Príspevky užívateľa

Delle na jeho slova přikyvovala. "Páni, to by muselo být zajímavé, být nejmladším medikem Přízračných! Musí to být těžký obor, takže asi dává smysl, že zkoušky jsou těžké, ale určitě je zvládneš! Je váš hlavní léčitel moc přísný?" Kdyby jeho zkoušející byl nějaký zlý satan, tak by se nedivila, kdyby si nebyl sebou jistý. V oboru léčitelství navíc není moc prostoru na to chybovat, když chyba může znamenat smrt.
Zahihňala se. "Děkuju! Ale nevím jestli je to pravda," zazubila se a pak trošku zvážněla. "Přes zimu jsem našla svou ztracenou sestru. Byla jsem ráda, že jsem tu měla kousek rodiny, ale nedávno odešla, jen tak," svěřila se smutně. Odchod Gen ji opravdu mrzel. Jistě, byly to svým způsobem rivalky, ale to je u sourozenců svým způsobem normální, ne?
"Jee! To je krásná divizna!" řekla nadšeně a zašvihala ocáskem. "Používá se vlastně na něco nebo je jedovatá?" optala se zdejšího experta. Delle byla schopna poznat květinky, na to měla buňky, za to ale nevěděla, jaké jsou jejich využití.

Asphi také nebyla zvyklá dělat takové hlouposti, ale bavilo jí to. Jako kdyby se s Guláškem mohla vykašlat na to, co si o ní myslí ostatní, že? Bylo to bezpochyby příjemné. "Přesně tak!" rozzářila se jí očka a vydala se směrem na místo, kde měly být květinky. Normálně by mu navrhla závod, ale... menší talk se jí teď jevil příjemnější.
"Jak ti vlastně jde léčitelství? Furt tě to baví?" optala se zvídavě. Odtušila, že v tom pokračoval, jinak by nehledal kvítí, že? Ale to neznamenalo, že ho třeba srdíčko nezačalo mezitím táhnout jinam. Třeba na lovce!

Asphodelle určitě nestála o to se zbytečně špinit, když existovaly i jiné metody! A těšila se na to, jakmile přijde na to, jaké. Zašvihala ocáskem. "Je pravda, že někdy na mně rostou květiny, které mají opravdu silnou vůni, že by i můj pach přebily. Ale jejich vůně by stejně na mou přítomnost upozornila, jen jinak," zachichotala se. Třeba takové hyacinty! Ah, milovala jejich vůni. Doufala se, že se někdy na její existenci ukážou. Bylo by to krásné.
"Chápu. Stát se může cokoli," povzdechla si. "Vlk nikdy neví, co tu za blázny může pochodovat, že?" Slova, že by o něj nerada přišla, použila schválně. Ráda takto vlkům motala hlavy, když to šlo. Ale šlo teď opravdu jen o prachsprosté motání hlavy?
Posadila se usmála se. "Jsem připravena!" vyřkla.

"To je skvělé!" řekla nadšeně. "Skvělí letci si vždy najdou uplatnění, takže se v životě určitě neztratíš! Umíš i nějaké akrobatické kousky ve vzduchu?" zvídala se. Nedivila by se, kdyby ano. Děcka často zkouší všelijaké psí kusy a nemyslela si, že by ona byla výjimkou.
"Rytířkou, páni. To jsou vaši bojovníci, že?" ujistila se. Inu, nepochybně na to měla potenciál, aspoň co se elánu týče. Energie a motivace byly jedním jedním z klíčů, jak takové povolání zvládnout. Nebylo to pro každého.
Zahihňala se. "Třeba pak na tobě přistane nějaký pěkný motýlek!" Inu, jí se to za tohoto počasí dělo celkem pravidelně. Na druhou stranu k ní letěly i vosy a včely. Nebylo to zrovna příjemné, ale už uměla v takové situaci zachovat klidnou hlavu a neřešit to.
"Ano. Kdysi si naše smečka říkala Ignis, ale pak jsme se přejmenovali na Azaryn," potvrdila její slova. "Ne, nejsme zlí. A na otázku, proč ta vlčice byla zlá, nedokážu odpovědět... Nebyla jsem tam, takže nevím, co ji hnalo. Její chování ale bylo určitě neodpustitelné. Není v pořádku bezdůvodně útočit na matku s vlčaty a určitě si o tom promluvím s naším alfou, aby se to neopakovalo." Ergo by bonzovala. Či spíše chtěla, aby mladá věřila, že bonzovat bude. "V každé smečce se najde někdo, kdo udělá něco špatného. Nedá se tomu vždy zabránit, vlci jsou různí a ne všechno se dá podchytit, bohužel. Určitě se nedá říci, že by smečka jako celek byla zlá." V časech minulých byl ale *Ignis* nepochybně zlejší smečkou. Ceremoniál, v rámci kterého se zabíjeli tuláci, byl odpornou záležitostí. Smečka se ale poučila a od této tradice naštěstí opustila. Bylo to tak dobře, myslela si. Co když jsou zde ale jedinci, co by tento zvyk chtěli zpět?
"Fäoline! To je moc hezké jméno. Já jsem Asphodelle," usmála se srdečně.

"Chápu. Lov dokáže být opravdu na dlouho a vždy není zábavný. Copak tě ale vlastně baví?" zvídala se. Chtěla vědět více!
"Jistě, nevadilo! Nemám s tím žádný problém. Určitě se nám to povede!" povídala optimisticky. Věc se ale měla tak, že si sebou tolik jistá zas nebyla. Jistě, nebyla žádná lemra líná, to by ve smečce nepochodila, ale že by byla rozený talent se také říci zrovna nedalo.
"To je hrozné!" zalapala po dechu. Lítostivě se na mladou podívala. "Nedokážu si představit, jak ses musela cítit. Ale aspoň jste v pořádku, to je důležité. Asi se chceš jednoho dne naučit, jak se proti takovým bránit, že?" Na jejím místě by to tak určitě cítila. Touhu po mstě sice ne, ale určitě by se chtěla naučit, jak se proti takovým lotrům bránit. Lotrům jako její sestra, jak příhodné!
"Určitě! Můžeš si sáhnout na tuto, ale jemně, ano?" pousmála se a čumákem ukázala na láčkovku, která ji rostla u zadní nohy. "Když se jí dotkneš u jejího víčka, tak můžeš ucítit něco lepkavého. Tím lákají hmyz!" vysvětlila jí. Nebylo to poprvé, co jiní vlci byli fascinováni jejími masožravkami. Jejich komentáře ji neobtěžovaly, naopak. Pozornost si užívala velice.
"Jsem z Azarynu," pousmála se. "Možná jsi o nás slyšela spoustu věcí, ale... rozhodně nejsme všichni krvelačné bestie." Nemělo smysl mladé lhát o svém původu. Dříve nebo později by jí to došlo a případné lži by jen jejich vztahu uškodily.

Přikývla. Bylo fascinující, jak byl jeho hlas bez jakéhokoli... zabarvení. Jako kdyby z něj vytloukali všechny emoce. Jistě se jednalo o zajímavou osobu. A něco jí říkalo, že... Nee. Na takové závěry bylo ještě brzy. Je to ještě dítko! A jak slyšela dále, velmi zajímavé dítko. Princ? A netahá ji jen tak za nos?
"Princ! Páni," vydechla. Není to každý den, kdy by někdo mimo mluvil s princátkem, že? "Tak to mě těší, vaše výsosti. Musím se omluvit, že jsem o vašem postavení nevěděla dříve," pousmála se a jemně se poklonila. Nepochybně bude třeba mladému pořádně pohladit ego.
"Já? Já jsem z Azarynu. Určitě jsi už o nás něco slyšel, že?" Nejspíše ne zrovna dobré věci. I když, těžko říci? S Nihilem neměli žádný beef, alespoň co věděla. S Přízraky ale jistou minulost měli a byli s Nihilem za jedno, takže... Nu, uvidíme. Nějaké znalosti ale předpokládala. Pokud mladíka čeká kralování, tak určitě podstupoval všelijaké lekce. Vlastně díky tomu dává smysl i to, jak mluví, alespoň prozatím, překvapivě dospěle.

"Ooh, chudáček, být bez jména! Ale je dobře, že rád tráví čas s tebou. Hmm... Co tak mu říkat Ori?" zachichotala se. Bylo načase ho chudáka pojmenovat! Inu, nebyla zrovna dobrá co se vymýšlení jmen týče. Alespoň si to myslela. Naštěstí se nejednalo o žádný životně důležitý skill. Důležitější bylo teď se nějak dostat z této poněkud awkward šlamastyky. Dávat chlapcům komplimenty a naopak, to se nedělo každý den, že? A ještě mít z toho takové šimrání v bříšku! Vidno byl i Gulášek z jejích slov zaskočen. Trapné ticho bylo až nervy drásající. "D-děkuji!" pousmála se, když jí také pochválil oka.
"Moc ráda se projdu!" souhlasila nadšeně. Jak by také mohla teď odmítnout, že? To se nedalo!
Jemně se zachichotala, když navrhl lov dalších synovců a případně neteří. Gulášek byl opravdu zvláštní vlček! "Na východ odtud je vlastně louka, která je plná kvítek! Asi víš, co myslím, že? Tam bychom se mohli jít mrknout!" zašvihala ocáskem.

Zašvihala ocasem. Maskování pachu! Inu je to samozřejmě začátečnická lekce, ale ona také začátečníkem byla. Měla se co učit! A umět maskovat pach byl přeci jen základ, bez kterého daleko nedojde, to dává smysl.
"To zní skvěle!" pousmála se nadšeně. "Jsem zvědavá, jestli teda existují lepší metody jak se vymáchat v blátě," zazubila se. No opravdu! Ona a takto se špinit? Jak ponižující! Pokud ale není jiná možnost, tak se samozřejmě poddá. To už prostě k životu patřilo.
Smutně si povzdechla po dalších Rufových slovech. "Nechceš o tom mluvit, chápu. Ale musíš být opatrný, dobře? Nerada bych o tebe přišla," vyřkla a podívala se Rufovi do očí.

"Ah, tomu naprosto rozumím!" pokývala energicky. "Každý vlk potřebuje jíst, takže lovců není nikdy dost a vždy jsou žádaní! Uznání bys určitě dostala velikánské! Víš... jestli bys chtěla, tak bychom mohli spolu něco chytit, co říkáš? Pak to doneseš smečce a o mně ani muk... co říkáš?" mrkla a pousmála se. Jistě, neměla by dávat takové energie do toho, aby se Nihil nažral, ale... Co neudělat pro to, aby jí někdo od nich důvěřoval, že? Kontaktů nikdy nebylo dost.
"Oh!" vydechla a šokovaně vykulila oči. To musela být práce Gen. "To je hrůza! Je tvoje maminka v pořádku? Muselo to být děsivé..." Sama Delle se snažila potlačit flashbacks na den, kdy cizí vlci zabili její matku. Ne, ne. Nemysli na to. Nemůžeš si to dovolit. Nemůže tě ovládnout vztek a chuť po pomstě.
"Děkuji!" pousmála se a momentální myšlenky zametla do rožku, aby neotravovaly. "Jsou neobvyklé, to máš pravdu. Víš... normální květiny berou živiny ze země, ale tyto jsou více jako my! Své živiny totiž získávají lovem hmyzu!" vysvětlila jí.

"Oh! Ahoj, Rufe!" pousmála se, když se tu vlček zčistajasna objevil. Zpátky do reality. Brzy začne makačka!
"Celkem dobře, jak se daří tobě?" optala se. Nechtěla moc zmiňovat své trápení ohledně sestry. Tušila, že by to mladíka nejspíše stejně dvakrát nezajímalo. Bude se s tím muset vypořádat sama.
"Co budeme dneska dělat?" zamrkala zvídavě. Byla trošičku nervózní, protože chtěla předvést co nejlepší výkon, ale zároveň tušila, že to žádná sláva nebude, ať již budou dělat cokoli.
Pak si ale čehosi na Rufovi všimla. Jizev. Ty musely být nové, neb co se naposledy viděli, tak je stoprocentně neměl. Na takové věci měla fakt pamatováka. "Proboha, jak se ti to stalo?" ptala se celá ustaraná a šla k němu blíže. "Snad zase neútočili tuláci? Jsi v rámci možností v pořádku?"

Zastříhala ouškem, když slyšela chlapecký hlas. Ohlédla se a spatřila tmavě zbarvené dítko, které bylo ale už na svůj věk opravdu vzrostlé. Nedivila se, kdyby za chvíli přerostlo skoro všechny v Norestu.
"Hm? Myslíš toto?" ujistila se a ukázala na svůj nález. "To je lebka nějakého mladého lišáka. Kdo ví, co se mu předtím stalo. Chceš se podívat blíž?" optala se. Jistě, před chvílí by si pomyslila, že by průměrný nihilský vlk byl znechucen, ale... Něco jí říkalo, že tento kus bude patřit mezi budoucí pubertální drsňáky. Ten vzrůst, tmavá srst a žádný strach z cizího? Nepůsobil jako nějaký strašpytel, ale mohla se mýlit.
"Také zdravím," pousmála se. "Jsem Daphne. A s kým mám tu čest já, mladý muži?" zvídala se. Předpokládala, že by se mu toto oslovení mohlo líbit. Přeci jen, dítka mají ráda, když se s nimi zachází jako s dospělákem. Ona taky nebyla zrovna jiná.

Dnes měl začít trénink s Rufem. Dobře si pamatovala na jeho slova, respektive na jeho nejistotu ohledně toho, zdali tuto práci vůbec zvládne. Nu, nevzdala se, alespoň prozatím. Zkoušku, ceremoniál, naštěstí zvládla, to bylo dobré znamení. Ale zvládne i další nástrahy? Doufejme, že ano. Co by dělala pak jinak? Medika? To snad ne.
A tak trpělivě vyčkávala příchodu Rufa. Bedlivě poslouchala okolní zvuky, nasávala pachy a rozhlížela se kolem. Kdo ví, jestli se za ní pěkný křídlatý vlček už neplíží, že? A asi by nevypadalo zrovna... reprezentativně, kdyby si ho vůbec nevšimla.
Bylo ale těžké být 100% bdělá, když ji opustila sestra. Konečně se setkaly, po takové době, a pak ji opustí? Cítila zradu. A vlastně i vztek, ale nebylo by zrovna dívčí ho projevit, že? A tak ho raději poněkud nezdravě dusila v sobě.
Zbystřila, jakmile slyšela šustění v listí, ale tama proběhla jen myš. Povzdechla si.

Byl pořádný pařák a Delle zrovna byla daleko od svého území, ba dokonce podezřele blízko tomu nihilskému! Inu rozhodla se, že jako špeh by bylo moudré rozšířit své kontakty. A Nihil by mohl být dobrým začátkem, že? To netušila, že zde sídlí jistá léčitelka, která je trochu cáklá a kdyby ji viděla, tak by z její existence udělala čas minulý. Nebo by se o to alespoň pokusila.
Posadila se k řece a začala si v ní máčet tlapky. Jaká to úleva! Nejraději by se omyla celá, ale to by pak... nevypadala zrovna reprezentativně, že?
Vydala se následně dál po řece a vyhlížela nějakou existenci. Místo toho ale narazila na jakousi drobnou liščí lebku. Znamení, že by měla jít pryč? Inu ať to bylo jakkoli, začala si nález hezky prohlížet. Byl to fakt pěkný kus. Možná by jí i slušel? Dumala nad tím tak usilovně, že jí chvíli trvalo, než ucítila cizí pach! Aj! Rozhlédla se a zadoufala, že autora brzy spatří a bude v dobré náladě. A že neuviděl to, jak si zvláštně prohlíží lebku. Tušila, že v Nihilu takové aktivity nebyly zrovna košér.

Černé jezero bylo jejím novým oblíbeným místem v Norestu. Ráda se zde čvachtala a následně slunila, když měla samozřejmě čas na to se trochu poflakovat, což tak často zrovna nebylo. Přeci jen, Azaryn nebyl zrovna vlídný na flákače, což bylo dobře. Nechtěla být zdejší lůzr.
Mrzelo jí, že odešla její sestra. Cítila se najednou... sama. Opět. Ne, že by neměla žádné kamarády, ale co si budem, rodinu zatím nenahradí.
Rozhodla se najít něco k snědku a po chvíli ucítila pach srny. Pochybovala, že by ji zvládla ulovit sama, ale... Mohla ji najít a následně zhodnotit situaci. Pokud by zvíře bylo již slabé, tak by se o to mohla pokusit, že?
Vydala se tedy po pachu, ale jakmile zvíře spatřila, tak už dávno utíkalo. A v tom ucítila další pach. Pach vlka z Nihilu. Zbystřila. Vydala se ladným krokem k vlčce. Doufala, že se bude jednat o přátelské setkání, byť vyhnala potenciální večeři.
"Zdravím!" pousmála se. Všimla si, že se vlastně jednalo ještě o dítko. O to lépe, že? Děcka si obvykle ráda povídají. "Tu srnku jsi chtěla ulovit ty, že?" zvídala se.

"Synovec, jo?" jemně se zahihňala. Byla to vtipná představa, nazývat bodlák za uchem jako svého synovce. Ale proč v tom fóru nepokračovat, že? "A už má jméno?" pokračovala v úsměvu. Ah, jak byla ráda, že na sebe narazili! Chvíli se obávala nějaké prvotní odtažitosti, ale ta se zatím nedělala.
A pak jí řekl, že je krásná. Podívala se mu překvapeně do očí a zamrkala. Samozřejmě jí došlo, že to nebylo poprvé, co jí to řekl, kdeže.
"D-děkuju!" dostala ze sebe. Ne, nesmí přeci ztratit tvář! Ale nebylo to snadné. Už tak jsou jistě oba barev Rudého náměstí! "Tobě taky stále sluší šáteček!" pousmála se. "A nejen ten..." dodala trochu tišeji a podívala se mu do očí. Vlk by se v nich mohl až ztratit! Pak si uvědomila, jak divně toto působí, a stydlivě na vteřinku odvrátila pohled. Urovnala si packou květinky, co jí rostly na krku. "M-máš moc pěkné oči," vyřkla nakonec.