Príspevky užívateľa

Pro tentokrát nebyl Dog ve svém pelechu. Nechtělo se mu spát ani nijak odpočívat. Nejradši by létal. A tak teď čekal před nemocnicí až se mu bude chtít vzletět. Nebo by mohl potkat nějakou společnost. Jistě, rád potkával nové vlky. Ale nevadilo mu ani se jen tak rozvalovat ve svitu měsíce. Co kdyby se mu povedlo potkat nějakého vlka co by se chtěl naučit létat? Okřídlených vlků bylo pořád víc takže by se ani nedivil. Ale bylo to jenom dobře! Více vlků co může střežit město ze vzduchu.

Dog se nad tímhle pozastavil. "Víš Kiro já takový slova ještě neznám." zasmál se. A už znal! Ještě najít vhodnou situaci kde je využít. Už je přeci využívat může, už není žádné vlče!
Kirottina další odpověď moc nesouvisela s Dogovou otázkou. Ale co na tom záleží? Alespoň si chce Kirottu o něčem povídat jistě. Tak se Dog tedy zamýšlel aby přišel na důvod. A došel k němu takřka hned. "Noo, jistě to bude vůle Hatiho. Myslím, že vlci s křídly můžou chránit město ze vzduchu. Takže sem nevleze ani nějaký nevěřící bastard s křídly!" řekl a byl rád že už využil i nějaké to nové slovo. Zajímalo ho co na to Kirottu. Mohlo být totiž milion dalších důvodů proč to tak je. "Jakože vlci s křídly budou ve vzduchu a vlci bez na zemi. A tak můžeme chránit celé město." dodal ještě po chvíli aby si třeba Kirottu nepřišla méně cenná když nemá křídla. Přeci hlídat město ze země je ještě důležitější vzhledem k tomu, že víc vlků křídla nemá.

Dog musel uznat, že neměl tušení jak to lidé udělali. "Vlastně nevím, prostě jsem se vzbudil a měl jsem jen" řekl a pokrčil rameny. Byl by rád věděl jak avšak měl tušení, že ani ti lidé nevěděli jak to udělali a byl to spíš pokus omyl. Ale křídla fungovala tak proč to řešit. Jistě to nebylo tak jednoduché když si z toho Dog nic nepamatuje.
"Normálně ne. Jen takhle v noci si občas zdřímnu. Přes den by tam mohlo dosáhnout slunce. Na to mám jiný místo." vysvětlil ji rychle. Nebyl si jistý jestli dovnitř aut slunce dosáhne. Ale nechtěl to riskovat. Však jeho místo v nemocnici mu stačilo. Občas se tam mohl i na něco zavěsit. To se pak spalo velmi dobře. A navíc teď tam měl ten molitan z sedaček některých aut.
Aurora do něj strčila. Nechápavě se na ní podíval a hned mu to docvaklo. Hra! Jasně že si bude hrát. Hned jak se vzpamatoval tak se odrazil a strčil úplně stejně do Aurory. Ale hned po tom uskočil za ní aby nemohla útok zopakovat. A čekal až se zvedne aby ji mohl znovu shodit na zem.

Dog stále vesele vrtěl ocasem. Doufal, že působí dostatečně přátelsky tak jako vždycky. "Já jsem Batdog, ale většina mi říká Dogu." usmál se na Morgana. "To tě tady v Kultu vítám. Jistě se ti tady bude líbit. Myslím, že i Hati má rád nováčky." řekl vesele. Možná by mohl Morganovi nějaká místa ukázat. Třeba kde je nejlepší spát tak aby na něj po chvíli nedosáhlo slunce. To byla jistě užitečné rada. "Vidím, že si na noc teprve zvykáš co?" zeptal se a natočil hlavičku na stranu. On si na to zvykat nemusel, jelikož už před tím byl spíše v noci. Avšak dokázal si představit jaký problém s tím někteří mohli mít.

Dog odpočíval. Kdo řekl že v noci nemůže odpočívat. Jistě spát nechtěl a tak si jen klidně ležel ve svém novém hnízdečku. A když vlk odpočívá tak okolí moc nevnímá tak bylo jasné, že se pěkně když na něj někdo téměř šlápne. Srst na zádech se mu naježila a hned stal na všech čtyřech. Hned jak se rozkoukal a zjistil kdo to je, uklidnil se. Usmál se na vlka. "Oh, zdravím. Jsi tady nový?" zeptal se milým hláskem. Vlk vypadal poměrně vyděšeně tak se ho Dog pokusí uklidnit. Jistě nechce aby byl někdo takhle v noci nejistý. Jen doufal, že tenhle vlk je z Kultu jinak by jej musel vyhnat a to se mu moc nechtělo.

Dogovi bylo trochu líto, že neměl s čím pomoct. Rád pomáhal. Úplně komukoliv. "Aha, ale kdybys s něčím chtěl pomoct tak řekni." usmál se na něj. Chtěl mu pomoct. Jakkoliv. I když Lucien nevypadal zrovna dvakrát nadšeně. A Dog moc nechápal proč. Potom sklopil ouška dozadu. "Takže ti tady zavazím?" zeptal se a hlavičku naklonil na bok. Jistě že nechtěl aby nějak Lucienovi vadil. Nejspíše by se měl sebrat a jít pryč, jenže to by nebyl Dog kdyby se prostě neposadil a v klidu neseděl. Chtěl být potichu aby Luciena nijak nerušil. "A co si dělal ty? Na zahánění těch duchů?" zeptal se řidším hlasem. Tlamičku pak hned zavřel když uviděl Lucienův pohled. To jsem asi neměl říkat. Pomyslel si a začal vrtět ocáskem. Na znak přátelství samozřejmě.

Dog jen nevěřícně vykulil očka. "Jak si tohle vůbec může dovolit?! To je... KRYSA!" jo to byla asi největší nadávka kterou Dog mohl říct. Moc jich totiž neznal ale to se jistě dozví jednou. Dokázal si představit jak to s tulákem dopadlo. A doufal že ne moc dobře. Takový velký hřích. To se jistě ani Kirottu nelíbilo. Ovšem když to je věštkyně. Ta tohle měla na starost a nedivil by se kdyby chytila už víc takových nevěřících.
Samozřejmě ani nepostřehl že Kirottu Doga moc jako kamaráda nebere. Jak taky mohl když se tvářila pořád stejně a nezdálo se že by nějak protestovala. "Já? Ani ne. Ale naučil jsem Auroru lítat! Teď budeme moct chránit město ze vzduchu. Není to super? A taky jsem dost trénoval svoji magii." řekl vesele za neustálého vězení ocásku. "A co ty? Ty jsi se něco naučila?" zeptal se zvědavé. Přeci nebude mluvit jen o sobě! To bylo jistě neslušné.

Dog se musel zasmát. "Nee, nemusíš." usmál se na něj. Teď bylo jasné že Lucien zde má pravděpodobně nějakou důležitější práci. Ale hrát si mohl snad taky ne? "A copak tady tedy děláš? Můžu ti pomoct!" vyštěkl hned potom. Určitě, rád mu pomůže s čímkoliv. Hati pak bude jistě rád že pomáhá někomu staršímu. Dog už se však po tom co pomohl odehnat duše necítil tak zbytečný. Byla mu přeci udělena důležitá práce a dokonce ho pustili za hranice! To byla jistě čest. "A...A Luciene? Slyšel jsi že jsem byl za hranicemi? Pomáhal jsem totiž Kirottu a Falminovi sehnat krystaly! Hati mi svěřil tuhle práci a mesiáška dokonce udělala výjimku! Ale jsem rád že jsem zase tady." musel se hned pochlubit. Co vlastně dělal Lucien? To se musel zeptat. Hati mu jistě svěřil taky něco důležitého!

Dogovi se ulevilo že je Aurora v pořádku. Byl rád že se jí nic nestalo. Ještě by si to potom vyčítal tak jako vždycky.
Dále s ní jen souhlasil. Chce to hodně tréninku ostatně i on musel hodně cvičit. Vlastně neměl na výběr a musel se učit létat každý den. Kvůli lidem co ho do toho nutili. I když ho to bavil, ale někdy to prostě chce pauzu. "Ano určitě to zvládneš, chce to jen cvičit." usmál se na ní.
Teď přišla otázka kterou i celkem čekal že se zeptá. A nevadilo mu to. "No naučili mě to lidi v bílém. Ti mi dali i křídla." vysvětlil vesele a pokrčil nad tím rameny. Moc to neřešil a bral to jako už součást jeho života. "Ale některý triky jsem se učil sám!" dodal ještě rychle aby nevypadal jako úplný hlupák. Lidé ho sice naučili létat a přistávat s tyhle základy no všechny triky jako otočky se naučil sám. A proto ho let tak baví.

No jo no, vlčata. Ta toho moc nenamluví. A nedalo se divit když byla ještě tak mladá. A Ays byla pravděpodobně jedno z těch vlčat. Tedy logicky. Avšak Dogovi s ní bylo dobře. Měl klid a mohl přemýšlet. Jenže než to stihl udělat tak už mu Ays skočila po ocasu. Kousek uskočil ale rozhodl se to brát jako hru. Jistě, jak jinak si s tak malým vlčetem hrát. Znovu se tedy posadil o kousek dál a pořád vrtěl ocasem. Však pokud ho kousne tak se zase vyléčí no ne? Hra taky někdy bolí. Jen se mu zdálo že zrovna tuhle vlčku ani moc ne.

Nekonečné pláně >>> bazény
Dog věděl že neměl pomáhat tomu koni ale bylo mu ho prostě líto. Nemohl ho tak nechat. Ale měli krystaly tak se na něj nemohl nikdo zlobit. Vesele si to vykračovali s jedním krystalem v tlamičce a dalšími na křídlech. Sic nemohl jít tak rychle ale vzala toho nejvíc. A byl jen rád, že tak mohl pomoci. Teď se konečně zbaví těch duší. A budou moci žít dál svůj život pod měsíčním světlem. Muselo to fungovat. Přeci jen řekl jim to sám Hati. Hati nejspíše seslal jejich mesiášce vizi o tom co mají udělat. A oni jsou na to teď připravení. Našel si vhodné místo tak aby nebyl moc blízko ani daleko a krystaly co nesl položil na zem. Kousek potom couvl avšak dával si pozor aby se s nimi nic nestalo. Ohlédl se ještě na Kirottu a veselé se na ní usmál.
Po tomhle zážitku už se ani nechtěl vracet mimo město. Ovšem volný let a měkká tráva jsou sice super, avšak už tady byl doma. Měl tady smečku. Možná až bude moci se za hranice ještě jednou podívá jen že zvědavosti.
Vzhledl k měsíci. Krásné světlo mu ozářilo kožíšek a teď vypadal jako stříbrný. Jen trošku samozřejmě. A musel v klidu čekat na rituál. Jistě! Teď bude prostě jen tak sedět. A čekat. Občas se zašklebil na nějakou duši. A pozorně poslouchal kdy to začne.

Batdog jasné viděl, že Kiro ví co dělá. A on by měl taky. Hati jim dal tento úkol a nesměli ho pokazit. Dokonce on měl výjimku a to takovou že mohl z města! A to byla veliká pocta jistě. Tak to nemohl pokazit. Viděl že Kiro nejspíše dělá něco se svojí magií. Taky mohl. Začal pozorně sledovat záda koně. Mohl by mu je poškrábat a ty krystaly tak k více uvolnit. A to bylo to co teď chtěl udělat. Začal se opravdu hodně soustředit. A při tom měl zrak upřený na záda koně. Zatímco Kiro... Kde vlastně byla? Možná někde ovládala ty stínový vlky jak mu tehdá ukazovala. A zatímco kůň vypadal že s někým bojuje Dogovi se snad poprvé povedlo použít jeho magii! Ano tu část magie která se využívala zcela sama bez toho aby to on chtěl. A na zádech koně se vskutku objevily nějaké škrábance. Nejdříve dál od krystalů avšak po chvíli i úplně u nich. A zdálo se že se i povolují. Jenže jistě tím že kůži u nich poškrábe je neuvolní či úplně nevylomí. O to už se zdánlivě postarala Kirottu. I když Dog nevěděl jak, kůň si lehnul na záda. A ozvalo se hlasitě prasknutí. A už tam stála Kirottu. Nejdříve se kůň musel zvednout. A to už Dog koně přestal sledovat. Na zádech měl teď krvavé stopy od toho jak jej Dog poškrábal a jak si ty krystaly vylomil. Rychle mávl křídly a doletěl ke koni. Musí dostat ty krystaly! Hned jich ze vzduchu několik nabral do tlapek a do tlamičky jeden větší a odnesl je dál tak aby byly ukryté. Pak ho však něco napadlo. Kůň teď nejspíše vykrvácí. Nemohl ho tam tak nechat tak za ním ještě jednou přiběhl. A začal ho léčit m chtěl aby alespoň nekrvácel tolik. Nechtěl aby jejich vinou se tomuto koni něco stalo. A uzdravil ho. Měl teď jen malinko malých krystalů ale nekrvácel. Dál se už bude muset postarat sám o sebe. A než by mu někdo stihl něco říct, ležel pro krystaly co si uložil do vysoké trávy. U nich přistál a pohlédl do jejich modré záři. Ještě se ohlédl na zmrzačeného koně. "Budeš v pohodě." zašeptal směrem ke koni a už upaloval za Kirottu s krystaly na křídlech položenými.

Dog se musel až uchechtnout. Vlčka se tvářila naštvaně a zároveň byla taak roztomilá! I tak šlo poznat, že se zlobí. Sic Dog nevěděl proč, ale to se od ní nejspíše ani nedozví. Jak vyslovila své jméno musel se i na chvíli zamyslet. Jistě takhle její jméno neznělo, tedy ne úplně. V tom si mohl alespoň Dog být jistý. "A můžu ti říkat Ay? Nebo Ays?" zeptal se s úsměvem na tváři. Moc mu nevadilo, že se s ním očividně nechce bavit. Však bude sranda ne? Stále vrtěl ocáskem a doufal, že tím Ays tak nějak uklidní.

Dog snad okamžitě sklopil ouška a ocásek stáhl mezi nohy. "Tak promiň Kirottu." řekl tiše a dál už raději mlčel. Pokračoval za Kiro. Ještě se ohlédl na Falmina co on na to a pak už jen pokračoval s pohledem upřeným na zem. Kirottu má pravdu. pomyslel si a snažil se soustředit. Místo toho skoro narazil do Kirottu. No ještě, že stihl včas zastavit a obejít ji jinak už se bál, že přijde o obě křídla. Věděl proč Kirottu zpomalila. Koně byli jen nedaleko od nich. Mohl... Mohl využít svoji magii! No jistě, až na to, že k lobu koní by potřeboval to co ovládat neumí. Co když to pokazí a místo koně ublíží někomu z vlků? No zkusit to pořád mohl. Co nejtišeji uměl začal ty koně obcházet. A uvažoval jak on to vlastně normálně dělá. Vůbec ho nenapadlo, že by se koně mohli rozběhnout k němu a udupat ho. Teď už jenom čekal na kterého z nich dva další vlci zaútočí.

Dog se ovšem vůbec nechtěl nijak předvádět. Prostě si chtěl užít to že se nemusí vyhýbat budovám. No pravdu říct jistě to pro skoro všechny jako předvádění vypadalo. Kiro na něj pak začala pokřikovat. Už už by ji na to něco řekl no neviděl v tom smysl. Navíc by právě tím hádáním ty koně mohli vyplašit. A to už by se pokazilo úplně. Tak raději držel jazyk za zuby. Ticho je někdy totiž nejlepší odpověď. Pomalu pak začal poskakovat směrem k vlkům které před tím předběhl. Ve vysoké trávě se mohl dobře úkrýt. A pak jak bude jen pár metrů od nich na ně vybafne! Pro Doga úžasný plán. Úplně se přestal soustředit na nějaké koně. I ty duše kolem mu už byly jedno. Dokud jim nějaká z nich neprošla nemusel je řešit. A bylo to tady. Vlci byli blízko. Přikrčil se a začal se pomalinku plížit. "Baf!" vyštěkl na ně když vyskočil do vzduchu. "Tě jsem vás vyděsil? Že jo?" zeptal se s nadějí v očích. Náhlý pach koní ho však vytrhl z tohohle a hned mu došlo proč tady jsou. No jasně chytit ty koně co tam někde nejspíš byli.