Príspevky užívateľa

Slova Rufusova se jí až dotkla. Chvíli zpátky se navrhoval, že jí něco naučí, a najednou obratem změnil názor? A že by byla lepší jinde?
"No... to je mi jasné, že to nebude snadné," řekla s tím, že v očích jí šla vidět kapka zklamání. Žádné povolání přeci není univerzálně snadné, že? "A i magister musí přeci umět od každého něco, ne?" naklonila hlavičku. To byla přeci jen pointa magistra. Navíc to, jak by ji přeřadil jinam hned už báj očko! Tušila, že v tomto bude něco víc. A chtěla tomu přijít na kloub. Nechtěla se nechat jen tak snadno odbýt.
"Páni! To zní jako skvělá magie. Hlavně pro zvěda," pousmála se pro změnu. Taky by se chtěla umět měnit v ptáčka a poznávat celý svět z ptačí perspektivy! Ale mohla žel jen snít...
"Nemůže to být někdy nebezpečné? Být v takové podobě." Kdyby se z ní stal nějaký malý ptáček, tak by hned byla v hledáčku koček a dalších dravých ptáků!

Delle překvapilo, jak rychle začal Ruf mluvit, až musela chvíli zpracovávat, co to vlastně vůbec řekl! Zvláštní to vlček.
"Páni!" pousmála se. Bylo to zvláštní. Neříkal Cyrano náhodou, že žádní špehové ve smečce nejsou? Možná se jen spletl. "Byla bych moc ráda, kdybys mě něco naučil! Myslím, že by mě práce zvěda mohla i celkem bavit..." Určitě to byla lepší možnost jak být bellator, že. To nebylo nic pro ni. Ne, že by se úplně štítila boje, ale bylo jasný, že to nebude její nejsilnější stránka.
"A co máš teda za magii?" zvídala se, když už to Rufus nakousnul.

"Ano!" přikývla a snažila se neznít nervózně. Nechtěla vypadat před ostatními slabě, či se nějak jinak znemožnit. Přeci jen, oproti okřídlenému zkušenému bojovníku se cítila jak malé nic. Ale kdo ví, třeba nějakým zázrakem překvapí!
Přikývla. Snad její kondice nebude úplně mizerná. Respektive, určitě nebyla marná, co se běhu a výdrže týče. Ale síla byla její slabší stránkou.
"No... asi, asi ne?" řekla rychle, neb ji tak náhle nic nenapadlo. "Leda by mě zajímalo, jestli, no... Jestli umíš se zbraněmi? Nebo kdo tady s nimi umí? Mám po Artemis její zbraň a, no... Úplně si nejsem jistá, jak ji používat."

Bylo hezké vidět, že i přes ta traumata se Genlisea tolik nezměnila. Stále měla nos nahoře a nebála se promluvit. Spíše bylo otázkou, zdali její nevymáchaná pusa neřekne před alfou nějakou blbost. Jistě, nemyslila si, že by Feier poslal mladou vlčici pryč na smrt, ale úplně to riskovat nechtěla.
"Přesně tak. *Genlisea*, je vskutku mojí sestrou." Ještě, aby ji představovala za ní! Ale žehlení nepořádku po sourozencích byl jejím zvykem už od mala. Očekávalo se to od ní. Když už podědila přízvisko Dei, tak se podle toho musila chovat už od mimina!
"Domnívám se, že bude pro naši smečku užitečná. Už jen to, že dokázala tak dlouho přežít sama v této kruté zimě něco říká o její vynalézavosti a důvtipu." Hnedky se snažila vymyslet něco, co dávalo dobrý smysl. Pochybovala totiž, že na Feiera by zabraly jen psí očka, ač by to bylo *velice* příjemné.

"Přesně tak!" zahihňala se. A pak si vlastně vzpomněla, že Azaryn otevřel hranice těm, kteří se prokážou. Už z tohoto gesta vzešla naděje, že by si tu sékru mohli nechat. Jistě, měla by tu rivalku, ale stále byla součástí její dosud ztracené rodiny! A to bylo hlavní. Nebyla by tu sama a ona taky ne.
"Né, žádná anarchie, Gen! Máme tu alfu i betu. A ano, abys tu mohla zůstat, tak to musí schválit," vysvětlila. Feier byl na první pohled nepřístupný drsňák, ale za tu dobu, co tu byla, pochopila, že to byl chlap se srdcem na správným místě. Žádný psychopatickej kruťas. Ale taky to nebyl měkkýš, který by po sobě nechal šlapat.
"Ty jo. Na to, jaká je zima, tak se držíš dobře! To by mohlo ostatní zaujmout," pomyslila si. Věděla, že Azaryn by nechtěl mít ve smečce lůzry, takže možná bylo třeba ukázat, že Genlisea nebude jen nějaká vyžírka.
"Zkusím teda ostatní zavolat..." Ještě nikdy nic takového nedělala! Snad to neskončí nějakým trapáskem. Nadechla se a zavyla. Snad její volání nějaký soudruh zaznamená!

Delle odtušila, že vlčka svou přítomností poněkud překvapila. Hlavně, že ho nerušila! To by věci byly snad trapnější než teď. Ale Rufovo slovní zaškobrtnutí jí přišlo roztomilé. Samozřejmě, že mu bude říkat jménem! "Moc mě těší, Rufusi!" usmála se a posadila se. Teď bylo třeba pokračovat v nějakém small talku. Ale ne nějakém nudném! Komentovat počasí třeba momentálně nebylo zrovna vhodné, že. Každý věděl, že stálo za velké... něco. Hmmm...
"Měla bych menší otázku, jestli by to nevadilo," začala povídat svým jemným hlasem. "Jak asi víš, tak jsem tu nová a ještě si hledám své místo ve smečce! Je tu tolik možností a stále úplně nevím, která je ta pravá... Tak bych se ráda chtěla zeptat, co děláš ty, co to obnáší a jaké to je!" pravila s jemným úsměvem a podívala se Rufovi do jeho oček. Byly různobarevné! Páni. Takové viděla snad prvně.

"Uff, to jsem ráda!" pousmála se na Cyra. Když si takový velikán málem narazí čumák, tak by se jeden opravdu až lekl! Hlavně, když chudák neměla žádné extra zajímavé zkušenosti s léčením. Co kdyby si třeba vyrazil zub, že!! To by jednomu z toho klepla pepka.
"Nemáme?" zopakovala překvapeně. Tak to by mohla být její šance zazářit! Ale jestli tu fakt nikdo takový není, tak kdo by ji učil umění šmírovat? Samé problémy! "A jakou práci vlastně máš ty?" Uvědomila si, že vlastně neměla vůbec tucha! Byl starší jak ona, takže určitě se už nějakou cestou vydal. "Jsi bojovník?" tipla si. Dávalo by jí to asi smysl. Cyro byl energický velikán. S častými tréninky by určitě dal přes čumák kdekomu! Sice byl trochu gramlavý, ale to snad nebylo nic, s čím by se nedalo pracovat.
"No... jsem se narodila v jedné smečce," řekla a přešlápla na místě. "Asi celkem daleko odsud. Byli jsme celkem velká smečka, hodně propojená s přírodou. Ale v okolí byly i další smečky, které nás moc neměly v lásce. Jednou na nás zaútočili a pak..." Při té vzpomínce začala být celkem emocionální a měla co dělat, aby nezačala plakat! "Omlouvám se," řekla rychle a packou si utřela těch pár slziček.

Asphodelle byla sic milučká a na první dobrou neviňátko, ale to neznamenalo, že v sobě neměla kus čertiska!
Rozběhla se tedy a začala kličkovat mezi stromy, spadlými větvemi, křáči a šutry. Taká lesní opičí dráha! Běh a hbitost jí sic šli, ale Gulášek taky nebyl žádnej lůzr. A taky musela furt dávat pozor, kam šlape, aby si taky nepřerazila frňák! A jak celkově běhali všudy možně, tak se vlastně dostávali i blízko ke Kotlině. To byl panečku pohled!
Nebylo žel v silách Delle vnímat absolutně *vše* ze svého okolí, a tak zničehonic ucítila v packách příšernou bolest. "Au, au, auu!" zakňučela. Zatím neznámé zranění ji donutilo zpomalit. A pak si toho všimla. Měla packy od bodlin! Musela šlápnout na ježka jezevčíkovitého. Safra, takto to bude 1-1!

Asphodelle se šla pořádně protáhnout po území. Feier sic říkal, že by se měla především držet v teple, aby neprochladla a neonemocněla, ale také se někdy musí hýbat. To aby se necítila jako líná vyžírka, víte. A při svých toulkách spatřila vlka, se kterým se ještě nějak hlouběji nebavila. Měl tmavou hlavu a fakt krásná křídla. Ach, jak moc by si přála mít taky taková! Ale nemůže se nechat vnitřně sežrat závistí, no né? Vydala se tedy opatrně k vlkovi, který měl pohled upřený na strom. Viděl na něm něco snad? Bude ho moc rušit? Doufejme, že ne!
"Dobrý den!" pozdravila ho a mile se na něj usmála. To ani nevěděla, že tento týpek byl špehem! Také jím chtěla býti, takže pokud se nic nezkazí, tak se nejspíše budou vídat poměrně často... "Neruším? Jsem Asphodelle!" představila se.

Asphodelle byla ráda, že byl Gulášek vidno živ a zdráv. Kdyby se něco stalo, jéje, to by byl průšvih jak mraky! Nu, radši na takovou hrůznou možnost ani nemyslet, ještě si to snad i přivolají.
"Samozřejmě!" zahihňala se nevinně. Kdo by si ještě hrát nechtěl, že? Však je ještě nikdo hledat nebude... Den teprve začal! Šťouchla tedy hnedky do Guláška packou. "Chytej!" řekla a rozběhla se nějakým náhodným směrem, od řeky pryč. Kdo ví, kam se až dostali, což? Snad né na nějaké nebezpečné místo! A ještě kdyby se ztratili! Něco takového by si ani jeden za rámeček nedal, bylo tedy třeba doufati, že se nic nestane.

Bylo zajímavé slyšet o květinové smečce. Jsou tam taky vlci jako ona? Pocítila pochopitelně jakousi touhu se dozvědět více a více, ale už jaksi odtušila, že od Cyra se toho už tolik navíc nedozví. Ale samozřejmě hodlala býti loajální Azarynu, to né že né! Opravdu!
"Takže kdybych je špehovala, tak by vůbec neměl nikdo tucha, jo?" zahihňala se jemně nad tou představou. Když už působila jako ten onen Nihilák, tak by toho mohla využít, né? Ale to žel ještě nevěděla tolik o zdejších smečkách a že její představy se úplně s realitou nesetkávají.
Delle byla překvapena, když velký Cyro začal pelášit jak střela ke kameni. Heej! To není fér! Ale i přes jistý náskok se rovněž rozběhla. Nebude přeci kazit hru, to dává smysl. Kamarád bohužel zakopl a začal se pěkně kutálet. Vzhledem k hrubému povrchu se začala strachovat, jestli se nějak škaredě neodřel. To by sakra bolelo! "Není ti nic?" zeptala se hnedky.

Situaci určitě nepomáhalo to, že ani jeden si nezachoval vnitřní klid. A jak taky, že? Jak by někdo mohl být klidný, kdyby po něm lezl nějaký superpavouk? A hlavně, co teď? Na takovou kritickou situaci ji ještě nikdo nepřipravil!
"Šlehnout ho?" zopakovala po něm. A klackem? Vždyť byl tak obrovský! Nějaký klacík ho přeci nezabije, ne? A jestli jo, tak... Na Zathovi bude pořádně mastnej smradlavej flek. Nic vábného. Ale přesto začala Delle nějaký pořádný klacek hledat, dokud ho nenašla a nechytla do zubů. Ajeje. Teď se trefit! Klacek byl kratší a spíš tlustší, takže na tuto prácu jak dělaný. Ale stát se mohlo cokoli, což?
Pavouk stále byl na tom samém místě a nehýbal se. "Pofor!" zahuhňala, aby se chudák připravil. Pak se napřáhla a udeřila. Ke konci raději i oka zavřela, protože následky opravdu vidět nechtěla.

Byla to vskutku ona! Její sestra! Nemyslila si, že kdy svou rodinu ještě uvidí. Neměla halucinace? Nehráblo jí v bedně? Ha! Těžko. Jí a hrabat? Neexistuje.
Fascinovala jí ale *hloupost* její sestry. Po tom všem se stále domnívala, že je nesmrtelná? A jak vlastně ona celou dobu přežívala?
"Patřím," řekla a posadila se. Bylo třeba Gen srazit její hřebínek. Ale né teď. Ještě bylo brzo. A kdyby na ni byla zlá v těchto časech, tak by to jistě nevypadalo zrovna... nejlépe. Radši udržet pozitivnější vztahy, což?
"Tahle smečka je plná silných vytrénovaných jedinců. A bohužel nemají rádi cizí," řekla jemně. Nemohla přeci takovou důležitou skutečnost zatajit, že? "Ale neboj se. Já se jim za tebe přimluvím," pousmála se nevinně na sestřičku. Nerada by měla nějaký průšvih, však? Hlavně tady...
"Jak ses sem dostala? Jsi v pořádku? Je tu ještě někdo s tebou?" začala se sama vyptávat. Možná jsou v Norestu i další sourozenci?

Dnešní trénink měl z Delle pořádně vymlátit její ztuhlost ze zimy. Kdy ten příšerný chlad už skončí? Měla pocit, že za chvíli vyletí z kůže. No jo. Zrovna jí by se hodil pořádný kabátek z kožichu nějakého zvířete! Možná by se o to někdy mohla pokusit..? Ale ne! Teď nemůže myslit na věci mimo. Za chvíli nepochybně měl přijít Adain, se kterým měla dnes trénovat postřeh a obratnost. Delle byla díky své postavě rychlá a obratná celkem dosti, ale v jejím věku bylo samozřejmě spoustu co zlepšovat! Hlavně, aby pak byla připravena na zkoušku, ceremoniál. A kdo ví, kdy se něco takového bude konat, že? V zimě se něco takového asi bude nehezky organizovat. Nejspíše si holt budou muset počkat.

Byla zima, ale to pro azarynské mladistvé samozřejmě nemohlo znamenat volno! Nemohli si přec dovolit ztratit přes zimu kondici a odolnost, že? Museli být silní, hlavně v těchto krutých časech. Asphodelle měla žel podstatnou nevýhodu v tom, že byla zde jaksi v menšině. Neměla ohnivou magii, právě naopak, což byl mimo jiné i důvod, proč byla na zimu citlivější. Proto se její trénink měl konat právě zde, u pramene řeky. Kdyby náhle došlo k podstatnému zhoršení počasí, tak by se mohli stáhnout k noře, která nebyla příliš daleko.
Dnes ji měla cvičit samotná beta smečky! Jarumi. Moc ho neznala. Jen to, že byl u nalezení Artemis. Nepříjemná vzpomínka. Snad na ni nebude tolik myslet. To by pak její výkon mohl býti velice tristní. Snad by měl tento vlk pochopení? Ale těžko říci.
Snažila se býti v rámci možností ve střehu. Jistě, velký zrzavý vlk se ve sněhu zrovna neschová, ale co kdyby, že?