Príspevky užívateľa

Batdog k němu přišel blíže a tlapkou ho poplácal po hlavě. Přátelsky samozřejmě. "To je v pořádku, Hané. Nikomu nic neřeknu." řekl se soucitem v hlase. Pokud mu chtěl Hané něco říct tak Dog by klidně rád poslouchal. On byl ten typ vlka, kterému se všichni mohli vybrečet na rameno. Všechny se pak snažil utišit. Prostě kamarád, kterému se dá skoro ve všem věřit. "Pokud ti něco je klidně to řekni." dodal ještě po chvíli. Sám moc dobře věděl, že je lepší všechno říct nahlas.

Než se Dog stihl někam vydat tak přes něj Vulon položila potkana. Měl na sobě nějaká zranění takže pro Doga to bylo ideální. "Teda! To byla rychlost! A ano takhle to je akorát." řekl užasle Dog. "Jen nevím jestli se mi to povede." dodal trochu zklamaně. Neváhal však a začal se na potkana upřeně dívat. Chvíli se nic nedělo, jenže pak... Pak se potkanovi rány začaly pomalu zacelovat. Batdog se nesměl ani hnout, protože jinak by to celé pokazil. A tak ani nezačal nějak jásat když se mu to podařilo. Jen se na něj dál díval a dal mu léčil rány. Potkan z toho byl nejspíše v šoku a tak se ani nesnažil utéct. Navíc ho Vulonkrein držela takže by ani utéct nemohl. Když už to měl skoro hotové tak se přestal soustředit. Navíc se cítil nějak vyčerpaně tak toho nechal a podíval se na Vulon. Čekal co na to řekne.

Haného slova Doga zarazila. Tohle opravdu nevěděl. Ale rozhodně to nechtěl zpochybňovat. Jistě ta pravidla vymyslel sám Hati. Nějaký důkaz určitě bude. Pomyslel si. "Noo, nějaký důkaz jistě bude..." odpověděl zamyšleně. Nechtěl to nijak rozebírat, protože se bál, že by došel k tomu, že pravidla Hati nevmyslel. A on opravdu nechtěl zpochybňovat nic spojené s Hatim. Dog se však z uvažování rychle probral. "Dobře, to je v pohodě Hané. Děje se něco?" zeptal se když zahlédl krev v očích fialového vlčka. Trochu se vyděsil jelikož nikdy neviděl vlka kterému by tekla krev z očí. Nebo co by brečel krev.

Batdog si narozdíl od Luciena tuhle chvíli celkem užíval. Taky doufal, že Hati uloveného potkana přijme už jen proto, že na něm vyzkoušeli svoje magie. A když už jsme u magií tak se Dog nemohl dočkat toho až svoji magii předvede Mesiášsce. Po své řeči jen počkal až i Lucien nahrne na hlodavce trochu hlíny. "Tak, co budeme dělat teď?" zeptal se a pohlédl na Luciena. Dog by byl rád i kdyby mu dal jen nějakou úlohu, kterou by mohl splnit. Vždy rád dělal věci pro druhé. Většinou ať už šlo o cokoliv. Nejspíše to měl v povaze. Taky měl moc energie a když se našlo cokoliv, čím by se mohl zabavit. A taky vybít energii. "A nebo už se rozloučíme?" zeptal se. I kdyby se Lucien rozhodl odejít Dogovi by to nevadilo. Mohl by tak dál zkoumat. I tak se mu však víc zamlouvala ta úloha.

Doga ani v nejmenším nenapadlo, že by na něm chtěla Kirottu něco vyzkoušet. Kdyby to věděl možná by reagoval jinak. "Ne zatím ne, ale zní to fakt dobře! Možná bych si ho mohl zařídit." odpověděl Dog a už začínal přemýšlet kde by takový pelech byl nejlepší. Možná přímo tady na vrakovišti, ale stále ho trochu znepokojovala auta. Bál se, že by znovu vyštěkla nebo zařvala. Ani nevěděl jak se tomu říká. Možná i kdyby věděl, že chce Kirottu jen něco zkusit tak i tak by jí pomohl.

Dog byl rád, že Vulon zaujalo to co jí chtěl ukázat. Jen musel přijít na to jak. Mohl by ulovit potkana a toho pak zase zachránit. Jen nevěděl jestli se vyplatí jej pak nechat jít nebo jej znovu ulovit a sežrat. "No , dobře, klidně můžu! Jen k tomu bude potřeba potkan, nebo jiné poraněné zvíře." šeptl k tomu Dog a rozhlédl se. Nejspíše bude potřeba toho potkana. V nemocnici jich jistě pár bude. Možná tam po lidech zbylo ještě něco co by jim chutnalo i když o tom by se dalo pochybovat. Přeci jen město bylo opuštěné dosti dlouho na to aby už po lidech moc jídla nebo jiných věcí nezbylo.
"Budu Vám moc vděčný!" zavrtěl ocasem. "A s tím abych Vám to ukázal mi poradil Lucien." zazubil se. Musel vzpomenout svého kamaráda když to byl vlastně jeho nápad. Dog se ale raději začal porozhlížet kolem po nějakém tom potkanovi.

"Třeba ji někdy potkám." zadoufal Dog i když tohle bylo vlastně nevyhnutelné. Na různých obřadech nebo setkáních smečky. Jistě ji alespoň tam potká. "Hati tě nebude mít rád když nebudeš dodržovat pravidla. Musíš nejdřív projevit, že jsi smečce opravdu oddaný a až potom můžeš opustit území. Pokud nebudeš následovat pravidla Hati tě mít rád nebude!" napomenul Haného. Možná nebyl nejstarší, ale zrovna v tomhle si byl téměř jistý. Ani moc nechápal proč tohle vůbec Hané říká. "Já o tomhle vůbec nepochybuji. Vinquist mi ukázal tu správnou cestu. Jak jako vůči druhým?" zeptal se nakonec. Dogovi se v Kultu líbilo a o tom, že by udělal chybu ani neuvažoval.

Dog seděl vedle místa s ouškama našpicovanýma a vypnutou hrudí. Ocas si elegantně obtočil kolem sebe a snažil se tvářit vážně. I když se každou chvílí uchechtával. Mu to prostě nějak nešlo. Nasadit kamenný výraz pro něj byl nadvlčí úkol. Když Lucien souhlasil neudržel se a začal zuřivě vrtět ocasem. Nedočkavě se díval jak Lucien pokládá potkana a potom ho rychle zahrabal čímkoliv bylo možné. Prach, malá troška hlíny a nějaká tráva. Měsíc na mrtvého hlodavce krásně zářil a Batdog si byl téměř jistý, že tohle bylo to správné místo. Kousek poodstoupil. Ó, mocný Hati, prosím přijmi tento dar ode mě a Luciena a... eee a." Dog se na chvíli zamyslel. "A zhodnoť jak se nám v lovu daří a jak se nám daří v používání našich magií!" dořekl něco co si připravoval už delší dobu. Nebyl sice věštec ani nic podobného, ale líbil se mu ten pocit, že řekl něco důležitého. I když to, že obětovali, mrtvého potkana tak důležité nebylo. Pro ostatní možná. Ale Dog v tom viděl velmi důležitou úlohu. Tuhle řeč si připravoval celkem dlouho. Na konci ji sice trochu pokazil,ale i tak byl sám se sebou spokojený.

Dog vesele zavrtěl ocasem. Pořád to bylo to malé hyperaktivní vlče i když už pomalu dospíval. "Ano, v to věřím. Tady jsou všichni hrozně hodní." poznamenal a pokusil se vzpomenout na kohokoliv kdo by na něj na území Kultu byl zlý. I když bylo těžké posoudit kdo podle Batdoga byl 'zlý'. Přeci jen on měl rád každého. Až na Hailey. Vzpomněl si na setkání s Hailey ještě před tím než byl věřící. Hati ji jistě potrestá. Pomyslel si, ale hned po tom co mesiáška promluvila zapoměl na to. "Opravdu? To bych byl moc rád! Ale nechci vás nijak rušit." řekl a v očích se mu zablýsklo. Vzpomněl si co mu řekl Lucien. O jeho magii. "Taky bych vám rád něco ukázal." dodal po krátké odmlce.

Dog se snažil najít perfektní místo. V centru města to šlo těžko. Všude jen samé budovy a stín. Měsíc snad nikde nedosvitl až na zem a když ano, místo bylo pokryté lidskými odpadky a nepořádkem. A to podle Doga nebylo místo hodné Hatiho. Chtěl najít perfektní místo. Přeci nedá oběť pro Hatiho na místo kde je nepořádek od lidí. Chvíli jen pobýval sem a tam, někdy vzlétl aby viděl lépe. Vždycky si však kontroloval, že Lucien jde za ním.
Po chvilce hledání však našel perfektní místo. Měsíc na něj pěkně zářil a okolní budovy tam vytvářeli stín přesně tak aby měsíc zářil do kruhu. Když Dog přišel blíže aby se ujistil, že tam nejsou žádné odpadky, našel konečně perfektní místo. Někde bylo trošku pokryto plevelem, ale jinak perfektní. Než to našel mohlo mu to zabrat tak půlhodinu možná víc. Přeci jen perfektní místo není všude.
"Luciene! Tady je to dobrý!" zavolal na vlka a nadšeně u toho vrtěl ocasem. Chtěl nejdříve aby Lucien místo schválil. Přeci jen byl starší. "Je tohle dost dobré nebo mám hledat dál?" zeptal se pro jistotu.

Dog jen nadšeně souhlasil. Trénovat bylo dobré jen Dog ne vždycky měl na čem. Byl si jistý, že jeho magie je k něčemu dobrá, ale když neměl jak to zjistit tak nevěděl k čemu. Zatím totiž uzdravoval jen sebe a jen jednou jiného vlka. A tohohle potkana... Ohledně otázky na mesiášku neb zakroutil hlavou. "Ne, nemluvil. Zatím ne. Ale až ji jednou potkám mohl bych jí to ukázat! Třeba taky na nějakém potkanovi." zapřemýšlel nahlas a tvářil se u toho vesele. Dog by rád pomohl celému Kultu. Pro něj jakožto pro malé vlče by to bylo něco velkého. Hlavně když by tím potěšil Hatiho.
"Jasně! Něco najdu!" řekl rychle a otočil se aby mohl najít nějaké místo. Lucien tak teď mohl mít chvíli klidu, protože tohle by mohlo Dogovi trvat trochu déle.

Batdog sklopil hlavu a ouška přitiskl k hlavě. "A-ano, já vím. A pracují na tom jen mi to prostě nějak nejde." řekl rychle. Poznávat pachy opravdu trénoval jenže pořádu to nějak nešlo. Hlavně poznávat pachy jiných vlků. Zvířata už jakž takž poznal ale různé vlky od sebe ne. Taky nedokázal pochopit jak poznat čerstvý a starý pach. Ano starší byli cítit méně ale když hrál schovku s Kirottu tak nevěděl který pach je ten nejčerstvější. "Ale budu to trénovat slibuju!" dodal ještě rychle.

"Páni! Ty jsi mluvil s Mesiáškou? To ti závidím. Taky bych jí chtěl potkat!" řekl Batdog nadšeně. Netajil se tím, že mu záviděl. Tohle byla pro Doga věc k závidění. Jak rád on by potkal Mesiášku. Dogovi se hned od začátku život v Kultu líbil. Ostatně mu se líbilo snad všechno. "Není důvod utíkat! Hati nás všechny chrání tím by jsi ho jen zneuctil." napomenul ho Dog vážně. Přeci jen pro něj byl Hati snad vším. Pro něj by klidně i zemřel nebo bojoval s vlastními přáteli. "Já přišel omylem. Hati mi nějak ukázal cestu ani jsem o tom nevěděl." zasmál se. Věřil, že Hati ho do Kultu dovedl kdo taky jiný."Ale jo je to tu fakt zajímavý!" potvrdil vesele.

"To je super! Líbí si tě už Kulťanský život?" zeptal se a nadšeně švihal ocáskem. Batdogovi se po přírodě nestýskalo. Nebo minimálně ne tolik. Chyběla mu nejspíše jen měkká tráva, protože ve městě mu neustále škrábaly drápky o tvrdý beton. Bylo to vcelku nepříjemné ale už si zvykl. Navíc zjistil, že to je vlastně dobré - drápky se mu obrousili a pak tolik nehrozilo že by si je ulomil. "Mě se moc nestýská. Možná jenom po trávě ale jinak po ničem. Tady všichni žijí stejný život jako já a navíc je tu plno míst na průzkum nebo míst že kterých se dá dobře sletět." řekl svůj názor na věc. Z Kultu by určitě odejít nechtěl. Už to bral jako domov.

Doga ihned probral hlas cizího vlka. Podle hladu jej nepoznal a jeho pach mu taky moc neříkal. Přeci jen pachy se teprve učil. "Em, zdravím." pozdravil taky a vstal aby si vlka lépe prohlédnul. Už podle pozdravu věděl že to je věřící jelikož věděl o Hatim. A taky to byla vlčka. Jakmile přišel blíž zjistil o koho se jedná. Byla to nová mesiáška! Okamžitě uctivě sklonil hlavu. "Omlouvám se, nevěděl jsem že to jste Vy." omluvil se. Měl by se uklonit hned a projevit úctu. Tedy to si Batdog myslel. I kdyby to tak nebylo potřeboval nějak zapůsobit.