Príspevky užívateľa

"Hmm," vydala ze sebe zamyšleně, "to vlastně dává smysl! Křídla musí být opravdu dobrá výhoda..." Jak by je také ráda chtěla! Ale bohužel, genetickou loterii nevyhrála. Místo toho byla poseta kytičkami. To nebyla moc výhoda. I když, možná byla? Delle pak vypadala křehce a jako snadná oběť... Pokud se jí podaří dost zesílit, mohlo by toto podceňování skončit zle.
"Dobře!" přikývla. Super! Hrubou sílu neměla, ale běh jí celkem šel, takže se alespoň hned neznemožní. Rozběhla se tedy za Jarumim. Žel běžet po sněhu a měnění tempa nebylo zrovna snadné. Jakmile byla vybídnuta, ať vystřelí co nejrychleji, tak tak i učinila. A byla i pěkně rychlá! Ale poté začala cítit únavu v nožkách a sucho v ústech. Toužebně se podívala na vodu v toku. Ale ne. Musí ještě vydržet! To určitě zvládne. Alespoň jí už nebyla zima, no ne?

"Také mě těší," pousmála se zcela upřímně. Neměla přeci jen důvod být zlá na druhé, že? Je mnohem výhodnější mít přátele jak nepřátele. Tak proč si to dělat v životě složitější, což?
"Mě? Já tu žiju," zahihňala se jemně. Tahle otázka byla přeci jen celkem vtipná. Ale samozřejmě to neřekla nějakým tónem, co by naznačoval výsměch, to ne, kde že!
"No, jestli máš tedy stále zájem, tak můžeme zkusit nějakého ušáka najít. Nebo něco jiného," dodala trochu vážněji. Nevěděla, že Iskovi moc lov zajíců a králíků nevoní, ale v této zimě si nemohli dovolit býti vybíraví. Navíc, ač to mohlo znít zle, bylo na něm, aby se prokázal. A lov byl právě jeden ze způsobů.

Na vteřinu se až zastyděla, jakmile se dozvěděla, že se spletla! Ale dalo se jí divit? Cyro byl sice duší mlád, ale bojovat s takovým velikánem by snad nikdo nechtěl!
"Vážně? To je taky super!" pousmála se zcela upřímně. Úloha lovce byla hodně důležitá! Nikdo by tady nechtěl chcípnout hlady, že. "Mohl bys mě pak něco ohledně lovu prosím naučit?" požádala ho nadšeně. Proč by si nechala tuto příležitou proplout mezi packy, že? To by byla hlupaňa!
Jakmile se Cyrko po jejím skoro-breakdownu ze vzpomínky na ztrátu domova zeptal, co se děje, tak si ještě jednou utřela packama slzy a zavrtěla hlavou. "To nic, to nic." Nerada by se v tom ještě rýpala. Bolelo to už tak až moc!

Delle klidně přikývla, jakmile ji Gulášek požádal, ať chvilku počká. Jasně, že počká! I kdyby mu to trvalo trochu déle, tak by jí to asi nevadilo. Byla trpělivá. Gulášek se naštěstí po chvíli vrátil. A to i s kytičkou!
"Ah ano, jitrocel!" pousmála se. Kdo by neznal tuto kytičku, že? Hlavně, když roste skoro všude! Pak si samozřejmě i vyslechla, na co se používá. "Opravdu? To jsem nevěděla! Jsi hodně chytrý," řekla zcela upřímně. Kytičky ještě dovedla poznat, ale jejich účinky, to už moc ne. Určitě si tento funfact zapíše za ouška. Gulášek byl vidno mladší jak ona, ale měl znalosti budoucího medika! Takového pamatováka neměl jen tak kdo.
Pohlédla na oblohu. Začalo pomalu zapadat slunce. Vzhledem k tomu, že měli na obzoru i kotlinu, tak se jednalo o krásný pohled. "Začíná se připozdívat..." zamumlala ustaraně. Co když je už někdo začal hledat? Aby nebyl průšvih!

No jo, bylo zvláštní mlátit druhého vlka, vrstevníka k tomu! Ale nedalo se nic dělat. Situace byla vážná! Kód pavouk, kód pavouk!
Jakmile Zatha úspěšně pleskla, tak otevřela oka. Její tvář se zkřivila. No fuuuj! Po macatém pavoukovi zbyl pořádně mastnej flek. Jeho šťávy dokonce začaly po Zathovi stékat dolů. Nebyl to lichotivý pohled.
"Nežije... naštěstí," oznámila mu. "Počkej," řekla rychle, opět popadla klacek a snažila se s jeho pomocí zbytky pavouka seškrábnout ze Zatha. Chuťovka. Opravdu si nemyslela, že kdy uvidí pavoučí vnitřnosti! Jakmile bylo hotovo, nahlas si oddechla. "Snad už takovou potvoru nikdy neuvidíme!"

Dell byla trochu nervózní, aby se hned první trénink s Adainem neznemožnila! Přeci jen, nikdy cvičně na zadních nestála, že. Vlastně ani netušila, že by si ji takto prozkoušel. Bleskurychle se protáhla. "Dobře, zkusím to," přikývla na jeho pokyny. Vyskočila tedy na zadní. Bylo to zvláštní, ale zatím to šlo. Pak se snažila udělat krůček doleva. A pak doprava. Bylo to zvláštní, ale zatím se držela dobře! Nečekala ale náhlý pohyb Adaina, který vzal kamínek a hodil ho po ní. Hození proběhlo zrovna v moment, kdy se chtěla natáhnout nahoru. Nebylo tedy divu, že překvapením celkem zavrávorala, div nespadla! Ale udržela se. Neodpustila si hlasité vydechnutí. Něco jí však říkalo, že rudý vlk určitě ještě něco bude chystat.

Anjel x Roihu

Sol x Rivera

Adain x Ikke

Střihla uchem, když se tu zjevila cizí vlčice. Podle pachu tulačka. Zadoufala, že se nebude jednat o nějakého potenciálního agresora, který by ji rád rozsekal na špagety.
"Zdravím," pozdravila a pousmála se. Dobré vychování musela držet i u cizích mimo smečku! Až z ní bude nabušený kulturista, tak si bude moci dovolit být více drzá.
"Přesně tak," přikývla, ač to byla vlastně tak trochu lež. Nebyla tu *oficiálně*. Ale cožpak to mohla tato vlčice vědět?
"Proč jste tak blízko nás?" šla k věci. Chtěla se sem snad přidat? Nebo vyzkoušet Feierovu nabídku? Či tu byl jiný důvod? Zatím neměla tušení, ale doufala, že cizinka nebude dělat potíže. Byla přeci jen vysoká a od pohledu se nejednalo o žádnou bábovku. Jistě by měla problém, kdyby se musela v nejhorším případě bránit.

Delle se rozhodla se protáhnout a zahřát se. Pohybem, samozřejmě. V této zimě nic jako slunění se neexistovalo, bohužel. Každým dnem doufala, že ten hloupej mráz odejde. Daleko, daleko pryč. Ale měla přesto pocit, že už to není tak příšerné jak předtím. Ale k nějaké snesitelnosti to mělo stále hodně daleko.
Začuchala. Ráda by se podívala, jestli je tu někde nějaká kořist. Jistě, sama asi toho moc neuloví, ale přesto! Třeba se na území zatoulali nějací jelínkové a mohla by o tom podat kvapem zprávu těm nahoře! Jeej, to by se jí líbilo. Snad jí někdo do toho nehodí vidle, co?

"Rozumím... No, i když se tu vlk vyzná, tak je těžké v tomto počasí i tak cokoli najít," pravila. Dobře věděla, že situace byla prachbídná. Vlček se tedy nemusel cítit jako selhání. Ale toto prosté uklidňování se nikomu žaludek nenaplní...
"Jsem teprve ve výcviku, takže sama nemám všechny lovecké lokace v malíku. Ale vzhledem k tomu, že jsme na otevřené pláni, tak by tu někde mohli být nedaleko zajíci a králíci," odtušila. Vlastně většinu území Azarynu pokrývaly pláně. Syslí háj byl totiž z nemalé části pokácen.
"Jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Asphodelle," usmála se přátelsky a podívala se vlku do oček.

Asphodelle si samozřejmě všimla pohledu vlčka. Nebyl prvním a jistě ne ani posledním, koho její vzhled překvapil. Vlastně to brala jako lichotku, za kterou dávala dotyčným jisté malé bezvýznamné plus.
"Ah, kořist!" pokývala hlavou. "Té nikdy není dost... Další úlovek nepochybně ocení všichni," pousmála se. Ano. Bohužel ale v tomto počasí bylo zázrakem najít něco dobrého.
"Přidal ses k nám nedávno?" optala se tedy, ať nechodí stále kolem horké kaše. Byla zvědavá. Nemyslela si, že by dostal pass tak snadno, jako její sestra. Tento vlk byl už totiž vidno dospělý.

Přemýšlela, jakou cestou se měla vydat. Byla práce špeha pro ni opravdu vhodná? Či by se měla skutečně usadit jako lovec či učitel? No, učení druhých ji určitě moc nelákalo. Či by snad mohla být medikem? I to byla možnost.
Při procházce si všimla vlčka, kterého ještě neznala. Byl to snad jeden z pozvaných? Jak byly skoro-otevřené hranice, tak bylo těžší říci, zdali byl dotyčný vetřelec, nebo pozvaný. Nu, přesto k němu šla.
"Zdravíčko!" usmála se na cizího. Byl to pěkný šedočernobílý hoch. "Jsi moc zaneprázdněn?" optala se přátelsky. Třeba se z jeho reakce dozví více.

Ale podceňoval, pomyslila si. Kdo by nepodceňoval křehkou květinovou dívku, že? Byť jen podvědomě?
"Každé povolání je něčím nebezpečné. Jako Azaryňan nemohu věčně žít ve vzduchoprázdnu, kde mi nic nehrozí, ne?" pousmála se. Co si budem nalhávat, jí by se takové vzduchoprázdno celkem líbilo. Ale věděla, že tato smečka si dosti zakládá na cti, síle a odvaze. Jako máčka neuspěje. Ale jestli je to opravdu tolik nebezpečné, tak by jí možná bylo lépe opravdu jinde. Kdo ví?
"Moc ti děkuji za informace a varování, moc si jich cením," řekla mile. "No, zkusit to mohu, ne? A když na to opravdu mít nebudu, tak mohu přestoupit na jiné povolání. Třeba toho lovce." Když vlk nezkusí, tak neví! Lepší jak házet flintu do žita, né? Navíc, kdyby hned couvla, tak by chlapci potvrdila jen to, že se bojí. A to by nerada.

Tlapky byly nečekaně poněkud citlivým místem, takže mít v nich bodliny blešího autobusu nebylo zrovna příjemné. Díkybohu na tento pichlavý problém nebyla sama!
"Asi jsem šlápla na ježka," sdělila nešťastně, ač nevěděla, jak by to bylo možné. Ježci na zimu přeci spí, ne? Nebo si to s něčím pletla?
Jakmile gentleman nabídl pomocnou packu, tak samozřejmě nemohla odmítnout! To by byla velice hloupoučká. "Ještě, že tu jsi!" pousmála se a ukázala mu zraněnou packu. Následně Gulášek začal bodliny opatrně a vskutku precizně vytahovat! Samozřejmě mohl být sebeopatrnější a stejně by to bolelo. Delle tedy párkrát tiše sykla bolestí. Nerada by ale kňučela jako malé mimino!
Po chvíli byly bodliny pryč. Packa jistě bude ještě bolet, ale byla z nejhoršího venku.
"Co bych si bez tebe počala? Moc ti děkuji," řekla a podívala se Guláškovi do oček. No, co by si počala. Ona by si poradila. Ale chlapci komplimentík nikdy neodmítnou, no ne?
"Teď v běhu asi pokračovat nebudeme, co?" zahihňala se jemně. No jo, odejít s bolavou packou domů taky bude kumšt. Ale zpět se jí ještě úplně nechtělo, byť se začalo poněkud připozdívat.

Toho dne se vydala mimo území. Bylo to v té zimě troufalé? Možná trochu. Ale už nebyla mrňavé vlče, které by nezvládlo menší... cestu. Samozřejmě nehodlala jít příliš daleko, ne jak minule, když naháněla Guláše. Možná ho zase potká? S touto myšlenkou se podívala směrem, kde měli Přízraci území. Ha. Těžko. A možná to tak bylo i dobře. Nebylo správný si takto hrát s někým z cizí smečky, ledaže by se jí pak z něj podařilo vytřískat nějaké informace. Možná by pak ukázala Rufovi, že by nebyla zrovna marnej špeh. Ale tak, chtěla se prokazovat zrovna jemu? Nebylo to třeba.