Príspevky užívateľa

Batdog byl čím dál zmatenější. Však on tumhle vlkovi nic neudělal tak co po něm chce? Batdog si jen klidně obcházel území, kontroloval jestli někdo nenarušuje svatou půdu a tenhle po něm jenom tak vyjede a hned je z Doga ten špatnej. No u svatého Hatiho tohle nedávalo smysl! "To jako takhle odsuzuješ všechny smečkové co potkáš?" zeptal se Dog zmateně a už rychle koukal po Kultu. Ne že by se nevěřícího bál, ale tohle se mu prostě nelíbilo a potřeboval si být jistý že má nějakou ochranu. Pro jistotu samozřejmě. Batdog se na vlka jen zmateně podíval. "Za celou tu dobu co tu jsem jsem neudělal nic jinýho než že jsem se bránil tvým bezdůvodným útokům. A já jsem ten co tu dělá kraviny?" podotkl naštvaně. Fůha dokonce to znělo i dospěle! Batdog už jen mohl očekávat že dostane vynadáno za to že má pravdu nebo dobrý point. No to bude něco.

Batdog tedy o takovéhle magii nikdy neslyšel. Ono on zrovna neslyšel o hodně věcech. "Oh, to ti jako magií mizí myšlenky nebo tak něco?" zeptal se Batdog. Zrovna tohle tedy zní trochu jako nějaká porucha pozornosti než magie. Batdog sebou trošku trhnul když zaslechl jméno jednoho z tehdejších členů Kultu. Varise moc osobně neznal, jen tak od pohledu či jeho pach. Nedalo se říct, že by spolu nějak moc mluvili nebo spíše vůbec. "Byl to.. Tvůj kamarád?" zeptal se opatrně Batdog. Věděl, že smrti kamarádů dokáží velmi ovlivnit psychiku vlků. Tedy velmi, jak se to vezme. Kolem Doga zemřelo už mnoho vlků a jeho kamarádů. Nedalo se říct, že by ho něco nějak dlouhodobě ovlivnilo. Vždy byl smutná pár dní, týdnů a pak zase přešel do své veselé povahy. A ani nevěděl, že to může vlka ovlivnit více než jen tohle.

Batdog tohohle kacíře nechápal. Jediné co za jejich setkání dělal, bylo že se ho stále snažil zaprášit nebo s ním nějak jinak bojovat. Cožpak on má na sobě sbírat prach? To že se taky tak divně zasmál ani neřešil. No co s takovým vlkem má dělat! Batdog nejdříve v prachu zakašlal, potom se dvěma mávnutími křídel taky vznesl do vzduchu a odletěl na nejbližší strom mimo prach. Tam se usadil na větvi a pokusil se oklepat. Sice při tom málem spadl ale úspěšně se zbavil plno prachu. "Hele proč furt jenom na všechny roznášíš prach?" vyštěkl po vlkovi. Dogovi to přišlo jako zvláštní chování. Možná nějaký zvyk? No rozhodně nic co by se mu líbilo. "A vůbec, co je tohle za potkávání vlk? Nejdřív po mě zbytečně vyjedeš a teď na mě zase házíš prach?" zeptal se Batdog trochu naštvaně a zároveň zmateně.

Měsíc dnes opravdu hezky zářil. Bohužel už se pomalu blížil k horizontu a zdálo se že jej brzy nahradí Slunce. Což bylo tedy zle. Batdog na slunce nemohl. Jednak by tím porušil svoji víru a tím zradilo samotného Hatiho a taky by shořel. Takže se slunci musel za každou cenu vyhnout. Ještě než se chudák Dog dostane do města. "Hele, asi už budu muset jít." řekl s náznakem smutku v hlase. I přes to se rychle usmál. Popošel kousek k řece a ještě se rychle napil než přicupital zpátky k Miře. "Bylo fajn si s tebou popovídat, opravdu!" řekl tentokrát nadšeně. Rychle oblízl Miře čumák na rozloučenou. "Tak se zatím měj, třeba se zase potkáme." rozloučil se a rychlým mávnutím křídel se vznesl do vzduchu a letěl směrem k městu.

Batdog tedy takhle do hloubky neuvažoval. On vždycky bral věci hned tak jak jsou a dále je nerozebíral. No, možná ne úplně jak jsou. Většinou si ke všemu přidal něco skvělého! Tey pokud mu ta věc neubližovala nebo s ní Hati nesouhlasil. Pak to pro něj bylo vše škaredé. "Hah, tak takhle já nepřemýšlím." usmál se Batdog a pohlédl nahoru. Hned na to roztáhl křídla a dvěma mávnutími vyletěl nahoru. Za zábradlí se tedy chytil a posadil se na něj. Teď byl on nad Dovah ha! Už žádné knihy na hlavě. "Beru věci tak jak jsou, nebo z té lepší stránky." řeky Dog zatímco vrtěl ocasem, který mu visel ze zábradlí.

Batdog bral názory ostatních. Takže mu nevadilo, že Mira brala svoji smečku jako tu nejlepší. Naopak, rád se dozvěděl o jiných kulturách i když dle něj byli špatně. Tedy v něčem. Věřil však že velká většina z nich si nakonec najde cestu k Hatimu. A pokud ne, tak jeho nebyli hodni. "To zní hezky." usmál se. "Moje smečka je taky fajn, dá se říct že po určitém čase jsme si taky všichni rovni. Jakmile dosáhneme důvěry Hatiho ostatní členi náš berou jako rodinu. Vlastně jsem taková rodina." řekl samozřejmě i něco o své smečce. Možná aby Miru do Kultu nalákal? Přišlo mu že ona nebyla jedna z těch špatných. Jen jí ještě nikdo neukázal tu správnou cestu. "To je jasné, i tohle byl jen můj názor." usmál se znovu a potom pohlédl na měsíc. Už mu nezbývalo moc času.

Batdog se musel zhluboka nadechnout. Ono, nasadit ten jeho veselý výraz po něčem takovém nebylo snadné. "No, zatím jde všechno fajn." pousmál se a mírně zavrtěl ocasem. "Rád se procházím po městě, hlavně po půlnoci." odpověděl na druhou část otázky. "Je to lepší než před půlnocí, to jsem vždycky takovej ještě unavenej ze spaní." dodal a pokusil se tiše zasmát. Spíš z toho tedy vyšlo takové vydechnutí až vypísknutí, ale snaha byla ne? "A co ty? Ty se taky rád procházíš?" zeptal se i Apola. Všiml si ale, že Apolo trochu znervózněl. "Uhh, jsi v pohodě?" zeptal se rychle. Samozřejmě byl připravený ho kdyžtak znovu vlčsky obejmout nebo ho nějak jinak uklidnit.

Nedalo se úplně říct, že by Batdog po městě běhal. To on spíš tak částečně létal nebo skákal po všem co se dalo. Sem tam plachtil a jindy jen běžel s nadnášením. "Ne to je v pohodě, já jsem někdy až moc ostražitý." ujistil ji a taky se při tom zasmál. "Je potřeba město chránit i kdyby před vlastními členy." usmál se. Tedy samozřejmě to nemyslel tak, že byli někteří v Kultu zlí. To jistě nikdo nebyl. Jen jeden nikdy neví. Další slova Dovah Batdog přivedly na zajímavé myšlenky. "To jo! Co si vzpomínám tak jsem si tady z toho dělal pelíšek." hrdě se usmál. Zkoušel si nanosit nějaké papíry do svého hnízdečka aby věděl jestli jsou pohodlné nebo ne. "Duší? Páni Dovah zníš vážně profesionálně!" Musel Batdog podotknout. On tedy zatím neslyšel nikoho mluvit takto jakoby motivačně a tajemně zároveň. Chvilkami musel uskakovat před padajícími knihami tak se šibalsky podíval na Dovah. Ještě jednu knihu a jdu za tebou hehe! Pomyslel si hravě.

Wow. Jméno tady jistě sedělo se vzhledem. I když jméno Semie znělo i trochu roztomile. "Dobře, stačí když ti budu říkat Semie? Jinak by to bylo moc dlouhé." nervózně se uchechtl. Samozřejmě kdyby vlčka chtěla ať na ni volá celým jménem tak by mu to nevadilo. Obával se totiž, že kdyby protestoval tak už by bylo po něm. "Oh, jasné, jsi tady nová. Noo co přesně by tě zajímalo?" zeptal se pro jistotu. "Říkala ti Mesiáška alespoň o něčem, třeba i pravidla města a Kultu celkově nebo chceš vědět jen o místech tady?" dodal ještě po chvilce. Trošku totiž pochyboval když vlčku našel takhle blízko hranic.

Batdog ucuknul když po něm vlk vyjel. Kousek couvnul a pohlédl mu do očí. Tím pádem ho taky přestal léčit. To se mu tedy moc nelíbilo, ale když si nedá říct tak hatižel. Jeho smůla. "Tak si zemři, do těch ran se ti s tímhle chováním dostane infekce." pokčil rameny Batdog. A že on o tom něco věděl. Ne tedy že by dostal infekci ale v tomhle se on vyznal. A s tímhle chováním na něj Hati jistě tu infekci akorát tak sešle. Batdog si tím tedy nebyl jistý ale mohlo se to stát. Nedivil by se. "Já jsem se snad prosil o to abys mi ty věřil?" zeptal se Batdog a naklonil hlavičku. Ce, on jen odpovídal na jeho otázku! Copak on po něm někdy chtěl aby mu věřil? Však Hati ví co dělá a když řekl Vulon, že může Batdogovi věřit tak to musela být pravda. Když se vlk před ním vzpřímil, on udělal to stejné. Už je protože to byl obranný reflex a taky protože byli snad stejně velcí. I křídla měli oba. Batdog tedy roztáhl svá na konci potrhaná křídla a jakoby si je protáhl.

Batdog by se nejradši ještě jednou chtěl omluvit, ale Mira ho zastavila. Tak tedy jen pokývl a chtěl pokračovat v nějaké konverzaci. Jenže nebylo co. Pohled tedy upřel na nebe. A s tím i na měsíc kde se dle něj nacházel Hati. "Co tvoje smečka? Jsou tam všichni hodní?" vyhrkl ze sebe zatímco se zamyšleně koukal na měsíc. Nechtěl tedy znít jakože vyzvídá. To on tedy nikdy. Jen byl až moc zvědavý.

Dog tedy nečekal takovouhle reakci. A rozhodně nechtěl Miru nijak vyděsit! Zdálo se, že o tom mluvit nechce. Takže musel ji znovu uklidnit. "Teda, samozřejmě o tom nemusíš mluvit jestli nechceš!" rychle vyštěkl. Nechtěl aby se cítila špatně. To vůbec neměl v plánu! Musel teď vymyslet nějaké jiné téma. O čem se tak mohli bavit? Dog v tomhle nebyl nejlepší. Většinou vždy věděl jak někomu pomoct ale nevěděl o čem se bavit. "Můžeme samozřejmě řešit cokoliv jiného! Já.. uhm, nechtěl jsem tě rozhodit." začal se hnedka omlouvat.

Batdog jen naštvaně stal, srst naježenou a ještě popadal dech z toho co spadl na zem. Snažil se vypadat děsivě a sebevědomě, protože to vždy pomohl. Na chvilku tedy zvedl ocas do výšky aby vlkovi ukázal že má nad ním navrch. I když neměl. A tak strach a nervozita nakonec převládly a ocas zase stáhl. "Získal jsem si Hatiho důvěru! Hati a celá smečka mi věří, takže za hranice můžu!" vystekl po něm. Nevadilo mu ani tak že mu nevěří. Kacíři byly prostě na špatné cestě. "Mám úkol, a to roznášet víru po Norestu a taky hlídat hranice. A samozřejmě tak i hlídat okolí města." dodal po chvilce. Bylo potřeba převést co nejvíce vlků na správnou cestu. Batdog ale viděl že tenhle je prostě ztracený. Hati ho jistě potrestá, ať už dřív nebo později. Batdog neměl v plánu vlkovi nijak ublížit. Hned jak zahlédl jeho rány došlo mu že to bylo od něj. A to on nechtěl. Udělal krok blíž a na rány se podíval. A začal je pomalu léčit.

"No, někteří se ti nesnaží ublížit asi tak." pokrčila rameny. Znělo to jistě zvláštně, věc jako tohle a prostě neubližuje? "Ono těch hodných asi moc nebude taky." zasmál se. Měl tedy to štěstí že on je potkal. Ty hodně, kteří se zdali že mu chtějí pomoct. Co ho našli v tom lese ti s bílou srstí tak vypadali že mu jen pomáhají. Dali mu křídla, uzdravili ho. Dokonce ho k naučili jak ty křídla využít! Jen potom chtěli aby udělal zase on něco pro ně. Tak Batdog uletěl. Nebylo to od něj pěkné ale on zase nechtěl zůstat s lidmi s bílou srstí navždy. Raději se vydal vlastní cestou a udělal správně, Hati ho pak přijal za svého a teď se na vlastně nejlépe. "Ale dost o mě, co ty? Jak ty seš dostala do Norestu?" zeptal se Batdog zvědavé.

Welp, batdog jistě nečekal že ho vlk shodí i z korun stromů až na zem. Dopad byl drsný a Dogovo to na chvíli vyrazilo dech. Ovšem to že se vyděsil bylo horší. Jeho magie totiž zafungovala a tak při jediném pohledu na vlka se mu na zádech objevily škrábance. Jen mírne, takové jaké se zahojí bez jediných jizev ovšem dost hluboké na to aby z nich řekla krev. Batdoga tuhle část magie neovládal, takže vždy když se vlků podíval do očí, někde na těle se mu objevily další škrábance. Taky jak ležel na zemi, přimáčknuty jiným vlkem, nenechal to je tak. Zadníma nozkama začal kopat vlka do břicha a trochu i škrábat. Dokonce i mírumilovný Batdog na něj vycenil zuby a zavrčel. Je sice hodný, ale nikdo tady na něj nebude bezdůvodně útočit. Batdoga ani nebyl tak slabý takže hned jak stisk povolil tak se mu povedlo utéct. Srst na zádech se mu naježila a vyděšeně a zároveň naštvaně se na vlka podíval. Terror, jak děsivé! pomyslel si ironicky. "Co prosím? Já jsem nikoho nerušil. Procházel jsem kolem hranic a dělal svoji práci. To tys tady zaútočil na mne! Já jsem se snažil být i potichu!" vystekl po něm. Ono se to nezdálo, ale Batdoga nebyl nejmenší. Právě naopak, byl jedním z těch vyšších vlků v Kultu a celkově. Navíc když chtěl, měl opravdu sílu.