Príspevky užívateľa

Meno postavy: Asphodelle
Akú rolu postava v akcii hrala: čumil?
S kým a kde hrala: Ghulasse našla v troskách, pak s Ryumee hrála u Cayny
Koľko postov ( cca) celkovo pre akciu hrala: 7
Krátke zhrnutie príbehu: Delle při své obchůzce našla mrtvé tělo její menší známosti z Přízračných. Nebyla zde ani špetka krve, jako kdyby chudák umřel zničehonic! Byla z toho v šoku, ale jakmile se uklidnila, uvědomila si, že azarynský pach u mrtvého Přízračného nebude zrovna dobrou reklamou. I z toho důvodu se rozhodla se vydat k hranicím Přízračným jim smrt Guláše oznámit. Zde shodou okolností narazila na fortis a jeho matku. V rámci konverzace ale musela předstírat, že Ghulasse nikdy neznala. Chvíli trvalo ji přesvědčit, že to není léčka, ale nakonec ji k tělu Ghu'lasse dovedla.
Dopad na postavu: Ač se původně s Ghulassem seznámila hlavně za účelem s ním trošku manipulovat, tak jí ci trošku přirostl k srdci a byla smutná z jeho smrti. Vzhledem k tomu, že neví, že došlo k oživení, tak ho doteď považuje za mrtvého a jistě ji bude čekat pořádný šok, až ho jednoho dne opět spatří. Vzhledem k tomu, že jako beta musí mít nějakou vizitku, se bude muset přes to rychle přenést.

------> Cayna

Cesta, jak očekávala, byla velice tichá. Vlčice si udržovala pevný silný výraz, ale jakmile se dostala k tělu, cosi se v ní zlomilo. Asi očekávaně - byl to přeci jen někdo ze smečky. A byli si i trochu podobní... Ale jen trochu.
"Upřímnou soustrast," řekla, aby nevypadala jak nějaká azarynská obluda, která se těší z něčí tragédie. Zadoufala, že dotyčná bude mít rozum a nepomyslí si, že za všechno může Azaryn. Kdyby k takovému závěru došla, musela by být šílená. Ale truchlícím to někdy nemusí úplně myslet, že?
Na chvíli odvrátila pohled. Nechtěla se dívat na mrtvolu Ghu'lasse. Už ne.
"Opatrujte se," rozloučila se a otočila s tím, že se raději vydá pryč. Bylo to příliš smutné. A navíc - přízračná určitě neměla zájem, aby u jejího žalu byla cizí azarynská vlčice.

Švihla ocasem. Kdyby Guláše neznala, tak by žádost vlčice odmítla. Ale znala ho a byla z jeho smrti smutná, ač to teď nemohla dát najevo. Jediné, co mohla teď udělat, bylo dotyčnou zavést k tělu, ať o něm ví.
"Dobře, následujte mě," řekla a vydala se následně rychlejším krokem k troskám. Neměla důvod se loudat. Pomalý krok by přinesl trapné ticho a hlavně chtěla tělo ukázat co nejrychleji. Bylo by nemilé, kdyby ho dřív našel nějaký hladový mrchožrout, že?
Samozřejmě při cestě házela na vlčici oko. Preventivně. Jeden nikdy neví.

------> Trosky Othamu

"To vědět nemůžete. Ale kdyby se na vás Azaryn snažil nalíčit past, tak bychom to nedělali tak okatě. A důvod, proč bychom tak stejně neučinili, je ten, že máme lepší věci na práci jak zbytečně rozdmýchávat válku." Inu, alespoň si tak myslela. Ale těžko říci, co se honí v Zathově hlavě, že? Možná bude mít eventuálně ambice si ukrojit kousek písečku Přízračných.
"Procházela jsem se kolem a našla ho. Žádné známky boje. Možná se někde otrávil," řekla stručně. Mluvit takto oficiálně a k věci nebyla ještě úplně zvyklá, ale už se do toho dostávala. Normálně, ať už v rámci smečky či šmejděníčka volila spíše... Přátelštější přístup.
Samozřejmě jí bylo jasné, že Guláš se otrávit nemohl. Byl to přeci léčitel! Ale tělo bez známky boje bylo ale velice... podezřelé. Záhada. Copak se mu jen mohlo stát?

Vlčice působila velice nedůvěřivě. Samozřejmě. Přízrační nikdy neměli Azaryn v lásce. Až na Guláška, teda. Ah, Ghu'lass... Chlapec nejspíše jen informaci o jejím půvdu preventivně vytěsnil.
"Nemám," řekla narovinu. Odkud by je taky měla sehnat? Bohužel nemohla vlčici předat své myšlenky. "Nevěříte mi, že? Dobře. Není mou prací vás přesvědčit o opaku. Tuto skutečnost jsem vám jen přišla oznámit ze své vlastní dobré vůle. Tak je už pak jen na vás, jak s tím naložíte." Ač to bylo kruté, nemohla dát najevo své emoce ohledně této existence. Byla by nerada, kdyby Guláš skončil v troskách opuštěn a zapomenut, ale už tak teď dělala maximum pro to, aby se tak nestalo. Co mohla udělat s tím, že jí Přízrační nevěřili? Nic. Jejich smůla. Jakmile se o této zprávě dozví na vlastní oči, tak bude mrzení. Na druhou stranu, na místě Ryumee by také byla skeptická.

Delle si náhle změny chování všimla, ale nenechala se zastrašit. Dobře věděla, že mezismečkové vztahy nikdy nebyly zrovna nejvřelejší. Ona tu ale nebyla od toho, aby rozdmýchala konflikt. Doufejme, že fortis smečky to tak také pochopí.
"Mám pro vás zprávu," řekla a na chvíli se odmlčela. Ah, jak to jen říci? Není to každý den, kdy vlk musí předat zprávu o tom, že někdo zemřel. Navíc, když dotyčného i znala. Celkem to bolelo, ale snažila se nedat najevo žádné emoce. "U trosek Othamu jsem našla mrtvé tělo vlka, který měl pach vaší smečky." K popisu dotyčného se zatím nehrnula. I kdyby Guláška popsala na atom přesně, tak by si ho stejně chtěli sami prohlédnout a identifikovat. Ani neřekla o tom, že na místě nebyly žádné stopy po boji. Jen nese zprávu - nemohlo být její povinností být příliš zainvestovaná. Nesmí se chovat příliš podezřele. Samozřejmě, nedělala vlastně nic zakázaného, ale raději být opatrná, že?

Delle by si v životě nepomyslila, že se Rufus kdysi v láčkovce málem utopil. Jaké také byly šance, že? Naprosto minimální! Navíc, i kdyby se nějaký vlk s láčkovkou někdy setkal, tak by určitě nepoznal onen pach. Nebo možná ano, ale jen by si řekl, že je tu někde prostě nějaká kytka.
A tak se skrývala dál a bedlivě naslouchala. Jestli chce zůstat ukryta, tak tu taky nemůže zůstat věčně. Ale tento menší trénink snad nebyl od toho, aby se skrývala navěky věků, že?
Sem tam začenichala, jestli Rufa náhodou neucítí. A tak se i stalo. Nevěděla ale, kde přesně se nacházel a jak moc o její přítomnosti věděl. Přeci jen, byla schována v křovinách. Kdyby nakoukla, mohla by se prozradit. Zadoufala, že pach rostlin, respektive ten láčkovky a vonících keřů, ten její zakryje dostatečně, aby se vydal... dál.
Byla velmi napnutá, ale snažila se být co nejvíce v klidu, co to šlo. Dobře věděla, že když bude nervózní, tak ji načapá o dost snadněji.

Dumala nad tím, jestli bylo vůbec moudré se pokoušet o kontakt s Přízračnými. Přeci jen, Azaryn a Přízrační se nikdy neměli zrovna v lásce. Navíc nyní byla beta, takže veškeré tyto interakce byly jaksi... oficiálnějšími. Její nový post byl však nový, tudíž v jiných smečkách víceméně neznámý.
Věděla ale, že pokud tělo najdou bez její pomoci, tak by je to mohlo dovést ke konfliktu. Azarynský pach u mrtvého Přízračného? To musí přeci znamenat jediné - vraždu!
Cítila se zvláštně. Jistě, s Guláškem neměli zrovna pravidelný kontakt. Jistě, vodila ho hlavně za nos, ale přesto to s ním bylo jaksi jiné než s ostatními. Bylo sotva uvěřitelné, že ho už nikdy neuvidí, nikdy si nepopovídají, nic. Co se mu ale mohlo stát? To byla teprve záhada.
Zpomalila, když se dostala blízko hranic, a zadoufala, že tu někoho potká. A měla pocit, že už někoho v dáli vidí. Přiblížila se. "Zdravím," řekla už z dálky, aby upozornila na svou přítomnost. Ještě jí nedošlo, že shodou okolností narazila na fortis smečky, což jí za okamžik jistě dojde, ale co teprve to, že to byla i Gulášova matka!

Život Delle se velice změnil od doby, co byla náhle jmenována betou. Už se nemohla chovat jako křehká kytička, co potřebuje zachránit. Teď si musila vydobýt respekt u ostatních vlků Azarynu a dobře odvádět svou práci. Byla ale mladá a nezkušená, takže si mnohdy nevěděla úplně rady. Ale nehodlala se vzdát. Zathrian jí věřil, takže si nemohla dovolit ho zklamat.
Dnes si ale mohla dovolit menší procházku po okolí, a tak zavítala směrem k troskám. Bylo to pěkné místo - a navíc zde našla svou druhou ztracenou sestru!
Jakmile dorazila na místo, tak začal průzkum. Uviděla pár předmětů - a to moc hezkých! Už už si chtěla nějaký na sebe zkusit, jak by taky ne, že? Byla sice betou, ale to neznamenalo, že musí být škaredou betou. Náhle si však všimla těla. Zamrkala a hnedka šla blíž to prozkoumat. A nato jí došlo, na co se vlastně dívala. Na tělo Ghu'lasse. Rozbušilo se jí srdíčko a hned do vlčka šťouchla. "Ghu'lassi?" volala na něj. Vlček se ale neozval. Nehnul se. Nic. Byl mrtvý, ale jeho tělo bylo ještě teplé. Jak se to mohlo stát? Hned začala s prohlídkou těla. Nebyla sice žádný medik, ale i hlupák by si všiml některých znamení, že? Gulášek ale na sobě neměl ani škrábanec, nic. Ani nemoc z něj necítila. Jako kdyby prostě... zcela náhle umřel.
Byla smutná. Gulášek byl hodný, fajn vlk. Ano, tak trochu ho zneužívala jakožto speculor, ale... nedalo se. Vlk z Azarynu a Přízračných nikdy nemohli být zcela upřímně spolu. Ale hoch nejspíše ani nevěděl, odkud byla. Nebo se o tom alespoň nebavili.
Chvíli seděla u jeho těla, jako by se snad rmoutila nad jeho smrtí. Následně si uvědomila, že azarynský pach u mrtvého Přízračného asi neudělá zrovna dobrou reklamu. Proto se rozhodla se vydat k hranicím rivalské smečky a oznámit tuto smutnou novinku. A kdo ví? Možná se ještě něco jako speculor dozví. Musila hlavně dávat pozor na to, aby něco nepokazila. Delle ale konfliktní nebyla a vlastně i vypadala zcela nevinně - cožpak by se někdo mohl na takovou nevinnou tvář zlobit?

"Nee! Pomóc!" zavyla v rámci hry, jakmile uslyšela, že ji chtějí sežrat! To je přeci vážná věc! Ale samozřejmě nebyla hlučná, aby si nějaký soudruh nedalo opravdu nepomyslil, že je v nějakém reálném nebezpečí.
Byla ráda, že Plamen měl rozumu natolik, aby kytku skutečně pustil. Chvíli se obávala, že tomu tak nebude, přeci jen, štěňata jsou schopna mnoha věcí. Inu, alespoň to znamenalo to, že Ikke s Adainem svá děcka uměli celkem vychovat. Kdo ví, co z nich vyroste?
Jakmile se na ni děcka vrhla s zcela *nenápadným plánem* ji uvěznit, tak schválně spadla na zem. To byla jejich šance! "Slitujte se nade mnou!"

Dnešek byl plný překvapení. Svolání nečekala a už vůbec ne jeho obsah. Nevysnila by si tak náhlý Feierův odchod. Vlk by si snad pomyslel, že tu bude věčně, ač to samozřejmě nebylo možné.
Věřila, že Zathrian bude dobrým vůdcem. Neměl sice vyšší postavení jako jiní, ale měl to v krvi. Měl silnou osobnost, což považovala za důležité. Měla v něm důvěru. Nevěděla ale, jestli podobný názor sdílí i ostatní. Asi by bylo přirozené, kdyby někdo spokojen nebyl. Nežádoucí, ale přirozené.
To ale nebylo vše. Ještě chtěl jmenovat i betu, a tou se měla stát... ona? Musela potlačit na své tváři jakékoli stopy šoku. Opravdu to slyšela správně? Ona a beta? Nemohla tu ale ztratit tvář, na otázky nebylo čas. Vstala a s co nejvyšším sebevědomím vyšla z davu a posadila se vedle Zathriana.
"Děkuji za tvou důvěru, Zathriane. Slibuji, že jako beta budu dřít více jak kdy předtím a smečku nezklamu," řekla natolik nahlas, aby ji bylo zřetelně slyšet i v davu.
Teď byl čas zjizvit Feiera na uchu. V životě by si nepomyslela, že se něčeho takového účastní, ale asistovala bez jakýkoli námitek. Její pohled byl odhodlaný, ale v hlavě se jí honila spousta myšlenek. Dnes se jí změnil život. Bude si muset vymoci u ostatních respekt. Už to nemohla být hezká roztomilá kytičková vlčice, ale beta silné smečky.
Jakmile byl bývalý alfa zjizven, tak započalo loučení. Zavyla. Doufala, že Feier při svých cestách najde to, co chce. Nebyl to špatný vlk ani špatný alfa. Život jde ale dál. Se Zathrianem nehodlala dopustit, aby kvůli této události byl Azaryn oslaben.

"Neee!" zavyla, když jí Popel lapnul tlapu, pomocí které se chtěla bránit. Snažila se tlapou zatřást, aby vlčeti ztížila jeho pokus se udržet. Kdyby bylo všechno moc snadné, tak by to nebyla zábava, že? Mezitím se plameny dítek jistě dotkly jejího kožichu, k jejímu překvapení je ale sotva cítila. Jen menší teplo, které bylo... dokonce i trochu příjemné. Teplo, to ona ráda!
Silně sebou škubla, když se Plamének chytl za jednu z jejích rostlin. Srandičky a hry, budiž - dokud se to netýká jejích kytek. Cítila, jak se její kytky chtěly *změnit*. Ale musela to potlačit - nerada by dětičky příliš traumatizovala. "Nee, přestaň! Prosím!" vyjekla už jen napůl hraně a Plamenovi na okamžik věnovala vážný pohled - hra pokračuje, ale toto myslela už vážně. Přeci jen, kousání do jejích kytek jí actually celkem bolelo - a co víc! S uhryzanýma kytkama by mohla vypadat škaredě, a to prostě nešlo.

Na okamžik byla zmatená, proč o sobě dvojčata nereferují jako o vlcích, ale pak jí to záhy došlo. Musí to být součástí nějaké hry! A tímto ji do ní možná... zvali? Na okamžik ji pohltila nejistota - hoši plápolali jak pochodně. Jistě, jejich ohně museli mít jiné vlastnosti, jinak by les dávno lehl popelem, ale přesto pochopitelně cítila nejistotu. Nerada by uhořela. A co si budem, její tělo je kapánek víc hořlavé.
"Ah ne! Lesní příšery! Co si teď jen počnu?!" zanaříkala zoufale. Ráda by odpověděla dvojčeti č. 1 na to, co to po ní roste, ale to by bylo přeci out of character, že? Teď musí předstírat, že je to chudáček a oni dva velké obludy, co všechno zničí. Ale dvojče č. 2 naštěstí vyřklo, že se jedná o kytky. Ah! Musel už potkat Sassy. Nejspíš také byla obětí těchto... lesních příšer. Hned na to ono dvojče se rozběhlo k ní s touhou ji sežrat. No nejsou vlčata kouzelná? "Aaah!" vyjekla dramaticky a trochu jemněji se packou ohnala po dítku. Okamžik pravdy - popálí se, či ne?

Vskutku se jednalo o její sestru - i hlas měla stejný! Setkání, o kterém už ani nesnila, se stalo skutečností. Byla ráda, že již na tomto světě opět není sama. Pokud se Sass nevypaří do éteru jako nedávno Gen. Ale takto ji osud už snad neztrestá, že?
"Jsem moc ráda, že jsi v pořádku!" vydechla. "Ty taky vypadáš skvěle. Jak se ti vůbec podařilo sem dostat? Všechno sama, nebo ti někdo pomáhal? Muselo to být pro tebe určitě těžké." Pochopitelně byla zvědavá. Sass musela být od starého domova odříznuta už delší dobu. Jak zvládla zimu? Možná na místě, kde zůstala, tak příšerné počasí nebylo. Kdo ví? Ráda si sestry příběh poslechne.

Delle se pořádně zahryzla do mláděte. Rány to jistě byly takové, které nebyly zrovna slučitelné se životem. Po pár okamžicích pustila, na nic nečekala a rozběhla se pryč. Bylo jí jasné, že si pískotu okamžitě všimne mamina. Lepší vzít roha teď a mít náskok, jak později. Navíc po hlavě bojovat s bachyní fakt nechtěla. Útok ze zálohy? *Možná*. Ale spíše preferovala tuto menší svačinku. Neměla tolik strach, neb dobře o sobě věděla, že je dost rychlá a výdrž má dobrou. Ale podělat se může cokoli. Aspoň měla tu svou magii, že?
Inu, jak již bylo řečeno, rychle se rozběhla pryč, a to nevědomky tím stejným směrem, kde kempil Zathrian. Hodlala při cestě pořádně kličkovat. Bachyni trvalo několik sekund si uvědomit, co se stalo - a pak se rozzuřeně vydala zničit pachatele.