Príspevky užívateľa

Trosky byly jejím oblíbeným místem, nikdy ji nepřestávaly fascinovat. Jak byly jiné, tajemné. Bavilo jí vymýšlet teorie ohledně tohoto místa a města, protože jistě byly propojený, nějak. Protáhla se a napila se okolní vody. Byl pořádný hic, hmyz bzučel ostošest a kvítí bylo všude plno. Ah, jak milovala léto! Ale ani ona se slunit nemohla věčně. Zalezla tedy dovnitř trosek se ochladit.
Začalo to jako skvělý den, přesto Delle začala cítit, jak se za ní začíná plížit jakýsi pocit osamění. Měla ráda společnost, tu ale teď postrádala. Čas si udělat nové kontakty! Ale s kým?

Delle vyčkávala a ani brvou nehla. Naslouchala zvukům lesa a nasávala pachy, přičemž následovně jí napadl jakýsi nápad. Tlapkou se snažila jaksi převrhnout láčkovky, které jí rostly u hlavy, respektive aby se vylil jejich obsah. Bylo to o nervy, protože nechtěla, aby se past nalomila a také se nechtěla prozradit. Naštěstí se jí to povedlo a lepkavá tekutina masožravky se na ni vylila. To by mohlo ještě potlačit její vlčí pach, řekla si. Ah, jak se těšila, jak se zase umyje! Následně vyčkávala. Když měla pocit, že něco slyší, tak i dech zadržela. To už bude mít rovnou i cviko na lekci potápění!

"Super! Už se budu těšit," zamávala ocasem. Jak by se také mohla netěšit, že? Určitě to bude zajímavá podívaná. A něco více se o Rufovi dozví.
Přikývla hlavou na jeho pokyny a vydala se směrem k lesu. Zpočátku rychlejším krokem, následně zrychlila. Běh jí šel, byla jak rychlá tak i vytrvalá. Inu Ruf uměl létat, to bylo jeho výhodou. A uměl se měnit v nějakého pipiska. Bylo jí tedy jasné, že ukryta nezůstane věčně. V tom jí do nosu udeřil opravdu odporný pach. Nic odpornějšího snad necítila. Ano, začala tu růst jistá zeměžluč nechtěná typická pro norestskou flóru. Zápach byl k nevydržení, ale naštěstí se jí podařilo ucítit další pach, a to sice pach srn. Je tu hodně rostlin, nebylo tedy divu, že se zde zdržovaly. Hned se na daném místě vyválela a vydala se dál, přičemž zadoufala, že pach těch příšerných rostlin Rufa na nějakou dobu zmate. Při cestě si všimla spadlého kmene stromu, který by mohl posloužit jako úkryt, ale přesto šla dál. Bylo by to moc obvious, že? Nakonec se schovala u decentně vonících keřů v blízkosti skal.

<--------- Modré pleso

Stále se nevzdávala, přesto měla pocit, že veškerá snaha byla k ničemu. Už měla i hlad. Nejraději by se na to všechno vykašlala a šla už domů. Ač se to na první pohled nezdálo, Delle byla celkem hrdá vlčice a nechtěla přijít domů poraženecky s prázdnou. Překonala tedy své negativní emoce a opět se přes únavu vydala dále, dokud nespatřila vchod do další jeskyně. Vešla dovnitř.
Uvnitř jeskyně byla celkem tma a nic tam neviděla. Povzdechla si. To opět půjde domů s prázdnou?
Najednou ale spatřila jakýsi pohyb. Něco žlutého. Co to bylo? Zbystřila a vydala se na místo. A to, co spatřila, bylo šokující. Vlastně se jednalo o to, co hledala, akorát v jiném kabátku. Jednalo se o mloka, ze kterého rostly prazvláštní krystaly. Mlok byl už na první pohled zesláblý, hubený, možná nemocný. Delle po něm hned skočila a přidržela ho tlapou k zemi. Rychle začala přemýšlet. Srdíčko jí tlouklo jako o závod!
Jestli prazvláštního mloka zabije, jeho krystaly se ponesou domů podstatně snáze. Pokud ho ale nezabije a pomodlí se, že tento chudák se zázrakem zotaví, či se aspoň rozmnoží, tak může mít svůj nekonečnou továrnu na pěkné kamínky! Rozhodla se pro druhou variantu. Ale jak ty kameny oddělit od těla? Inu měla s sebou zbraň po adoptivní matce, bude ale stačit? Vzala ji do huby a začala opatrně odřezávat krystaly. Šlo to překvapivě snadněji než čekala. Možná to bylo typické tím, že rostly na mlokovi, nebo to mohlo být nějakou nemocí, co měl. Tak či onak, jakmile Delle získala krystal, mloka pustila a ten hned frnknul pryč do tmy. Oddechla si. JO!! Jo!! Má to, dala to!

<------------- Propast

Byla ráda, že konečně narazila na zdroj vody. Z dnešního výkonu byla opravdu vyprahlá. Málem do té vody i vlezla, ale věděla, že je to špatný nápad. I v létě dokáže být horské počasí nevyzpytatelné a nerada by pak mrzla. Pití tedy musí stačit. Povzdechla si a rozhlédla se kolem. Hory to byly opravdu rozsáhlé a začala cítit, jak jí bolí nožky. Menší pauza bodla. Ale nemůže se tu válet věčně, že? Ještě musí stihnout dojít domů.
Jakmile se cítila připraveně, tak vstala a vydala se opět hledat. Ani ve zdejších končinách žádné bájné drahokamy nebyly. To fakt celá tati dřina byla k ničemu? Možná bylo dobře, že šla nakonec sama. Aspoň nikdo neuvidí, jaký je to šašek.

----------> Hrby

Zamotala se jí hlava, když spatřila tu obrovskou propast. Rozbušilo se jí srdéčko a udělalo se jí na vteřinu temno před očima. Nádech, výdech. Hlavně se nedívat dolů. Hlavně se nedívat dolů...
Zalitovala, že sem šla sama a nevzala si s sebou někoho. Třeba Rufa, ten by jí na to určitě kývl. Ale bohužel.
Štvala ji představa, že jestli zahučí dolů, tak ji nejspíše nikdo nenajde. Bude zapomenuta. A to nešlo, ne. Na smrt bylo brzo.
Sebrala tedy poslední zbytky své odvahy a šla hledat dál. Narazila i na jeskyni, ale v té opět nic nebylo. Jen zklamání. Možná přeci jen zářivé drahokamy neexistují?

-----> Modré pleso

<----- Igna

Konečně dorazila sem. Byla to pořádná štreka, ale byla se sebou docela spokojená. Příroda tu byla krásná a nikde tu nebyl ani vlk. Viděla tu i srnčí stopy. Kdyby chtěla, mohla by si ulovit nějakou potravu. Zatím ale hlad neměla.
Vydala se dál do hor, dokud nespatřila první jeskyni. Rozhlédla se a vešla do ní. Byla úzká, klaustrofobická. Hodně rychle se jí udělalo z toho zle, ale pokračovala dál. Žel žádné pěkné kameny, jen hnusná hněď a vlhkost. Pokrčila frňák, otočila se a vylezla ven. Hlasitě se oddechla. No bleh! Ale nechtěla to vzdát, když už tu byla. Vydala se tedy dál do hor.

------> Propast

Delle se rozhodla pokračovat v hledání bájných drahokamů v horských jeskyní. Posledně je hledala se sestrou v Nízkých horách. Pár jeskyň našli, ale blyštivé kameny nikoli. Sestra už byla dávno pryč, ale Delle tento sen stále zbyl. A hodlala si ho uskutečnit.
Rozhodla se vydat směrem ke Kotlině. Tam jsou také hory a co věděla, žádná smečka či jiná skupina tam nesídlila. Právě tam by mohla nalézt svůj cíl!
Hory byly plné nástrah, toho si byla vědoma. Ale o výskytu Nimlógů slyšela jen v Nízkých, tak třeba to u kotliny bude v pohodě? Uvidíme. Nožky má rychlé dost, tak by třeba zvládla utéct. Co by dáma neudělala pro hezký šperk, že?

----> Ostré vrchy

"Úplně jako kdyby ses pro tu práci narodil!" řekla. Nebyla to náhoda, že? Mít takovou schopnost? Kéž by měla také takovou! Ale tak... ona měla také zajímavou magii. Proměna ve druhé vlky? Kdyby viděla, že s ním laškuje jiná vlčice, tak by se v ní mohla proměnit a dát Rufovi košem... Teda cože? "Ukážeš mi ji pak někdy v praxi?" optala se. Ano, byla velice zvědavá na to, jak Ruf vypadá jako pták. "Ale to asi spíš až po tréninku," zasmála se. Nesmí zapomenout na to, proč se, přišli, že?
Posmutněla. "To mě hrozně moc mrzí, Rufe. Muselo to být pro tebe hrozně těžké, ani si to nedokážu představit." Inu představit si to dokázala, ale odtušila, že druzí budou raději za menší politování a sympatii.
Opět se pousmála, když se Ruf zakoktal. Mohla by být velice ráda, že má jeho oporu! Každý vlk někoho takového potřebuje.

By bylo pěkně děsivé, kdyby toto udělal vlk... pomyslela si. Asi by oka nezahmouřila, kdyby takový žil mezi nimi! Ale naštěstí tomu tak nebylo.
Zvláštní tekutiny si také všimla. Vůbec netušila, co by to mohlo být. Mornie o tom ale nic neřekla, tak se rozhodla se v tom nerýpat.
"Dobře," přikývla. Dávalo to smysl. To, že spatřily tělo na cáry neznamenalo, že to muselo být nutně od nimlóga. Predátorů tu bylo hodně. Možná více než si myslela.
Vydaly se tedy hledat stopy. Přesněji šly po tom zvláštním pachu, který předtím cítily. Chvíli byly nasuchu a Delle začala být nervózní, že možná jdou špatně. Možné to ale bylo. Stopování zvířete, které v životě neviděla, nebylo jen tak.
Najednou viděla jakési stopy kopyt. Pohlédla na Mornie. Nebyla přeci jen expert. "Myslíš, že to jsou kopyta jelena nebo nimlóga?" zeptala se. Připadaly jí velké, ale teď na místě si nebyla moc jistá. Nedaleko viděla i kočičí stopy, těch si ale nevšímala.

"Moje magie bohužel nezpůsobí růst nových voňavých rostlin," povzdechla si. "Ty se vlastně umíš proměnit v ptáka, že?" řekla podstatně nadšeněji. Magie proměny byla nepochybně zajímavá. Ale asi by se trochu bála být v podobě obyčejného ptáčka. Co když ji by někdo v té podobě ulovil, že? Stát se to mohlo. Predátorů tu nebylo málo.
"Vážně?" zastřihala ouškem. "Také jsi o někoho přišel?" Pak si ale uvědomila, že to nemusela být úplně vhodná otázka, že? Ale vůbec by jí nevadilo, kdyby na ni Ruf odpověděl. Zakryla si na vteřinu pusu tlapkou. "Pardon, na to bych se neměla ptát! Samozřejmě nemusíš odpovídat, jestli nechceš." Ale byla bych ráda, kdybys odpověděl. Ráda se dozvídala co nejvíce o druhých vlcích. Ale samozřejmě to nechtěla používat v tomto případě jako munici, kdeže!
Na další slova se pousmála. Dotkla se svou packou té Rufovy a podívala se mu do očí. "Moc ti děkuji," řekla s jemným úsměvem.

Delle pozorovala bachyni s mladými. A přemýšlela. Měla začít lovit? Možná ano. Bylo to ale riskantní. Divoká prasata byla mohutná a nebála se zaútočit, sama maminu určitě neskolí, ale nějakého toho mimíska by ulovit mohla. Nebylo by to kdo ví co, ale když je hlad... Navíc by si aspoň prokázala, že to není žádná máčka.
Vzala do huby kámen a hodila ho kamsi mimo, aby odlákala pozornost maminy. V házení už měla menší... praxi. Kupodivu to zabralo, naštvaná mamina šla hned místo checknout.
Delle aktivovala svou magii. Postavou zmohutněla a velikost jejích masožravek se podstatně zvětšila. Kdyby věděla, že tu byl Zaťko, tak by to neudělala. Ráda byla před ním jak křehunká roztomilá větvička. To pod vlivem magie zrovna nebyla.
Rychle se rozběhla a zakousla se do mladého, který byl zrovna mimo. Mláďata byla naštěstí ještě celkem malá, takže by bylo ještě možné je odtáhnout. Byla připravena utéct zuřící bachyni. Případně se pomocí magie bránit.

Léto bylo v plném proudu a na Delle to šlo vidět. Její květiny rostly, některé masožravky se na ni už krásně vybarvily dočervena. Byla překvapena, když na ni začaly růst i hyacinty, které normálně rostou dříve, ale rozhodně si nestěžovala. Krásně voněly a to jí více než stačilo. Ochomýtaly se kolem jí včely i čmeláci, někdy i motýlci a jiný hmyz. Předtím jí to přišlo otravné, ale teď? Teď si to vlastně celkem i užívala. Měla dobrou náladu.
Rozhodla se, že by se mohla pokusit něco ulovit, ale osamocený lov nebyl pro vlka snadný. Přesto se chtěla o něco pokusit. Nebo si zacvičit. Azarynský drill se jí překvapivě celkem zaryl do mozku. Nebo spíše nechtěla, aby na ni hleděly jako na flákače. Už tak ve smečce namakanců byla ta nejmenší a skoro až nejkřehčí. Ale mělo to i své výhody.
Do nosu se jí dostal nepříjemný pach. Instinktivně se šla schovat ke keři, aby jí nešlo tolik vidět. Pak vykoukla a opravdu. Spatřila bachyni s mladými.

Procházela se kolem hor a rozhlížela se. Ne, že by hledala něco moc... konkrétního. Jen si užívala kraje a rostlin, co tu rostly. Udělala si z nich i věneček. Věděla ale, že takto se věčně flákat nemůže. Rozhodla se tedy, že se nyní vydá na pochůzku kolem hranic, kdyby se něco náhodou dělo. Nebyla zrovna hrůzostrašným hlídačem, ale přesto tuhle práci čas od času dělala. Bylo to třeba.
Při své cestě spatřila známý kožíšek. Fäoline. Dobře si vybavovala jejich první setkání a nepochybně již slyšela o tom, že se mladá vlčka k nim přidala. Bylo to... šokující. Nečekala, že by se tak kdy stalo. Šla tedy za ní. "Ahoj, Fäoline! Ráda tě zase vidím," pozdravila ji přátelsky. "Jak se ti tu zatím zabydluje? Všechno jakž takž v pohodě?" ptala se starostlivě. Měla to chudera těžké.

Přikývla hlavou. "Ano, ano, to dává smysl. V tomto zní léto dobře, všude rostliny a zvířata, od kterých si lze pach vypůjčit! Jak se to pak ale řeší v zimě, když rostlin moc není a zvěře taky moc ne?" ptala se dál. Těšila se, až jednoho dne tyto vědomosti užije v praxi. Zatím vyloženě tolik... nešpehovala, respektive nešmírovala. Spíše si povídala s druhými a vyzvídala takto.
Povzdechla si. "Je mi trochu smutno, jak Genlisea úplně náhodně odešla. Byl to můj poslední kus rodiny, který mi zbyl. Bojím se, že skončím úplně sama," řekla sklesle. To samozřejmě nevěděla, že Norestem začnou brzy brouzdat její zbylé dvě sestry.