Príspevky užívateľa

Asphodelle byla ráda, že byl Gulášek vidno živ a zdráv. Kdyby se něco stalo, jéje, to by byl průšvih jak mraky! Nu, radši na takovou hrůznou možnost ani nemyslet, ještě si to snad i přivolají.
"Samozřejmě!" zahihňala se nevinně. Kdo by si ještě hrát nechtěl, že? Však je ještě nikdo hledat nebude... Den teprve začal! Šťouchla tedy hnedky do Guláška packou. "Chytej!" řekla a rozběhla se nějakým náhodným směrem, od řeky pryč. Kdo ví, kam se až dostali, což? Snad né na nějaké nebezpečné místo! A ještě kdyby se ztratili! Něco takového by si ani jeden za rámeček nedal, bylo tedy třeba doufati, že se nic nestane.

Bylo zajímavé slyšet o květinové smečce. Jsou tam taky vlci jako ona? Pocítila pochopitelně jakousi touhu se dozvědět více a více, ale už jaksi odtušila, že od Cyra se toho už tolik navíc nedozví. Ale samozřejmě hodlala býti loajální Azarynu, to né že né! Opravdu!
"Takže kdybych je špehovala, tak by vůbec neměl nikdo tucha, jo?" zahihňala se jemně nad tou představou. Když už působila jako ten onen Nihilák, tak by toho mohla využít, né? Ale to žel ještě nevěděla tolik o zdejších smečkách a že její představy se úplně s realitou nesetkávají.
Delle byla překvapena, když velký Cyro začal pelášit jak střela ke kameni. Heej! To není fér! Ale i přes jistý náskok se rovněž rozběhla. Nebude přeci kazit hru, to dává smysl. Kamarád bohužel zakopl a začal se pěkně kutálet. Vzhledem k hrubému povrchu se začala strachovat, jestli se nějak škaredě neodřel. To by sakra bolelo! "Není ti nic?" zeptala se hnedky.

Situaci určitě nepomáhalo to, že ani jeden si nezachoval vnitřní klid. A jak taky, že? Jak by někdo mohl být klidný, kdyby po něm lezl nějaký superpavouk? A hlavně, co teď? Na takovou kritickou situaci ji ještě nikdo nepřipravil!
"Šlehnout ho?" zopakovala po něm. A klackem? Vždyť byl tak obrovský! Nějaký klacík ho přeci nezabije, ne? A jestli jo, tak... Na Zathovi bude pořádně mastnej smradlavej flek. Nic vábného. Ale přesto začala Delle nějaký pořádný klacek hledat, dokud ho nenašla a nechytla do zubů. Ajeje. Teď se trefit! Klacek byl kratší a spíš tlustší, takže na tuto prácu jak dělaný. Ale stát se mohlo cokoli, což?
Pavouk stále byl na tom samém místě a nehýbal se. "Pofor!" zahuhňala, aby se chudák připravil. Pak se napřáhla a udeřila. Ke konci raději i oka zavřela, protože následky opravdu vidět nechtěla.

Byla to vskutku ona! Její sestra! Nemyslila si, že kdy svou rodinu ještě uvidí. Neměla halucinace? Nehráblo jí v bedně? Ha! Těžko. Jí a hrabat? Neexistuje.
Fascinovala jí ale *hloupost* její sestry. Po tom všem se stále domnívala, že je nesmrtelná? A jak vlastně ona celou dobu přežívala?
"Patřím," řekla a posadila se. Bylo třeba Gen srazit její hřebínek. Ale né teď. Ještě bylo brzo. A kdyby na ni byla zlá v těchto časech, tak by to jistě nevypadalo zrovna... nejlépe. Radši udržet pozitivnější vztahy, což?
"Tahle smečka je plná silných vytrénovaných jedinců. A bohužel nemají rádi cizí," řekla jemně. Nemohla přeci takovou důležitou skutečnost zatajit, že? "Ale neboj se. Já se jim za tebe přimluvím," pousmála se nevinně na sestřičku. Nerada by měla nějaký průšvih, však? Hlavně tady...
"Jak ses sem dostala? Jsi v pořádku? Je tu ještě někdo s tebou?" začala se sama vyptávat. Možná jsou v Norestu i další sourozenci?

Dnešní trénink měl z Delle pořádně vymlátit její ztuhlost ze zimy. Kdy ten příšerný chlad už skončí? Měla pocit, že za chvíli vyletí z kůže. No jo. Zrovna jí by se hodil pořádný kabátek z kožichu nějakého zvířete! Možná by se o to někdy mohla pokusit..? Ale ne! Teď nemůže myslit na věci mimo. Za chvíli nepochybně měl přijít Adain, se kterým měla dnes trénovat postřeh a obratnost. Delle byla díky své postavě rychlá a obratná celkem dosti, ale v jejím věku bylo samozřejmě spoustu co zlepšovat! Hlavně, aby pak byla připravena na zkoušku, ceremoniál. A kdo ví, kdy se něco takového bude konat, že? V zimě se něco takového asi bude nehezky organizovat. Nejspíše si holt budou muset počkat.

Byla zima, ale to pro azarynské mladistvé samozřejmě nemohlo znamenat volno! Nemohli si přec dovolit ztratit přes zimu kondici a odolnost, že? Museli být silní, hlavně v těchto krutých časech. Asphodelle měla žel podstatnou nevýhodu v tom, že byla zde jaksi v menšině. Neměla ohnivou magii, právě naopak, což byl mimo jiné i důvod, proč byla na zimu citlivější. Proto se její trénink měl konat právě zde, u pramene řeky. Kdyby náhle došlo k podstatnému zhoršení počasí, tak by se mohli stáhnout k noře, která nebyla příliš daleko.
Dnes ji měla cvičit samotná beta smečky! Jarumi. Moc ho neznala. Jen to, že byl u nalezení Artemis. Nepříjemná vzpomínka. Snad na ni nebude tolik myslet. To by pak její výkon mohl býti velice tristní. Snad by měl tento vlk pochopení? Ale těžko říci.
Snažila se býti v rámci možností ve střehu. Jistě, velký zrzavý vlk se ve sněhu zrovna neschová, ale co kdyby, že?

Delle byla z pohledu na Artemis v šoku. Natolik, že sotva vnímala slova Jarumiho. Snad proto si chudák musel s mrtvým tělem Artemis pomoci sám. Z tranzu jí vytrhlo až přikázání, ať jdou k noře. Nožky jí sotva poslouchaly. Byla zima a sotva dokázala emočně zpracovat, co se vlastně stalo. Nejspíš to bude opravdu nějakou dobu trvat.
Nu, po nějaké době se vskutku dostali k léčiteli. Bohužel by byl třeba nějaký kámen života, aby se něco dalo napravit.
"S-Saturejka ji našla," odpověděla tiše Ikkemu na otázku, kdo u ní byl první. A následovaly další dotazy. Sahala na ni? Sahala? Měla pocit, jako kdyby se jí paměť totálně vypařila. Chtělo se jí jen plakat. Truchlit. Jak mohla v takovém stavu přemýšlet? "J-já ne," fňukla nakonec. Zatím vlastně nechápala, proč se léčitel zrovna ptal na doteky. Ona jí přec neublížila! Nebo... nebo ano?

"Sůl?" zamrkala. "To je teda zvláštní jméno... Mají tam všichni taková zvláštní jména?" Nedošlo jí, že se Cyro přeřekl a že se vlček nejmenoval Sůl, ale Sol. Sůl! Kdo by takto pojmenoval svého potomka?
Jemně se pousmála, když velikán řekl, že má je. Rodinku, která se jen tak nerozpadne. Ano, to potřebovala. Nějakou jistotu v životě. Doufejme, že to vydrží. Musí!
"Hmm..." zamyslela se. Vždy měla ráda schovku. Ale toto byla otevřená pláň. Tu by se neměla kde schovat! "Možná hoňku? Nebo..." Vymýšlet hry bylo opravdu náročné! "Nebo si můžeme dát závod tam k tomu kameni?" napadlo jí a ukázala packou na onen předmětný šutr.

Utíkala v rámci hry za Guláškem, který byl překvapivě rychlý na to, že jeho nožky byly poněkud krátké. Při měnění směru se snažila neuklouznout a nerozbít si čumák. To už by pak pěkná nebyla, že? Nebo kdyby skončila v řece!
Všimla si, že vlček zakopnul a instinktivně zpomalila. "Jsi v pořádku?" zeptala se, preventivně. Co když se mu něco stalo, že? To by byl průšvih jak mraky! Hlavně, když se neměli moc kamarádíčkovat.

Jakmile přestalo sněžit, tak se Delle rozhodla se projít. A případně něco... dělat produktivního? Nemohla se furt zdržovat v jeskyni a zahřívat se, že? Nemohla si vysloužit nálepku zimomřivého lenocha. Ale zároveň nechtěla onemocnět. Už tak jí Feier již na počátku zimy dával medicínku! Ale však, dlouho tu nebude. Že?
Začenichala. Doufala, že tu v okolí bude někdo, ke komu by se mohla přidat. Místo toho ale ztuhla, když ucítila cosi... povědomého. Až moc povědomého. Co se to děje? Zdálo se jí to? Nebo...?

Hlasitě si oddechla, když Zath potvrdil, že se na ní superpavouk nezdržoval. Uff! Nesežere ji! Ale... Když nebyl na ní, tak kde by mohl být? Utekl snad pryč? To by byla ta nejlepší varianta. Jenomže to její nový kamarád se optal, zdali to *on* nemá tu osminhou bestii na sobě. Otočila se k němu a! Vytřeštila oka. Pavouk byl opravdu na Zaťovi. Nehýbal se. A o to byl snad děsivější. P-p-pavouk!!! Co teď??
"Uhmm... V-vidím ho na tobě," vydechla. "Radši se nehýbej!" Kdyby se hýbal, začal by se hýbat i on!! A to by bylo... přinejmenším děsivé. Co když Zatha kousne a on umře?

Delle žel nebyla v rámci přímého kácení zrovna... užitečná. Magii objevenou neměla a i kdyby, moc by nepomohla. A ta její citlivost na zimu! Samozřejmě se cítila frustrovaně, že neměla možnost se ve smečce tak blýsknout. Ale mělo to aspoň výhodu: nemusela se zašpinit a dělat tak těžkou práci. Místo toho byla v jeskyni, kde alespoň pomáhala nějak třídit již pokácené kusy dřívka. I toto je třeba udělat! Alespoň se posléze bude moci pořádně zahřát. Na to se těšila velice. Už aby ta zima skončila. Ale zatím měla spíše dojem, že tu bude sna věčně.

Překvapeně zamrkala. Netušila, že tento vlček bude znát kvítka! A že chce být léčitelem. I ona pochopitelně znala dobře kytičky; vždyť na ní aj rostou! Ale vlastně ještě nevěděla, jakou cestou se vydat.
"Ano, ano!" pokývala hlavinkou a zavrtěla ocáskem. "Je to celkem vtipné. Jmenuji se po této rostlině, ale ta zrovna na mně nikdy nerostla," zahihňala se. Ale co není, může být, že? V tomto byla hodně po mámě. Na ní taky rostly především masožravky. Alespoň působila pořádně exoticky, že?
Trochu sebou trhla, když do ní chlapec šťouchl packou. Nečekala to. Ale to neznamenalo, že s návrhem na hru nesouhlasila, kdeže! "To chytím!" zazubila se a rozběhla se za Guláškem. Byla od pohledu štíhlá a křehučká, žádný hromotluk, snad díky tomu nebyla úplně pomalá. Teď jen nespadnout na čumák! To by byla noční můra!

"Ghu'Lass?" zopakovala, jako kdyby se snad chtěla ujistit, že to pochytila správně. Bylo to přeci jen zvláštní jméno, že? "Těší mě!" usmála se a na chvíli při úsměvu zavřela očka. Nesmíme zapomenout na pravidla slušného chování, že? Sice byla ještě celkem malá, ale i přesto to měla dobře, alespoň na svůj věk, samozřejmě, v hlavince nadrillované.
"Já jsem Asphodelle Dei," představila se. Tak nějak si příliš nevšímala Guláškovy zaskočenosti. Sama si totiž nebyla tolik jistá, co v této situaci dělat. Není to... zakázané, mluvit takto s vlky odjinud? Snad proto to bylo takto vzrušující!
Snížek samozřejmě dál padal. Ale nebyla to žádná vánice! Alespoň prozatím ne. To by bylo velmi... nemilé.
"Brr! Začíná být celkem zima, že?" řekla jakoby až stydlivě a trochu se otřásla. No jo. Nebyla zrovna na zimu odolná!

Delle pochopitelně překvapeně zamrkala. Taková slova nečekala. Jistě, ráda dbala na svůj vzhled, ale že by to na ni někdo takto náhle vyhrknul? To se jí stalo snad poprvé! Jemňunce se zahihňala; byl na ní znát takový ten dívčí stud po hezkém komplimentu od chlapce. "Děkuji ti! To mi ještě nikdo neřekl," usmála se na něj a šla pomalu k němu. Byla zvědavá. Vlček určitě vypadal nevšedně. Měl šedobéžovou hlavinku, která byla barvou velmi výrazná od zbytku těla. A ten šáteček! Taky by si nějaký pěkňučký přála...
"Taky ti to sluší! Ten šáteček ti pěkně ladí k srsti," oplatila mu kompliment a posadila se. Určitě mu tento kus látky dodával... osobnosti?
"Jak se vlastně jmenuješ, jestli se mohu optat?"zeptala se a zvědavě zamrkala.