Príspevky užívateľa

"Je to samozřejmě tak, jak říkáte. Bohužel zdejší zimy dovedou být opravdu kruté. Ta minulá vzala život mnoha vlkům a dokonce vyhubila celý jeden živočišný druh. Nebo alespoň tamty kopytníky od té doby nikdo neviděl." Ano, menší varování pro onu zvláštní cizinku! Vlastně nechápala, jak může mít zimu v oblibě. Proč by někdo měl rád období plné zimy, chorob a nedostatku potravy? Jistě, byla pro zdejší kraj důležitá, ale viděla to jako nutné zlo, ne jako něco, co by měl někdo v oblibě!
"Ráda tě poznávám, Kir. Jestli se mohu zeptat, jak ta vaše sestra vypadá? Třeba jsem ji někde viděla," zvídala se. Nemyslela si, že se tak stalo, ale kdo ví? Holt byla zvědavá a ráda měla přehled o zdejších vlcích. Kdo ví, třeba ta ona sestra je nějaký kriminálník na útěku a tady Kir ji chce zastavit! Co se vlastně týče jména Kiryoku, tak jí znělo nějak víc pánsky, ale nebylo to přeci tak, že by ji rodiče pojmenovali David, že?

Asphodelle se shodou okolností procházela kolem. Jaké to ti dva hoši měli štěstí! Bohužel šlo poznat, že už měla někam namířeno. Přeci by se zdejší beta *neflákala*, ne? Jakmile se k nim dostala při chůzi blíže, tak na ně kývla na znamení, že je zaznamenala. "Zdravím vás," pozdravila je slušně, přičemž z její řeči těla šlo poznat, že pokud ti dva nebudou asap něco chtít, tak bude pokračovat v cestě. Překvapivě úplně neměla náladu na to si kafíčkovat s těmito pány. Přeci jen, když už drbat, tak drbat s dámami, a když už konfrontovat Zatha ohledně *podezřelých pachů nihilských*, tak tak učinit mimo svědectví nějakýho omegy, že?

V těle Jessicy

K jejímu štěstí, či snad smůle? Se na scéně objevila její drahá sestřička. Vypadala velice, velice napruženě a její následující slova tuto domněnku jen potvrdila. Inu, to už byla holt Sass. Působila na první pohled jak nebohý plyšák, ale pravda byla taková, že byla schopna kdekoho roztrhnout jak hada.
"Saffron!" oslovila sestru. Snad bude mít trochu rozumu, nějaká náhodná tulačka by přeci její přízvisko neznala, ne? "To jsem já, Delle. Opravdu. Nevím, co se stalo, ale když jsem byla u řeky, tak jsem se najednou proměnila v někoho jiného. A je mojí povinností tuto skutečnost co nejdříve oznámit, aby tu nenastal ve smečce chaos," mluvila rychle, aby informace předala dříve, než se jí Sass rozhodne zmlátit, ale stále mluvila dost zřetelně, aby jí bylo v pohodě rozumět.

V těle Jessicy

Trvalo to nějakou chvíli (to protože se dokonce při napití i teleportovala! A to ještě dál od území Azarynu jak předtím!), ale na území se dostala. Při cestě se i ohlížela, jestli nenajde samu sebe. Bohužel, to štěstí neměla. To by bylo až moc snadné, že?
Zastavila se, aby se pořádně vydýchala. Ah, to bude teprve vysvětlování! Ale nedalo se nic dělat. Musela udělat tu zodpovědnou věc a nehrát si jak děcko, že?
A tak zavyla. Bylo to riskantní, ale moc na výběr neměla. Zpozornila. Nynější Azaryňané by povětšinou *hned* nezaútočili, ale byli takoví, co by se hned po cizince vrhli. A ona se nehodlala kýmkoli zmlátit.

V těle Jessicy

Běh v tomto těle byl jiný, vzhledem k tomu, že nyní obývala tělo dlouhonohé vlčice. Dokonce se jí několikrát stalo, že se objevila na jiném místě. Ne moc daleko, ale přesto. Hrabalo jí? Ještě u sebe viděla i jakýsi zelený oblak, který naštěstí nesymbolizoval problémy s nadýmáním.
Cíl Delle byl ale jasný. Oznámit výměnu podoby Azaryňanům! Co když by totiž dotyčná využila její podoby, hmm? Ona ji neznala, ale cizinka ji třeba ano. Možná z plesu? Bylo to možné, ale určitě nechtěla nechat nic náhodě.
Doufala, že jí doma uvěří, ale lehké to asi nebude. Vlci smečky nikdy nebyli zrovna k tulákům vřelí, že? Ale oplývá informacemi, které průměrný jouda mimo neznal, to by určitě mohlo být k užitku, že?

Jakmile se napila vody, tak se jí úplně zamotala hlava a snad i na okamžik omdlela. Jako kdyby byla řeka otrávena! Naštěstí se záhy probrala, ale něco bylo špatně. Byla najednou vyšší a... Hned si tlapou sáhla po hlavě. Její kvítí bylo pryč! Pohlédla do odrazu řeky, ze kterého obvykle se moc vyčíst nedalo, ale stačilo to na to, aby si uvědomila, že je kýmsi jiným. Úplně se jí z toho zvedl kufr. Ne, ne, ne! Nejen, že je v ošklivějším těle, ale nějaká vlčice má teď její tělo. Rozhlédla se. Z odrazu se nepoznávala, takže nemohla jít s jistotou nikam. Zhluboka se nadechla. Musela udělat tu moudrou a správnou věc - hned tento incident oznámit do Azarynu.

Jistě by byla fascinována, kdyby věděla o tom, jaký... zvláštní dojem její kvítka udělala. Že *vlčici* skoro až mírně děsila! Možná by v tom měla jakési morbidní potěšení. Nebylo to každý den, kdy nebyla považována za neškodnou křehkou dámičku.
"Ah skvěle, děkuji za optání! Konečně hezký den, po té odporné zimě, že? Už aby byla úplně pryč!" usmívala se. Očkem si ještě nenápadně vlčici prohlédla - to, aby nevypadala moc blbě a podezřele. Něco jí totiž na dotyčné přišlo zvláštního, podezřelého, ale úplně nedokázala nahmatat, co. Možná se jí pod kůži dostala ta bradka, co na vzezření slečny nemá co dělat?
"Božínku, měla bych se představit! Jak ode mě neslušné!" pronesla skoro až dramaticky. "Jsem Daphne, smečková lovkyně. A s kýmpak mám tu čest já, milá dámo?"

Byla dále od území, než bylo zvykem. Potřebovala se... zamyslet nad tím, jak se věci ve smečce mají. Jak kdosi Pstruhovi naprosto vymáchal mozek a jak kolem území zachytila nihilský pach. A ona byla tradičně velmi nerada, když neměla ideální přehled ohledně toho, co se dělo. Frustrovalo ji to nejen jako betu, ale i jako speculora. Cožpak jí Zath nevěří, když s ní o tom všem sotva mluvil? Nebo spoléhá na to, že je tak tupá, že si *ničeho* nevšimne? Háh! Ale víte vlastně co? Možná bude celkem výhodné ze sebe dělat naivní hloupou nánu, které unikne kdeco. Alespoň dokud to... také nebude podezřelé. A trapné.
Nic netušící se napila vody. A cosi... se stalo. Cosi nečekaného.

Delle byla šťastná. Relativně. Byla ráda, že zimní počasí šlo pomalu do pekel. Že už vykukovalo slunce, rostly kvítky... I její rostliny pořádně obživly! Konečně se opět cítila krásněji. Bohužel se nemohla dlouho radostnit a oceňovat okolí, protože měla povinnosti. Třeba povinnost vymýtit jakékoli stopy náboženství a drzosti v Azarynu, že?
Při svých toulkách spatřila vlka. Teda... vlčici. "Zdravím vás!" pozdravila dotyčnou mile a úsměvem, ale uvnitř vlčici skoro až litovala. Narodit se jako dáma s takovou chlapskou bradkou! A ještě s takovou nevzhlednou skvrnou na ksichtě! Achich ach. Inu, holt ne každý mohl být krásný jako ona, že? Jen lépe pro ni! Holt netušila, že vlčice normálně být vlčicí neměla. Jediné štěstí, že neuměla číst myšlenky a že se Delle uměla přetvařovat.

Delle jakož beta Azarynu příliš často poslední dobou území neopouštěla. Měla tam plné pracky práce! Hlavně s tím Pstruhem, co?
A dalším důvodem méně častého výletění byla zima. Nesnášela zimu. Nejraději by ji prospala, dokud by nevysvitlo jarní slunce, se kterým by se i její kvítí probudilo k životu.
Pstruh nebyl ale její jedinou starostí. Úplně moc nevěřila ani Zathovi. Nevěřit alfě, no toto! Ale chlap se prostě choval podezřele. Náhlá smlouva o spojenectví s Nihilem a to jeho vybavování s nějakou Nihilčankou na plese? Možná to zbytečně overthinkovala, ale její gut feeling jí říkal opak. A jí se moc nelíbila představa, že by jako beta nevěděla, co se dělo za oponou.
Ale nejdříve popořadě. Nihil byl daleko, takže tam se jí šmejdit nechtělo. Tak... by se mohla ptát random kolemjdoucích, jestli neslyšeli o nějákém pánbíčkaři, že?

Beta Azarynu samozřejmě nehodlala Pstruhovo chování uchovat jako tajemství. Kdeže! To by bylo jako se střelit do kolene. Pstruh měl na mozku jakousi patologickou změnu, velmi nebezpečnou. Jeho filozofie ohledně boha by mohla potenciálně v budoucnosti smečku ohrozit. Bylo třeba jednat *hned*. A z toho důvodu se jala hledat Zatha. Jakožto špeh rychle pochytila jeho stopu, která ji zavedla až do jeskyně, kde skutečně byl.
"Zdravím, Zathriane," pozdravila ho poněkud formálně. "Potřebuji s tebou mluvit. Jde o Pstruha." Inu flekatý chlapec to bude mít těžké. Zath nebyl žádným měkkýšem, aby chování toho děcka toleroval. A to bylo dobře. Kdo ví, co by se stalo, kdyby smečka toto chování tolerovala i nadále? Určitě nic dobrého.
"Jeho chování je nebezpečné a patologické. Neustále mluví o bohu a že bychom v případě fyzických potíží měli především hledat boží zásah a nikoli pomoc léčitele. Mluvil o hříších Ikkeho a o pekle. Nepůsobil jako Azaryňan, ale jako fanatický člen Kultu, až na to, že v Hatiho evidentně nevěří. Otázkou je, kdo mu ty hlouposti naočkoval do hlavy. A... to není vše. Byl na mě drzý, odmlouval a řekl mi, že mám raději mlčet. Nenechala jsem to tak a samozřejmě ho potrestala. Má teď zákaz na několik dnů opustit noru smečky a taky má zákaz jíst úlovky, co přinesou lovci smečky. Nemyslím si ale, že to bude z dlouhodobého hlediska stačit, aby se probral. Musíme s ním něco vymyslet."

Delle si Rufa letmo prohlédla. Ano, chlapec nebyl vymóděný jako někteří tady, ale vlastně, většina chlapců byla vymóděna zcela minimálně. Ruf měl alespoň ten kabátek. A jak mu slušel! Normální vlk by v něm vypadal jak nějaký hobo, ale Ruf? Ten nikoli. Byl to takový specifický typ vlka, ale dobře myšleno, samozřejmě!
"Ahoj, Rufusi. Ty také vypadáš dobře," pousmála se. Samozřejmě si její bystré oko i ucho všimlo jeho nervozity. Jak roztomilé. Proč tedy nepřidat olej do ohně? Přiblížila se k němu ještě blíže, až se její srst skoro dotýkala té jeho. "Zatančíme si?" špitla.

Už jí přestávala bavit metoda good cop. To rychle, že? Ale Pstruh mluvil takové šílenosti, že už se nemohla přetvářet. Potřeboval reality check. A stejně jí něco říkalo, že i to bude pro takového pomatence málo.
"Tvůj pohled na svět je velmi simplexní, Pstruhu," řekla přísněji. "Neštěstí je součást života. Boje, choroby, shánění potravy, žízeň... jsou přirozenou součástí života. Každý si tím projde. A je jedno, zdali se večer před spaním modlí k bohu, nebo ne." S těmito slovy šla k Pstruhovi ještě blíže. "Víš co? Souhlasím. Můžeme s touto filozofií začít nejdříve u tebe, vzhledem k tomu, jakým jsi průkopníkem," řekla sladce. Sladce jedovatě. Pak se dotkla drápů jeho krku a pomalu táhla až k jeho rameni. Samozřejmě jen demonstrativně. "Až se jednoho dne medvěd vzbudí ze zimního spánku a přesně takto do tebe zaryje drápy, tak budeme přesně podle tvých přání čekat na *boží zásah*. Uvidíme, jestli přijde," usmála se. Inu, takové strašení děcek by se v normální společnosti nenosilo, ale tady? Tady bylo třeba přitvrdit. V Azarynu by se nemělo s vlky zacházet v rukavičkách. Jistě, vlčata byla skoro až posvátná. Ale i ona musela dodržovat pravidla.
Probodla ho pohledem, když uslyšela jeho další slova. Ani nepřemýšlela nad tím, proč je slyšela, když vlček nepohyboval ústy. To, protože jí to bylo v ten moment jedno.
"Ah, takže takto mluvíš se svou betou? Jak... drzé, Pstroužku," řekla jedovatě a pousmála se. Ale né tím milým úsměvem, kdeže, právě naopak. Nejraději by ho pohledem roztrhala na místě. "Půjdeš nyní do smečkové nory. Bez debat. Budeš mít po dobu čtyř dnů zákaz ji bez svolení vlka postavení gamma a výše opustit. Také budeš mít zákaz jíst úlovky, co naši lovci přinesou. Jakýkoli pokus o krádež bude znamenat další trest. A jakýkoli pokus o odmlouvání bude mít za následek prodloužení trestu." Ano, došlo na trest. Nemohla mu dávat nějaký pořádný fyzický trest, přeci jen, byl stále intermeratou. Ale ne na dlouho. Pstruh už nebyl žádný bezbranný mimino, brzy ho čekal ceremoniál. Jestli vůbec, hmm?
Možná domácí vězení neznělo kdo ví jak hrůzostrašně, ale bylo jí jasné, že hoch jako intermerata měl vždy plný žaludek. A takto se rychle naučí, že tomu tak nemusí být vždy. Ale třeba ho ten jeho bůh z jeho strastí zachrání, že? Ha! "Pamatuj, Pstruhu. Azaryn tě nepotřebuje, ale ty potřebuješ Azaryn."

Delle byla v ten moment rozhodnuta, že si bude muset o tomto případu promluvit se Zathrianem, protože tento hoch byl opravdu cooked. Blázen. Samozřejmě, kdyby to byla nějaká prostá víra, tak by to nevedlo k nějakým hlubším obavám. Ale tento hoch co chvíli boha zmiňoval. Někdo ho úspěšně zmanipuloval, absolutně obrátil Pstruhovy hodnoty vzhůru nohama a... Hoch by teď mohl být nebezpečný. Ostatně, jeho slova to dokazují.
"Promysli," švihla ocasem. Ne, nemohla nad chlapcem zlomit hůl, avšak jeho myšlenky byly pro smečku docela nebezpečné. Bylo třeba ho z této temnoty dostat, ale co když byl v ní už natolik hluboko, že už nebylo šancí? Ah, kéž by to začala řešit dříve! "Být léčitelem je jako zasahovat do božího plánu? Skutečně? Takže bys nechal umřít své bratry, pokud by měli nemoc či zranění, protože je to součást božího plánu?" řekla a pohlédla mu intenzivně do očí. "Proč by nás teda ten tvůj bůh obdařil léčivými bylinami, hm? Určitě ne, aby se používaly jako dekorace. Zamysli se nad sebou, Pstruhu."

"Ale život tady máš jen jeden a další ho mít nebudeš. Nemůžeš ho přeci celý strávit přemýšlením nad peklem," švihla ocasem. Inu, moc mu nerozuměla, ale to snad nikdo tady z Azarynu. Mluvil jako nějaký fanatik. Jistě by zapadl v Kultu, kdyby místo o blíže nespecifickém bohu mluvil o Hatim. Ah, ale kdyby aspoň mluvil o něm, tak by bylo jasné, kdo mu vymyl mozek.
"Mě uklidňovat nemusíš," zamračila se. Tahle slova jí přišla skoro až drzá. Jako kdyby chtěl říct už mě prosimtě nebuzeruj ok. A takto s ní mluvit nebude, no kdeže. "Nejsem tvoje matka ani dráb. Je to tvůj život a je na tobě, jak se rozhodneš s ním naložit. Ale každé rozhodnutí má své následky, Pstruhu." Ano. Třeba následek v podobě toho, že jestli nebude spolupracovat a jen se flákat, tak na něj bude čekat vyhazov.