Príspevky užívateľa

Vzhledem k tomu, že Aurora čas neměla, Dog se vydal pro Kirottin plášť sám. Byl si vědom, že to bude o dost těžší než kdyby mu někdo pomohl, ale budiž. Snažil její pach nejdříve vystopovat, ale po chvíli to vzdal a šel normálně na svoji taktiku hledání z výšky. Jediné co podle pachu zjistil bylo kterým směrem má letět. A po chvíli i věštkyni uviděl. Šla někam do jednoho z domů, nejspíše prozkoumávat. Chvíli zaváhal, protože si nebyl jistý jak jí má plášť vzít. Co nejtišeji uměl přistál na vedlejším domě. A až potom si všiml, že Kirottu má všechny své pověšeny na schránce před domem. Jenže jak se k nim má teď dostat. Téměř ani nedýchal když se vznesl do vzduchu a pomalu plachtil k zemi. nemohl křídly moc mávat jelikož by rozvířil prach a možná i tu jemnou sněhovou vrstvu co byla na zemi. Ani si to neuvědomil, ale když dopadl na sníh tak ten tiše zapraskal. Dog na chvíli ztuhl a podíval se směrem k domu. Chvíli jen tak tiše stál než se odvážil udělat další krok. Pomalu si to našlapoval až ke schránce. Když se otočil všiml si svých stop, které šly tak krásně vidět ve sněhu. Což nebylo dobře. Pokusil se je ocasem zahladit jak jen mohl. Těžko říct jestli tím situaci ještě nezhoršil. Nic méně pak hned popadl plášť i klobouk. Musel opatrně, aby jej nezničil. Už jen mávl křídly a i s pláštěm letěl k bazénům. Doufal, že voda nebude zamrzlá, ale když se podíval na ten tenký sníh, mohl si být jistý, že ne.
---------> bazény

Dog byl rád, že Aurora měla čas, a že ji nijak nerušil. Navíc se rovnou zeptala jestli nechce s něčím pomoct. Jistě že chtěl! Hned prudce zakýval hlavou. "Ano, potřebuju." řekl hned potom. Na nic nečekal a pokračoval v povídání. "Víš, Lucien mi říkal, že Kirottu potřebuje umýt plášť, ale má moc práce takže to sama nestihne. No a to by mohlo být dobrý překvápko. Prostě jí vezmem plášť, umyjem ho a dáme ho na místo kam si dává svoje věci - to mi Lucien řekl kde je." dokončil svoje vysvětlování. Napadlo ho, že možná by to mohlo znít blbě, ale na to měl argument - přeci je to překvapení. A to se nemusí dozvědět kdo jí ho udělal. Dogovi to znělo jako skvělý nápad. Vůbec mu nedošlo, že to celé nemusí být pravda ale nu což. Hold Dog byl dosti naivní. Ale alespoň byl na všechny kolem hodný když už nic.

Dog se jen posadil a kousek dál a pozoroval vlky jak mluví. Zaujalo ho, že fialový věděl o Hatim a věřil v něj již dříve. Do teď si myslel, že vlci se o něm buď dozvědí od svých rodičů nebo později od smečky tak jako on. A buď se rozhodnou jej následovat nebo se k němu obrátí zády a jdou si svou nesprávnou cestou. Nuž to už bylo jejich rozhodnutí. Tak nějak tam čekal hlavně co řekne mesiáška a jak zareaguje na béžového vlčka, který zatím nevypadal, že by se chtěl přidat pod Hatiho křídla. Protože takový by tady neměl vůbec co dělat. Vypadal, že nejspíše uteče nu Dog si myslel, že ho bude čekat trest. Za překročení hranic ne? A buď se o trest postará Mesiáška nebo samotný Hati. A on by mohl nějak pomoci.

Dog měl pořád na mysli to o co jej poprosil Lucien. Jak by mohl Kirottu překvapit. Ale nechtěl to dělat sám, protože zas tolik si nevěřil. Od rozhovoru s Lucienem uběhl jen den a Dog to chtěl mít za sebou. Dokud se v bazénech udrží voda. Hned první vlk co ho napadl byla Aurora. Jistě, jeho kamarádka kterou naučil létat. Létal nad městem a doufal, že ji z výšky uvidí. A uviděl - v lunaparku nejspíše odpočívala za tak jasné noci. Dog opatrně sletěl na zem a už si to vykračoval k Auroře. "Ahoj Auroro! Máš teď čas?" zeptal se rovnou. Potřeboval vědět jestli ji nějak neruší. To by znamenalo, že by musel jít najít někoho jiného kdo by mu pomohl nebo jít na vlastní pěst. Posadil se tedy kousek od bílé vlčky a čekal na odpověď.

Dog si nějak našel cestu k botanické zahradě. Díky přerostlým květinám to tam skvěle vonělo a Dog by si rád nacvičil nějaké to stopování. Cestou sem si v hlavě pojmenoval snad každý pach aby si to co nejlépe procvičil. Však on až vyroste tak bude střežit hranice stejně jako ostatní členové smečky. Naučí se všechny pachy a- Dog zbystřil když zachytil pach vlka. Šel cítit hůře kvůli silnému květinovému aroma, ale cítit šel. Vlk byl nejspíše někde ve velkém skleněném boxu. Tam kde všechny rostliny měly kořeny. Přikrčil se a pod rouškou tmy se za vlkem plížil. Zastavil se až před vchodem do zahrady kde se nejdříve snažil pohledem vlka najít. A vzhledem k tomu, že vlk, nebo spíše vlček byl bílý, tak ho našel rychle. Stál tam ve tmě, pohled měl upřený na vlčka. Čekal co udělá.

Batdog rychle vedl Vulon k místu kde chytili ta dvě vlčata. Chvilkami letěl, chvilkami běžel a pořád to střídal. Byl tak rychlejší, ale nechtěl úplně letět aby ho Mesiáška stíhala. Nevypadala však, že je nějak moc pozadu tak začal přidávat a zpomalil až když byli na místě. Hned se porozhlédl po okolí a koukl na vlky. Byl rád, že tady zůstali všichni. Vypadalo to, že mezi těmi vlčaty je nějaká hádka. Toho si Dog nevšímal a jen je obešel. "Ahoj znovu Auroro a vy dva, vedu Mesiášku." řekl hned ze začátku. Poodešel k Auroře. "Mesiáška nás chválí." řekl tišeji aby to neslyšela vlčata. Chtěl aby i ona věděla, že je na ně Mesiáška pyšná. Navíc byla to hlavně její zásluha, že tu ty dva chytla. On jen přišel pomoct a přivedl Vulon.

Batdog se vcelku lekl když na něj mesiáška promluvila. Byla celá světlá takže ve sněhu se mohla dobře schovat. To byl důvod proč ji Dog nejdříve neviděl. Navíc byla noc a i když Dog měl dobrý noční vidění tak rozpoznat světlou srst od bílého sněhu nebylo snadné. Ale na druhou stranu byl nadšený, že měl pravdu v tom, že tady mesiáška byla. Nebo spíše je. A poznal to podle pachu! Byl velmi nadšený, že se mu to povedlo, ale teď na to nebyl čas. "Zdravím Vulon. Ano hledám." šel rovnou na věc, protože nevěděl jak dlouho dokáže Aurora ty vlčky tam udržet. "Na činžácích jsem s Aurorou chytil nevěřící. Teda spíše Aurora je chytla." řekl Batdog. Nehodlal si připsat všechno na sebe když to nebyla pravda. Aurora je našla první. "Jeden z nich dokonce vypadá, že něco o Hatim ví a rád by se přidal." dodal ještě po chvíli.

Batdog vzduchem proletěl snad půlku města. Létal rychle takže mu to nezabralo tolik času. Doufal, že mesiáška bude u bazénu jen z vrchu nikoho neviděl tak rychle přistál. Čumák dal k zemi a snažil se zachytit pach mesiášky. A zachytil. Jen nebyl schopný určit jestli je starší nebo novější. Soustředil se aby stopu neztratil a pomalu pokračovala kolem bazénů. Bylo v nich trochu sněhu a pachy se ve sněhu taky chytaly blbě. Párkrát se vracel po vlastních stopách aby pach zachytil znovu.

Dog byl překvapený, že se fialový do toho co Hati dělá takhle trefil. I když neřekl by úplně ovládat, ale něco na tom bylo. Musel se pousmát když Aurora řekla že žijí pod jeho světlem. Plno vlků by si pod tím představilo sluneční světlo. Ale nehodlal to řešit, věděl, že Aurora by na Slunce jistě nevlezla. Ale klidně čekal co z nich dál vyleze. To, že vlček hledal své rodiče už z konverzace pochopil. Jen nechápal kdo by hledal své rodiče tady. O nikom kdo by měl vlčata mimo kult a potom se do kultu přidal totiž nevěděl. Ale on tu taky nebyl tak dlouho. Rozhodně pak neměl v plánu odpovídat co jsou zač. Nebude prozrazovat informace nějakému nevěřícímu. Aurora ale už něco řekla avšak nevypadala, že toho řekne víc. Což bylo dobře. "Oh jasně, půjdu pro Mesiášku." Štekl hned co to uslyšel. Když už byl na odchodu nahnul se ještě k Auroře. "Nenechej je odejít, přijdu co nejdřív." šeptl směrem k ní. Pak se jen odrazil, mávl křídly a ve vzduchu už letel hledat Mesiášku.

Doga překvapilo, že jeden z vlků hledá rodiče zrovna tady. Pokud Dog věděl tak v Kultu nebylo moc vlků s jeho barvou nebo alespoň barvou jemu podobnou. "Nejsem si jistý jestli tady byli." šeptl tišeji. Vzhledem k tomu co vlček řekl dál ho nechtěl odradit. Jestli si je jistý, že by tu rád žil. Když se nad tím Dog zamyslel taky vlci už neměli moc na výběr. Vešli na území a to už není moc cest zpátky. O to víc ho zajímalo co ten druhý vlk. Nevypadal moc nadšeně, že se sem dostal. A Dog i pochyboval, že sem šel se stejným záměrem jako ten fialový vlček. "A co ty? Proč jsi sem přišel?" zeptal se a pohlédl na béžového vlčka. Potom se podíval na Auroru. Asi by měli najít vyšší postavení a tam je odvést. Nebo je odvést k bazénům... Tam se dávali tuláci ne? "Neměli bychom zavolat Mesiášku? Nebo alespoň věštkyni?" zeptal se Dog Aurory.

Batdog jen netrpělivě čekal než se řádně setmí aby mohl vylézt ven ze svého úkrytu. Dokonce i ve městě bylo trocha sněhu. Takže tam jen chvíli skákal než si všiml trojice vlků. Nebo spíše vlčat. Jednoho poznal už z dálky. Aurora. Jeho kamarádka se kterou si nedávno hrál. Ale další dva už ne. Ty nepoznal. Pokusil se zachytit jejich pach. A když přišel blíž poznal to před čím ho varovala Vulon. Byli to tuláci. Ten pach byl jiný. Nehodlal tam však jenom tak přiletět a vyhnat je. Možná se chtěli přidat. Pomalu tam tedy došel a kývl na Auroru. "Ahoj Auroro. A vy dva." řekl rezervovaně. Přejel je pohledem. Už byl větší než nějaké štěně a musel se tak i chovat. Tedy měl by se snažit. Rychle přemýšlel nad něčím inteligentním co říct. "Co tady hledáte tuláci?" zeptal se. V tu chvíli mu to přišlo jako nejlepší co říct. Tuláka takhle potkal poprvé.

Šlo vidět, že vlče bylo nervózní. Ale to se nebylo čemu divit když letěl poprvé. Ale na první let plachtil skvěle! Dog ho pozorně sledoval a hledal co by mohl zlepšit. "Ano skvělé! Jde to to." řekl vesele a přišel k němu blíž. Podíval se na jeho křídla. Jediný rozdíl byl, že on měl na křídlech peří. Batdog ne a chvíli přemýšlel jestli peří dělá v letu nějaký rozdíl. Možná se s tím léta trochu jinak? No nechal to být a pokračoval v učení. "Zkus to ještě, a otevři oči. Musíš vidět kam letíš. A... Zkus doletět až sem." řekl zatím tlapkou označil místo kam by měl Shahir doplachtit. Nebylo o moc dál než to kam doplachtil poprvé. Avšak Dog věděl, že musí nabrat trochu výšku.

Batdogovi se vůbec nelíbilo jak na to šla. Ale zdálo se, že jí nepřesvědčí. On jen nechtěl aby si ublížila. Ostatně jako to nechtěl u nikoho. Musel se nějak pokusit jí to vysvětlit. Jenže když teď chvíli ve vzduchu vydržela, nejspíše už to půjde těžko. Navíc vypadala, že ji to ani nebolí. "Já neříkám, že jsi. Jen takhle se nenaučíš pořádně létat. I Aurora nejdříve začínala plachtěním a teď lítá už hodně dobře. Všichni co znám tak tak začínali." řekl hnedka. Už nevěděl jak jí to má vysvětlit. Navíc ho napadlo, že od něj by si stejně nenechala poradit. Mohl jen doufat, že půjde třeba za Aurorou, nebo za někým kdo jí to vysvětlí. Pokud věděl tak Aurora byla její sestra ne?

Batdog zpozorněl okamžitě co zaslechl, že se může někomu zavděčit. Hnedka se na něj podíval a čekal co řekne. Pozorně poslouchal a za každou větou co Lucien řekl jen rychle zakýval hlavou. Musel mu nějak říct, že chápe a souhlasí s tím co Lucien říká. Avšak nechtěl ho nijak přerušovat. Bylo mu vcelku líto Kirottu, že nemá čas si plášť vyprat. Vždyť co ho Dog viděl tak byl opravdu krásný! Jistěže jí s tím pomůže. A navíc to bude dobré překvapení. A každý vlk má rád překvapení ne? Počkal než Lucien domluvil. Celou dobu pozorně poslouchal, ouška měl natočená dopředu. "Aha, takže mám Kirottu vzít plášť a kloubouk, umýt ho a dát ho na místo kam si ona dává věci. To zní logicky. Navíc to bude dobrý překvapení!" usmál se hned nadšeně. Jak šlo jistě poznat, tak on rád všem kolem dělal radost. I když ne vždy se mu to povedlo. "Určitě to zvládnu! Jenom, kde si Kiro nechává plášť?" zeptal se a už byl připravený vyrazit. Stačilo říct místo a on půjde. Tedy jestli ho nenapadnou nějaké otázky. Přeci to nechce nijak pokazit a Lucien byl zrovna vlk, který vypadal, že o tom něco ví.

Dog ještě chvíli ležel než mu Aurora povolila se zvednout. Hned na to se totiž potřeboval oklepat. Všechen prach se mu držel na černé srsti což nebylo moc příjemné. Navíc na jeho srsti to vypadalo dosti podivně. Párkrát i zamával křídly než se všeho řádně zbavil. Vesele se podíval na Auroru. To byla ale super hra! I když ji musel nechat vyhrát. Nu což, to je slušnost. Začínalo mu být nějak teplo. Nejdříve si ani neuvědomil proč než na to Aurora narazila. Vždyť on by jinak uhořel! Slunce už pomalu vylézalo což nebylo pro kulťany dobré. "Asi se půjdeme radši schovat, ještě bych tady uhořel." řekl a nervózně se ohlédl na oblohu. "Půjdu do pelíšku, byla to super hra. Tak se zatím měj Auroro!" Štekl na ní Dog a rychle se otočil. Musel se tam dostat co nejrychleji aby neuhořel, nebo co hůř. Aby se nedotkl slunce.