Príspevky užívateľa

Delle se tu procházela s úmyslem se vydat za hranice - snad zjistit nějaké nové informace? Jistě se *něco* muselo v okolí změnit. Něco podstatného. Anebo... taky ne. Přeci jen, léto u nich bylo klidné. Ale kdo ví, že? A navíc, kdyby se vrátila se šťavnatou novinou, tak by si nepochybně přilepšila. Ne, že by byla nějaká hyperambiciózní, ale úplnou nulou také být nechtěla.
Při cestě ale zaslechla jakési pištivé šišlavé hlásky a záhy spatřila i jejich autory, a to sice dvě malá vlčátka.
"Copak tu tropíte, hoši?" zazubila se na ně. Byli už celkem daleko od nory, věděli jejich rodiče, že tu jsou? Sami, bez dozoru? Kdo ví. Když tak je pak odvede zpátky, nebo tak. Podle situace, že?
Existence těchto dítek jí vždy fascinovala. Nechápala, jak mohla vzniknout. Jak to bylo možné.

Tiše se uchechtla. "To ráda slyším." Jak uklidňující, že by nešel hned po jejím krku! Dell sice vypadala jak neškodná kytička, ale bránit se opravdu nebála. Byla na to i cvičena, jinak by to v ohnivé smečce nešlo. Ale samozřejmě preferovala mír nežli krev. Cvik mít mohla, ale geny nezapře. Neměla přirozeně tělo mlátičky.
"A určitě to nebude bouřka na pár minut," odtušila. Ale třeba se mýlila - vlastně v to i doufala. Byla by nerada, kdyby to byl tak silný přívalák, že by to i jejich doupátko utopilo.
Pohlédla na vlka. Nebyl zrovna drobunký, ale měl takové jemné črty. Zajímavá to tvář. Její pozornost však nebyla zdaleka tak silná, protože její mozek se momentálně především soustředil na ten armageddon tam venku. Věděla však, že s ním nezmůže vůbec nic. Magii ovládání počasí opravdu neměla.
"S kým mám vůbec tu čest?" optala se. Doufala, že nějaký smalltalk ji přivede na jiné myšlenky. Nebo to byla chyba? Možná by spíše měla analyzovat, co dělat, když blesk zasáhne blízký strom.

Vánek s sebou přinášel pachy. Normálně by je nevnímala, hlavně, když byla uvnitř této prastaré struktury. Ale jeden z pachů ji skoro až vylekal. Cožpak pozřela něco jedovatého, že se jí zdály věci? Ale pak slyšela hlas. Známý hlas. Hned se za ním otočila. Měla pocit, že viděla duchy.
"Sassy?" hlesla a vytřeštila oči. Nevěřila by, že k tomuto setkání mohlo dojít. Ale došlo. Jednalo se o její sestru, z masa a kostí. Zašvihala ocasem. "Sassy!" řekla už o poznání hlasitěji a šťastněji. Hned se rozběhla k hnědé vlčici. "Myslela jsem, že tě už nikdy neuvidím! Jsi v pořádku?" Jako kdyby ji donesl sám osud. Přeci jen, nebylo to dávno, kdy jejich sestra Genlisea odešla.

Delle již nepochybně slyšela o tom, že se do smečky přidal nový jedinec jménem Sixten. Byla přirozeně zvědavá a chtěla se dozvědět více, nejlépe samotného vlka přímo poznat! Jakmile ucítila pach, který nedokázala přiřadit ke konkrétnímu jedinci, tak se rozhodla této příležitosti využít. Vydala se po pachu, dokud u pramene nespatřila hnědočerného omegu. Šla blíže k němu. "Zdravím! Jste Sixten, že?" vyřkla přátelsky. Byl to už dospělý vlk, žádná máčka. Byla zvědavá na jeho povahu. "Já jsem Asphodelle, zdejší speculor," představila se, aby vlk věděl, s kým se vlastně baví. Zvídavě se na něj podívala. "Jak se vám tu zabydluje?" Všimla si, jak si předtím máčel ve vodě tlapky. Nedivila se mu, bylo vedro. Ona sice byla na vysoké teploty celkem odolná, ale ani ona se nehodlala zbytečně trápit a sama se k této aktivitě přidala.

"Jasně, jasně, chápu" pokývala hlavou na její slova. "Co tě vlastně přimělo se přidat zrovna sem, jestli se mohu zeptat?" optala se a pousmála se. Opravdu ji to zajímalo. Pro nihilskou vlčici muselo být přirozenější jít k Přízračným, ne? Jistě, řekla jí, že Azaryn není plný zlých vlků, naopak, ale... Prostě si myslela, že v tom musí být něco víc.
"Určitě ho nabereš vcukuletu!" řekla povzbudivě. "Předpokládám, že z tebe bude budoucí bellator?" Dobře si vybavovala její energii a motivaci. A to, že jí lov nebavil. Ale kdo ví? Třeba se mezitím rozhodla pro něco úplně jiného. "To ráda slyším. Kdyby se ale něco dělo, tak tu jsem pro tebe, dobře?" řekla přátelsky.

Byla nervózní. Nimlóg byl velmi nebezpečnou bestií, se kterou by se nerada utkala v tváří tvář. Neměla tolik silné magie jako ostatní, aby se mohla potenciálně ubránit. Snad proto tak moc skenovala okolí. Pokud se něco zvrtne, úprk bude snazší, pokud bude znát okolí.
A jak se tedy rozhodla přispět Delle? Samozřejmě nejen samotným stopováním ale i lovem. Bylo totiž třeba bestii přilákat a jednou z možností byl pach kořisti. Podařilo se jí ulovit koloucha. Jistě, pro nimlóga to byla spíše svačina, ale cožpak si mohl dovolit v horách ohrnovat frňák? Po zimě se stále populace kořisti ve zdejších končinách vzpamatovávala, velcí věčně hladoví predátoři jistě i teď berou vše, co se dá. Alespoň v to doufala.

Trosky byly jejím oblíbeným místem, nikdy ji nepřestávaly fascinovat. Jak byly jiné, tajemné. Bavilo jí vymýšlet teorie ohledně tohoto místa a města, protože jistě byly propojený, nějak. Protáhla se a napila se okolní vody. Byl pořádný hic, hmyz bzučel ostošest a kvítí bylo všude plno. Ah, jak milovala léto! Ale ani ona se slunit nemohla věčně. Zalezla tedy dovnitř trosek se ochladit.
Začalo to jako skvělý den, přesto Delle začala cítit, jak se za ní začíná plížit jakýsi pocit osamění. Měla ráda společnost, tu ale teď postrádala. Čas si udělat nové kontakty! Ale s kým?

Delle vyčkávala a ani brvou nehla. Naslouchala zvukům lesa a nasávala pachy, přičemž následovně jí napadl jakýsi nápad. Tlapkou se snažila jaksi převrhnout láčkovky, které jí rostly u hlavy, respektive aby se vylil jejich obsah. Bylo to o nervy, protože nechtěla, aby se past nalomila a také se nechtěla prozradit. Naštěstí se jí to povedlo a lepkavá tekutina masožravky se na ni vylila. To by mohlo ještě potlačit její vlčí pach, řekla si. Ah, jak se těšila, jak se zase umyje! Následně vyčkávala. Když měla pocit, že něco slyší, tak i dech zadržela. To už bude mít rovnou i cviko na lekci potápění!

"Super! Už se budu těšit," zamávala ocasem. Jak by se také mohla netěšit, že? Určitě to bude zajímavá podívaná. A něco více se o Rufovi dozví.
Přikývla hlavou na jeho pokyny a vydala se směrem k lesu. Zpočátku rychlejším krokem, následně zrychlila. Běh jí šel, byla jak rychlá tak i vytrvalá. Inu Ruf uměl létat, to bylo jeho výhodou. A uměl se měnit v nějakého pipiska. Bylo jí tedy jasné, že ukryta nezůstane věčně. V tom jí do nosu udeřil opravdu odporný pach. Nic odpornějšího snad necítila. Ano, začala tu růst jistá zeměžluč nechtěná typická pro norestskou flóru. Zápach byl k nevydržení, ale naštěstí se jí podařilo ucítit další pach, a to sice pach srn. Je tu hodně rostlin, nebylo tedy divu, že se zde zdržovaly. Hned se na daném místě vyválela a vydala se dál, přičemž zadoufala, že pach těch příšerných rostlin Rufa na nějakou dobu zmate. Při cestě si všimla spadlého kmene stromu, který by mohl posloužit jako úkryt, ale přesto šla dál. Bylo by to moc obvious, že? Nakonec se schovala u decentně vonících keřů v blízkosti skal.

<--------- Modré pleso

Stále se nevzdávala, přesto měla pocit, že veškerá snaha byla k ničemu. Už měla i hlad. Nejraději by se na to všechno vykašlala a šla už domů. Ač se to na první pohled nezdálo, Delle byla celkem hrdá vlčice a nechtěla přijít domů poraženecky s prázdnou. Překonala tedy své negativní emoce a opět se přes únavu vydala dále, dokud nespatřila vchod do další jeskyně. Vešla dovnitř.
Uvnitř jeskyně byla celkem tma a nic tam neviděla. Povzdechla si. To opět půjde domů s prázdnou?
Najednou ale spatřila jakýsi pohyb. Něco žlutého. Co to bylo? Zbystřila a vydala se na místo. A to, co spatřila, bylo šokující. Vlastně se jednalo o to, co hledala, akorát v jiném kabátku. Jednalo se o mloka, ze kterého rostly prazvláštní krystaly. Mlok byl už na první pohled zesláblý, hubený, možná nemocný. Delle po něm hned skočila a přidržela ho tlapou k zemi. Rychle začala přemýšlet. Srdíčko jí tlouklo jako o závod!
Jestli prazvláštního mloka zabije, jeho krystaly se ponesou domů podstatně snáze. Pokud ho ale nezabije a pomodlí se, že tento chudák se zázrakem zotaví, či se aspoň rozmnoží, tak může mít svůj nekonečnou továrnu na pěkné kamínky! Rozhodla se pro druhou variantu. Ale jak ty kameny oddělit od těla? Inu měla s sebou zbraň po adoptivní matce, bude ale stačit? Vzala ji do huby a začala opatrně odřezávat krystaly. Šlo to překvapivě snadněji než čekala. Možná to bylo typické tím, že rostly na mlokovi, nebo to mohlo být nějakou nemocí, co měl. Tak či onak, jakmile Delle získala krystal, mloka pustila a ten hned frnknul pryč do tmy. Oddechla si. JO!! Jo!! Má to, dala to!

<------------- Propast

Byla ráda, že konečně narazila na zdroj vody. Z dnešního výkonu byla opravdu vyprahlá. Málem do té vody i vlezla, ale věděla, že je to špatný nápad. I v létě dokáže být horské počasí nevyzpytatelné a nerada by pak mrzla. Pití tedy musí stačit. Povzdechla si a rozhlédla se kolem. Hory to byly opravdu rozsáhlé a začala cítit, jak jí bolí nožky. Menší pauza bodla. Ale nemůže se tu válet věčně, že? Ještě musí stihnout dojít domů.
Jakmile se cítila připraveně, tak vstala a vydala se opět hledat. Ani ve zdejších končinách žádné bájné drahokamy nebyly. To fakt celá tati dřina byla k ničemu? Možná bylo dobře, že šla nakonec sama. Aspoň nikdo neuvidí, jaký je to šašek.

----------> Hrby

Zamotala se jí hlava, když spatřila tu obrovskou propast. Rozbušilo se jí srdéčko a udělalo se jí na vteřinu temno před očima. Nádech, výdech. Hlavně se nedívat dolů. Hlavně se nedívat dolů...
Zalitovala, že sem šla sama a nevzala si s sebou někoho. Třeba Rufa, ten by jí na to určitě kývl. Ale bohužel.
Štvala ji představa, že jestli zahučí dolů, tak ji nejspíše nikdo nenajde. Bude zapomenuta. A to nešlo, ne. Na smrt bylo brzo.
Sebrala tedy poslední zbytky své odvahy a šla hledat dál. Narazila i na jeskyni, ale v té opět nic nebylo. Jen zklamání. Možná přeci jen zářivé drahokamy neexistují?

-----> Modré pleso

<----- Igna

Konečně dorazila sem. Byla to pořádná štreka, ale byla se sebou docela spokojená. Příroda tu byla krásná a nikde tu nebyl ani vlk. Viděla tu i srnčí stopy. Kdyby chtěla, mohla by si ulovit nějakou potravu. Zatím ale hlad neměla.
Vydala se dál do hor, dokud nespatřila první jeskyni. Rozhlédla se a vešla do ní. Byla úzká, klaustrofobická. Hodně rychle se jí udělalo z toho zle, ale pokračovala dál. Žel žádné pěkné kameny, jen hnusná hněď a vlhkost. Pokrčila frňák, otočila se a vylezla ven. Hlasitě se oddechla. No bleh! Ale nechtěla to vzdát, když už tu byla. Vydala se tedy dál do hor.

------> Propast

Delle se rozhodla pokračovat v hledání bájných drahokamů v horských jeskyní. Posledně je hledala se sestrou v Nízkých horách. Pár jeskyň našli, ale blyštivé kameny nikoli. Sestra už byla dávno pryč, ale Delle tento sen stále zbyl. A hodlala si ho uskutečnit.
Rozhodla se vydat směrem ke Kotlině. Tam jsou také hory a co věděla, žádná smečka či jiná skupina tam nesídlila. Právě tam by mohla nalézt svůj cíl!
Hory byly plné nástrah, toho si byla vědoma. Ale o výskytu Nimlógů slyšela jen v Nízkých, tak třeba to u kotliny bude v pohodě? Uvidíme. Nožky má rychlé dost, tak by třeba zvládla utéct. Co by dáma neudělala pro hezký šperk, že?

----> Ostré vrchy

"Úplně jako kdyby ses pro tu práci narodil!" řekla. Nebyla to náhoda, že? Mít takovou schopnost? Kéž by měla také takovou! Ale tak... ona měla také zajímavou magii. Proměna ve druhé vlky? Kdyby viděla, že s ním laškuje jiná vlčice, tak by se v ní mohla proměnit a dát Rufovi košem... Teda cože? "Ukážeš mi ji pak někdy v praxi?" optala se. Ano, byla velice zvědavá na to, jak Ruf vypadá jako pták. "Ale to asi spíš až po tréninku," zasmála se. Nesmí zapomenout na to, proč se, přišli, že?
Posmutněla. "To mě hrozně moc mrzí, Rufe. Muselo to být pro tebe hrozně těžké, ani si to nedokážu představit." Inu představit si to dokázala, ale odtušila, že druzí budou raději za menší politování a sympatii.
Opět se pousmála, když se Ruf zakoktal. Mohla by být velice ráda, že má jeho oporu! Každý vlk někoho takového potřebuje.