Príspevky užívateľa

Batdoga překvapilo, že se vlčka cítila úplně v pořádku. Přeci jen křídly mávla až moc silně. Ale tak pokud se tak cítí tak ji nebude říkat, že mávla moc silně ne? "No to není, trapný je snažit se na to jít silou. Můžeš si tak ublížit." zavrtěl hlavou. "Nejdřív by ses měla naučit plachtit." dodal ještě. Věřil, že všichni vlci co se kdy učili létat tak nejdřív zkoušeli plachtění. Je to celkem základ. Když potom někde bude vlk padat z výšky tak může bezpečně doplachtit na zem.

"Stačí Dogu." řekl ještě v letu. Krátce na to se přenesl nad budovu a tam křídla složil aby hladce dopadl na pevnou střechu. Podíval se jak vlče mává křídly a víří snad všechen prach kolem. "Jasně, že ti pomůžu. Jsi přeci rodina." usmál se na něj a postavil se vedle něho tak aby mezi nimi byl prostor alespoň na jedno a půl křídla. "Nejlepší je nejdřív plachtit. Tak, že jenom roztáhneš křídla a vznášíš se." řekla a pak vylezl na trošku vyvýšené místo na střeše. Odtud skočil s roztaženými křídly a chvilku plachtil. "Vidíš? Zkus to." pobídl ho.

Batdoga by nenapadlo, že se vlče zeptá na něco takového. No nechtěl ho napínat tak začal. "No já jsem sem přišel z míst mimo město. Je to tam otevřené a hlavně hrozně nebezpečné. Tam nikdy bez povolení nechoď." vysvětlil rovnou. Nerad by aby se tam vlče vydalo. Už jenom protože to bylo zakázané. Ale nelhal mu. Pro malé vlče to nebezpečné bylo. Co kdyby potkal toho koně? Ten by mu jistě mohl ublížit.

Dog vůbec nepřemýšlel nad tím, že by se ho mohl Morgan zeptat na to jak se strachu zbavit. To už bylo o něco horší. "Uhmm, noo. Tréninkem?" řekl až to znělo spíše jako otázka než odpověď. No vzhledem k tomu, že Dog nebyl nejstarší tak neznal odpověď na všechno. Ještě na chvíli se zamyslel a pohled upřel někam do prázdna. Potřeboval říct něco chytrého a Morganovi pomoct. "Nevím, myslím, že když budeš chodit do tmy, taaak... Si zvykneš a nebudeš se bát." řekl nejistě. Ale přeci na tom něco bylo. Když budete chodit do výšky tak se toho bát přestanete ne? No každopádně to za zkoušku stojí.

Batdogovi se útok nevydařil a už ležel na zemi. Nechtěl to přiznat, ale v boji nebyla tak špatná. Nakonec to byla i zábava. I když rvačky s holkou ne vždycky byly zábava. Holky se musely šetřit. To byla věc co věděl snad každý vlk. Pokud to nebyla rvačka na život a na smrt. To byly vyjímky. Skoro mu to připomnělo když byl on vlče a hrál si se svými sourozenci. Vždy byl silnější než oni. Mamka mu říkala, že to má po otci, který byl vlk. Zvláštní, že zrovna on. Ale i tak to byla vždy zábava.
Aurora k němu přišla blíže a tlapku mu dala na obličej. A prohlásila, že vyhrála! No co teď mohl Dog dělat. Jako správný gentleman ji musí nechat vyhrát. Ale zase ne tak jednoduše. Ještě sebou chvíli házel než to vzdal. "No dobře, vyhrála jsi!" zasmál se a čekal než ho pustí.

Dog jen přikývl a zkoušel nějak logicky přijít na to jak odtamtud vlka dostat. A to co řekl dál znělo logicky. Mohl si tak pomoct i křídly. "Jasně, zkusím to!" vyštěkl a hned šel na věc. Už sice nebyl tak malý jako ještě nedávno jelikož nějak podezřele rychle rostl. Nějak se mu to povedlo a už se snažil vlk otočit. I křídly se podepřel, protože díky těm drápům se na nich zvládl udržet. Těžko říct jestli to zabere. Ale zatím to však vypadalo slibně. Dál do toho celou svoji sílu.

Dog se vcelku zděsil jak rychle křídly trhla. A vypadala, že jí to vůbec nebolelo. Ano jistě si tím nemohla nijak ublížit, ale nebylo příjemné když vás křídla bolela. A teď se ještě pokusila vzletět! "Ehm... Seš v pořádku?" zeptal se starostlivě. On by nechtěl aby se žádnému vlku něco stalo. Její zamračený pohled nebyl Dogovi nikterak příjemný. Spíš byl pořád zděšený z toho mávnutí. Sledoval jak se snaží vzletět. Ze země to nebylo snadné ani pro zkušenějšího vlka natož pro začátečníka takže se ani nedivil, že jí to nešlo. Na chvíli se ve vzduchu udržela avšak spíše to byl pomalý pád než let. "Nechceš zkusit spíš skočit z něčeho vyvýšenýho? Myslím že ti to určitě půjde líp." řekl a rozhlédl se kolem na něco. Jistě by se něco našlo.

Dog snad okamžitě přikývnul. "Určitě!" usmál se na Morgana. Bylo snad normální, že někteří noví vlci se tmy báli. Třeba Hané. Dog už ani nevěděl co se mu stalo, ale věděl že hold už je s Hatim. "To je v pořádku. Určitě se ti tady bude líbit." vesele při tomhle vrtěl ocasem. On věřil, že se tady zalíbí snad každému. "Strach je normální. I já se bojím plno věcí. Ale když se vlk snaží tak se strachu může zbavit." řekl jednoduše. Však tréninkem se dá zlepšit všechno ne? I strach ze tmy nebo z čehokoliv jiného. Nemohlo to být těžké.

Batdog rozhodně nechtěl znít jako, že si toho neváží. Byl vskutku rád, že mohl jít spolu s Kirottu a Falminem ven lovit koně. Ale dalo se říct, že ho tato zkušenost i mírně vyděsila. Vynecháme to, že mu koně bylo líto. "Já jsem rád. Jenom to byla celkem zvláštní zkušenost." řekl a zavrtěl ocasem. V tomhle domě se mu začínalo líbit. Ano, v nemocnici měl svůj pelíšek, ale tady bylo plno míst kde by se mohl zavěsit. Hned se však znovu podíval na Luciena. "To je dobrý nápad! Ale zrovna jsem narazil na tebe. Nebo ty na mě." zasmál se. Bylo zvláštní, že většinou když potkal Luciena tak si ho zapletl s kořistí. "Mohli by jsme spolu jít na lov a pomoct tak celé smečce, společně." usmál se na něj. No nebyl to geniální nápad?

Jasně, to dává smysl. Pomyslel si Dog hned co mu Kiro řekla co přesně by měl hledat. Dává to smysl jistě. Pokývl na ní teda hlavou a vyběhl hned pryč. Zastavil se pak až kousek od ní a čumák sklopil k zemi. Musel jít po pachu jestli chtěl něco najít. A že už mu ty pachy šly! Už jich rozpoznal víc a zvládal je i stopovat. Hati bude určitě rád, že se většina členů snaží ve všem zlepšovat.
Pach zachytila celkem brzo avšak už byl starší. Krysa? Možná už nějaká stará krysa. A tu by snad mohl i ulovit jelikož by z ní bylo sic málo masa ale kosti. A ty Kirottu chtěla aby našel ne?

Taková hra se mu líbila! Prostě jednoduchá rvačka. Ale přeci se řval s holkou tak ji nechá vyhrát. A neublíží ji, že ano. No a při všem tom přemýšlení stihla Aurora udělat protiútok. A než se Dog nadal už ležel na zemi a nemohl se zvednout. Párkrát mávl křídly aby se třeba někam dostal. A ono nic. Zmítal sebou na zemi a snažil se utéct. A Aurora se na něm ještě začne rozvalovat! No to ne. S takovou ho brzo udusí. Párkrát zakašlal. Ještě sebou škubnul a povedlo se! Dostal se ze spod Aurory. Mohl se teď pořád nadechnou bez zátěži na hrudníku. A hned zaútočil znovu. Packou ji párkrát poplácal po hlavě a potom vzlétl. Hodlal ji skočit na záda a připlácnout ji k zemi. A to taky udělal. Jaká to zábava!

Batdog jen čekal co na to Kiro řekne. Očividně svůj úkol splnil. Vesele zavrtěl ocasem a čekal až si to Kiro dojí. Však to bylo pro ni ne? I kdyby ne mohla si to přeci nechat. Kamarádi se o úlovky dělí. Chvíli tedy jen tak seděl a čekal co se bude dít. Jistě, že měl na krysu chuť. Ale ulovil ji pro svoji kamarádku tak si uloví jinou. Zatím se zvědavé rozhlížel po parku. Mohl ho jít prozkoumat. Ale i tak už ho zkoumal několikrát. Nebo spíše hledal dobrá místa na spaní. Kirottu na něj potom promluvila. Hned se na ní podíval a poslouchal co říkala. "Ty jo! Jako bys mi četla myšlenky!" vyštěkl a a vyskočil na všechny čtyři. Pak se však zarazil. "Ale co mám hledat? Mám zkusit najít nějaký místo na spaní? Nebo krysí doupě?" zeptal se nadšeně. Pro něj to bylo velké dobrodružství. Takové krysí doupě! Jaká musela být zábava se do něj dostávat nebo nějaké ty krysy pochytat.

Dog se na ní musel usmát. "No o tom nepochybuju." zasmál se. Muselo se nechat, že list chytila dobře. Jen kdyby u toho nekřičela. Tak vy mohla vyděsit všechnu kořist v okolí. A úplně zbytečně. No snad ji to někdo vysvětlí Dog sám se totiž ještě učil. Ale svůj styl lovu si zlepšoval! Trénoval vždy když měl hlad takže se zlepšovat musel ne? Však tak to funguje. Čím víc něco děláš tím lepší v tom si. "Já sem ve tvým věku už kořist že vzduchu lovil. Vlastně jsem to jinak neuměl. Ale to se naučíš, neboj." řekl s úsměvem a zavrtěl ocasem. Aysel měla očividně obrovské sebevědomí. To šlo vidět dost jasně. Ale to většina vlčat ne?

Prvním několika slovům vůbec nerozuměl. Znělo to pro něj strašně zvláštně až cizím jazykem jakoby vlk mluvil. Ale rozpoznal slovo Hati a později pochopil, že vlk je pravděpodobně nový v jejich smečce. Hlas tohoto vlka zněl poněkud zvláštně. Takový hrubý a v něčem jiný. "Tiago? Tak se jmenuješ?" zeptal se a naklonil hlavičku na stranu. Doufal, že tohle pochopil správně. Slovo Tiago totiž znělo poněkud jinak. A jako jméno bylo to jistě bylo super. "Nevím, možná bych to mohl zkusit." řekl a přišel k němu blíž. Zaseknutý tam byl dobře to se musela nechat. Pokusil se do vlka vrazit. Tak aby ho odtamtud dostal. Avšak opatrně aby mu něco nezlomil. Zas tak dobrý v tom léčení nebyl. Ta jeho kostra mu teď pěkně zavazela. "Nemáš nějakej nápad jak tě od tama dostat?" zeptal se a začal taky přemýšlet.

Dog zaujatě pozoroval světýlko na stěně jedné z budov. A nejlepší bylo, že ho vytvořil on! Jen za pomoci měsíce a těch střepů. Jak chytré tohle bylo. Pomalu se vrátil zpět ke svým střepům a opatrně s nimi pohnul. A pohnulo se i světlo! Dog se musel zasmát nad tím jak chytrý je. Tedy v rámci možností. Ale pochlubte se kdo z vás už vytvořil světlo jen s měsícem a pár střepy?
Z jeho nadšení a zamyšlení zároveň ho vytrhl něčí hlas. Ale tedy absolutně nerozuměl tomu co říkal. Každopádně se hned vydal tím směrem. A byl tam nějaký vlk. Pravděpodobně zaseknutý. "Haló?" zeptal se když k němu přišel blíž. "Co to tu děláte? Doufám že víte, že tohle je území dětí Hatiho." zeptal se a překvapivě vlků vykal. Přeci jen byl větší a i vcelku děsivější.