Príspevky užívateľa

Dog se zastavil když viděl jak bílý vlček posmutněl. Jeho úsměv zmizel a nahradil ho starostlivý výraz. "Ale- co se stalo?" zeptal se i trochu vyděšeně. Taková náhla změna nálady pro něj byla nezvyklá. Navíc když to byl dokonce i nějaký jiný vlk než on sám. On byl snad vždy veselý, jen zřídka kdy měl špatnou náladu. Jenže teď tady byl Apolo, který si očividně vzpomněl na něco smutného. To už se mu dlouho nestalo. On většinou viděl řešení na všechno a smutek prostě nebyl nic pro něj. Z nějakého důvodu on byl vždy veselý. Neměl důvody být smutný. Vždy se se vším vyrovnal. Někdy to trvalo déle a někdy jen chvíli. A proto věřil, že být smutný nemá cenu. Takže teď musel Apola uklidnit.

Dog netušil, že neví, že tohle je Hatiho území. Území jeho rodiny. Ale zároveň věděl, že jí nesmí nic říct. Mohla by to využít. Nějak. Třeba pro svoji vlastní smečku. A Dog by za to byl potrestán, což rozhodně nechtěl. On zákony neporušoval. "Jo, a být tebou odsud zmizím rychle pryč." pohrozil jí ještě. Hlavně protože on byl proti násilí. Nechtěl aby ji jeho smečka zabila. I když si o zaslouží. Tedy pokud na území vkročí ještě jednou. To už váhat neubude a smečku zavolá. Sám by nejspíše nikoho nezabil. Na to neměl srdce. "Zeptám se znovu... Co tu vlastně chceš?" zeptal se Batdog už klidnějším hlasem. Nechtěl tuhle vlčku vyděsit.. Ne když už neměl proč. Momentálně bylo za hranicemi takže jí nic nehrozilo. A Dog se teď musel postarat aby za hranicemi i zůstala.

Dog byl rád že odešla. Minimálně byla za hranicemi. Alespoň. Ale ještě jednu tlapku dá na území a nahlásí ji. Protože na svatou půdu nemůžeš vejít jen tak že pro nic za nic. "To je tvoje jediný štěstí. Jinak bych tě musel nahlásit a moje smečka by tě potrestala za tenhle přestupek." pohrozil ji a posadil se. Teoreticky teď stačí aby tady počkal aby sem znovu nevlezla. "Co tu vůbec chceš?" zeptal se a posadil se kousek od ní.

Po tom co v lunaparku objevil vlče Derika, se sem vydal znovu. Očividně plno tuláků a nevěřících se sem rádi chodilo dívat. A jeho povinností bylo je vyhnat nebo zavést k mesiášce. Takže tady byl znovu. Tedy, před chvílí přiletěl. A narazil na jednoho z těch nevěřících bastardů! Oh, ano byl čas ho vyhnat. Ale mohlo se ukázat že chce jít na dobrou cestu. Dog se tedy přikrčil a pomalu plachtil až na zem. A přistál kousek od vlka - tedy spíš vlčice. "Co tady děláš? Vím že nejsi jedna z Hatiho dětí, takže tady nemáš co dělat." vyštěkl hned ze začátku. Musí ji vyhnat. Jestli se tedy nechce vydat tou správnou cestou. "Měla bys jít pryč, tedy jestli jsi se nerozhodla vydat správnou cestou." pokračoval. Doufal že vlčice alespoň odstoupí pryč a nebude ve středu parku.

Batdogova práce tady z velké části skončila. Vulon už rozhodne zda Derika přijmout či pro Hatiho není ten pravý. Měl ještě možnost se rozhodnout. Změnit svůj názor. Což bylo podle Doga zvláštní. Ale i tak, vlče může lhát. Takže raději jen poslouchal. Nechtěl je nijak rušit, byl jen připravený udělat cokoliv se po něm bude chtít. Kdyby se vlče nakonec rozhodlo sejít ze správné cesty, mohl by ho vyprovodit z města. Nebo k bazénům. Pomyslel si. I když to místo neměl moc rád, kvůli trestům, byl už obeznámen s tím, že je to nutné. Nevěřící co nerespektují jejich víru potrestáni být musí. Z Hatiho vůle. Pokývnul na Vulon na znamení, že je připravený jí jakkoliv pomoct, kdyby bylo potřeba..

Dog byl rád, že nakonec spíš Vulon našla je. U domu ucítil její pach ale přišlo mu že ona už o nich věděla. Docupital k ní, ohlížejíc se jestli jej vlče následuje. "Zdravím Vulon." pokyvl hlavou směrem k ní a zavrtěl ocasem. Samozřejmě ji nechal mluvit když viděl že hodlá ještě něco říct. Pak až otevřel tlamu aby řekl to svoje. "Byl jsem v lunaparku na tom velkým kole, a tenhle si tam nakráčel. Myslím že se rozhodl vydat správnou cestou. Ale to můžeš posoudit jen ty Vulon." usmál se na ni a pohlédl na malé vlče. Oproti Dogovi bylo malinké. Dog doufám že když ho potkal tak ho moc nevydesil. Teď už chtěl nechat mluvit Derika. Kousek odstoupil a sednul si. Ovšem dával stále pozor kdyby vlče chtělo utéct. Přeci jen mohlo lhát. A to by se Hatimu nelíbilo a mělo by se to potrestat. Takový vlci by se neměli nechat utéct.

Dog jen chvíli čekal na Derikovu odpověď. Nevypadal ani, že hodlá protestovat nebo tak něco takže nebyl čas ztrácet čas. Dog na chvíli vzletěl a porozhlédl se kolem, jen aby se zase vrátil na zem a vydal se městem. Chvílemi se otáčel a kontroloval jestli za ním malý vlček jde. "No tak něco..." odpověděl mu zamyšleně Dog. Nevěděl jestli ho mesiáška vezme. Bylo možné že ho nevezme a nejspíše by ho vyhodili s nějakým trestem aby si pamatoval, že k území kultu se nepřibližuje. To by nejspíše udělali. Vykračoval si to tedy městem než zachytil pach Vulon...

------------> domy

Doga tenhle malý vlček čím dál tím víc udivoval. Ale nehodlala to řešit, přeci jen není dobré mít vůči ostatním předsudky. Tedy pokud to nebyli nevěřící. Ti byli zlí určitě. Ale tenhle- jak už věděl Derik- vypadal že je věřící. Na jeho otázku hned odpověděl. "Mesiáška? To je naše vůdkyně, ta ke které sám Hati mluví." řekl a nervózně se začal otáčet aby mohl co nejdříve Derika zavést za Vulon. Měl by ho za ní odvést co nejdřív, protože jakékoliv narušení hranic Kultu by se mělo hlásit. Nejspíše ho čekala dlouhá cesta městem a hledání Mesiášky. Navíc když teď musel jít po zemi a nemohl letět, protože Derika nikdo nepohlídá aby neodešel.

Dog byl celkem zaražený, že tak malý vlček hned řekl, že se chce do kultu přidat. Bylo to zvláštní až děsivé. "Vážně? Teda, jestli Hati řídí tvé kroky pak tě mohu zavést za mesiáškou." pronesl stejně hrdě jako malý vlček. "Jakpak se jmenuješ?" zeptal se ještě hlavně ze zvědavosti. Chvilku se zamyslel a nemohl si pomoct ale trošku mu bylo vlčete líto. Z kultu se už nedostane a i když si byl jistý, že se mu pod Hatiho křídly bude líbit, věděl, že některým se život venku líbil víc."Ne že by to něco změnilo a za mesiáškou tě odvedu tak aj tak, ale jsi si jistý? Víš že odsud už se nedostaneš?" zeptal se zvědavě a už se začal ohlížet kolem a snažil se zachytit pach Vulon. Nebyl v lunaparku, ale měl by ji najít někde jinde. Tedy musel. Jen škoda, že teď tady neměl Auroru která by mohla vlče pohlídat. To mu i připomnělo, že ji už dlouho neviděl, ale teď neměl čas řešit tohle. Musel se postarat o tohohle- těžko říct jestli to vůbec byl nevěřící.

Dog rád odpočíval v lunaparku. Bylo to takové uklidňující místo. Navíc měl pěkný výhled na okolí města. Ne že by se tam chtěl vrátit, to ne! Jen ho bavilo pozorovat co se tam děje. Seděl na vrcholku velkého kola a vše sledoval. Až zahlédl někoho až nebezpečně blízko hranic. Něco malého a šedého. Chvilkami se mu zdálo, že z tím malým a šedým je ještě něco ale jediné co mohl vidět byly dvě velké bílé tečky. Dokud nepřejdou hranice, nemůžu nic udělat. Pomyslel si a hned na to zavrtěl ocáskem. "Už přemýšlím jako dospělý vlk!" pochválil sám sebe a tím si vlastně své dospělé chování zase zkazil. No s tím on bude mít ještě problémek. Zatímco uvažoval, uviděl, že se to šedé přibližuje. Bylo to vlče. Ještě poněkud malé, ale šlo k hranicím. A po chvíli j i přešlo. Dog už už roztahoval křídla aby na vlče vyjel, že co dělá na tomto posvátném místě. Ale vzpomněl si, že i on byl vlče když se sem přidal. Hati mu požehnal a tak teď žije tady. Rozhodl se tedy o pomalý let dolů. Přistál jen pár kroků od vlčete. "Cožpak, pohledáváš na svaté půdě?" zeptal se a očka se mu rudě zaleskla. Stál ve stínu, tak aby působil co nejděsivjeji. I když k tomu moc neměl důvod. "Hati nemá rád něvěřící na jeho půdě." pokračoval Dog.

Dog na jeho otázky jen zavrtěl ocasem. Už mu to šlo líp když otevřel oči. Jistě to brzy zvládne. "Jo už ti to šlo líp!" vyštěkl veselý Dog. Oba vlčci teď byli nadšení. "Jo, teď zkus s otevřenými. Pokud budeš chtít zatočit tak se jemně nakloň na stranu." dal mu ještě další radu a zároveň s napnutými křídly mu to ukázal. "Nemusíš hned." přidal ještě. Přeci jen bylo potřeba nejdřív umět plachtit krásně rovné a až pak by mohl zkoušet i něco víc.

Dog nečekal, že tady potká zrovna Apola. To vlče si pamatoval. Bavil se s ním když byl úplně malý. A Apolo obdivoval jeho křídla. To si pamatoval dobře. "Oh, ahoj Apolo! Nečekal bych že tě tu potkám." usmál se na něj tak jako se vždycky usmíval. Když jeho pach zachytil poprvé na chvíli si myslel, že to je nějaký z těch nevěřících bastardů. To by bylo nemilé překvapení. Ale takhle mohl klidně přijít za bílým vlčkem. "Co tady vlastně děláš?" zeptal se zvědavě. Ale vypadalo to, že Apolo přišel jen přemýšlet.

Dog si všiml, že se vlček trochu bojí. Ale to je jistě normální. Když poprvé letěl tak se taky bál. Teda nejspíš. Moc si toho nepamatuje. "To je normální, že se bojíš a není na tom nic špatného." Štekl po něm povzbudivě. Kousek mu uhnul z cesty když viděl, že plachtí pořád dál. "Když ale budeš mít zavřený oči tak do něčeho narazíš." pokračoval a pokoušel se vymyslet jak jinak vlčka motivovat. Ale co on viděl tak mu plachtění šlo dobře. A to je hlavní. Na chvilku ho i napadlo proč tady vlčata neučí létat rodiče, ale to raději nechal plavat. Pobíhal teď kolem plachtícího Shahira a kontroloval aby omylem nevyletěl mimo pevnou plochu.

<-------- bazény
Teď už zbývala poslední část jeho úkolu - musel dát klobouk na nejvyšší stožár na mostě. Jistě, jednoduché. Jen musel vyletět a ty věci tam dát. Párkrát mávnul křídly a byl tam. Rozhlédl se kolem, protože byl fascinován výhledem. Na chvíli úplně zapomněl na svůj úkol. Když si zase vzpomněl, klidně položil nejdříve plášť a potom na něj klobouk. Přeci jen plášť byl lehčí takže by ho mohl vítr odfouknout. Pak už jen prostě sletěl a chvíli počkal ab viděl jestli i tak ty věci nespadnou. A nespadli. Tady jeho úkol končil. Dog byl nadšený a doufal, že se Kirottu bude jeho překvapení líbit. Mu se totiž zdálo, že už má věci krásně čisté. Zavrtěl ocasem a vydal se pryč.

<------ domy
Dog letěl jak nejrychleji uměl. Nemohl si dovolit být pomalý. Kdyby ho Kirottu chytla jeho překvapení by nevyšlo. U bazénů hned přistál a nakoukl přes okraj. Ano, Lucien měl pravdu. V bazénech se nachytalo trochu dešťové vody. Opatrně sešel po schůdkách a nejdříve klobouk namočil do vody. Jen málo, protože si nebyl jistý jak moc vody to vydrží a zase zničit to nechtěl. Hned ho z vody vtáhl a jemně s ním zaklepal. Přišlo mu, že klobouk byl ještě trochu od prachu tak jej namočil znovu. Stejný proces udělal i s pláštěm, ale jen jednou. S pláštěm musel ještě vzletět a udělat pár otoček aby z něj dostal přebytečnou vodu. Pak sletěl i pro klobouk a vydal se k mostu. Přeci Lucien říkal, že si tam odkládá všechny důležité věci.
---------> most