Príspevky užívateľa

Inu, dostat se z této šlamastyky nebylo snadné. Vlastně to bylo čím dál tím složitější! Ale nesmí to vzdát, že? By bylo pěkně k smíchu, kdyby jako jediná nezvládla ceremoniál. Asi bude třeba trochu přitvrdit. Ale jak?
Povzdechla si.
"Já vím, já vím... Máta mi zranění nezachrání, ale určitě bude pak víc víc snesitelné. Opravdu potřebuju tu bolest utišit, alespoň trochu. Prosím! Já to tu chvíli sama zvládnu..." Přeci jen, i kdyby ji odnesl, tak při cestě stále bude cítit bolest. A cesta to bude dlouhá a drclavá! Pomoc Adaina by jistě přišla vhod, určitě být raději tahán jak jít po svých, ale ani toto by jí bolesti nezbavilo.

"Dobře, dobře," lapala po dechu, páč se snažila potlačit bolístky, co měla. A opravdu to dávala najevo, aby Adainovi ukázala, že to, co prožívá, není jen ledajaké bebí. Byla to hrůza děs! Nemůže přeci celou cestu zírat na to, jak je křehká slečna v agónii? Musí něco vymyslet. A to rychle. Kdyby s ním šla, tak ztratí drahocenný čas, kterého zrovna příliš nebylo.
Polkla a začala pomalu jít směrem k noře, ale syčela u toho bolestí. Už jen existence toho zranění jí vidno přinášela muka. Jít celou cestu do nory by jistě bylo nepříjemné. Nu, alespoň chtěla, aby si to Adain myslel.
Po pár krocích zastavila, aby popadla dech.
"Moc, moc se omlouvám, ale nevím, jestli takto dojdu... Moc to bolí." Utřela si packou slzičky. "Ale... ale viděla jsem tu nedaleko směrem na východ růst mátu. M-moc prosím, neskočil bys pro ni? Je to kousek. Kdybych si tu ránu mohla pomocí ní zchladit, tak by to bylo třeba se mnou lepší..." Delle nebyla žádný medik, ale máta byla přeci pro většinu jedinců stará známá. A kdyby Adain odešel, tak by mohla příležitost prozkoumat okolí.

"Možná... ale kdyby to bylo prokletím, tak by byly magie škodlivé, ne?" zamyslela se. Co když... co když ale škodlivé opravdu jsou, jen to vlk nevidí? Co když každé použití magie vypouští do vzduchu jakýsi neviditelný toxický oblak, který způsobuje přírodní výkyvy, jako třeba byla tato zima? Nebo co když to způsobuje ještě něco jiného, horšího? A dozví se o tom jakmile bude příliš pozdě?
"Dobrodruh! To by bylo něco!" zašvihala ocasem. "I takoví by se cenili! Zkoumat nová zákoutí, zvířata, skrýše... Byl jsi už někdy v podzemní jeskyni?" Kdysi takovou našla, ale neměla odvahu jít hloubš do jejích útrob. Byla tak tmavá a úzká! Ale možná se na jejím konci ukrývá poklad?

Ať už čekala cokoli, jistě nečekala takto, nu, filozofickou odpověď. Bylo to zvláštní. Vlastně ani chvíli nevěděla, jak pořádně zareagovat! Asi se jí nedalo divit. Nebyla typem, co by nějak častěji filozofoval. To ale neznamenalo, že nefilozofovala nikdy, kdeže!
"Domnívám se, že hon za otázkami je celoživotní záležitostí. Nikdy nepřestanou, dokud nepřestaneme přemýšlet," zamyslela se. I ona měla otázky. Jako každý. Ale spíše je potlačovala. Nemohla si neustále zatěžovat hlavu otázkami, na které nejspíše nikdy nedostane odpověď. Už tak si prožila dost smutků a trablí! A navíc... Kdo ví, co by se stalo s vlkem, který našel klíč ke všem informacím.
"Možná jsou otázky, se kterými si hvězdy neporadí, ale... třeba něco jiného ano." Inu nedokázala si představit už to, jak by hvězdy mohly cokoli říci, ale rozhodla se jet na jeho vlně. Třeba pak o sobě prozradí něco více, že?
"Děkuji," zahihňala se jemně, "vy zas máte pěkné šperky!" Nebyla by to Delle, kdyby jí pořádně na srdíčku onen kompliment nezahřál!

Ah, Delle byla tak šťastná! Jak by taky ne, že? Slunce krásně svítilo, kytičky kvetly a hrály všemi barvami a všude byl slyšet hmyz. Příroda byla krásně probuzená. I proto byla na procházce a v průběhu si sbírala kvítí. A nebyla by to Delle, kdyby se jimi taky nezdobila! A aby toho nebylo málo, tak měla u sebe chvílemi i motýlky a včelky. Snad protože je lákaly smrtící pasti na jejím těle.
Přišla k řece a napila se. Pousmála se. Jaké to osvěžení! Dokonce spatřila i pár rybiček, žel neměla zrovna skills na to je lovit. A navíc by po jejich lovu byla zmoklá jak slepice, tedy naprosto nereprezentativní! A to prostě nešlo. Už tak musela být opatrná, aby nebyla od bláta!
Vydala se následně dal po lese, dokud její bystré oko nespatřilo cosi skoro až blyštivého. Delle nebyla žádná straka, ale zvědavá byla! Vydala se tedy ke zdroji světla trochu blíže, dokud si neuvědomila, že se jedná o křídla. Páni! Absolutně kouzelné! Šla tedy k vlčici blíže a všimla si, jak obdivuje tulipány a cosi jim povídala.
"Zdravím vás! Snad neruším," ozvala se Delle přátelsky a ještě se o trochu více přiblížila. Nebude na ni hučet z dálky, když se s ní baví, no né? "Doufám, že vás neurazím, ale musím říci, že máte opravdu přenádherná křídla! Úplně jako z pohádky!" A panečku, myslela to vážně!

Lapala po dechu. Vypadala opravdu nešťastně. Jako kdyby se měla zhroutit! A jak by ne, že? Vždyť šlo o její budoucnost! Nemohla přeci zmeškat ceremonii pro bojovníky, no ne?
Zpanikařeně přikyvovala na Adainova slova. Ano, jistě. Ikke to zvládne. Následně se pokusila na nožku došlápnout, načež vydala velmi bolestivé zaúpění. "Au, au, au, au!" sykla a začaly se jí vidno hrnout slzy do očí. Ah, tak moc to bolelo! Měla pocit, že jí packa upadne! Co když je to o dost vážnější, než to vypadá? Ah! "Proč musí být nora tak daleko?" zaúpěla nešťastně. Předpokládala, že by v jejím okolí Ikke byl. Jistě, objektivně nora nebyla *tolik* daleko. Ale byli v horách, kde byl poněkud nepřátelský povrch. Hlavně pro někoho, kdo může sotva chodit, že? Doufala, že Adain, takový gentleman!! By byl ochoten pomoc sehnat. "Jestli teda u ní vůbec Ikke je," dodala a popotáhla. No jo, tlapka je citlivé místo.

"Děkuji," usmála se nesmělě. Dle dalších slov usoudila, že moc netušil, proč tu je. Nebo tušil a jen to nedával najevo? Inu, možné bylo vše. Takže zatím bude předstírat, že jde na bellatora. Jaká to vtipná představa! I když, ne každý bojovník musel být metrový svalovec. V mnoha případech se hodilo mít drobnější a podstatně hbitější tělo.
"Čeká, čeká! A co si budeme nalhávat, jsem trochu nervózní. Trénovala jsem hodně, ale i tak! Vlk má pocit, že ať dělá cokoli, tak není dost připravený," povídala. "No každopádně! Trénovala jsem v mezičase i skoky a chtěla bych ti i nějaké ukázat," rozzářila se jí očka. Tohle byla kupodivu pravda. Ale důvodem, proč to chtěla ukázat, nebyla nějaká touha po pochlubení se. Ne, nikoli!
Inu, Delle vyskočila, a to pěkně vysoko, přičemž se ve vzduchu navíc i otočila na jinou stranu. "A ještě toto!" zavrtěla ocáskem. A pak se o to pokusila. Salto vzad! Byl to poněkud šílený pokus, ale to bylo jeho pointou. Nechtěla se zmrzačit. Jen... jen trochu.
Dopadla poněkud těžce a zranila si zadní packu. Byla škaredě odřená a vypadalo to bolestivě. Delle začala nešťastně kňučet.
"Ne, to ne!" vzlykla celá bolavá. "Co mě to napadlo! Jak mám takto zítra zvládnout ceremoniál?" Byla z toho vidno celá nešťastná! Co když se to do zítra nestihne dost zhojit? "M-moc se omlouvám! Ach jo, ach jo... Jsem tak hloupá! Moc tě prosím, nezavolal bys prosím Ikkeho nebo jiného léčitele? Hrozně se bojím!" Chudák ani na tlapku došlápnout nemohla!

Ano, nastal den D. Ceremoniál! Tedy, její začal o něco dříve. A spočíval v nalezení jakési figurky. Jehla v kupce sena. Najít figurku někde na území znělo skoro až nemožně! Hlavně když nebyla kdo ví jak obří. Ale tak, zkouška nemá být zadarmo, že?
Na jihu území nic nenašla, proto se vydala více na sever do hor. Zaujal ji poměrně čerstvý pach Adaina. Nezapomněla na to, že někdo má figurku strážit. Trochu zpomalila krok a začala opatrně našlapovat, aby nedělala příliš podezřelého hluku. Rozhlížela se kolem, jestli si něčeho nevšimne, ale zatím nic. Ale pak si čehosi všimla. Ztuhla. Viděla snad kousek figurky u keře? Keře ještě nebyly tak časně zjara celé zelené, snad proto viděla kousek naděje. Nebo už měla halucinace ze zoufalství. Přeci jen, okolí už tak působilo... užívaně.
Rozhodla se tedy poněkud paradoxně Adaina najít. Bude pro ni o něco jednodušší si s ním pokecat, než být kdo ví jak sneaky. Nu netrvalo dlouho a spatřila ho.
"Zdravím, Adaine! Vlastně jsem tě hledala!" pozdravila ho zvesela. A teď si něco vymyslet, že? "Neruším?" Ah, snad tu jen neztrácela čas!

Jakmile uslyšela o jakési jarní oslavě, tak div nezačala skákat radostí! Ano, někdy stačilo tak málo. Jakmile začalo více svítit slunce a začal mizet sníh, tak měla podstatně více energie jak v zimě, kdy se obvykle hřála u ohně. A tu energii musela hezky využít. I proto se vlastně nabídla jako dobrovolník v rámci organizace. Skládání dříví a oheň vůbec ale nechala Feierovi. To nebyla úplně její parketa. Kytičky a zdobení vůbec, to už ano!
Začala tedy zběžně chystat místečko pro jídlo. Zatím obklopeno především klacky a velkými kapraďovými listy. Zbytek se vyšperkuje, jakmile bude krm na místě.
Dále okolí začala zdobit pár lebkami tvorů, co nalezla v lese, a rostlinami. Měla hbité packy, proto se jí dařilo dělat z rostlin věnečky a podobné ozdoby. Zaměřila se především na ozdobu samotného nejvyššího stromu. Kolem něj byla spousta barevných kvítek. A pak dala před něj svou zbraň. Teda zbraň Artemis, kterou po ní zdědila. To proto, aby se mohla zúčastnit alespoň... spirituálně. A zavzpomínat na ni!
Každopádně nevěděla, co ostatní řeknou na její pokusy. Azaryn nebyl zrovna barevný a květinový. Ale tak, co? Co není, může být! Po té nekonečné zimě snad každý ocení jarní kvítí.

Byla tak ráda, že zima začala odcházet do věčných lovišť! Nenáviděla chladné počasí. Neměla ráda ani sníh. Nic z toho. Nebylo tedy divu, že vnitřně slavila příchod prvních jarních květů. Některé si dala i do kožichu jako ozdůbku! Nebyla by to přeci Delle, kdyby se něčím nezkrášlila. Nu, snad i proto se vydala mimo území. Aby našla něco... hezkého. Ale místo toho si všimla v dáli vlka. Ne, že by byl nějaký škaredý, kdeže! To ještě byla příliš daleko na to, aby to mohla posoudit, i proto se vydala blíže k cizinci. Možná se i dozví něco nového? To se vždy hodilo! Nebo by si mohla najít i dalšího přítele. Ano, to by bylo skvělé. Nebyla vlčicí, která by schválně buřila konflikty, kdeže. Nechtěla míti nepřátele. Něco takového se nevyplatilo.
"Zdravím Vás, pane!" pozdravila slušně s úsměvem, neb šlo poznat, že onen cizinec byl vlkem starším jak ona. Přesto si vidno byl schopen udržet poněkud mladistvý vzhled, což... se nedalo říci o mnohých jedincích z Azarynu.
"Hledáte něco?" optala se následně, neb si povšimla jaksi zamyšleného výrazu cizince. Třeba by mu mohla i pomoci?

Asphodelle

- Delle je vlčicí citlivou na chladné počasí, zprvu tedy čas trávila především v jeskyni a v noře, kde se hřála u ohýnku. Posléze se ale odhodlala na nějaké ty venkovní tréninky.
- Na začátku zimy byla mírně nachlazena, nu nejednalo se o onu novou nemoc.
- neúčastnila se samotného kácení v Syslím háji, ale pomáhala pak s tříděním kusů dříví.
- byla jedním z vlků, co nalezli Artemis, která zemřela na nemoc:(
- nalezla svou ztracenou sestru a dotáhla ji do smečky
- společně s Iskou, Adainem a Ikkem se vydala ke Kultu v rámci vyjednávání ohledně léku na novou nemoc.

"Že?" zahihňala se. "Taky by mě zajímalo, odkud se přesně ty rostliny vzaly. Stejně, jako by mě zajímalo, jak je možné, že někteří mají rohy, křídla a tak! Nevím o žádném tvorovi, co by byl tak pestrý jako vlk." Byla to poněkud filozofická úvaha, ale asi dávalo smysl nad něčím takovým sem tam zauvažovat. Bohužel odpověď na tuto palčivou otázku nikdy nedostane. Nebo... někdy možná ano?
"Moc ti děkuji!" pousmála se na jeho menší povzbuzeníčko. Ah, jaká to škoda, že její slova byla falešná! Bude si muset holt zvyknout. Riziko povolání.
"Ale to nevadí!" vyřkla a šla k němu o krůček blíže. "Já jsem taky docela nešika. Ale našla jsem něco, co mi celkem jde! A věřím, že každý má talent alespoň na něco."

Kontrola toků - Igna

"Přišla jsem tu už před zimou," vyřkla. Na povodně dál raději nic neřekla. Nerada by sýčkovala nebo tak! Zima byla poděs už dostatečný, nemuselo se to s nimi tahat dál, že? Ale nakonec si poznámku přesto neodpustila. "Měli bychom o tom pak říct alfovi." Feier by jistě rád věděl o potenciálním nebezpečí. Kdyby se nakonec řeka vylila, tak by to mohl být vskutku obrovský průšvih.
Každopádně se rozběhla směr část řeky, u které byly spadané větve. Naštěstí nebyly nějak gigantické nebo tak. Začala tedy s úklidem a vyčkala, než je ty dvě doženou. Podívala se na ně.
"Tady to asi zvládnu sama, takže můžete jít zatím dál, ať toho stihneme co nejvíc. Pak vás doženu!" vyřkla a dala se následně opět do práce. No, doufejme, že si neukousla příliš velké sousto. Ale tak, někde ty svaly nabrat musí!! A jak již bylo řečeno, nebyly to zrovna velké kusy. Jen bylo třeba dávat pozor, aby neskončila v hluboké vodě.
Netrvalo dlouho a už byla celkem udýchaná! Uff. Opravdu to nebylo tak snadné, jak to vypadalo! Ale brzy už bude hotovo.

"To je super!" pousmála se. Smečka plná milých a přátelských vlků. Znělo to skoro až snově! Ale jistě i takové bájné místo mělo svůj škraloup. Nic nemohlo být perfektní.
"Kdeže, nebolí! No, alespoň obvykle ne. Když se mi to někde zahákne, tak to může být nepříjemné, ale jinak si nemohu stěžovat! Jsou odolnější, jak vypadají," vysvětlila to Arkádovi. Bylo hezké, jak se zajímal a jak byl tím fascinován! Ale samozřejmě nehodlala vyzradit o nich úplně vše, že?
"V pořádku, nemusíš se omlouvat!" pousmála se přátelsky. Líbilo se jí, jak byl tento mladík ukecaný. O dost lepší jak potkat zamlklého bručouna, že? Byl to jistě zajímavý vlček.
"Jen tak by mě vlastně zajímalo, jestli se teda mohu zeptat! Čím bys chtěl být? Já léčitelkou!" pokračovala dál v konverzaci. Ano, její touha po léčitelství byla poněkud lživá, ale přeci mu nemůže říct, že bude profesionální šmírák! To by si s ní nikdo nechtěl povídat. A to by bylo příšerné.

Kontrola toků řek - Igna

Oplatila sestře zazubení se. "Jak bych taky mohla, že?" Na nemakačenka se pěkně nekouká! Ale mentálně to měla podobně nastavené jako její sestra. Taky to nedělala, protože chtěla být ten nejvíc good guy a tak. Ale holt nemá ještě takové postavení, aby si mohla poroučet otrokům pod ní! Ale co není, může být, že? Jen to nebude zadarmo... Pokud se teda dobře neprovdá!
"To by bylo až moc velké štěstí," usoudila. Ah, kdyby se nakonec při kontrole tolik nezapotili, to by bylo něco! Ale bylo jí jasný, že se určitě něco najde.
To pak spatřila další vlčici.
"Zdravím! Ano, jdeme kontrolovat Ignu, jestli ji neblokují větve a tak." Nu, co si budem, byla by o něco spokojenější, kdyby tu místo toho potkala Zatha, ale vlk nemůže mít vše, že?
"Nu, tak asi teda pojďme," pobídla ty dvě a šla dál podél toku, dokud nespatří něco zajímavého. A dlouho se nic moc neobjevilo, tak se místo toho kochala tím, jak se konečně měnila příroda *k lepšímu*. Víc tepla, více světla, více kytek, všechno lepší! Jen... "Snad nebude moc pršet. Už tak je zázrak, že se ještě voda nevylila," pronesla nahlas, aby tu nevládlo trapné ticho. A ejhle! "Tam vzadu vidím nějaké spadané větve!" Jaká to škoda. Snad se při odstraňování děvenky neutopí.