Príspevky užívateľa

By bylo pěkně děsivé, kdyby toto udělal vlk... pomyslela si. Asi by oka nezahmouřila, kdyby takový žil mezi nimi! Ale naštěstí tomu tak nebylo.
Zvláštní tekutiny si také všimla. Vůbec netušila, co by to mohlo být. Mornie o tom ale nic neřekla, tak se rozhodla se v tom nerýpat.
"Dobře," přikývla. Dávalo to smysl. To, že spatřily tělo na cáry neznamenalo, že to muselo být nutně od nimlóga. Predátorů tu bylo hodně. Možná více než si myslela.
Vydaly se tedy hledat stopy. Přesněji šly po tom zvláštním pachu, který předtím cítily. Chvíli byly nasuchu a Delle začala být nervózní, že možná jdou špatně. Možné to ale bylo. Stopování zvířete, které v životě neviděla, nebylo jen tak.
Najednou viděla jakési stopy kopyt. Pohlédla na Mornie. Nebyla přeci jen expert. "Myslíš, že to jsou kopyta jelena nebo nimlóga?" zeptala se. Připadaly jí velké, ale teď na místě si nebyla moc jistá. Nedaleko viděla i kočičí stopy, těch si ale nevšímala.

"Moje magie bohužel nezpůsobí růst nových voňavých rostlin," povzdechla si. "Ty se vlastně umíš proměnit v ptáka, že?" řekla podstatně nadšeněji. Magie proměny byla nepochybně zajímavá. Ale asi by se trochu bála být v podobě obyčejného ptáčka. Co když ji by někdo v té podobě ulovil, že? Stát se to mohlo. Predátorů tu nebylo málo.
"Vážně?" zastřihala ouškem. "Také jsi o někoho přišel?" Pak si ale uvědomila, že to nemusela být úplně vhodná otázka, že? Ale vůbec by jí nevadilo, kdyby na ni Ruf odpověděl. Zakryla si na vteřinu pusu tlapkou. "Pardon, na to bych se neměla ptát! Samozřejmě nemusíš odpovídat, jestli nechceš." Ale byla bych ráda, kdybys odpověděl. Ráda se dozvídala co nejvíce o druhých vlcích. Ale samozřejmě to nechtěla používat v tomto případě jako munici, kdeže!
Na další slova se pousmála. Dotkla se svou packou té Rufovy a podívala se mu do očí. "Moc ti děkuji," řekla s jemným úsměvem.

Delle pozorovala bachyni s mladými. A přemýšlela. Měla začít lovit? Možná ano. Bylo to ale riskantní. Divoká prasata byla mohutná a nebála se zaútočit, sama maminu určitě neskolí, ale nějakého toho mimíska by ulovit mohla. Nebylo by to kdo ví co, ale když je hlad... Navíc by si aspoň prokázala, že to není žádná máčka.
Vzala do huby kámen a hodila ho kamsi mimo, aby odlákala pozornost maminy. V házení už měla menší... praxi. Kupodivu to zabralo, naštvaná mamina šla hned místo checknout.
Delle aktivovala svou magii. Postavou zmohutněla a velikost jejích masožravek se podstatně zvětšila. Kdyby věděla, že tu byl Zaťko, tak by to neudělala. Ráda byla před ním jak křehunká roztomilá větvička. To pod vlivem magie zrovna nebyla.
Rychle se rozběhla a zakousla se do mladého, který byl zrovna mimo. Mláďata byla naštěstí ještě celkem malá, takže by bylo ještě možné je odtáhnout. Byla připravena utéct zuřící bachyni. Případně se pomocí magie bránit.

Léto bylo v plném proudu a na Delle to šlo vidět. Její květiny rostly, některé masožravky se na ni už krásně vybarvily dočervena. Byla překvapena, když na ni začaly růst i hyacinty, které normálně rostou dříve, ale rozhodně si nestěžovala. Krásně voněly a to jí více než stačilo. Ochomýtaly se kolem jí včely i čmeláci, někdy i motýlci a jiný hmyz. Předtím jí to přišlo otravné, ale teď? Teď si to vlastně celkem i užívala. Měla dobrou náladu.
Rozhodla se, že by se mohla pokusit něco ulovit, ale osamocený lov nebyl pro vlka snadný. Přesto se chtěla o něco pokusit. Nebo si zacvičit. Azarynský drill se jí překvapivě celkem zaryl do mozku. Nebo spíše nechtěla, aby na ni hleděly jako na flákače. Už tak ve smečce namakanců byla ta nejmenší a skoro až nejkřehčí. Ale mělo to i své výhody.
Do nosu se jí dostal nepříjemný pach. Instinktivně se šla schovat ke keři, aby jí nešlo tolik vidět. Pak vykoukla a opravdu. Spatřila bachyni s mladými.

Procházela se kolem hor a rozhlížela se. Ne, že by hledala něco moc... konkrétního. Jen si užívala kraje a rostlin, co tu rostly. Udělala si z nich i věneček. Věděla ale, že takto se věčně flákat nemůže. Rozhodla se tedy, že se nyní vydá na pochůzku kolem hranic, kdyby se něco náhodou dělo. Nebyla zrovna hrůzostrašným hlídačem, ale přesto tuhle práci čas od času dělala. Bylo to třeba.
Při své cestě spatřila známý kožíšek. Fäoline. Dobře si vybavovala jejich první setkání a nepochybně již slyšela o tom, že se mladá vlčka k nim přidala. Bylo to... šokující. Nečekala, že by se tak kdy stalo. Šla tedy za ní. "Ahoj, Fäoline! Ráda tě zase vidím," pozdravila ji přátelsky. "Jak se ti tu zatím zabydluje? Všechno jakž takž v pohodě?" ptala se starostlivě. Měla to chudera těžké.

Přikývla hlavou. "Ano, ano, to dává smysl. V tomto zní léto dobře, všude rostliny a zvířata, od kterých si lze pach vypůjčit! Jak se to pak ale řeší v zimě, když rostlin moc není a zvěře taky moc ne?" ptala se dál. Těšila se, až jednoho dne tyto vědomosti užije v praxi. Zatím vyloženě tolik... nešpehovala, respektive nešmírovala. Spíše si povídala s druhými a vyzvídala takto.
Povzdechla si. "Je mi trochu smutno, jak Genlisea úplně náhodně odešla. Byl to můj poslední kus rodiny, který mi zbyl. Bojím se, že skončím úplně sama," řekla sklesle. To samozřejmě nevěděla, že Norestem začnou brzy brouzdat její zbylé dvě sestry.

Delle na jeho slova přikyvovala. "Páni, to by muselo být zajímavé, být nejmladším medikem Přízračných! Musí to být těžký obor, takže asi dává smysl, že zkoušky jsou těžké, ale určitě je zvládneš! Je váš hlavní léčitel moc přísný?" Kdyby jeho zkoušející byl nějaký zlý satan, tak by se nedivila, kdyby si nebyl sebou jistý. V oboru léčitelství navíc není moc prostoru na to chybovat, když chyba může znamenat smrt.
Zahihňala se. "Děkuju! Ale nevím jestli je to pravda," zazubila se a pak trošku zvážněla. "Přes zimu jsem našla svou ztracenou sestru. Byla jsem ráda, že jsem tu měla kousek rodiny, ale nedávno odešla, jen tak," svěřila se smutně. Odchod Gen ji opravdu mrzel. Jistě, byly to svým způsobem rivalky, ale to je u sourozenců svým způsobem normální, ne?
"Jee! To je krásná divizna!" řekla nadšeně a zašvihala ocáskem. "Používá se vlastně na něco nebo je jedovatá?" optala se zdejšího experta. Delle byla schopna poznat květinky, na to měla buňky, za to ale nevěděla, jaké jsou jejich využití.

Asphi také nebyla zvyklá dělat takové hlouposti, ale bavilo jí to. Jako kdyby se s Guláškem mohla vykašlat na to, co si o ní myslí ostatní, že? Bylo to bezpochyby příjemné. "Přesně tak!" rozzářila se jí očka a vydala se směrem na místo, kde měly být květinky. Normálně by mu navrhla závod, ale... menší talk se jí teď jevil příjemnější.
"Jak ti vlastně jde léčitelství? Furt tě to baví?" optala se zvídavě. Odtušila, že v tom pokračoval, jinak by nehledal kvítí, že? Ale to neznamenalo, že ho třeba srdíčko nezačalo mezitím táhnout jinam. Třeba na lovce!

Asphodelle určitě nestála o to se zbytečně špinit, když existovaly i jiné metody! A těšila se na to, jakmile přijde na to, jaké. Zašvihala ocáskem. "Je pravda, že někdy na mně rostou květiny, které mají opravdu silnou vůni, že by i můj pach přebily. Ale jejich vůně by stejně na mou přítomnost upozornila, jen jinak," zachichotala se. Třeba takové hyacinty! Ah, milovala jejich vůni. Doufala se, že se někdy na její existenci ukážou. Bylo by to krásné.
"Chápu. Stát se může cokoli," povzdechla si. "Vlk nikdy neví, co tu za blázny může pochodovat, že?" Slova, že by o něj nerada přišla, použila schválně. Ráda takto vlkům motala hlavy, když to šlo. Ale šlo teď opravdu jen o prachsprosté motání hlavy?
Posadila se usmála se. "Jsem připravena!" vyřkla.

"To je skvělé!" řekla nadšeně. "Skvělí letci si vždy najdou uplatnění, takže se v životě určitě neztratíš! Umíš i nějaké akrobatické kousky ve vzduchu?" zvídala se. Nedivila by se, kdyby ano. Děcka často zkouší všelijaké psí kusy a nemyslela si, že by ona byla výjimkou.
"Rytířkou, páni. To jsou vaši bojovníci, že?" ujistila se. Inu, nepochybně na to měla potenciál, aspoň co se elánu týče. Energie a motivace byly jedním jedním z klíčů, jak takové povolání zvládnout. Nebylo to pro každého.
Zahihňala se. "Třeba pak na tobě přistane nějaký pěkný motýlek!" Inu, jí se to za tohoto počasí dělo celkem pravidelně. Na druhou stranu k ní letěly i vosy a včely. Nebylo to zrovna příjemné, ale už uměla v takové situaci zachovat klidnou hlavu a neřešit to.
"Ano. Kdysi si naše smečka říkala Ignis, ale pak jsme se přejmenovali na Azaryn," potvrdila její slova. "Ne, nejsme zlí. A na otázku, proč ta vlčice byla zlá, nedokážu odpovědět... Nebyla jsem tam, takže nevím, co ji hnalo. Její chování ale bylo určitě neodpustitelné. Není v pořádku bezdůvodně útočit na matku s vlčaty a určitě si o tom promluvím s naším alfou, aby se to neopakovalo." Ergo by bonzovala. Či spíše chtěla, aby mladá věřila, že bonzovat bude. "V každé smečce se najde někdo, kdo udělá něco špatného. Nedá se tomu vždy zabránit, vlci jsou různí a ne všechno se dá podchytit, bohužel. Určitě se nedá říci, že by smečka jako celek byla zlá." V časech minulých byl ale *Ignis* nepochybně zlejší smečkou. Ceremoniál, v rámci kterého se zabíjeli tuláci, byl odpornou záležitostí. Smečka se ale poučila a od této tradice naštěstí opustila. Bylo to tak dobře, myslela si. Co když jsou zde ale jedinci, co by tento zvyk chtěli zpět?
"Fäoline! To je moc hezké jméno. Já jsem Asphodelle," usmála se srdečně.

"Chápu. Lov dokáže být opravdu na dlouho a vždy není zábavný. Copak tě ale vlastně baví?" zvídala se. Chtěla vědět více!
"Jistě, nevadilo! Nemám s tím žádný problém. Určitě se nám to povede!" povídala optimisticky. Věc se ale měla tak, že si sebou tolik jistá zas nebyla. Jistě, nebyla žádná lemra líná, to by ve smečce nepochodila, ale že by byla rozený talent se také říci zrovna nedalo.
"To je hrozné!" zalapala po dechu. Lítostivě se na mladou podívala. "Nedokážu si představit, jak ses musela cítit. Ale aspoň jste v pořádku, to je důležité. Asi se chceš jednoho dne naučit, jak se proti takovým bránit, že?" Na jejím místě by to tak určitě cítila. Touhu po mstě sice ne, ale určitě by se chtěla naučit, jak se proti takovým lotrům bránit. Lotrům jako její sestra, jak příhodné!
"Určitě! Můžeš si sáhnout na tuto, ale jemně, ano?" pousmála se a čumákem ukázala na láčkovku, která ji rostla u zadní nohy. "Když se jí dotkneš u jejího víčka, tak můžeš ucítit něco lepkavého. Tím lákají hmyz!" vysvětlila jí. Nebylo to poprvé, co jiní vlci byli fascinováni jejími masožravkami. Jejich komentáře ji neobtěžovaly, naopak. Pozornost si užívala velice.
"Jsem z Azarynu," pousmála se. "Možná jsi o nás slyšela spoustu věcí, ale... rozhodně nejsme všichni krvelačné bestie." Nemělo smysl mladé lhát o svém původu. Dříve nebo později by jí to došlo a případné lži by jen jejich vztahu uškodily.

Přikývla. Bylo fascinující, jak byl jeho hlas bez jakéhokoli... zabarvení. Jako kdyby z něj vytloukali všechny emoce. Jistě se jednalo o zajímavou osobu. A něco jí říkalo, že... Nee. Na takové závěry bylo ještě brzy. Je to ještě dítko! A jak slyšela dále, velmi zajímavé dítko. Princ? A netahá ji jen tak za nos?
"Princ! Páni," vydechla. Není to každý den, kdy by někdo mimo mluvil s princátkem, že? "Tak to mě těší, vaše výsosti. Musím se omluvit, že jsem o vašem postavení nevěděla dříve," pousmála se a jemně se poklonila. Nepochybně bude třeba mladému pořádně pohladit ego.
"Já? Já jsem z Azarynu. Určitě jsi už o nás něco slyšel, že?" Nejspíše ne zrovna dobré věci. I když, těžko říci? S Nihilem neměli žádný beef, alespoň co věděla. S Přízraky ale jistou minulost měli a byli s Nihilem za jedno, takže... Nu, uvidíme. Nějaké znalosti ale předpokládala. Pokud mladíka čeká kralování, tak určitě podstupoval všelijaké lekce. Vlastně díky tomu dává smysl i to, jak mluví, alespoň prozatím, překvapivě dospěle.

"Ooh, chudáček, být bez jména! Ale je dobře, že rád tráví čas s tebou. Hmm... Co tak mu říkat Ori?" zachichotala se. Bylo načase ho chudáka pojmenovat! Inu, nebyla zrovna dobrá co se vymýšlení jmen týče. Alespoň si to myslela. Naštěstí se nejednalo o žádný životně důležitý skill. Důležitější bylo teď se nějak dostat z této poněkud awkward šlamastyky. Dávat chlapcům komplimenty a naopak, to se nedělo každý den, že? A ještě mít z toho takové šimrání v bříšku! Vidno byl i Gulášek z jejích slov zaskočen. Trapné ticho bylo až nervy drásající. "D-děkuji!" pousmála se, když jí také pochválil oka.
"Moc ráda se projdu!" souhlasila nadšeně. Jak by také mohla teď odmítnout, že? To se nedalo!
Jemně se zachichotala, když navrhl lov dalších synovců a případně neteří. Gulášek byl opravdu zvláštní vlček! "Na východ odtud je vlastně louka, která je plná kvítek! Asi víš, co myslím, že? Tam bychom se mohli jít mrknout!" zašvihala ocáskem.

Zašvihala ocasem. Maskování pachu! Inu je to samozřejmě začátečnická lekce, ale ona také začátečníkem byla. Měla se co učit! A umět maskovat pach byl přeci jen základ, bez kterého daleko nedojde, to dává smysl.
"To zní skvěle!" pousmála se nadšeně. "Jsem zvědavá, jestli teda existují lepší metody jak se vymáchat v blátě," zazubila se. No opravdu! Ona a takto se špinit? Jak ponižující! Pokud ale není jiná možnost, tak se samozřejmě poddá. To už prostě k životu patřilo.
Smutně si povzdechla po dalších Rufových slovech. "Nechceš o tom mluvit, chápu. Ale musíš být opatrný, dobře? Nerada bych o tebe přišla," vyřkla a podívala se Rufovi do očí.

"Ah, tomu naprosto rozumím!" pokývala energicky. "Každý vlk potřebuje jíst, takže lovců není nikdy dost a vždy jsou žádaní! Uznání bys určitě dostala velikánské! Víš... jestli bys chtěla, tak bychom mohli spolu něco chytit, co říkáš? Pak to doneseš smečce a o mně ani muk... co říkáš?" mrkla a pousmála se. Jistě, neměla by dávat takové energie do toho, aby se Nihil nažral, ale... Co neudělat pro to, aby jí někdo od nich důvěřoval, že? Kontaktů nikdy nebylo dost.
"Oh!" vydechla a šokovaně vykulila oči. To musela být práce Gen. "To je hrůza! Je tvoje maminka v pořádku? Muselo to být děsivé..." Sama Delle se snažila potlačit flashbacks na den, kdy cizí vlci zabili její matku. Ne, ne. Nemysli na to. Nemůžeš si to dovolit. Nemůže tě ovládnout vztek a chuť po pomstě.
"Děkuji!" pousmála se a momentální myšlenky zametla do rožku, aby neotravovaly. "Jsou neobvyklé, to máš pravdu. Víš... normální květiny berou živiny ze země, ale tyto jsou více jako my! Své živiny totiž získávají lovem hmyzu!" vysvětlila jí.