Príspevky užívateľa

Batdog tentokrát opatrně procházel touhle skleněnou budovou. Posledně se mu povedlo si střep vrazit do tlapky. A to opravdu bolelo. Zjistil však, že to sklo má i dobrou stránku. Měsíc sic nebylo v úplňku avšak krásně jasně zářil. Toho se Dog rozhodl využít. Opatrně vzal jeden větší střep do tlamičky a odnesl jej z budovy. Tedy hodně malé budovy. Pomalu jej položil na zem tak aby nebyl ve stínu a měsíc na něj mohl pěkně svítit. Pak se znovu vrátil pro další kousek. Zaslechl totiž, že by to mělo svítit. Nevěděl jak avšak chtěl to zkusit. Položil druhý střep vedle toho prvního a když už se vracel zahlédl na jedné z okolních budov nějakého kruhu. Světýlko. Hned mu došlo, že to je t těch střepů. Světlo sice nebylo tak jasné jak mohlo být za dne, ale za dne to hold dělat nemohl.

Dog se plně soustředil na svůj lov. Pozorně sledoval malou díru pod kolem a poslouchal všechny zvuky. Zvuk škrábání postupně sílil a že spod díry vykoukla hlavička malého zvířátka. Jistě, že to byla krysa. Dog hned napnul všechny svaly a byl připravený zaútočit. Byl jen kousek od krysy avšak musel ještě chvíli počkat než vyleze celá. Krysa vykoukla ještě jednou a tentokrát už i vylezla. A Dog musel reagovat rychle. Rychle vyběhl a tlapkou krysu přimáčkl k zemi. Zakousl ji a už cupital ke Kirottu. Hrdě se před ní posadil a krysu ji dal k nohám. Zavrtěl při tom ocasem a usmál se na ní. Mělo by to snad stačit. I když on by ji klidně přinesl ještě něco jen tak. "Líbí?" zeptal se a pohlédl na krysu. Nebyla nikterak hubená avšak ani ta nejtlustší. Avšak Dogovi by tohle stačilo. A to nebyl zrovna nejmenší.

Dog se na chvíli zastavil. Podíval se na Aysel a usmál se. "Oh jistě, jistě. A už jsi i ulovila nějakou tu krysu? Nebo zatím jen listí?" zeptal se jenže to už mu letěla před čumákem pro jeho list. A Dog musel kousek uhnout aby ho náhodou nenabodla na ty svý rohy. Už ji totiž na hlavě začínaly růst. I to její vrčení ho donutilo kousek uskočit. "Vidím, že listy by ti šly. Co takhle pořádnou kořist?" zeptal se znovu. On sám už několik takových krys ulovil. Zajímalo ho jestli Aysel ví jak se to vůbec dělá. Jestli ji to někdo zkoušel učit.

Dog byl vcelku překvapený, že se vlk boji tmy. Ale to se jistě dalo nějak natrénovat. Potom však noc nechápal proč sem vlk chodil. Musel přeci vědět, že sám Hati slunce nemá rád. Někdo mu to říct musel. No teď už se odsud nedostane. "Ale, ale to přeci není zas takový problém. Zvykneš si. Noc je krásná a při úplňku vidíš úplně stejně jako když svítí slunce." řekl rychle aby ho uklidnil. Možná úplněk není tak jasný, ale všem to vždy stačilo. "Tmavě kouty jsou děsivé, ale až si zvykneš tak do nich v pohodě uvidíš. Myslím, že oči se přizpůsobí nebo tak." řekl zamyšleně. Tímhle si nebyl skoro vůbec jistý. On musel v noci chodit od toho co uletěl lidem takže bylo jasné, že se nějak naučil vidět ve tmě. Ale vlci co tohle nikdy nedělali nejspíše měli problémy. Jak se teď mohl dovědět.

Dog se musel zasmát. Vypadala totiž, že si to opravdu užívá. Jak se tvářila tak důležité. "Myslíš?" zeptal se a poodletěl kousek dál. Tam potom přistál na zem. Kopnul do pár listů a ty se vznesly k nebi. A ještě po nich skočil. No jistě, jaká to zábava. Ještě před chvílí viděl jak si hraje i Aysel tak proč si nehraje teď? Na hře snad není nic špatného. Navíc když měli příležitost si hrát se suchým listím. A ta tady byla jen jednou ročně. Vlastně to Dog viděl poprvé. A velmi se mu to zamlouvalo. Taky mu přišlo, že noci teď bývají z nějakého důvodu delší. "No tak Aysel, pojď si hrát!" vyzval ji a uklonil se na znak hry. Je přeci zatím vlče tak by si hrát mohla.

Dog stáhl ouška a omluvně se na Luciena podíval. Nechtěl ho rozzlobit. Ovšem že ne. "Ne to určitě ne! Já jen..." řekl a v půlce se zastavil. "Já jen viděl, že se ti nelíbí co jsem tu udělal a chtěl jsem ti pomoct to uklidit." dokončil svou větu. Chtěl mu pomoct. Tak jako vždycky všem. Pokračoval v tom i když Lucien přestal. Přeci viděl, že se mu to nelíbí a navíc to byl jeho nepořádek tak to uklidí ne snad? Už jen po chvilce co Batdog nosil stránky na jednu hromadu, se tam vytvořila pěkná hromada. Pak až se zastavil a pohlédl na Luciena. "Ani nevím. Na tohle se musíš zeptat spíše mesiášky. Myslím, že by ses tam aji hodil víc než já. Ale nechci to nijak zpochybňovat. Jistě k tomu byl nějaký důvod." začal se svojí odpovědi. "Ale myslím si, že Hati jistě ocenil i tu tvou práci! Přeci jen i přichystat bazény na rituál je důležité." dodal ještě po chvilce. Snažil se Lucienovi vyhnout pohledem, protože ho ten jeho děsil. Přišlo mu, že je na něj naštvaný. Ale nevěděl moc za co. Raději se ho na to ani neptal. A šel pro další stránky.

Dogovi se náramně ulevilo, když mu Kirottu odpustila. Tedy i když ji za to musel něco dát. Však to byla dobrá cena ne? Krysu za odpustek od Věštkyně. Jistě že ho vůbec nenapadlo, že by tohle měla být nějaká hra. Že se ho Kirottu snažila využít. Ba tohle byl ať moc snadný terč. "J-Jasně Kirottu! Hned nějakou najdu." řekl a začal se rozhlížet. Opravdu v tomhle neviděl nic špatného. Přeci jen on by to udělal i jen tak pro nic za nic. Pomalu vyšel kousek od Kiro a hledal nějaký pohyb. Mohl si teď taky vyzkoušet tu taktiku co ho učil Arlo. A zkombinovat to s tou jeho! Jak chytré. Rychle tedy vzlétl a začal se rozhlížet. A dalo se říct, že měl štěstí. Nějaký pohyb zahlédl kousek od velkého kola. Tiše sletěl zase zpátky a přikrčil se u jeho okraje. Byla tam prasklina a z ní se ozývalo tiché škrabkání. Je tam! Pomyslel si a začal vyčkávat. Tohle mohlo trvat dost dlouho, ale s tím nic moc neudělá. Prostě bude čekat.

Dog ji na všechno jen souhlasně přikývl. I když si to nejspíše řekla pro sebe a ne jemu. Odpovědět mu snad nezakázala a nejspíše ani zakázat nemohla. Ale na chvíli se mu ulevilo, že neřekl nic zle. Teda jen na chvíli. Potom přišla totiž odpověď od Kirottu. "Ne! Tak jsem to nemyslel..." Štekl okamžitě na svou obranu. Jistě že to tak nemyslel! Hati je přeci spravedlivý. "Myslel jsem to tak, že kdyby to byla porucha tak ne. Takový vlci by pak mohli nějak narušit chod Kultu." dodal hned za to a ouška stáhl dozadu. Nevěděl sice jak narušit. Možná, že vlčata po nich by mohla být špatná či tak. Možná to znělo zvláštně když i on měl křídla. Jenže on se s nimi nenarodil, ale mohli za ně lidé. "Já to tak nemyslel Kirottu." řekl smutné a svěsil ocásek. Pohled upřel do země. Už nevěděl jak to jinak vysvětlit.

Dog po celou dobu seděl a čekal co Lucien udělá. Co taky měl dělat? Chvíli jen tak seděl a po tom se rozhodl Lucienovi pomocí. Vypadal že skládá ty listy k sobě. Mohl mu pomoct ne? Pomalu došel až k němu s jedním takovým listem v tlamě. Položil jej před něj a pomalu došel pro další. Lucien očividně chtěl mít město urovnané. Dog nechápal proč, ale rád mu pomohl. Přinesl další list. A další, a další. Doufal, že se na něj Lucien pak nebude zlobit. Ale přišla odpověď na jeho otázku. "Opravdu? To máš štěstí!" vyštěkl hned. Nedodal však, že on by byl radši ve městě. Venku se podle něj, už nedalo dělat nic lepšího, než volné létat všude kolem. Ve městě mohl alespoň trhat tyhle listy. Nebo něco jiného. No prostě toho bylo víc!

Dog nad tímhle chvíli uvažoval. Jistě si nemyslel, že to je porucha. Ale přeci jen on se narodil bez křídel. Sic si z toho moc nepamatuje ale přeci. Takže něco malého vzadu v mozku mu přeci říkalo, že má Kirottu možná pravdu. "Jo jednoho jsem potkal. Taková modrá byla a schovala mě pod křídla před sluncem! Taky mi ukázala bylinky ale už si nepamatuju její jméno." vyhrkl ze sebe bez přemýšlení. Neviděl na tom nic špatného. I kdyby už na opravu bylo pozdě. "Porucha to myslím nebude. Kdyby ano tak takové vlky by Hati ve svých řadách snad ani nechtěl ne?" zeptal se. Však to ona byla věštkyně. Tohle by měla vědět zrovna Kirottu.

A jeje. Aysel si ho všimla. Trošku se zasmál a vzlétl kousek níž. Na zem se mu nechtělo to ne. Přeci si mohl užívat letu. Nevadilo mu, že na něj zprvu vrčela. Jako štěně už taková byla takže neočekával, že by se změnila. A možná ho už i napadlo proč na něj tak vrčí. Měla křídla a on taky. Avšak vypadala, že ještě létat neumí. Chudáček. Pomyslel si Dog. A co ho napadlo první? Jistě, však jí pomůže. Může jí to naučit. "Co na mě tak vrčíš Aysel?" zeptal se a usmál se na ní. Co když měla i jiný problém? Nu což, naučit létat ji mohl tak jak tak.

Dog byl rád, že se vlk vcelku uklidnil. A byl i rád, že si byl tak jistý, že se mu zde bude líbit. Přeci jen ne každému to zde sedlo. Pak s tím však už nic nenadělal. Jednou v Kultu a nikdy ven. To prostě platilo. Vcelku ho zarazilo jak Morgan mluvil o slunci. "Jistě, věřím, že na slunce nechodíš, ale tohle raději před ostatními neříkej. Mohli by to totiž brát jako zradu." poradil mu rychle. Morgan pak svoji větu tak úplně nedořekl. A zvědavost Dogovi nedala a prostě se musel zeptat. "Ale co?" natočil hlavičku na stranu. Co tím myslel? Dog už vymyslel nejrůznější možnosti co tím tak mohl Morgan myslet a už se snažil i vymyslet jak mu pomoci. Pomáhat by měl přeci každému.

Dog na něj jen nechápavě zíral. Jak tohle vůbec může říct? Vždyť pro něj byla křídla snad všechno! Nedokázal si představit žít bez nich. Teď už ne. "Jak tohle můžeš říct? Umíš létat?" vyhrkl ze sebe hned. Musel mu to přeci vysvětlit. Chudák ani nevěděl co je dobré. "Jinak já jsem Batdog ale všichni mi říkají Dogu." představil se rychle. Věděl totiž, že by na to jinak zapomněl. Rychle docupital na okraj budovy a se složenými křídly skočil dolů. A těsně nad zemí vzlétl. Musel mu to ukázat a tak zase rychle letěl k němu. "Vidíš? Je to sranda." zasmál se a jste udělal ve vzduchu kolečko. To ho bavilo skoro ze všeho nejvíc.

Dog za sebou někoho zaslechl. Obešel ho a vešel do budovy. Možná by ho Dog měl upozornit, že tam má svůj pelíšek tak aby mu jej omylem nezničil nebo tak. Vydal se tedy rychle za tím někým. Nebyl o moc menší než Dog. Tedy podle Doga. Ten totiž sám sebe viděl stále jako vlče. Jistě každý kolem něj jen čekal až z toho vyroste. Ale nutno podotknout, že Kirottu mu v tom pomáhala. Chtěl být jako ona - taky věštec a to se nemohl chovat jako vlče. Dokonce ho Kirottu už naučila i pár nových slovíček, která hodlal využívat. I když nevěděl jejich význam.
Hned po vstupu do budovy si všiml, že ten někdo nejspíše nezamířil k jeho pelechu takže mu jej nezničil. Ale pokračoval dál až někam nahoru. Dog tam ještě nebyl. Tedy ne touhle cestou. Pokud se chtěl dostat nahoru tak zatím vždy letěl. Musel však uznat, že pěšky to nebylo vůbec špatné. A nahoře si mohl odpočinout. A promluvit na toho vlka. "Zdravím." usmál se na něj. A ve tmě se mu povedlo něco rozpoznat. Křídla! Ten vlček měl křídla! "Páni, ty máš taky křídla?" vydechl nadšeně. Vesele vrtěl ocasem a pomalu šel k Vlčkovi blíže.

Batdog měl podzim moc rád. Ve městě sic nebylo tolik stromů avšak to úžasné hnědé listí se tu nějak dostalo. Což bylo prima, protože si mohl hrát. Krásné to křupalo.kdyz po tom chodil. Ten zvuk se mu líbil. Skákal tak po listí a uuvial si to. Vždy nějaký ten list vyletěl do vzduchu. A Dogovi nezbylo nic než ho zase chytit. Ano ukázat mu kam patří. Nebude mu přeci zavážet ve vzduchu. Měl teď tu výhodu, že uměl létat. S listy se mu pak hrálo ještě lépe. Mohl je vynést vysoko do vzduchu a potom pustit. Schválně Kolín jich takhle chytí! Vzletět tedy a listy pustil. Pak si však všiml, že není jediný kterého to bavilo. Pod ním si hrál ještě někdo. A on na něj teď pustil listy! Ten musel mít zábavu.