Príspevky užívateľa

"Páni! To je moc hezký symbol! Myslím, že heřmánky symbolizují i přátelství a pozitivitu. Od sedmikrásek se liší tím, že jsou větší a jakoby větvené! Smečka, co si cení takových rostlin, musí být plná milých vlků, že?" pousmála se. Možná nějaká banda nevinných milánků! Možná by se více hodila tam jak v Azarynu. Ale z Azarynu by neodešla. Je mu oddaná, opravdu! A možná to není takové zlatíčko, jak se na první pohled může zdát. Nějak práci špeha musí dělat, že?
Delle by se začervenala, kdyby mohla! Takový lichotník. Místo toho se jen tiše nevinně zahihňala a packou si zakryla tlamičku. "Ano, rostou! Už od mala! Jak někteří mají křídla a růžky, tak já mám rostlinky. Na slunci některé pěkně rudnou!" usmála se.

Velice ji úklon potěšil. To je teprve slušně vychovaný chlapec! Toto setkání tedy jistě bude *velice* příjemné.
"Moc mě těší, Ar'Kadiene!" pokývala hlavičkou. Jaké to zvláštní jméno! A co víc - byl ze smečky nihilské. O té by se ráda něco dozvěděla! Musí poznat své okolí, no ne?
"Páni! O Nihilu jsem už něco málo slyšela. Máte rádi kytičky, že?" zvídala se zcela nevinně. Nu, alespoň na první pohled. Ráda by se dozvěděla o smečce co nejvíce! Taky mají zevrubné tréninky? Kdo jim velí?
"Tyhle?" usmála se a packou si ukázala na ty velké masožravky. "Ty na mně vlastně rostou!" zahihňala se jemně. Bylo roztomilé, jak skoro každý tím byl fascinován. A divila se vlastně? Skoro nikdo nevypadal jako ona! "A pokud myslíš ty menší, tak ty jsem si natrhala z louky, která je tady kousek! Určitě tu bude dost pro všechny!" zavrtěla ohonem.

Dávala si další kvítka do kožuchu a z dalších si chtěla udělat věneček! To se ale nezdařilo, neb uslyšela jakési zvolání. Nebyla tu sama! Střihla ouškem, rozhlédla se a začala se pomalu plížit za zvukem. Hlavně nenápadně!
Po chvíli si všimla černobílého vlčka, co byl přibližně stejně velký jako ona. A byl cítit smečkou! Ale ne tou ohnivou, samozřejmě. O to víc ji zajímal! Mohl by jí něco pěkného povědět, že?
Vylezla tedy z křovin a přiťapala za vlčkem.
"Ahoj! Jsem Asphodelle, a ty?" pozdravila ho zvesela. Zadoufala, že dotyčný bude příjemně naladěn.

Delle byla vděčná za příchod jara. A šlo to na ní vskutku poznat. Byla plna energie a její kvítka vypadala lépe jak kdy předtím! Nebylo tedy divu, že byla nyní podstatně aktivnější. I proto se vydala za území, směr trosky. Vždy si je chtěla zblízka prohlédnout! Místo plné tajemství a různých zákoutí. A rovněž v okolí sutin byla spousta jarních kytiček! Jen hladina Igny byla poněkud děsivá. Byla tam *spousta* vody. Kdyby začalo více pršet, mohlo by to přinést povodně! A to by bylo tragické.
Zastavila se tedy u trosek, ale předtím, než vlezla dovnitř, si začala sbírat pěkná kvítka. Chtěla se jimi hezky ozdobit, aby vypadala co nejroztomileji! Co kdyby se tu objevil nějaký štramák, že? Jistě, Zatha asi jen tak někdo nepřekoná, ale přesto...

Bylo jí jasné, že odmítnutí by pro světlého bylo poněkud nepříjemné, takže pokud nechtěl mít máslo na hlavě, tak musel hezky nabídku přijmout. Vlci byli smečková zvířata, takže při společném lovu byly podstatně vyšší šance úspěchu!
"Super!" pousmála se a vydala se krůčkem dál. Při pohybu jí aspoň nebude taková zima! Začuchala a vskutku ucítila pach zaječí. No zázrak! A dalším zázrakem bude úspěšný lov, protože přeci jenom, tito přerostlí ušáci uměli dobře běhat.
"Cítím zajíce. Cítíš ho taky?" ujistila se, jestli jí třeba nezačíná šplouchat na maják! Ale ne, tomu nevěřila. Spíše jí zajímalo, jestli Isku napadne nějaká dobrá taktika.

"Cítím," potvrdila a zašvihala ocasem. Byla ráda, že jí to začalo hezky jít. Vlku je pak hnedky lépe! Samozřejmě podstatně pomohlo i Adainovo povzbuzení. Pozitivní motivace ji o dost více pohladí na dušičce, že. Na ni nikdo být zlý snad nemůže!
Trénink ale samozřejmě neskončil. Bylo třeba potrénovat i ten další skok! Skok a la liška. Ten bude o něco složitější. Přeci jen, byla vlkem, nikoli lišákem! Ale když to zvládl i rudý, tak to tuplem musí eventuálně zvládnout i ona, že?
V hlavě si představila onen skok. Dopad na přední. Několikrát si zapružila na místě a pak vyskočila, ohnula se a pak nastavila přední tlapy na dopad. Joo ohnutí, to už uměla! Jen ten pád na přední jí přišel poněkud... tvrdý. Ale to snad bylo tady v jeskyni normální, ne? Zem tu nebyla zrovna jemňoučká.

"Už dobrý," vydechla. Nerada by měla nějaké škaredé zranění! Co když by schytala nějakou jizvu? Jistě, jizvy se jí líbily, ale jen na druhých... Její vzhled nesmí býti permanentně pošramocen!
Přikývla na další slova. Měla dojem, že už začala užitečnost tohoto pohybu chápat. Mohl by se jí opravdu hodit, kdyby šlo do tuhého! Doufala, že to nikdy nebude potřebovat, ale vlk nikdy neví. Nesmí podceňovat své okolí. Jinak by skončila v hrobě.
Následně šla opět na značky a pohlédla na strom. Zopakovala si v duchu, co vše bylo třeba udělat pro úspěch. A pak tak učinila. Hezký odraz, trhnutí rameny, kopnutí... Tento pokus dopadl podstatně lépe jak ten předchozí. Uf!
"Myslím, že už to začínám chápat," vyřkla.

Očkem sledovala přítomné. A jistě jich bylo víc, jak zacítila. Zadoufala, že to nebude nějaká léčka. Oni si vezmou jejich ušáky a byliny a pak je zlikvidujou! Ale to by se jim jistě nevyplatilo. Doufejme.
Jakmile zaslechla žádost Ikkeho, hned ho poslechla, sundala ze sebe brašničku a opatrně z ní vyskládala její obsah, aby nic nebylo poškozeno. Květinky byly přeci jen křehké, že? Naštěstí se tak povedlo a nenastal nějaký nepříjemný trapas. Následně pohlédla na další přítomné. Jistě ji nejvíce zaujala kultská léčitelka. Ty oči a dva páry křídel?
Následně pohlédla na menšího modrého vlka. Cosi říkal tmavému okřídlenému a vypadal evidentně rozčarovaně. Našpicovala ouška, aby mohla něco z jejich konverzace zachytit, žel samozřejmě zdaleka nezachytila všechno. Tmavý naštěstí působil více vyrovnaně, takže snad neměl v úmyslu je po dnešku sežrat.

Kontrola toků řek - Igna

I Delle chtěla přidat tlapku k dílu. Ale zároveň se moc nepředřít. Těžká práce byla pro gentlemany, ne pro křehké děvče jako byla ona! Nebylo tedy lepší možností než jít zkontrolovat zdejší toky. A její bystrý šmírácký nos samozřejmě ucítil i blízkost její sestry. Aha! To aby za ní šla, že? A tak se i stalo, šla po pachu, dokud nespatřila světlý kožich Gen.
"Ahoj, Gen!" usmála se sladce. Bylo jí evidentně lépe. S příchodem jara přišlo i slunce. A čím víc slunce, tím více energie pro ni! Jistě, furt to nebyla žádná sláva, ale oproti tomu, co bylo předtím, to bylo užasné.
"Taky jdeš zkontrolovat řeku? Našlas už něco zajímavého?" optala se. Jistě by bylo skvělé práci nedělat sám, no ne? Nějak si to rozdělí, udělají toho více za kratší dobu... Win-win. Všichni budou víc spokojení.

I Delle byla nepochybně ráda, že Zathovo snídaně zůstala tam, kde zůstat má, a nespatřila světlo světa. To může až... z jiného otvoru, řekněme, že? Pousmála se. Byla ráda, že vše dopadlo dobře! A že to neskončilo otravou nebo tak. Kdo ví, co ten pavouk mohl všechno zvládnout, že?
"Taky ne, ale..." Na chvilku se odmlčela a podívala se Zathovi do oček. "Byli bychom dobrý tým, ne?" usmála se párkrát zašvihala ocáskem. Oni dva a tým! To už by žádný pavouk nevylezl z tmavé skrýše. Začne to u osminohých obludkách a kde to skončí? Na trůnu všeho světa!
"Vůbec nemáš za co děkovat, byla to samozřejmost," zahihňala se jemně. Působila jemně a se skoro až nevinným srdíčkem, ale slova jsem tvým dlužníkem, si hned zapsala za ouška.
"Co tak jít k řece?" navrhla následovně. Jistě, mohli se už rozloučit a jít každý svou cestou, ale... Zath tam má stále na kožichu trochu špíny a Delle se ještě loučit úplně nechtěla.

Přikývla. Tolik věcí musí současně zvládnout, aby se stala mistrem skoku! Ale věřila, že to nebude *tak* těžké. Nemůže to být těžší jak ovládnout umění boje! Poslechla si i další Adainův feedback a snažila se ho nějak strávit. Při dopadu pokrčit nohy, zapružit, sklonit hlavu níž...
Zavřela oka. Párkrát nožkama zapružila na místě, jako zahřívačku. To zvládne! Nějak musí. Eventuálně.
Jakmile se tedy cítila připraveně a srovnala si v hlavě všechny tipy, tak tedy vyskočila. Cítila se podstatně... lehčí jak při předchozích pokusech. To bylo dobré znamení, ne? Prohnula hřbet a zapojila do toho i břišáky, jak jí rudý bojovník poradil. A pak dopadla na zem, přičemž to pád nebyl hrubý a bolavý, ale rovněž se cítila lehce, zapružila. Bylo to správně? Podívala se na Adaina.
"Bylo to lepší?" optala se.

Přikývla. Každý den jedno kolečko běhu!! Nevěděla, jestli si zrovna vypěstuje takové denní návyky, ale nejspíše jí toho moc nezbyde. Jestli chce posílit své silnější stránky, tak holt bude muset máknout. Výdrž sama od sebe nepřijde, že?
Začala poslouchat další výklad. Začne se s obranou. Byla celkem nervózní, neb pochopitelně tušila, že to nebude žádná sláva. K jejímu překvapení ale nejdříve budou trénovat jistý skok.
"Dobře," přikývla s jistým překvapením v hlase. Skoky!! Ty přeci trénovala s Adainem, tak by to nemusel být takový trapas, no ne? Jenže jak následně spatřila, tak tento skok byl zcela jiný. Šla jí z toho fakt hlava kolem!! Nedokázala si představit tohle použít proti někomu v reálným boji, ale to bylo snad tím, že to ještě neměla nacvičené.
Podívala se tedy na cvičný strom, nadechla se a pokusila se onen skok s kopnutím a odrazem. Takový pohyb samozřejmě potřeboval jistý cvik a koordinaci a Delle se zrovna nepovedl.
"Au," sykla tiše, neb si nešikovným dopadem odřela packu o strom. Hned ji instinktivně zabořila do sněhu a podívala se na Jarumiho. "Ten odraz bude dobře fungovat u těch mohutnějších protivníků, ne? Nebo je to stejně efektivní proti všem?" optala se. Následně se pak chystala na další skok, ale nejdřív chtěla slyšet slova Jarumiho. Jak neměla zatím pořádné zkušenosti, tak měla trochu potíž si to představit.

Oddechla si, jakmile slyšela, že stačí. Opět šla na všechny čtyři. Ale hned bylo třeba se vrhnout na další cviky, a to sice skoky. Byl to zvláštní pohled. Jako kdyby se Adain pokoušel o skoro až kočičí hbitost!
Zavřela oka a snažila si v hlavě vybavit, jak rudý vlk skákal. Jak to vypadalo. Všechny čtyři naráz, protáhnutý hřbet... Ještě něco? Nevěděla. Ano, chtěla nejdříve vyzkoušet skok číslo jedna, než se vrhne na ten druhý, více liščí.
Inu, Delle tedy skočila. A to i celkem vysoko na to, že se jí zrovna nepodařilo pěkně prohnout záda. Jen ten dopad opravdu nebyl žádná sláva.
Samozřejmě tušila, že pokus číslo jedna nebyl zrovna... dost dobrej. Že se jí úplně nepovedl. I proto hnedky vyskočila podruhé. To už se více soustředila na záda, ale přesto měla pocit, že stále neskočila zrovna extra vysoko a že ten dopad měl ještě k dokonalosti daleko. Vlastně si při tomto pokusu přišla víc nešikovně.
"Uf... takto je to složitější, než to vypadá," pronesla. Snad měla zprvu trochu problém se zároveň soustředit na dostatečně silný skok všema nožkama a zároveň na dostatečné prohnutí hřbetu, které měl Adain.
Po svých slovech opět vyskočila. A tento pokus už byl nepochybně lepší jak ty dva předchozí. Její dopad působil podstatně šikovněji. Ale samozřejmě ještě neměla tak dokonalou techniku jako Adain. Nu, aspoň už šel vidět nějaký pokrok!

"Zdravím!" pousmála se na Ikkeho. Byla zvědavá na cestu. Jistě to nebude pro ni procházka růžovým sadem. Ale bylo důležité se umět překonat. Nemůže být věčně uzavřená, no ne? "Jsem připravena," přikývla.
Nemohla dávat najevo jistý diskomfort ze zimy. Musí to skousnout! Jako Azaryňan nemůže být přeci celá z cukru.
Na žádost Adaina, ať vezme vak, hnedky přikývla. Alespoň bude mít více pocit, že něco dělá! Že tu není jen na čumendu.

Po chvíli si všimla v dáli prazvláštních staveb. Co to bylo? Jak se to tu zjevilo? Vypadalo to jak z jiného světa. Nevypadalo to... přirozeně. Byla tím naprosto fascinována a chtěla by se dozvědět více. Ale věděla, že není vhodná chvíle.
Na pokyn Adaina se postavila vedle Ikkeho, neb Iska již šel k Adainovi. A teď jen vyčkat.
Zanedlouho už začali přicházet první vlci. Dva s křídly, jeden bez nich. Jeden se optal, co je přivádí na hranice. Nejraději by už rovnou sama odpověděla, ale věděla, že není vedoucím výpravy. Ikke by určitě chtěl říci prvotní slova. Nu, snad odejdou celí...

Delle si samozřejmě všimla, že Jarumimu to jde... relativně snadno na to, jak byl veliký. Nebo protože byl veliký? Těžko říct. Ale doufala, že to byl první případ. To by pak byla pro ni o to větší šance, že se pořádně naučí i věcem, které jsou pro ni vzhledem k její stavbě těla o něco složitější! Bylo to znát hlavně, když byla vedle sestry Genliseji. Byly podobně vysoké, ale Gen byla podstatně mohutnější, Delle za to byla hbitější a rychlejší.
Pokývala hlavou, ale nic neřekla. Za běhu nechtěla moc mluvit, aby se zbytečně nezadýchala! Podle pokynů Jarumiho tedy zpomalila.
"Děkuji," pousmála se a vydechla, když bojovník vyřkl, že na tom s rychlostí není špatně. To ji aspoň hezky namotivovalo, že i mezi těmi nasvalenými velikány nebude taková máčka!
"Bohužel moc nemám," přiznala se nervózně. Byla si vědomá svého přirozeně křehčího já, a tak se nikdy moc s ostatními nemlátila. Samozřejmě, kdyby přišlo na real boj, tak by něco dělala! Ale prostě neměla takový typicky přirozený talent. Prostě měla buňky na jiné věci. Joo, jako vlče se samozřejmě někdy packovala se sourozenci, ale to nemělo se skutečným bojem a obranou tolik společného, myslila si.