Príspevky užívateľa

Dog snad okamžitě přikývl. Již ten rozdíl cítil. A když se soustředil tak i celkem jasně. "Ano, ano! Už to poznám!" přikyvoval a radostně vrtěl ocasem. Byl opravdu rád, že se něco přiučil. A co bylo lepší? Že jej to naučila sama mesiáška! A Dog byl opravdu vděčný za její čas. Což by měl být ostatně každý vlk. "Teď už poznám nevěřící a budu moci lépe chránit město. Pokud bych někoho takového potkal hned bych zavolal někoho z vyšších postavení." štěkl radostně. Už se opravdu těšil, že bude moci pořádně chránit město.
"Tak to doufám, že se takový vlci rozhodnou správně." kývl na Vulon. Zvědavost mu ale nedala a musel se zeptat ještě na něco. "Ale co když se rozhodnou špatně? Co když nebudou chtít přijmout Hatiho? Hati je nějak potrestá?" zeptal se a zvědavě naklonil hlavičku.

Batdog měl momentálně pauzu. Odpočíval v jednom z křoví poblíž hranic. Vlastně ani nevěděl proč tak blízko. A rozhodně neměl v plánu utéct. Už jen proto, že mezi ostatní vlky nezapadal. Kvůli Slunci. On na něj nemohl a ostatní ano. Ale ne tady v Kultu. Tady byli všichni stejní. A to vše jen díky Hatimu. Zrovna nad tímhle Dog rád přemýšlel. Nebo spíše se mu o tom dost často zdálo. A teď ležel v křoví. Hlavu měl položenou na bok takže když se zvedl, měl srst na jedné straně přeleženou. A vypadal vtipně. Ani si toho nevšiml a vydal se za tím co jej vzbudilo. Byly to kroky. Někde za ním tak se tam vydal. A rychle spatřil obrys vlka u kola. Dohopsal tam a se srstí stále zvláštně připláclou pozdravil. "Zdravím." po lekci s Vulon už věděl, že tenhle vlk je jistě ze smečky a nejspíše jej už i někdy poznal.

Vlčata byla již o něco starší. A uběhlo to rychle. A on je ještě pořád neviděl všechny. A teď se mu povedlo zahlédnout něco. Vypadalo to jako vlče. Že by se už vzdalovala od matky? Věk na to nejspíše měla tak by to Dogovi nemělo připadat tak divné. Zadíval se tím směrem. Nehodlal se nějak hnout jen se trošku přiblížil k rohu té budovy. Jen trošičku. Aby vlče případně nevyděsil. Neviděl jej ani pořádně tak to mohla být i nějaká krysa. Tak raději jen čekal. Jo, vyčkávání. To bylo to co Dog teď hodlal dělat. Pravděpodobně to ale stejně dlouho nevydrží.

Dog se vcelku vylekal když po něm chňapla zuby. Ale jinou reakci ani čekat nemohl. "Jo, promiň. Já jsem tě nechtěl nijak vyděsit ani ti ublížit." řekl omluvně a sklopil zrak. Nemyslel to nijak zle. To on tak nemyslel snad nic. Jen ho zrovna v tu chvíli nenapadla lepší možnost jak ji zastavit. Pohledem pořád sledoval kam Aurora jde. Vyskočila teď na jedno z aut a koukala se na Doga z výšky. Vyskočil za ní a stoupl si ke svému hnízdu. "Tak, jak jde létání?" zeptal se rovnou a vesele na ní pohlédl. Doufal, že spolu budou moci ještě trochu trénovat. Přeci jen létání bylo zábava.

Dog se na tohle místo rád vracel. Dalo se říct, že to bylo jedno z jeho nejoblíbenějších míst tady. Navíc před nedávnem se tady narodila vlčata. A Dog je chtěl samozřejmě poznat hne snad všechny. Podle něj byla všechna vlčata velmi roztomilá a někdy přemýšlel jestli i on byl takový. Tak malinký. Stejně jako minule přišel k místu kde před tím potkal první vlče. Tam se přikrčil a čekal. Ocáskem cukal ze strany na stranu. Křídla složil k tělu, ale ne zase tolik jelikož pak by to dlouho nevydržel. Vzhledem k velikosti jeho křídel. Nechtěl nikoho nijak vyděsit.

"Aha, já tady byl jednou s Kirottu." řekl nadšeně. Nevěděla, že ona tady ještě ještě nebyla. Bylo to zvláštní když ona tady byla déle než on. Nejspíše jen nebyla tak zvědavá jako Dog a prostě nepotřebovala proletět celé město hned prvních pár měsíců. "Jé, děkuju. Dal jsem si s tím celkem práci." usmál se na ní. Jako každé vlče měl moc rád pochvalu. Od kohokoliv.
"Ne to je v pohodě, mám rád společnost." řekl a rychle vyskočil ze svého hnízda. Seběhl nebo spíše pomalu spadl z auta. Doběhl Auroru a přišlápl jí jeden z ocasů. Zároveň ho to jak se rychle pohyboval opravdu hodně probralo. "Ale nikam nechoď. To si snad nechceš alespoň povídat?". Zazubil se na ní.

Batdog už skoro spal když se něj něco dotklo. A potom i promluvilo. Byl skoro celý den vzhůru tak by si snad zasloužil krátký odpočinek. Trhl sebou. Celkem zmateně vzhlédl a chvíli čekal až se mu zaostří zrak. Potom se mu povedlo spatřit Auroru. Rychle zaklepal hlavou aby se jeho přeležená srst vrátila na původní místo. "Ahoj Auroro." řekl nejdříve trochu rozespalým hlasem. Avšak pak se mu povedlo nasadit jeho klasický veselý hlásek. "No skoro jo, jelikož jsem půl dne nespal, ale to nevadí. Co tady děláš?" zeptal se už svým klasickým veselým hlasem.
Unavený sice byl, ale na to teď nebyl čas. Měl tady teď kamarádku a přeci nebude ležet a spát. Hned se mu vybavilo jak ji učil létat. Zajímalo ho jak moc se zlepšila. Jistě trénovala. V to Dog skálopevně věřil. A když ne, tak aspoň mohli trénovat spolu. A nebo si jen pokecat.
"Abych řek pravdu, trochu jsi mě vyděsila." zasmál se a zívl si. Hned na to se protáhl a doufal, že už nebude tak unavený. I kdyby byl tak by mu to nevadilo. Teď si mohl hrát a to bylo hlavní. Může si přeci hrát unavený ne?

Dog se znovu vrátil sem. Ještě tady bylo to jeho hnízdo z roztrhaného molitanu a tak se rozhodl, že v něm bude odpočívat. Byl rád, že už uschlo jelikož nedávno pršelo. Vyskočil tedy na vrak auta a opatrně se usadil v hnízdě. Nechtěl ten vrak znovu nějak vzbudit. Posledně na něj tak vyštěkl, že se rychle běžel schovat do křoví a chudák Kirottu se praštila do hlavy. Nakonec to teda znovu usnulo, ale i tak to Doga pořádně vyděsilo. Protáhl se s schoulil se tam do klubíčka. Zavřel očka a křídla si dal kolem těla. Perfektně jej kryla avšak byl dosti nápadný. Taková černá koule chlupů a něčeho zvláštního na střeše auta.

Dog byl rád, že to alespoň z části poznal. Znovu se pokusil začichat aby zjistil co ještě jiného na nich je. "Hmmm, je to opravdu krev?" zeptal se když ucítil ten kovový pach. To asi nebude ono. Pomyslel si. Věděl jistě, že některé pachy byli jiné. Starší byli taky, ale nevěděl jestli jsou jiné ještě něčím jiným. Na druhou stranu tu byli i podobné pachy, ale přesto rozdílné. Možná právě takhle voní vlci z jeho smečky. Ty pachy byly nejspíše od různých vlků co tudy prošli. Od vlků z Kultu. A ten zbytek musel být... "Nevěřící?" zeptal se ještě jednou. Ano museli to být oni. "Nejsem si jistý, jsou tady pachy co jsou si jakoby podobné, ale přesto nějak jiné. Jakoby je něco spojovalo. To budou pachy naší smečky ne? A ten zbytek není ničím podobný... To budou ti nevěřící ne? Ale s tíímhle si vážně nejsem jistý. Všechno to nějak splývá dohromady." znovu se zeptal. Vůbec si tím nebyl jistý. Některé nešli skoro vůbec cítit. "Ne, to nevím. K čemu tohle místo slouží?" podíval se na Vulon.

Dog jen nadšeně sledoval jak se jedno vlče trošku vzdálilo. Nejspíše se jej leklo a tak se vrátilo zpátky. Ale šlo vidět, že to maličké je odvážné. Znovu totiž přišlo blíže k Dogovi. Ale pak se zastavilo. Asi bude váhat, no nejspíše ještě nevidělo nikoho jiného než mámu a tátu. Pomyslel si. Ano, vlčata se ještě pravděpodobně od matky moc daleko nevzdálila. "To je v pohodě, nechci ti nijak ublížit." řekl tiše Dog. Snažil se aby to znělo co nejvíce přátelsky a zároveň aby to neřekl moc nahlas. Nevěděl totiž jak moc jsou vlčata stará a jestli vůbec něco rozumí. Ale byl si skoro jistý, že tón hlasu poznají. A když ne... Tak s tím toho moc neudělá.

Na Doga to bylo až moc otázek. Ale jelikož zrovna tohle téma ho bavilo rozhod se, že se pokusí na všechny odpovědět. "Ano, nejspíše to udělali oni. Tak velcí nejsou, oni k tomu využívají jiné věci. Jednou jsem viděl jak velkou žlutou věcí něco zvedali tak možná to dělají právě tím." pokusil se odpovědět. Ne na všechno znal odpověď, ale rozhodně mu to nijak nevadilo. "Popravdě nevím na co to mají. Asi se tady potom schovávají. No, myslím, že oni na Hatiho nevěří. Třeba právě proto město opustili. Hati jistě chtěl aby jsme tu mohli být my když oni jej tak přehlíží. Tak je vyhnal." spustil svoji teorii. Dog často uvažoval, proč odsud lidé odešli a tohle mu přišlo jako nejlepší možnost. "Jo, ty vraky jsou jejich. Když jsem utekl hodně jich běhalo po šedých stezkách a nechávali za sebou smrad. A lidi měli uvnitř. A potom je někde vyplivli a čekali až jim znovu vejdou do těla aby mohli jít dál. Lidi tomu říkali auta. Asi je měli jako kamarády." řekl. "Jo tam jsem byl. Ale nikde jinde než tady jsem to neviděl." řekl co věděl o lunaparku.

Batdog se znovu vrátil k činžákům. Zaslechl totiž o vlčatech která se tady narodila a hned se musel podívat. Samozřejmě s patřičnou úctou Přeci jen tam jen tak nenaběhne aby ještě ta štěňata nevyděsil. On už byl takové to odrostlé vlče a na dvé ranné dětství si nevzpomínal. A vlastně ani nechtěl. Tak mohl alespoň doufat, že tahle maličký budou mít dětství pěkné. Už z dálky zahlédl nějakou vlčku, která vypadala, že vlčata budou její. Pomaličku přicupital blíž aby je nevyděsil a potom si lehl na zem. Vypadalo to, že se je snaží ulovit, ale ve skutečnosti se jen snažil vypadat co nejmenší aby před vlčaty nebyl jako obr.

"Tak to se vlk rychle naučí." zasmál se Dog. Na podruhé už to nebylo tak těžké. Dog už tak nějak věděl, co má dělat a jak se tam neutopit. A teď už to pro něj byla zábava. Mohl by takhle skákat dokud by se neutopil. Ale raději to nechtěl moc riskovat. Byl pořád ještě štěně. A měl ještě celý život před sebou. Takže už by nejspíše raději neskákal. Mohl by sem někdy zajít a třeba tuhle zábavu ukázat jiným vlkům. "Tak a teď o těch lidech." řekl Dog když k němu Arlo přišel blíž. Posadil se a mohl začít. "Takže, lidi jsou zvláštní zvířata. Nemají žádnou srst, teda jen na hlavě. A jelikož se za to nejspíše stydí tak nosí speciální kůže. A ty mají různé barvy. Taky chodí po dvou a žijí ve městech jako je tohle. Dokonce je někdy i sami staví." řekl jen ve zkratce. Pokud měl Arlo otázky, mohl to nějak rozvést. Jenže on už o lidech vyprávěl tolika vlkům, že to bylo až zvláštní. Nevěděl, že o lidech ví jen málokdo.

Doga vlastně ani nepřekvapilo, že Hatiho nikdo neviděl. Pravděpodobně stačil pouze ten pocit. Tak jak Vulon řekla tak jej nejspíše jen cítila a dokonce slyšela. A to snad jako důkaz existence stačí ne? "Aha, třeba ho jednou uslyším." řekl Dog s úsměvem. Mu stačil jen pocit, že možná jednou v budoucnosti Hatiho uslyší. To mu jako jakýkoliv důkaz stačilo. Trochu jej totiž zneklidnila slova Haného. On sám však nijak nepochyboval.
Potom ho však slova Vulon trošku vytrhla z jeho přemýšlení. Snad okamžitě zvedl čumák k nebi a pokusil se nějaký ten pach zachytit. "Cítím, vodu a vlky. Hodně vlků." řekl nejdříve a potom o pár kroků popošel. "Ale nějací vlci jsou trochu jiní. Jsou starší?" zeptal se a naklonil hlavičku na stranu. Některé pachy byly pro Doga jiné tak jej jako první napadlo, že nejspíše některé budou starší než ostatní. "Starší pachy voní jinak, než ty novější ne?" zeptal se ještě jednou. Nebo to jsou jiní vlci... Napadlo ho ještě.

Dog si nemohl pomoct, ale přišlo mu, že tohohle vlka zná. Podle hlasu mu někoho připomínal. Nemohl si však vzpomenout na to, kdo takový hlas má. "Ptám se, kdo jsi a co tady pohledáváš?" vyštěkl na vlka co nejhlasitěji mohl. Neštěkal úplně nejvíc jak mohl, jelikož byla noc a on nepotřeboval na vlky jen tak štěkat. Sice on přes noc nespal a velká část jeho nové smečky taky ne, ale určitě se našlo pár vlků co přes den nemohli usnout a spí tak v noci. Přeci jen i on to tak dělal. Pokusil se na vlka zaměřit. Zrak mu sloužil opravdu dobře, ale když byla úplné tma tak toho asi nikdo moc neviděl. Navíc se mu zdálo, že vlk nemá nijak výrazné barvy jako třeba Hané. Spíše měl obyčejné barvy tak jako Dog sám.