Príspevky užívateľa

Když mu oba starší vlci schválili jeho nápad, na nic nečekal, odrazil se od země a vyletěl vysoko do vzduchu. Nemohl lhát, ale tohle mu chybělo. Letět si jen tak vzduchem a shlížet dolů na nějakou kořist. Tentokrát na koně. A možná i nějakého uviděl. V dálce na louce. Jednou se ve vzduchu otočil aby si mohl alespoň užít tu volnost. Nikde kolem žádná budova které by se musel vyhnout. I když zrovna teď se mu to hodilo. Když chcete ve městě rychle létat musíte hold takovým věcem uhýbat a díky tomu pak letíte pořád líp! Takže se i tak do města rád vrátí. "Musíme tam na tu louku, možná tam nějakej kůň je." křikl na vlky pod sebou a aby to nemusel opakovat snesl se i trochu níž aby jej mohli slyšet. A hned na to vzletěl co nejvýše dokázal. Měl v plánu pak zase sletět střemhlav dolů. K louce se tak dostane rychleji. Vzletěl tak vysoko až se vlci pod ním zdáli jen jako malé tečky. A pak tady byly ty duše. A znovu našeptávali. No a teď se jedna rozhodla jím projít. A sakra. Nestihl ani nic říct a už padal zase k zemi. Ještě, že si tohle trénoval a rychle to otočil ve svůj prospěch. A teď už se mu jeho plán vydařil. A letěl skoro střemhlav k zemi. Louka už si blížila avšak nemohl přistát. Pokud by tam kůň byl tak jej vyděsí a navíc by přistál moc tvrdě. Znovu se naklonil nahoru a tím svůj let zpomalil. A mohl pomalu a tiše přistát. Znovu měl pevnou zem pod nohama. Ukryl se do trávy a čekal na další dva vlky. Na koně se ani nepodíval.

Doga mírně překvapilo jak na to Kirottu zareagovala. Svěsil ocásek a pohlédl do země. "Ale jsou to mrtví vlci, někteří taky byli děti Hatiho. Třeba jen zkouší naši oddanost Hatimu tím, že tohle říkají-" pak se zarazil a raději už nic neříkal. Jen pokračoval směrem kterým šli další dva vlci. Možná tyto duše seslal právě Hati aby vyzkoušel všechny vlky. Přeci tímhle mohl poznat, který vlk bude s dušemi souhlasit a který se jich bude snažit zbavit ne? Podle Doga byl tohle velmi chytrý způsob jak něco takového vyzkoušet. A on rozhodně patřil k těm co chtěli duše poslat zpět k Hatimu.
Rovněž ho překvapil jak dlouhý význam toto slovo mělo. Mohl by to někdy použít. "Aha." odpověděl na to jen klidně. Nebylo třeba říkat něco víc. Rychle přidal do kroku aby nebyl moc daleko za ostatními. Nechtěl vypadat, že se chce vytratit. "Co kdybych vzletěl abych mohl případně koně vidět z výšky? Chci to mít za sebou abych mohl zpět do města." řekl svůj návrh. Bylo by celkem chytré kdyby se podíval z výšky. Mohl toho tak vidět víc.

Dog se musel až zasmát nad tím jak Kirottu klela vzhledem k tomu duchovi. "Kiro? Možná by to chtělo trochu úcty ne?" řekl a trochu se uchechtl. A jaká krásná slova slyšel. Některá dokonce slyšel poprvé. "A Kiro, co to znamená hajzl?" zeptal se ještě jelikož význam tohohle slova neznal. Ale s tím jak to Kiro řekla i Dogovi došlo, že to nejspíše nebude pěkné slovo. Zajímalo ho co na to Falmin avšak ten vypadal, že ho to moc nezajímá. A tomu se nedalo divit. S tím, že by měli raději jít než se ten duch vrátí jen souhlasil. Protože opravdu nebylo příjemné když vámi nějaký duch prošel. Navíc Dog byl venku poprvé, takže byl stále poněkud nervózní. Vydal se hned za oběma vlky a doufal, že koně najdou rychle. I když teď měl povolené být mimo území pořád mu to nebylo tak příjemné.

Dog si všiml dvou duchů kteří se nejspíše rozhodli na ně zaútočit. Pokusil se uskočit avšak pozdě. Chtěl ještě varovat Kirottu, jenže malý duch jim prošel a tím znemožnil Dogovi jakýkoliv pohyb. Vskutku nepříjemné. Ještě chvilku po tom co jim duch prošel jen zmateně stál a koukal před sebe. Potom se opatrně otočil na ducha. "Hele to není vtipný!" vyštěkl po něm naštvaně i když tam duch už nebyl. Jistě jo však slyšel nebo to si alespoň Dog myslel. Pomalu pokračoval v cestě. Ještě se oklepal aby se zbavil toho nepříjemného pocitu. Ohlédl se znovu na oba vlky. "Jak je ten kůň velký?" zeptal se ze zvědavosti. Tohohle koně ještě neviděl. Někdy u lidí zahlédl malé koně, ale jen z dálky.

Dog zaslechl o svolávání u bazénů tak se tam hned vydal. Cestou ho sledovali ti divní vlci - duše jak tomu říkali všichni. A nejdříve s nimi byla fakt sranda! Dog s nimi poskakoval všude kolem a snažil se je chytit. Jenže pak už to nebyla taková zábava. Ty duše začaly být zlé. Podle Doga. Pořád to křičelo jak Hati neexistuje a na takové řeči Dog neměl náladu. A že se s nimi zkoušel hádat. Ty duše jsou zlé. Pomyslel si naštvaně zatímco se dostal až k bazénům. Stoupl si tak aby dobře slyšel a poslouchal co mesiáška říká. Dával pozor jestli nezaslechne své jméno. A stalo se tak! Prý někam půjde, za nějakým koněm. Hned nastražil ouška a začal bušit ocáskem do země. Už si ani nevšímal těch otravných duší. Takže on jde s Kiro a s Falminem hledat koně! Jistě velmi důležitá práce. A teď už nemusí mít ani pocit, že nijak nepomáhá. Hned co Vulon skončila vyskočil na všechny čtyři a utíkal najít Kirottu. Ta už bude vědět kam jít když to byla věštkyně...

Dog byl velmi nadšený, že byl vybrán pro takto důležitý úkol. Tole bylo přesně pro něj. Může tak Hatimu a všem ukázat jak moc o tuhle smečku stojí. A chce pomáhat! Sic ze začátku moc nechápal proč se chtějí těch duší zbavit. Nejdříve to byla zábava jenže mezi těmi dušemi byli i nevěřící. A ti pořád našeptávali jak je Hati lež a... a to se Dogovi nelíbilo! Takže odhodlaně šel pomoci. Mohl taky využít svoji magii. A komukoliv pomoct! Díky tomuhle neměl pocit, že tu je zbytečně. I když vlastně byl. On totiž opravdu koně neskolí. Maximálně by se mu mohlo vydařit jej poškrábat no to bylo snad vše. Po dlouhé době byl taky opět za hranicemi. Po dlouhé době od toho co se přidal do Kultu. A byl vskutku nervózní. Pohlédl na Kirottu jelikož tu znal o něco více než toho druhého vlka - Falmina. "A vy víte kam vlastně půjdeme?" zeptal se natěšeně a i trochu nervózně.

Tohle Dog čekal. Jistě nenajde se čas kdy by nějaký hloupý nevěřící se nerozhodl vstoupit do města a znepřátelit si Hatiho. "A přesvědčila jsi ho aby se vydal na správnou cestu? Ale nedivil bych se kdyby ne. Většina nevěřících je hloupá." skoro vyprskl Dog. Čím déle byl v Kultu tím více neměl rád vlky mimo Kult. Jen je někdo zmínil a ježila se mu srst na zádech. Až on jednou bude starší tak se bude snažit přesvědčit co nejvíce tuláku. Třeba se mezi nimi najdou ti co hloupí nebudou. "To já přece vím. Vždyť si moje kamarádka a ti si vždycky pomáhají." usmál se na ni Dog. "Taky ti poradím. V jedné z budov jsem našel takový hranatý bílý listy. Jsou sice už starý, ale chci si je dát do pelechu jelikož se v nich dobře válí." usmál se na ni. Těmi bílými listy samozřejmě myslel knihy. Navíc se tak dobře trhají!

Dog sledoval Auroru jak si užívá letu. Nedivil se jí, přeci jen létání bylo úžasné. To by mě zajímalo jak trénovala přistání i kdy je to vcelku těžké. Pomyslel si a pozoroval její techniku. Jistě pár chyb tam bylo avšak ne tolik aby to přistání nezvládla. Jen by musela mířit vedle něj a ne na něj. A než Dog stihl uhnout - napálila to do něj. Dopadl na zem a rychle se zvedl aby se podíval jestli je Aurora v pořádku. "To je v pohodě. Přistávání je těžký." usmál se na ni a oklepal se. Dog jen doufal, že se jí nic nestalo. "A ty jsi v pohodě?" zeptal se starostlivě.
"Zkus to jen tohle je asi nejtěžší takže je v pořádku když to nezvládneš hned." varoval ji rychle avšak potom už jen sledoval jak se snaží. A na poprvé jí to šlo dobře. "Dobrý! Jen pro začátek je potřeba to vychytat. Přikrčit se a máchnout křídly při zvedání." vysvětloval zatím co to i ukazoval. I on někdy potřeboval dva pokusy. "Ale pokud to nejde z místa tak můžeš zkusit s rozběhem." řekl a zacouval si. Pak se rozběhl, odrazil a vzletěl. Alespoň se mu to povedlo na poprvé.

Dog byl rád, že Kiro jeho snahu ocenila. Navíc když on se opravdu snažil. "A tobě se povedlo něco za poslední dobu? Třeba taky vyhnat nějakého nevěřícího nebo přijít na někoho kdo porušuje pravidla." zeptal se ze zvědavosti. Měl však za to, že pravidla zde nikdo neporušuje, protože přeci by nijak nepošpinili Hatiho jméno a celkově jméno Kultu! To jen kdyby věděl kolik vlků tohle již udělalo. "Ó ano! Pelech už mám! Ten molitan byl fakt dobrej nápad Kirottu! Je tam pak pěkně teplo." usmál se na ni. Byl rád, že mu tohle poradila. Celkově mít pelech bylo super. Hlavně přes den když třeba pršelo nebo byla zima. I když v noci byla zima větší tak v noci se pohyboval a bylo mu teplo. Ale řekněme si někdy je lepší spát někdo mimo slunce i mimo pelech.

Dog nebyl nikterak překvapený, že to malá vlčka musí nejdříve sama přebrat. Bylo to jistě normální obzvláště pro tak malá vlčata. Nechal ji aby do něj drbla malou tlapkou. Asi by si chtěla hrát. Napadlo ho. Přeci každé vlče si rádo hraje. "Ale hrát si můžeš to se neboj." usmál se na ni a začal vrtět ocasem. "Zvládneš říct jak se jmenuješ?" zeptal se malé vlčky. Jistě byla malá avšak jméno bylo nejspíše jedno z prvních co se naučila říkat. Nebo alespoň vydat zvuk jménu podobný. S vlčaty byla zábava. Muselo se jim vše vysvětlit a to Doga bavilo.

Dogovi nedělalo problém malému vlčeti ukázat křídla. Chudák ani neměl svá vlastní jako jeho sourozenci. "Tady v Kultu jsou všichni něčím výjimeční. Jistě tady potkáš mnohem zajímavější vlky než jsem já." usmál se na Apola. "Je v pořádku, že chráníš svou rodinu. Ale tady jsme všichni jedna velká rodina všechny nás ochraňuje všemocný Hati víš?" řekl Apolovi. Opravdu se nemusel ničeho bát. Hati si jistě cenil všech vlčat a nedopustí aby se jim něco stalo. Pokud však projdou rituálem. Jen tak se i celý Kult dozví jaká vlčata si i sám Hati vybral.

Batdog se natáhl aby mohl shodit ještě ty na nejvyšších místech. Tam totiž byly knížky nejtlustší. Tlapkou na jednu dosáhl a tím shodil ještě další dvě. A jedna ho praštila do hlavy. Rychle se oklepal a nahlédl na prvních pár stránek. Pak však zaslechl trhavý zvuk jak se mu podařilo papír nebo spíše to co z něj zbylo, roztrhnout. Tiše se nad tím zasmál a roztrhnul další stránku. Jaká to zábava! Tím, že byl zabraný do trhání stránek si Luciena všimnul až na poslední chvíli. A taky se poměrně vylekal když na něj promluvil. "Jé! Ahoj Luciene! Taky jsi přišel trhat ty bílý listy?" vyhrkl ze sebe a hned se rozběhl za hnědým vlkem. Na tlapce mu stále zůstal jeden kus papíru. "Já nevím asi tak vypadám." zasmál se a párkrát zaklepal tlapkou aby se papíru zbavil.

Dog se na ní vděčně podíval a zavrtěl ocasem. "Tak jo." usmál se. Aurora byla očividně velmi hodná Vlčka. Ale to tady v Kultu byli snad všichni. Tedy podle Doga. Podle Doga všichni byli moc hodní a tolerantní vůči vlčatům. To jen kdyby věděl názor některých členů na vlčata. I když zrovna on by tohle moc neřešil.
"Jde ti to moc dobře!" řekl když sledoval jak se Aurora vznesla z auta. Šlo jí to opravdu dobře a Dog byl rád že i trénovala. Protože jinak by se tohle nenaučila. Dog seskočil z auta. Ale nevznesl se tak jako ona. Vznesl se až z místa. I tohle musel stále trochu trénovat protože ne vždy se mu to povedlo. Teď však párkrát mávl křídly a byl ve vzduchu. "Můžu tě taky naučit vzletět že země. Ale teď se zdokonaluje v tomhle. Už ti to jde báječně!" Štekl po ní vesele a přistál. Teď už jen sledoval jak ona zvládne přistát.

Šlo vidět že tohle vlče - Apolo - už bylo poněkud zkušenější. Mluva mu šla dobře na tak malé vlče. "To ne těší Apolo." řekl a usmál se. "Co děláš takhle daleko od maminky?" zeptal se a podíval se kousek ke stěně kde byla jeho matka i s ostatními vlčaty. I když podle toho jak mluvil bylo pravděpodobné že už nejsou na mamince tak závislí. Podíval se znovu na Apola který si očividně se zájmem prohlížel jeho křídla. "Chceš se podívat?" zeptal se a křídlo natáhl k němu.

Dog byl rád že vlče pochopilo jeho tón hlasu. A navíc bylo tak roztomilé! "Umíš mluvit? Alespoň trošku?" zeptal se Dog vlčete. I kdyby ne mohl by mu alespoň říct něco o Hatim. To přeci zajímá každé malé vlče ne? Všiml si že si prohlíží jeho křídla. Jedno tedy roztáhl aby si ho mohl pořádně prohlédnout. "Jinak já jsem Batdog. Ale všichni mi říkají Dog." představil se. Zajímalo ho jak malé vlče jeho celé jméno vysloví. Ale přezdívku by zvládnout mohlo.