila. Hlavně, že ho nerušila! To by věci byly snad trapnější než teď. Ale Rufovo slovní zaškobrtnutí jí přišlo roztomilé. Samozřejmě, že mu bude říkat jménem! "Moc mě těší, Rufusi!" usmála se a posadila se. Teď bylo třeba pokračovat v nějakém small talku. Ale ne nějakém nudném! Komentovat počasí třeba momentálně nebylo zrovna vhodné, že. Každý věděl, že stálo za velké... něco. Hmmm...
"Měla bych menší otázku, jestli by to nevadilo," začala povídat svým jemným hlasem. "Jak asi víš, tak jsem tu nová a ještě si hledám své místo ve smečce! Je tu tolik možností a stále úplně nevím, která je ta pravá... Tak bych se ráda chtěla zeptat, co děláš ty, co to obnáší a jaké to je!" pravila s jemným úsměvem a podívala se Rufovi do jeho oček. Byly různobarevné! Páni. Takové viděla snad prvně.

"Uff, to jsem ráda!" pousmála se na Cyra. Když si takový velikán málem narazí čumák, tak by se jeden opravdu až lekl! Hlavně, když chudák neměla žádné extra zajímavé zkušenosti s léčením. Co kdyby si třeba vyrazil zub, že!! To by jednomu z toho klepla pepka.
"Nemáme?" zopakovala překvapeně. Tak to by mohla být její šance zazářit! Ale jestli tu fakt nikdo takový není, tak kdo by ji učil umění šmírovat? Samé problémy! "A jakou práci vlastně máš ty?" Uvědomila si, že vlastně neměla vůbec tucha! Byl starší jak ona, takže určitě se už nějakou cestou vydal. "Jsi bojovník?" tipla si. Dávalo by jí to asi smysl. Cyro byl energický velikán. S častými tréninky by určitě dal přes čumák kdekomu! Sice byl trochu gramlavý, ale to snad nebylo nic, s čím by se nedalo pracovat.
"No... jsem se narodila v jedné smečce," řekla a přešlápla na místě. "Asi celkem daleko odsud. Byli jsme celkem velká smečka, hodně propojená s přírodou. Ale v okolí byly i další smečky, které nás moc neměly v lásce. Jednou na nás zaútočili a pak..." Při té vzpomínce začala být celkem emocionální a měla co dělat, aby nezačala plakat! "Omlouvám se," řekla rychle a packou si utřela těch pár slziček.

Asphodelle byla sic milučká a na první dobrou neviňátko, ale to neznamenalo, že v sobě neměla kus čertiska!
Rozběhla se tedy a začala kličkovat mezi stromy, spadlými větvemi, křáči a šutry. Taká lesní opičí dráha! Běh a hbitost jí sic šli, ale Gulášek taky nebyl žádnej lůzr. A taky musela furt dávat pozor, kam šlape, aby si taky nepřerazila frňák! A jak celkově běhali všudy možně, tak se vlastně dostávali i blízko ke Kotlině. To byl panečku pohled!
Nebylo žel v silách Delle vnímat absolutně *vše* ze svého okolí, a tak zničehonic ucítila v packách příšernou bolest. "Au, au, auu!" zakňučela. Zatím neznámé zranění ji donutilo zpomalit. A pak si toho všimla. Měla packy od bodlin! Musela šlápnout na ježka jezevčíkovitého. Safra, takto to bude 1-1!

Asphodelle se šla pořádně protáhnout po území. Feier sic říkal, že by se měla především držet v teple, aby neprochladla a neonemocněla, ale také se někdy musí hýbat. To aby se necítila jako líná vyžírka, víte. A při svých toulkách spatřila vlka, se kterým se ještě nějak hlouběji nebavila. Měl tmavou hlavu a fakt krásná křídla. Ach, jak moc by si přála mít taky taková! Ale nemůže se nechat vnitřně sežrat závistí, no né? Vydala se tedy opatrně k vlkovi, který měl pohled upřený na strom. Viděl na něm něco snad? Bude ho moc rušit? Doufejme, že ne!
"Dobrý den!" pozdravila ho a mile se na něj usmála. To ani nevěděla, že tento týpek byl špehem! Také jím chtěla býti, takže pokud se nic nezkazí, tak se nejspíše budou vídat poměrně často... "Neruším? Jsem Asphodelle!" představila se.