Príspevky užívateľa

Mohl čekat že ho Lucien neuvidí zrovna rád. No kdo by ho po tom fiasku rád viděl že? Navíc teď do něj ještě vrazil. Rychle stáhl ouška když po něm Lucien vyjel. Nejspíše si to zasloužil. Lucien měl pořád vyšší postavení než on takže byl jistě taky vyspělejší. A měl pravdu. "Eeh jo, pravda." řekl a hrdlo se mu stáhlo strachy. Lucien by mu vlastně klidně mohl nějak ublížit. Nedalo se ani říct, že by si to nezasloužil. "Promiň já.. Nečekal jsem, že tady někoho potkám a-" radši už zavřel tlamičku a pohlédl do země. Než aby řekl něco špatně. "Nestalo se ti nic?" zeptal se opatrně. Kdyžtak by samozřejmě mohl pomoct svojí magií. I když mohl pochybovat, že by ho Lucien nechal.

Batdog na vrakovišti už dlouho nebyl. Když si tedy jednu noc konečně našel čas, musel si to zase celé projít. Věděl, že tady už byl. On si stíhal projít celé město! Musel přeci hlídkovat. Takže tenhle svůj výlet mohl popsat taky jako takovou hlídku. Ostatní členi tu jistě už dnes byli. Nemohli by dovolit aby se na posvátnou půdu dostal nějaký nevěřící. Pomalu si tedy procházel kolem všech těch vraků a postupně každý kontroloval jestli se v nich někdo nenacházel. Dokonce našel i ten jeden ze kterého vyškrábal sedačku a udělal si z toho takové hnízdo. Kirottu mu to tehdy poradila. Teď se však nesměl rozptylovat. Pokračoval v tom svém hlídkování kdyby něco.

No to teda. Co teď bude Batdog dělat? Hned jak se mu do očí nenávistně podíval zrovna Lucien už věděl, že je zle. Ocásek tedy stáhnul mezi nohy a když mu Lucien tak nějak pomohl rychle odcouval pryč. "Hehe, ahoj." pozdravil nervózně aby náhodou nepřišel o čumák. Protože se vlastně ani nemohl divit. Lucienovi se teď dosti změnil život a to hlavně kvůli němu. Ale když on prostě musel říct pravdu! Nedalo se totiž říct, že by chtěl aby Kirottu popravili. Byla jedna z jeho vzorů. Tedy než ji odsoudili. A navíc, on prostě říkal pravdu. "Ehm co-co tady děláš?" nervózně cuknul vousky a zavrtěl špičkou ocásku. Jakoby snad právě mělo dojít k boji. K čemuž nejspíše nebylo daleko.

Batdog měl knihovnu rád. Všechny ty staré knihy, kterým se ještě nějak podařilo všechno přežít se tak dobře trhaly! Byla zábava je shazovat z polic a pak na zemi roztrhat na kousky hehe. Takže když se Dog zrovna nudil a nechtěl spát, vydal se sem. Samozřejmě, že si uměl hrát sám se sebou. Co má taky vlk v nekonečných nocích dělat že? Několikrát chytil stránku z knih a vyletěl s ní někam do vzduchu jen aby ji pustil a snažil se ji chytit než dopadne na zem. To byla panečku zábava. Ani by nečekal, že tady někoho najde. Noc byla krásná takže očekával, že se ostatní zdrží venku. Pak však zachytil pach vlka, kterého snad ani neznal. Okamžitě opustil svůj nepořádek na zemi a vyškrábal se do jedné z polic aby mohl nově příchozího pozorovat z vrchu. Poznal však pach Kultu, takže se nemusel strachovat, že by se nějaký nevěřící dostal tak hluboko na území.

Batdog už se zvládl nějak uklidnit. To ta jeho chronická veselost. Navíc on o Hatim nepochyboval. Nikdy by si to nedovolil. "Určitě! Hati ví co dělá." řekl a snažil se tak přesvědčit i sám sebe. Hati ví co dělá, Hati ví co dělá.. Teď už se jen smířit s tím, že Auroru už neuvidí, a jestli jo, tak až umře. Což on doufal, že bude za nějakou dobu. Jeho osud však byl pouze na Hatim. Co on ví kdy udělá chybu? Zhluboka se nadechl aby zahnal i ty poslední slzy a pokusil se znovu nasadit úsměv. "Každopádně, děkuju, že jsi mi to řekl Apollo." jistě, musel slušně poděkovat i za tuhle nehezkou zprávu. Stejně se to musel od někoho dozvědět.

Musel se v hlavě trochu zasmát nad tím jak vlčku vyděsil. Že by z něho už rostl velký děsivý vlk? Nu ta představa se mu na jednu stranu zamlouvala ale na druhou stranu to bylo takové meh. On nerad ostatní děsil, nebo jim jakkoliv ubližoval. "Ne, ne." pokusil se ji ujistit a i se usmál. Pořád však dával pozor aby se držela za hranicemi. Kult by nerad viděl nevěřícího na jejich území. A on by ji tam taky nerad viděl, pokud se tedy nechtěla přidat. "Jen dávám pozor aby nějaký nevěřící nepřešel hranici a nepošpinil posvátnou půdu." pokusil se říct aby ji to k nim třeba i nalákalo. Hati by jistě uvítal nové věřící. Ale zdálo se, že tahle vlčka se k městu už nepřiblíží po setkání s Dogem.

Batdog samozřejmě věděl o závodě co Aysel spolu s Dovah naplánovala. A že se taky těšil! Nedalo se úplně říct, že by byl nějak soutěživý, ale prostě závod! Taková zábava! To si rozhodně nenechal ujít. Následoval tedy Dovah na místo kde byl závod domluvený. Z nervozity poskakoval sem a tam, ale nechal toho když uviděl Aysel. Ano, ta se vždy musela chovat jako kdyby byla dospělá, než aby si užívala toho, že je ještě dítě. když Batdog už dítě nebyl. Nu což, užívat si mohl v každém věku. "Ahoj Aysel." pozdravil vlčku. "Ano, na závod jak dělaná." rychle všechno odsouhlasil tak jak už bylo jeho zvykem. "Takže, máte nějaký speciální pravidla?" zeptal se a vesele se rozhlédl kolem. Musel si taky obhlídnout místo kde se bude závodit. Aby se mu nestalo to co s Lucienem. Nebo hůř.

Batdog si po dlouhé době vyrazil do nákupního centra. Už bylo dlouho co tady byl naposledy takže se hnedka vydal si to tady zase projít. Jen tak ze zvědavosti kolik věcí už stihly odnést krysy a co naopak zůstalo na svém místě. Měl štěstí, že měl křídla, protože velká část nákupního centra měla podlahu plnou kaluží a on tedy zrovna neměl náladu na skákání ve vodě. I když to byla jedna z jeho mnoha oblíbených aktivit. Místo toho si tu z toho udělal závodní dráhu. Snažil se rychle létat z jednoho patra do druhého a vyhýbat se všem sloupům. Dalo se říct, že to je zázrak že do žádného nenarazil. Místo toho ale narazil do vlka. V rychlosti si ani nevšiml, že to byl Lucien. Skončil tak kousek od něj v kaluži. Nezdálo se, že ještě nějak dlouho přežije vzhledem k tomu, že právě narazil do Luciena. A ten se od pokažené popravy nezdál úplně.. eh nadšený z Dogovy existence.

*sigh* okey začnu s tou nejvíce klišé věcí :DD
Hati když se narodil byl pouze obyčejné štěně ovšem s velkým posláním. Měl bratra Skolla a rodiče, kteří je oba od malička vychovávali k tomu, aby jednou mohli vládnout jeden slunci a druhý měsíci. Oba se museli naučit mnoha věcem než dopěli do věku, kdy byli připravení. Jako bratři se dokázali domluvit, že Hati bude vládnout měsíci a Skoll slunci a společně tak budou udržovat svět v harmonii. Skoll však nebyl vlkem za kterého se vydával. Chtěl mít měsíc i slunce jen pro sebe a pokoušel se vymyslet jakoukoliv věc jak svého bratra obelstít a získat měsíc pro sebe. Pokusil se ho od svého bratra ukrást a když neuspěl, chtěl se bratra zbavit. Mělo se jednat o zabití Hatiho a získáním vlády nad měsícem i sluncem. Hati byl ovšem připravený a v noc kdy se jej bratr pokusil zabít se bránil. Strhl se tedy boj a na svět dopadla temnota. Po dobu co spolu Hati a Skoll bojovali nebylo vidět ani slunce a ani měsíc. Hati ale nechtěl aby svět skončil takhle takže bojoval se vší svou silou a bratra porazil. Svému bratru se ale nijak nepomstil. Hati totiž není mstivý ovšem spravedlivý a dohodl se se Skollem, že mu měsíc nepřenechá a Skoll si nechá Slunce. Jeden vlk totiž neudrží celý svět v harmonii. Skoll s Hatim souhlasil ovšem dohodu nedodržel. Znovu a tentokrát už naposledy vyzval Hatiho na souboj. Dal mu pouze den na to aby se připravil zatímco on se připravoval po celou dobu. Hati tak zase a znovu prokázal, že jeho bratr je slabší než on. Slunce a měsíc byly znovu v rovnováze. Hati naposledy nechal svého bratra aby si nechal slunce. Veškerá jeho důvěra k němu však tímhle skončila. Měl sice šanci svého bratra zabít, ale neudělala to jelikož Hati má srdce. Od té doby je Hati vždy připravený a opovrhuje sluncem. Jeho následníci tedy mají zakázané chodit na slunce nebo se jen dotknout slunečního svitu aby neskončili v náruči jeho závistivého bratra.

Užívejte cringe :).

Batdog neměl slov. Co měl teď dělat? Většinou neměl problémy projevit svoje city vzhledem k tomu, že ho všichni měli za hloupé štěně. Takže zrovna u něj to nejspíše nikdo neřešil. Jen on sám. Z nějakého důvodu potřeboval být veselý.. Po většinu svého života. Nepřipouštěl si smutek ani jiné negativní emoce. Ale byl schopný je projevit bez ohledu na názory ostatních. Už jen po chvilce mu po husté tmavé srsti tekly slzy. "Mě taky.." to bylo jediné na co se v tuhle chvíli zmohl. Pak ještě nějakou dobu jen tiše seděl, pohled upřený nikam, slzy valíc se po tmavé srsti. Potřeboval se uklidnit. Sám sebe. "To nevadí.. N-nakonec jsem rád, že jsi mi to řekl zrovna ty." dostal ze sebe další slova. Vše se mu říkalo špatně a začal se i cítit nemocně. "Ale, Aurora je teď s Hatim... Jistě se zase potkáme!" konečně našel něco co mu dodalo trochu sebevědomí. Pokusil se o nějaký ten úsměv. Ale nepomohlo to. Ani jeden z nich na tom teď nebyl nejlíp. "Tak to přeci funguje.. Nebo ne?" stále ze sebe kromě pár bezvýznamných slov nevydal ani zvuk. Jen tiše seděl s tvářemi promočenými slzami. Na chvíli se podíval na měsíc. Ah Hati, věřím, že s tebou se bude mít dobře..

Batdog jen trpělivě seděl a čekal na reakci vlčky. Opravdu neměl v úmyslu jí nijak ublížit či ji vyděsit. I přes to se mu to povedlo. A naštval tím akorát sám sebe. On nechtěl nikomu ublížit. Potřeboval ji jenom varovat. Přeci jen chodit na území kultu nebylo nic skvělého, pokud se vlci nehodlali vydat na správnou cestu. Což byl právě ten problém. "Vážně ti teď nic neudělám.. Nechci ti nijak ublížit." zopakoval znovu a kousek couvl aby jí udělal prostor. Tam se znovu posadil a čekal. Jen dál dával pozor aby nešla za hranice. Ale po tom co ji takhle vyděsil si nemyslel, že by to zkusila. A už se k městu pravděpodobně ani nepřiblíží. Což bylo jistě dobře. Pokud se tedy nerozhodne jít na správnou cestu.

Dog byl se na chvilku zastavil když zaslechl jméno svojí kamarádky. Nejdřív mu nedocházelo co se s ní stalo než uviděl Apolův výraz. Ona? Je snad mrtvá? přemýšlel chvilku a snažil se přijít s čímkoliv jiným než se smrtí. Na nic však nepřišel. Jen tam tak stál snažíc se pochopit celou tuhle situaci. Když za ním Apolo přiběhl se slzami v očích aby ho tak nějak objal, nechal ho. Nemohl mu říct, ať jde pryč. Tak nějak nemohl. Už jen protože byl poměrně v šoku z téhle nové informace. Ano, ve svém životě zažil už plno smrtí, například Hané - to byl taky jeho kamarád. Taky ho to vzalo, ale ne tolik. S Aurorou byl totiž větší kamarád. Naučil ji létat a rozuměli si. Ale teď už ji neuvidí. Nikdy. "To... Bude to v pořádku." pokusil se nějak uklidnit Apola a sebe zároveň zatímco se díval někam za něj. Nechtěl brečet, snažil se vždy si udržet pozitivní energii, ovšem teď mu to moc nešlo. Zrak se mu rozostřil kvůli slzám. Snažil se přijít na jedinou dobrou věc jak by mohl oba dva uklidnit. Nějak. Jakkoliv.

Batdog byl překvapený jak dobře to Shahirovi šlo. Opravdu se rychle učil! Takže Dog jen poskakoval po zemi kolem něj tak aby mu nijak nezavazel a vesele u toho poštěkával. "Jde ti to dobře! Jenom přistaň opatrně!" upozornil ho když už se blížil k zemi. A vypadalo to, že to zvládl velmi dobře! Dog jen chvíli přemýšlel čím to asi bude než došel k rychlému závěru, že to je jistě tím, že se s křídly narodil a ne jako Dog. A to bylo jistě logické. Batdog ještě přemýšlel co víc by mohl Shahira naučit nebo alespoň ukázat základy aby potom mohl sám trénovat. Pohlédl na nebe aby věděl kolik času ještě mají. Protože přes den trénovat nemohou. "Šlo ti to skvěle." přiběhl za ním vrtíc ocasem. "Ještě ti můžu ukázat jak vzletět ze země a můžeš pak sám trénovat. Jestli budeš chtít." usmál se na něj.

Dogovi jí nakonec bylo líto. I když byla nevěřící. Ale vlastně ji mohl dostat na tu správnou cestu. Ovšem to nebylo nikterak jednoduché, takže to pro zatím nechal být. Teď ji hlavně potřeboval uklidnit aby se při nejmenším přestala klepat. "Fajn jenom příště nepřekračuj hranice.. Kdyby tu byl někdo jinej už bys tu dávno nebyla." vysvětlil a posadil se. Pořád byl připravený vstát a vyhnat ji znovu pryč za hranice nebo zavolat zbytek Kultu. Jen už ji nechtěl víc děsit. "Hele nevím co si myslíš, ale dokud nejsi za hranicemi nic ti neudělám." pokusil se o úsměv i když ve tmě nejspíše vypadal ještě děsivěji. Chvilku tam jen tiše seděl a přemýšlel co udělá.. Za hranice nemohl takže ji nemohl přinutit aby odešla úplně. A jestli si s ním začne povídat nesměl jí říct žádný informace o smečce. I když s jeho přehnanou důvěrou to nemuselo být tak jednoduchý.

Dog by málem zapomněl že vlastně dnes je poprava. Byl právě s Derikem a snažil se mu vysvětlit pár věcí ohledně kultu aby se tady cítil jako doma. Nějak mu uniklo kdo je vlastně ten odsouzený, ale tušení měl. Ovšem věřit tomu nechtěl. Přeci jen Kirottu byla velmi milá vlčice... No raději si chtěl počkat a třeba se mýlil. Třeba to byl někdo jiný. Ano - někdo koho Batdog neměl šanci poznat tak dobře. Takových vlků tu bylo plno. Ohlédl se na Derika, který tu byl s ním. Chvíli se zastavil jestli je to dobrý nápad brát vlče na popravu. Přeci jen byl malý a nemusel by smrt snášet dobře. Ale na druhou stranu to byla lekce. Po tomhle zážitku už nikdy neporuší žádný zákon. Nikdy nevkročí na Slunce a nikdy nepůjde mimo území když nesmí.. Bude vědět, že skončí jako ten, kterého dnes potrestají. "Tak pojď ať nepřijdeme pozdě." otočil se na Derika nervózně. Neměl potřebu jít na něco jako je poprava. Neměl rád násilí. Ale věděl, že Hati to tak jistě chce. Jinak by se nic takového nestalo. Pomalu se plahočil až k bazénům, a snažil se udržet si dobrou náladu. Však tohle je vlastně dobrý den! Zbaví se zrádce! Tyhle myšlenky však velmi rychle zmizely když uviděl kdo tím zrádcem je. Kirottu. Nemohl tomu uvěřit. Zastavil se, ale přiměl se jít dál. A zaujmout nějaké místo. Aby dobře slyšel. Hodil poslední pohled na Derika a pak se soustředil co se bude dít.