Príspevky užívateľa

Batdog se trochu uklidnil když Vlčka řekla že je z Kultu. No to je úleva! "Oh tak to mě těší!" jeho příštím se snad okamžitě změnil i když na stále šla poznat známka nervozity. Nahodil i svůj klasický úsměv a zavrtěl ocasem na přivítanou. "Já jsem Batdog, jsem místním věštcem. A ty se jmenuješ jak?" rychle se zeptal a i nechal Vlčku aby k němu přišla blíž. Jen už se mu trochu nelíbilo když kolem něj tak divné obcházela. Trochu nechápavě a zároveň nervózně se na ni podíval a potom kousek ucouvl. Pro něj to bylo trochu nepříjemné ale alespoň měl tu jistotu že se mu nic nestane. Přeci jen je to jedna z nich, jeho rodina!

Ufff, Mira věděla co jsou lidé. Tak to Dogovo ušetřila nějaké vysvětlování. Většina vlků měla problém s představou o lidech. Pravda, zněli trochu.. neuvěřitelně. A hlavně děsivě. "No někteří nejsou děsivi, můžou být i hodní." podotkl Batdog. On tedy poznal pár hodných lidí. Ti co mu dali křídla tak byli nejspíše hodní. Mu nepřišlo že by měli zlé úmysly. "No když jsem se jednou vzbudil u těch lidí tak jsem je měl, a lidé mě pak učili jak je používat." řekl zamýšlené jakoby si chtěl vzpomenout jak to všechno bylo. Bylo to už nějakou dobu to jo. "Předtím jsem je neměl, takže asi nejsou moje no." dodal pak po chvilce. Byla to zajímavá situace.

Batdogovi se nelíbilo co tenhle vlk dělá. Co měl v plánu? Jistě musí o tomhle tulákovi říct Vulon a ostatním aby si kdyžtak dávali pozor. Nezdálo se že by chtěl nějak vyjednávat jen se chtěl hloupé rvat nebo se jen pobavit. Batdog párkrát zakašlal když vlk rozvířil prach, ale nehodlal tam zůstat dlouho. Hned co to šlo tak vzlétl do vzduchu a v prachové kouli nezůstával. Pak jen viděl nějaký zvláštní záblesk, který mu na malou chvíli zhoršil zrak. Přistál na jednom ze stromu a vyděšeně se rozhlédl. Co ten vlk zkouší? Rozhlédl se kolem sebe jestli ho někde neuvidí ale s rozostřeným zrakem ho nikde neviděl. Usoudil tedy že nebude nikde v korunách stromů tak jako Batdog. "Ne, ale nic na mě neříká že jsem z Kultu, To že chodím v noci nic neznamená a na to abys cítil můj pach jsi byl daleko." odpověděl Batdog a zamračil se. Spíše to tedy řekl jen tak do vzduchu. "To snad kolem Kultu chodíš často že už i jeho členy znáš?" zeptal se.

Ach ano, tohle bylo velmi zamotané. "No ona to není magie." odpověděl a zamýšlené pohlédl do vody. "Ono vlastně, od té doby co mi lidé přišili křídla se to takhle děje, hoří teda hlavně ty křídla protože je nějak vyrobili lidé." vysvětlil svoji situaci. Vlastně si teď mohl být jistý že pokud Mira neví co lidé jsou, tak bude muset ještě odpovědět na to. No jo no, byl to komplikovaný vlček. Trošku si nad tím vsim povzdechl. Vlastně kdyby mu lidé ty křídla nedali tak by nehořel. Respektive ta křídla by nehořela a Tim mu nezpůsobovala zbytečnou bolest.

Batdog jen tiše seděl někde pod domem s pohledem upřeným nahoru kde byla Aysel. Pozoroval jak za ní Dovah vyšplhala. Kdyby mohl, nabídl by ji, že ji tam s pomocí jeho křídel vynese ale kdyby ho Aysel viděla asi už by křídla neměl. Tak jí nechal jít samotnou. Z toho co pochytil tak ty dvě byly dobré kamarádky tak to mezi sebou snad vyřeší. I přes to ale neodcházel. Potřeboval být s Aysel taky za dobře. Nesnažil se nijak odposlouchávat jejich konverzaci, jen čekal jestli mu třeba Dovah nepřijde říct jak tohle dopadlo.

Batdog se svojí povahou rozhodně nechtel dělat problémy. Bohužel už tak nějak působil slabě. Což nebylo zrovna nejlepší když tady stal proti tomuhle uhh vlku. Trochu to s ním cuklo když se na něj vlk, nebo spíše velmi děsivá vlčice, otočila. Nasucho polknul a pak rychle zaťal všechny svaly. Jen aby působil sebevědomě. "Zdravím." pokyvl směrem k vlčici a snažil se znít co nejvíce nevystrašeně. "Ano, to jsem." odpověděl a opatrně přešlápnul. "A ty jsi kdo? Nevěřící snad?" rychle se zeptal. Necítil z vlčice pach Kultu. Pokud byla jedním z nich tak musela být nová. Batdog si teď v duchu přál aby byla členkou kultu. Opravdu by nezvládl nevěřícího jako je tohle vyhnat. Buď by ho zabila a nebo by umřel strachy. A než by se sem smečka dostala mohli by být po něm.

Doga by určitě taky bavilo být léčitel. Tedy samozřejmě ho baví být Vestec už teď, jen se mu zatím nedostalo té práce no. Ale to se změní. Určitě to bude brzy. Batdog se taky velmi rád bavil o Hatim. Vzhledem k tomu že už od toho co byl štěně vedl jeho kroky a dozvěděl se o něm velmi brzy. Bral ho prostě jako tu nejdůležitější věc. "No myslím si že to má co dělat s jeho bratrem Skollem. Myslím že se nějak pohádali a Skoll vládl Slunci. Hati tedy nechce aby Skoll nějak pošpinil nás tak nás tímhle chrání." bardog si tedy nebyl jistý jestli to bylo přesně takhle. Slyšel o tom legendy ale zase nepamatoval si je přesně. Další otázka ho trochu zarazila. Znělo to vlastně až vtipně. "No ano Miro, umím hořet. Stejně jako cokoliv jiného když to zapálíš." zavtipkoval. "Akorát že já chytnu už od slunce." dodal potom. "No, s mojí magii to bolí vždy jen chvilku." ujistil ji. O něj se opravdu nemusí strachovat. Když ještě nebyl členem kultu, noc tohle neřešil. Vletěl na slunce jen aby byl schopný se dostat na jiná místa přes den.

Batdog pečlivě očichával každý strom aby se ujistil, že se nikdo nepohybuje moc blízko města. Přeci jen pro jistotu. Vždy když něco zachytil tak se zdálo, že vlci tudy jen procházeli a neměli vůbec v úmyslu se otočit směrem k městu. Zdálo se, že byl do své práce až moc zabraný, protože si vůbec nevšiml vlka co byl za ním. Když tedy zaslechl jeho hlas, ouška hnedka nastražil a srst na zádech se mu leknutím zježila. Jak ten vlk věděl, že je z Kultu? Pomyslel si vyděšeně. Pomalu se otočil aby se mu postavil čelem. "Jak.. Jak jsi věděl že jsem z Kultu?" zamračil se na vlka a zároveň se na něj nechápavě podíval. To že chodil ven v noci ještě neznamenalo, že je z Kultu.

Batdog se taky rychle oklepal. Aby ze sebe shodil všechno to napětí samozřejmě. Potom si ještě trošku nervózně oblízl pysky a udělal to klasické nádech výdech a byl v klidu. Úsměv sice na tváři neměl ale to se dalo vlastně čekat. I tenhle stále veselý vlček měl někdy slabé chvilky. Nebyly tak často ale byly. "Ano, a s Hatim se bude stejně mít dobře." podotkl už trochu tišeji. Nejspíše by bylo nejlepší kdyby tohle téma opustili. Nebo se tady oba dva úplně zhroutí.

Batdog samozřejmě Dovah rád viděl. Dle jeho názoru byla velmi milá. Pro něj sice každý byl kamarád, ale pár vlků prostě nemusel. A Dovah jedním z nich nebyla. Od stínu teď už úplně odešel a posadil se doprostřed knihovny. Zrak zvedl nahoru na horní patro aby na Dovah viděl, popřípadě aby se vyhnul padajícím knihám. "Však to znáš, procházím městem, sem tam chytnu nějakou krysu." začal s tou klasikou kterou jistě procházel každý Kulťan každou noc. "Hhehe, když jsem slyšel ty knihy musel jsem se podívat, že jo. Však víš, kdyby se nějaký nevěřící dostal moc hluboko do města." usmál se. On totiž samozřejmě dělal pro Kult co mohl. A takový nevěřící uvnitř města je velký problém! "A ty tady děláš co? Jen shazuješ knihy?" zeptal se a musel se zase zasmát.

Aby byl Batdog upřímný tak taky neměl tušení co dělat. Nejspíše je jen všechny zabijí a zbytek vyženou? Tak aby se už nikde neusazovali. To by bylo nejspíše nejlepší. "No, taky jsem to nikdy nedělal Dovah, asi bysme jich měli co nejvíce zabít a zbytek vyhnat ne?" zeptal se vlků kolem něj. "Tak aby si další hnízdo už neudělali." dodal pak po chvilce aby to dokončil. Rychle nakouknul do místnosti kde zoubci měli hnízdo. "Dobře, takže tam prostě naběhneme a pokusíme se jich zabít co nejvíc, ty Deriku zkus vběhnout do úplnýho středu toho hnízda, kdyby tam měli mladé tak je musíš všechny zabít aby se to tu nemnožilo." kouknul se na Derika, který tady prohlásil, že je profík. Tak tohle pro něj určitě nebude těžké. "V tom případě tam můžeš vběhnout jako poslední až já s Dovah odeženeme některý ty krysy co to brání." dořekl svoji myšlenku a otočil se na Dovah. "Teda jestli souhlasíš." kývl po ní a pak už se jen nachystal na to aby mohl rovnou vběhnout na ty zoubky.

Batdog jen chápavě kývnul. "Ahh ano, být léčitel musí být namáhavé. Já mám tohle postavení jen chvíli, takže se mi moc práce ještě nedostalo." řekl jen trošku zamyšleně. Vlastně se věštcem stal teprve nedávno. Ani neměl šanci zasvětit nějaké ty nevěřící tak jak to bylo v plánu původně. "Oh já?" tahle otázka ho trošku zarazila. "No vlastně má to dva důvody - jak jistě víš tak Hati, což je tedy náš bůh a vládce, nemá slunce rád. A tím pádem dává smysl abysme my jakožto jeho služebníci nebo taky děti, na Slunce nechodili. Hati náš tak chrání." vysvětlil nejdříve situaci s náboženstvím. Snažil se aby to vyznělo co nejlépe ohledně Hatiho. On ani slovy nedokázal říct co vlastně Hati je. Věděl, že to je bůh a taky samozřejmě, že řídí jejich kroky. Teď už jen aby to vyznělo dobře i pro Miru. "No a ta druhá věc je, že já na Slunci hořím." trochu se pousmál, protože takhle to vyznělo zvláštně a hned na to roztáhl křídla. "Tohle na křídlech je spálený." poukázal na ohořelé konce křídel čumákem.

Skvělé! Povedlo se mu Míru trochu uklidnit. Hnedka byl on sám taky o dost veselejší. Byl vždycky rád když jiným zlepšil naladu. Klidně nechal Miru se k němu přitulit. Když se bojí tak jestli ji tohle pomůže. Proč taky ne že? Jen na chvíli ho napadlo že možná samotnému Hatimu by se tohle vůbec nelíbilo. Takhle pomáhat nevěřícímu. Ale na druhou stranu kdyby to tak Hati nechtěl nějak by mu v tom zabránil. Možná to je nějaká zkouška? "Není za co. Kdyby něco tak víš kde mě hledat." dodal ještě. Ano on přeci město neopouštěl. Jen ve výjimečných případech nebo když je na důležité misi. Což tedy teď nebyl ale tak to se nepočítá! "Proč jsi vlastně takhle v noci šla ven? Chtěla jsi přijít na jiné myšlenky takhle při měsíčku?" zeptal se zvědavé.

Batdog se znovu vydal mimo území kultu. Ovšem tentokrát měl i důležité věci na práci. Zkontroluje území co se nachází kolem města a po případě upozorní ty co budou moc blízko! Jak chytré a důležité že? V lunaparku teď nedávno ucítil pach nevěřícího. Poslední dobou jich tam chodili dost, ale naštěstí se nikdy nedostali až moc hluboko do města. To by dopadlo opravdu špatně. Batdog neměl rád když ostatní umírali či jen dostali trest. Ovšem věřil že to bylo nutné. Pošpinili posvátnou půdu! A za to je trest nutný. I kdyby to měla být smrt. Hati přeci ví co dělá a pokud vlk neprokáže že je jedním z Hatiho děti tak má bohužel smůlu. Procházel tedy mladým lesem. Měsíc mu svítil nad hlavou takže věděl že do východu slunce má ještě plno času. A i kdyby tak město bylo kousek a jistě by našel kam se schovat.

Batdog ještě chvíli stál skrytý ve stínu dokud si nebyl jistý že tohoto vlka zná. Jakmile však promluvil samozřejmě hned věděl kdo to je.. Dovah! Neudržel se a hnedka zavrtěl ocasem na přivítanou a pak trochu vykoukla ze stínu. Ach ano určitě to byla Dovah! "Ahojky Dovah." pozdravil ji a přidal k tomu svůj klasický úsměv. Ze stínu teď už úplně vylezl. Přeci jen teď už nemělo smysl se schovávat navíc když ho dovah už našla. A nepředstavovala hrozbu. Batdog byl celkem rád že ji vidí. Od toho co dali závod s Aysel se úplně nebavili.