Príspevky užívateľa

Dog už poslední dny jen chátral. Moc nic nejedl, své jídlo radši odnášel vlčatům, aby Noctra nemusela lovit tolik. Přeci jen s jeho magií to bylo jednodušší. Za krkem si stále nosil svoji krysku, Wilbura. Ten byl jediný kdo ho zatím ještě neopustil. Jediný koho mu Hati ještě nevzal. Dog si s Wilburem hrál, ovšem. Bylo to takové uklidnění, útěk od reality života a skrýš kdy mohl krysu jen tak ze srandy lovit. Wilbur se Doga nebál, ovšem že. Věřil mu a věděl, že Dog mu neublíží. Tak ho Dog občas lovil na dálku. Nechal ho utéct a pak ho stopoval a tak. Nebo spolu jen leželi na nějakém z vraků a odpočívali, jako teď. Dog už neměl energii si hrát. Tak jen ležel, odpočíval.

Dogovi moc do zpěvu nebylo. Na rozdíl od Nirixe. Tak jen tak ležel v jednom z vraků a koukal kolem. "Skutečně? A co se ti zadařilo bratře?" optal se. Věřil že mohl. Byl přeci Mesiášem, on měl právo vědět vše. Vše to co mu Hati zatajil. Ne že by Hati s Dogem nemluvil, to Dog začínal být ten co s Hatim mluvit nechtěl. Však jestli tohle je nějaký jeho plán, jen ať už prosím skončí. Dog už neměl moc smysl života, kromě své víry, už neměl nic. Možná se zdálo, že měl družku a s ní vlčata, však to bylo vše z vůle Hatiho. Opravdovou lásku necítil ani k jednomu z nich. Ani těm dvěma vlčatům jeho. "Životem jsem utrápen bratře. Topím se každou noc ve světle měsíčním a uvažuji, proč?" povzdechl si. Snad jen malinko toho co se mu odehrávalo v hlavě. Nechtěl zmiňovat ani ten incident v bazénech, díky kterému teď měl tlapy pokryty šrámy. "Není oč se strachovat však, Kultu se zdánlivě daří." dodal, aby to nevypadalo, že je vše v koncích pro něj.

Dog nevěděl moc jak reagovat. On už dlouho nebyl tím šťastným vlkem, kterým býval. Býval no.. víc sdílný na takové věci. Mohl by vlčeti dokonce i poradit. Ale to už nebyl on. On už měl jiné zájmy. Ne vlčecí hry. Přesto však při pohledu na to vlče nechtěl říct nic zlého. "Hhh, jasně že jo." povzdechl si a došel ke své dcerce. Olízl ji za ušima a rozhlédl se. "Kde je maminka? Jsi tu sama?" zeptal se. No ještě aby ji musel odnést zpátky do doupěte. Asi to tak ale dopadne. Posadil se kousek od Miriam. Čekal co udělá. Ach ta vlčata, už se těšil až budou starší a trochu normálnější. Ne tohle. Hloupá a naivní. Jako býval on. No ještě aby se toho dožil.

Dog ani moc nevěděl co odpovědět. Pozoroval jak se mladý vlček stále odmítal dotknout slunce. Snažil se poznat co asi udělá. Zatím to tedy vypadalo že jen přemýšlí. Dog dále vyčkával. Nespěchal. I přesto že byl den, on nebyl nijak unavený, Nebo spíše ne víc jak obvykle. Pro něho už vlastně bylo normální několik dní nespat a trápit se v myšlenkách. Na dotaz jen pomalu zavrtěl hlavou ze strany na stranu. V Kultu výběr nebyl. Mohl si vybrat smrt, nebo začlenění se mezi své druhy. V takové situaci bývá jasné co si vlk vybere.
"Dobrá. Pro dnešek zůstaneš ještě tady v bazénech, máme totiž pravidla která ti musím představit.." řekl. (Všechno mu řekne out rpg)
"Jinak tě vítám u nás." dokonce se i usmál.

Dog se nad touhle otázkou musel zamyslet. On sám Hatiho vídal ve snech, ale věřil, že Hati má různé podoby a dokáže se zjevit jakkoliv. Přímou podobu snad ani neměl. Nu Dog nechtěl vypadat, že by ho, jakožto Mesiáše tahle otázka zarazila. "I to může být jedna z jeho podob, Hati se dokáže přizpůsobit každému vlku a jeho potřebám." řekl a doufal že to vyznělo chytře. Neměl moc co jiného říct. Skrze svůj plášť toho moc neviděl. "Takže co říkáš? Stále toužíš utéct pryč?" zeptal se a natočil hlavu na stranu.

Dog neměl moc co dělat. Tak jen ležel v jednom z vraků na vrakovišti. Z jeho hluboké zamyšlení o ničem jej probral až Nirix, který tady hopkal po střechách aut a dělal celkem bordel. Dog tiše vykoukl ven, ze zadního okna jednoho z aut. "Nač to nadšení bratře?" zeptal se ho z dálky. Z doupěte však nevylézal. Nechtělo se mu, neměl energii. Pár dní už nežral tak jen tak nešťastně ležel na pár místech. Občas oblétl hranice. Pozoroval okřídleného vlčka jak se usmívá od ucha k uchu a na chvilku mu zachyběly časy kdy i on byl takhle šťastný. Ale bylo to už pryč.

Dog byl na obhlídce. Po popravě toho na něj bylo hodně. Tak radši jen chodil po území a koukal kde co. Už byl jen jako skořápka bez duše. Jeho očka už dávno ztratila ten kdysi šťastný lesk.
Jediné co tak se trochu zděsil když mezi domy zahlédl vlče. Navíc svoje vlastní! U všech měsíců, však tady na hranicích to ještě někdo zabije. Dog se o svá vlčata bál, nebylo to kvůli nějakému citovému poutu, spíše zcela přirozená touha zachovat své geny někde. Proč to chtěl? Sám netušil. Avšak nemohl tu vlče nechat umřít.
Rychle slétl z jedné ze střech a přistál hned za vlčetem. "Co tu děláš Miriam? Chceš aby tě někdo unesl?" řekl trochu ostře. Museli se nějak vychovat. Bylo to potřeba že. Aby se to potom někde omylem nezabilo.

Dog se na Tiama díval se vztekem v očích. Jak to mohl udělat? Jak to mohl jemu udělat. Tady už na Hatim nezáleželo. Byl dalším kdo se na něj vykašlal. Koho ani nenapadlo se zamyslet nad tím, jak ublíží Dogovi. Dog teď neměl už nikoho. Všichni byli pryč. A Tiamem to nekončí..
Zavrčel a srst na zádech se mu naježila. "Nechť zemřeš před zraky všech, ať vidí jak se trestá zrada!" zavrčel a hlavu dal k zemi. Tesáky se mu leskly v měsíčním světle. "Zničte ho!" zavyl a nevědomky tak dal všem povolení Tiama zabít. A nevadilo mu to. I když by se to nemělo.. Mu už to bylo jedno. Dog se odrazil a drápy se zabořil do Tiamovo srsti. Hned poté mu zaryl tesáky do krku a držel pevně. Pak už jen cítil jak se kolem něj shlukuje víc a víc vlků. Tlamu mu naplnila krev, která tekla i všude po zemi. Takhle to v životě je. Jen smrt a krev.

Když Dog skončil odstoupil od mrtvého roztrhaného těla. Pohlédl na měsíc a rychle zavyl. Jen pro sebe. Všude na srsti měl Tiamovu krev. Pousmál se nad tím.. Dog někoho zabil. Ten Dog co ve smrt kdysi nevěřil. I když bylo téměř po všem, stále necítil klid, něco bylo špatně. Co? Co měl víc udělat? Mluvil k němu snad Hati, aby mu řekl poslední slova?
"Ne ne, tohle stačit nebude.. Hati se na nás stále hněvá! A odnesem to všichni jestli něco neuděláme!" zavrčel na vlky kolem. Zorničky měl zúžené strachem a hněvem a teď už i šílenstvím. V jeho hlavě nebylo už nic v pořádku, už nic co by se dalo zachránit.

Dog se nedivil, že je vlk zmatený. I on byl poprvé když mu byl Hati představen. A tak mu to nemohl mít za zlé. "Hati je naším bohem, bohem měsíce. Je ten kdo vede naše kroky a drží náš život čistým a správným. Já jsem ten kdo Hatiho vůli vykládá." dodal pak. "Život s Hatim v srdci sice má svá pravidla, ale to ti zajistí lepší život a i lepší život po smrti.." dodal taky. Sice bylo jedno jestli to vlk přijme či ne, protože když ne nejspíše mu nějak ublíží, ale musel mu taky říci vše no ne?

Dog se nad poznámkou vlka pozastavil. Že by byl jedním z nich? Možná ho poslal sám Hati, když vlastně vlk spadl z nebe. Ovšem nebral ho jako anděla, ani nic takového. Ale Hati musel jistě nějak zařídit, že se vlk sem dostal, a když se Slunci sám vyhýbá. "Asi máš štěstí že si se dostal k vlkům jako jsi ty, však nejdříve musí do svého srdce přijmout Hatiho.. Jinak bychom tě museli potrestat za narušení posvátné půdy." pohlédl na vlka vážně a dále sledoval jeho reakce. "Batdog, mesiáš a nejvyšší posel Hatiho." představil se a dal důraz na to že on to tady vede. A že Hatimu nejvíce rozumí. I když Hati s ním mluvit přestal. Snad jen dočasně. Možná tohle byl jiný styl Hatiho komunikace? "Inu Caligo, věřím, že to že jsi dopadl sem má svůj důvod.. Mohu ti však nabídnout jen vydat se cestou v Hatiho stopách a dostat odpuštění za hříchy své a srdce své naplnit Hatiho láskou.. Pokud se rozhodneš přidat mezi nás. My tady jsme Hatiho posli, jeho děti, které dále šíří jeho slova a jím se řídí." řekl svůj proslov. Chtěl tohohle vlka dostat k nim, jistěže. "Však pokud se rozhodneš jinak, nemohu ti brátnit.. ale trestu za narušení čistoty naší půdy se nevyhneš, hatižel. Je jen na tobě jakou cestu si zvolíš." pousmál se, jakoby chtěl vlkovi dát najevo, že přidat se k nim je nejlepší. Jak jinak.

Dog se samozřejmě spolu s Kulťany držel stranou. Nešlo jim o to se bavit s hříšníky, však jen se naučit věci dobré pro smečku. Když na něj vlk dále mluvil, nejdříve jen tiše poslouchal. Netušil co přinesl, ale snad se to použije. "Jistě, můžete za mnou dojít po workshopu a třeba něco vymyslíme." reagoval na nabídku spolupráce. Popravdě se mu to moc nepozdávalo. Pomáhat nevěřícím vlkům? Těm kterých srst se každý den dotýká slunce a ani se za to nehanbí? Šlo mu to proti srsti, ale nejspíše záleželo co by mohli Kultu nabídnout. Třeba něco pro vlčata, která v Kultu teď byla. "Jinak smím znát vaše jméno? Já jsem Batdog." představil se. Zněl formálně a skoro jako robot. (mluví na Ikkeho.) "Budeme někde stranou, nejlépe ve stínu a jen poslouchat. Pokud budete mít stále zájem něco řešit přijďte za mnou." skoro až zavrčel. Nemyslel to však zle. Jen byla unavený a otrávený životem a vším.
Otočil se na vlky z kultu. Mávnutím hlavy jim naznačil kam se usadí. Byl by rád aby se drželi pospolu, pokud však někdo měl v plánu šířit víru i zde, byl otevřený dotazům. Až tedy na devianty samozřejmě, ti takové právo neměli. Pomalu odešel k stěne trosek kde byl alespoň stín. Plášť si ovšem nesundal, nikdo si jej nesměl sundat. Sic vlky chránil před sluncem, ale Dog to považoval za zneuctění, když vlk mimo Kult mohl čistě vidět ty z Kultu.

Dog sem šel spíše jen jako doprovod. Potřeboval si hrát na vlka, kterého teď už nezajímalo nic jiného než Hati. To vlče v něm bylo už dávno mrtvé, nebo to si alespoň myslel. Doufal v to. Přitom, něco ho sem táhlo. Z posledních sil se rozhodl město opustit a vydat se jako doprovod pro pár zvědavců z Kultu. Bylo přeci chytré do Kultu dotáhnout nějaké znalosti z venku.
Dog byl schován pod pláštěm, stejně jako všichni vlci z Kultu. Museli se chránit před sluncem, ale zároveň se tahle akce nedala úplně pořádat v noci. No, ne všichni tady věřili v Hatiho že. To Doga i štvalo. Sem tam pod pláštěm takhle ohrnoval pysky na procházející vlky jen s myšlenkou, že v Hatiho nevěří. Ach jak jen mohou takto hřešit?
"Zdravím, jdeme za Kult, rádi bychom se přiučili." řekl a naznačil čumákem ke své skupince. Hlas jako vždy chladný, bez emocí. Před sebe taky položil pár rostlin co se mu pomohlo nasbírat ve městě v zahradách. Aby nebyl zcela zbytečný. Upřímně, díky jeho magii ani neznal jména rostlin co přinesl (vymyslete si to pls ja neznam kytky).
Dog se potom stáhl aby nebyl na očích a jen pozoroval. Svou část už odvedl.

K Dogovi se donesly špatné zprávy, a bohužel byly o jednom z jeho oblíbených vlků. Krátce po smrti své družky začal Tiam blouznit, sešel z Hatiho cesty a začal smečkou šířit lži. Lži které Dog ani žádný jiný věrný sluha Hatiho nemohl nechat jen tak býti. Už vůbec ne když zde byla vlčata, která by snadno takové lži uvěřila. Dog poslal pár vlků aby Tiama odchytili než napáchá více škody. Tiam byl odveden do bazénů a všem bylo řádně vysvětleno, že říká prosté lži, a že nejspíše zešílel či jinak rozzlobil Hatiho.
Hati sám byla věc ještě složitější. Nenechá si špinit jméno, a Dog se obával, že vlky Kultu za tento přestupek potrestá. Tiam byl přeci jedním z nich, a dokonce býval váženým vlkem. Teď jeho hodnost spadla ještě níže než deviant, nebyl ničím pro vlky Kultu. Jen potkanem, který zradil své bratry a sestry a otočil se zády ke svému jedinému bohu. Kult si musel Hatiho nějak udobřit.
Dog rychle svolal vlky Kultu aby se co nejdříve dostavili na popravu, s vyjimkou vlčat a vlka co se o ně staral. Bylo potřeba aby tuhle událost zažili všichni, aby věděli co je čeká, když Hatiho jméno pošpiní.
"Slyšte!" zavyl když věřil že se dostavili všichni. Poté hodil nepříjemný pohled na Tiama v bazénech. "Vystup zrádče." sykl, načež jen počkal až se Tiam zařadil před něj. Dog si dal pozor aby byl ze všech směrů hlídán někým, kdo by byl schopen mu zabránit útěku.
"Tento vlk, jež před námi teď stojí, se dopustil ohavného činu zrady.. Pošpinil jméno samotného Hatiho a za to bude taky potrestán. Trestem jeho nebude nic jiného než krutá smrt, to je jediné co si tenhle vlk zaslouží." zavrčel směrem k vlkům kolem. V jeho hlas byl znát vztek, trochu něco jiného než obvykle. Byl naštvaný, na sebe a na Tiama. Jak to mohl udělat? Jak mohl otočit se k Hatimu zády? To byly jeho první myšlenky, však někde vzadu ozval se malý hlásek. Má pravdu a ty to víš. Hati je ten zrádce, ne Tiam.. NE. Dog rychle převedl svůj vztek na Tiama. Díval se na něj až mu očka zářily hněvem.
"Obávám se že na Hatiho naštvání, pouhá smrt stačit nebude.." povzdechl tak aby jej však vlci slyšeli.
"Chceš snad poslední slova zrádče?" zavrčel na Tiama a pak se k němu naklonil. "Pozor na hubu, myslím, že bys radši trpěl kratší dobu." vydralo se mu z hrdla. Poté se zase narovnal a vyčkal na reakce vlků.

Vlka nalezeného při bouřce hodili do bazénů. Jako vždycky, samozřejmě. Každý hříšník či vlk co musel být nějak potrestán byl hozen do bazénů. Celé bazény zapáchaly krví.. i tou Dogovou.
Dog sám se rozhodl za vlkem zajít a promluvit si s ním. Přeci jen, byl to on kdo ho hlídal od té bouřky. Byl sic den, ale Dog zůstával schován pod svým pláštěm, ocas i křídla samozřejmě. Působil tak jako nějaký mnich a žádné jeho jizvy nebyly přímo vidět.
"Zdravím, kacíři.. Smím se posadit?" optal se, ale i bez odpovědi za vlkem došel a sedl si, tak aby neměl kam utéct. Vlk zůstal zatlačený v rohu a Dog si všiml že se snad vyhýbal slunci. "Pročpak takhle v rohu sedíš? Smím vědět tvé jméno?" ptal se dál. Mluvil chladně a bez emocí, však on už žádné neměl.

TW: sebepošk*zovaní, sebevraž*dné myšlenky
Čtěte na vlastní nebezpečí

Dog se shledal s temnou nocí. Zase sám, když všichni jej již opustili. Už neměl nic a nikoho. Vlčice co měla potomky jeho, avšak on nebyl šťasten. Už nebylo ničeho co jej by udělalo šťastným. A on mohl jen koukat, na teňučký měsíc. A ptát se, proč? Proč Hati rozhodl se tolik ublížit jemu. Proč Hati vzal všechny jeho blízké, všechny co měl rád, co miloval. Všichni byli pryč, a on zůstal sám. Necítil pouto žádné k vlčici se kterou vlčata měl. Vlčata co pouze kvůli Hatiho přání na svět přišla. A přesto Hati černého vlka dále trestal. A on už ani nebyl tím, kým sám býval. Býval šťastný, však teď? Nezasmál se už mnoho úplňků. Sám došel do bazénů, kde normálně dávali kacíře. Ty co Hatiho jméno znesvětili. A přesto tu teď byl on, samotný Mesiáš Kultu. Sám. On co pro Hatiho ve svém životě nejvíce udělal. On se fakt snažil, SNAŽIL SE! A co z toho dostal? Všechny mrtvé, všichni umřeli! Nikdo jej nechtěl, černého vlka s křídly.
Proč se dál snažit. Pohlédl k měsíci skoro neviditelnému. Dlouze zavyl, snad aby ze srdce dostal všechnu tu bolest a trápení, co v něm se jen hromadilo. V něm se hromadil pocit. Pocit zkázy co se blížil. A myšlenky sílily. Proč já? Co jsem špatně udělal? A najednou z velkého vlka bylo rázem malé vlče, kterému matka řekla, že ničeho nebude hodno. A z velkého vlka bylo vlče, co snažilo se rodičům ukázat, že za něco stojí, opravdu, prosím. A nebyl vyslyšen. Nikým. Už měl pocit, že ani Hati jej neslyšel. Už s ním ani nemluvil.
Dog se rozhlédl kolem sebe, myšlenky rychlejší než uvažování logické. Viděl stíny, snad všude, jakoby byl sledován. Ohrnul pysky a zavrčel. Vrčel na věci co nikde nebyly. A on je přesto viděl. Ty stíny jemu smějící se. A postupně přibližující se.
A černý vlk vrčel dál, i co stíny na něj se vrhly, a začaly maso mu rvát z kostí. Pach krve naplnil bazény, jak se vlk snažil bránit. A on taky trhal, však, neuvědomujíc si, že to co on trhá není nic víc, než kůže jeho vlastní. Sám sobě tmavý vlk rval maso ze zadních tlap, a krvácel až pod sebou měl skvrnu krvavou. A nepřestával, on viděl vlky jiné, snad konečně přišli zbavit ho trápení? Vemte si mne!! Pomyslil si, však ony v ten moment přestaly. A vlk konečně uviděl realitu, tu která mu dlouhé úpl%nky utíkala. A spatřil co provedl, jak on sobě ublížil. Krev se valila z čerstvých ran, všechny čtyři tlapy rozdrásané, krev z ran jen kapající. I zavalil jej strach.
Co si vlci kolem pomyslí? Co řekne vlčici a vlčatům, i když ta ještě chápati neuměla. Co poví svým milovaným? Rychle však uvědomil si, že takové on nemá. On sám je, nikdo jej nestráží. Rozhlédl se. Kde byli ti co na něj zaútočili? Zbyl tu jen on. On a krev jeho, co tekla mu z ran. Z ran co sám si způsobil. Pohlédl na tlapky své, na to co on způsobil. Co to jen udělal? On snad už šílel, že by tohle udělal. A jak pohlížel na krev z tlap se řinoucí, i pohltil vlka hněv. Však byla to jeho chyba. On za vše mohl. Za smrti všech! On byl smrt sama. Jen tmavý vlk co smůlu nosí. Nemohl nikoho mít rád, neboť ti co on rád měl, mohli jen zemřít jeho chybou.
Praštil sebou o zem, až zuby cvakly. A tlama se naplnila krví, jak si černý vlk jazyk prokousl a čumák nalomil. Krvavé tlapy si dal na hlavu a drápy do kůže zaryl. Proč. Proč. PROČ. Zvonilo mu v hlavě jako nikdy nekončíc ozvěna. Zavřel oči, Držel je pevně. Drápy zaryl hlouběji, až pocítil, jak mu krev stéká z čela do očí. I maže jeho masku. Tu kterou jako Mesiáš nosil. Jako nejvyšší Hatiho následovník. I on se tak už necítil. Zradil ho. A už s ním ani nemluvil. Měl kvůli němu děti které nechtěl, a on na oplátku s ním přestal mluvit.
Zakousl se sobě do tlapy, držel pevně dokud tlamu neměl plnou krve. A znova. A znova..

jj bude se mu menit vzhled