Príspevky užívateľa

Dog se o Noctru samozřejmě staral. Chtěl to vzít tentokrát vážně a o vlčata se i starat. I o svou vlčici. I když vztah to tak úplně nebyl no. Spíše jen na požadavek Hatiho. Dog nejspíše už k nikomu nic necítil. Bál se city projevit, po tom co vlastně už přišel o všechny.
Snažil se držet se blízko Noctry a jejího vybraného doupěte, teď co se její čas blížil. Na chvíli ještě odběhl, napadlo ho, že by mohla chtít něco k jídlu. Vzal Wilbura za krk a vydal se tedy něco ulovit. Ulovit nějakou krysku. Možná trochu povrchní, když i jeho mazlíček byl krysa co? Ale Wil byl jinej, určitě. S ním to bylo prostě jiné. Jakmile něco zahlédl, svojí magií tomu zvířátku na dálku zlomil vaz a zabil jej. Pak si jen pomalu doťapal pro svou kořist. Když se však vracel teď už s jídlem, z doupěte slyšel jiné zvuky. Vlčata.
Dog se trochu zděsil, nevěděl co má dělat. Opatrně došel k noře a nahlédl. "Noctro, v pofádku?" zamumlal s tlamou plnou krysí srsti. S odstupem došel k vlččině hlavě a položil před ní krysu. "Něco jsem ti přinesl. Potřebuješ ještě něco?" ptal se jako starostlivý otec, však jeho hlas byl chladný, jako kdyby to měl všechno naučené.

Dog nad tím jen uctivě sklonil hlavu. Byla snad lepší než kdy býval on. A přes to si Hati vybral jej. Proč asi?
Magie noci? Tak zněla jako vskutku někdo kdo patřil k Hatiho dětem. Dog neznal moc vlků s magií noci. On sám neměl s nocí nic společného, jen to, že přes den by uhořel. Asi to byl trest Hatiho za věci co udělal. "Potom chápu pročpak si tě Hati zvolil jako svou následovnici.." pousmál se na Noctru. "Magie noci zní skvěle, jistě se Kultu bude hodit." dodal po chvilce. Pak už jen pozoroval jak Noctra vytvořila ze tmy křídla a párkrát jimi mávla. Podobně zamával i on svými křídly a navál na ní trošku vzduchu.
"Tvá magie souvisí i s měsícem? Nebo záleží pouze na tom, kolik je světla?" zeptal se.

Dog se nad tímhle pousmál. Byl velmi rád že více vlků mohlo najít spásu v podobě Hatiho. A že je tak mohl Kult přivést na cestu lepšího života. "Vskutku, takhle jsem nad tím ani nepřemýšlel, jsi bystrá vlčka." pochválil ji. Jenom na chvilku měl pocit, že se s ní může i uvolnit a chovat se zase jako malé vlče před svojí mámou. Ale ne, takový on už nebyl. Doufal v to, nechtěl takový být. Co mu to taky přineslo? Jenom utrpení. A k tomu se už vracet nechtěl.
"Jaké jiné dovednosti máš? Nějakou magii?" optal se. Vlastně nevěděl jestli vůbec něco umí. "Já třeba umím léčit i zranit. Ne jen vlky." dodal po chvilce. Rád by jí to ukázal, ale momentálně nebylo na čem. A jí určitě ubližovat nebude. Rodině se neubližuje.

Dog se neubránil mírnému pousmátí. Těšilo ho, že potkal vlka sobě rovnému, někoho kdo v Hatiho uvěřil a nechal jej vést svůj život. Dog si byl zcela jistý, že Hati má plán pro všechny. A ti co ho nejsou hodni, zemřou. "Jsem si jist, že Hati tě mezi nás dovedl z nějakého důvodu. Jistě budeš mít nějaké poslání a Hati tě spasí." odvětil rychle. On tomuhle věřil. Nesnažil by se jiným namluvit něco, v co on sám nevěřil. Tahle víra byla jeho život, vše pro co on žil, protože Hati mu vzal to ostatní. A na tom ani nezáleželo. "Následuj mě." otočil se a švihl ocasem. Pokud se teď obrátí a uteče, nechá ji jít. Když Doga bude následovat, odvede ji do města, mezi ostatní, a dostane svoji masku tak jako ji mají ostatní vlci, aby zapadla. Cestou bude taky obeznámena s pravidly a podrobněji s vírou.

Dog vlastně ani nevěděl jak se jeho děti jmenují. Moc prostoru v tomhle neměl. Však on dlouhou dobu ani nevěděl, že se vůbec narodit mají. A když by už rád byl otcem, Mira už měla někoho jiného. Tak toho moc nezmohl. Navíc nerad by kazil Kult tím, že si jako hloupý věštec upletl vlčata s nevěřící. Býval holt až moc důvěřivým vlkem. "Nejspíše." nervózně si oblízl pysky a pohled obrátil pryč. Ocas pak dal dolů.
Chvilku čekal co vlček řekne, zavede Doga snad k nim? V to ani nedoufal, věřil, že s tímhle bude Nihil stejný jako Kult - neukáže snad cizákovi kde je jejich sídlo. Kult toho moc o jiných smečkách nevěděl. A Dog už zapomínal. Všechno. Věděl, že znal vlčici z Nihilu, Lunu, ale ta už tady taky nebyla. Všichni umřeli.
Sage? Pokud tohle je Sage tak by to znamenalo, že je to jeho syn. Však s touhle barvou? Dog samozřejmě není žádný rasista, to vskutku ne! Ale podívejte se na to, vlče bílé jako měsíc za úplňku a on, černý jako bezesná noc. Nikdo by neřekl, že by tenhle vlk byl jeho příbuzným. A Mira přeci taky nebyla bílá, alespoň ne tolik! Dog tomuhle zkrátka nemohl věřit. Snad si z něj ten Sage jenom dělá srandu aby ho naštval. Na chvilu se zastavil a snažil se si vzpomenout, jak jeho děti vypadaly, když je viděl naposledy. Byl tam někdo tahle světlý? Chvilku mu to trvalo, než si vzpomněl.
"Takže ty jsi můj syn, co?" řekl a vyznělo to spíše zklamaně. Nebyl zklamaný z bílého vlčka, spíše ze sebe. "Už jste všichni tak velcí?" zeptal se. "Mrzí mne, že jsem nedošel dříve, Sage-i." mluvil a mluvil. Zrak sklopil na zem a posadil se. Ještě na bílého vlčka pohlédl a pak čekal.
"Jsem Batdog, stačí mi říkat Dogu, táta jsem stejně nikdy nebyl." pousmál se. Nečekal že by jej vlčata měla nějak ráda když v jejich životě takřka nebyl.

Dog před sebou zahlédl malého bílého vlčka. Byl to ten Nihilčan jehož pach cítil? Po blížším prozkoumání se o tomhle rychle ujistil. "Hezkou noc přeji." obrátil pozdrav. "Vy jste z Nihilu?" optal se. Vlastně bylo celkem divné, se ptát po vlastních dětech, když si nepamatoval ani jejich jména. Nepamatoval si toho tolik! A proč? Něco s ním bylo špatně posledních pár úplňků. Už se necítil tak při životě jako dříve. "Hledám jisté děti vlčky Miry.. Moje děti." stáhl uši při těch slovech. Asi to znělo špatně že? Záleželo mu na tom vůbec? Teď chtěl jen poznat svoje děti a pokusit se je alespoň seznámit s Kultem. Kdyby náhodou někdo z nich tam chtěl.
Před malým vlčkem se narovnal, aby vypadal větší. Nechtěl jej vyděsit, však jen vypadat jako onen Mesiáš Kultu. Ne jako smutný potkan.

Dogem projela vlna tepla a štěstí když se k němu Tiam přitiskl. To už dlouho s nikým necítil. Vlastně dlouhou dobu necítil štěstí. Od toho co přišel na to, že jeho druh je nevěřícím a musel jej popravit se moc dobře necítil. Všichni mu nakonec umřou.
O vlčatech rád slyšel. Pravda, v zimě to nebylo nejlepší, ale Kult vždy potřeboval nové vlky a nejlépe ty co byli potomky dětí Hatiho. Dog sice rád nacházel vlky, co přešli na správnou cestu, však u těch zde narozených to bylo přeci jen jistější. A ne to co se stalo s Tessou.
"Věřím, že by to smečka s podporou Hatiho zvládla, ale chápu tvé obavy." řekl Dog a chápavě na šedavého vlčka kývl. Zimy bývají kruté, však Kult má tu výhody, že se má kde schovat za každého počasí. Mohli by si jako smečka udělat noru, či místo kde by se zdržovali nějvíce. Tam kam slunce nesvítí.
Při myšlence na svou vizi se mu zježila srst. Věděl, že ji bude muset naplnit, však nechtělo se mu do toho. "Nuž, Hati mi sdělil, že by rád viděl vlčata s mou krví v Kultu.. snad abych odčinil mou chybu z mládí-" zastavil se. Tiamovi to může říct či? I bývalá Mesiaška to věděla. Však ostatní tak moc ne. "To co mne překvapilo, bylo, že matkou mých dětí má být Noctra." řekl. Vyznělo to nejspíše trošku nehezky. "Ne že by byla špatná, spíše se s ní nijak blíže neznám-" ujasnil rychle. Nechtěl aby to vyznělo, že se mu Noctra nějak hnusí! Tak to nebylo! Jen ji bral pouze jako členku Kultu, nic víc, nic míň. A skočit s ní rovnou na vlčata bylo, nu zvláštní.

Dog s Noctrou vlastně soucítil. I on jako nováček se snažil dělat co šlo. Jenže mu lov zase tolik nešel. Vzhledem k tomu, že v době kdy se přidal byl ještě velmi mladý. A přežívat sám se teprve učil. Měl vlastně štěstí, že Hatiho zaujal dost na to, aby jej dovedl mezi své druhy. A tady mu bylo dobře. Nejlíp asi. Navíc teď věděl, že z Hatiho dětí byl snad jeho nejoblíbenějším. Když si jej vybral jako Mesiáše.
"Znám to, taky jsem to tak ze začátku dělal. A věř mi, že i jen ten lov je pro smečku velmi důležitý." snažil se ji tak nějak pochválit a ujistit. Aby snad věděla, že si jí jako členky váží. Stejně jako všech tedy.
"Vlčat se rodí málo, většinu vlků Hati najde až později v životě,, No lepší později než vůbec či?" pousmál se. Jej Hati našel brzy. A Noctru vlastně později. "Já taky ne když jsem sem došel, hlavní je, že teď jsme rodina."

I když se to tak zdát nemuselo, Doga trápilo, že své děti nijak často nenavštěvoval. Mohl by říct, že jakožto Mesiáš Kultu má moc práce, no sám věděl, že to nebyla tak zcela pravda. On tak trochu nechtěl. Možná se bál, že po smrti jejich matky ho budou nenávidět tak jako on sebe. A možná to bylo protože vlastně děti nechtěl. Většinou to bylo ze strachu. Když už se jeden rozhodne pro děti, většinou to není úlet na jednu noc. Ale něco většího, nějaký důvod, dlouhé rozhodování. Jenže to on pokazil. Nepromyslel si to. A to ho trápilo, a kvůli tomu ty děti ani nevídal. A trochu taky kvůli tomu, že ani v Hatiho nevěřily. Tolik chyb..
A že se teď rozhodl se vydat se je najít byla novinka. Proč zrovna dnes, to sám netušil. A překvapilo ho když blízko Kultu našel pach někoho z Nihilu. Že by vskutku jedno z jeho dětí? On jejich pachy neznal.. a vlastně už i jména zapomněl. Proč si nemohl nic pamatovat? Proč toho tolik zapomněl? Už si nepamatoval ani vlky co měl rád, ty z Kultu co poznal jako první. Jeho kamarády, co to s ním bylo?
Rozhodl se vydat po tom pachu. Ať už to byl kdokoliv, Nihil blízko Kultu nemuselo být nic dobrého.

Dog zcela chápal její reakci. Celkově i on by měl nejspíše reakci podobnou kdyby byl vlčka. Přeci jen mít vlčata není věc jen tak přes jednu noc. Je potřeba se o ně starat, i když tuhle práci vykonávají právě spíše vlčice. Dog byl ale odhodlaný tohle splnit tak jak se patří. Ne jako při jeho posledních dětech. To bohužel moc nevychytal. Nevadí, je čas to spravit. Třeba tím napraví i jiné jeho chyby a nedostatky. Co provedl v minulosti.. Provedl on vůbec něco? Nebo si to vše jen domýšlel kvůli svému traumatu.
"Chápu, ani já si nejsem zcela jist, ale jistě to spolu zvládneme." pokusil se o milý úsměv a kývl na Noctru. Pravděpodobně bylo teď na čase zase jít. Nechat ji si užít zbytek noci, i když s touhle informací to možná tak lehké nebude. "Já už půjdu na hlídku a tak, nechám tě si to všechno urovnat v hlavě.. Ostatně i já si to musím v hlavě urovnat." řekl rychle. Tohle jistě nebyla jediná věc kterou měl v hlavě v nepořádku. Hodně se mu to tam pomotalo už od dětství.
"Přeji hezkou noc, Noctro." prohodil přes rameno a vydal se do tmavých zákoutí města. Jo, tenhle den nejspíše moc nenaspí..

Dalo se říci, že Dog vlastně nijak více do budoucnosti nepřemýšlel. Byl rád, že to vše Noctra vzala dobře, a nijak neodporovala. Ostatně, to by ji postihl trest a to on by nerad. Nerad trestal vlky, ať už vlastní či cizáky. Někdy to potřeba bylo, ale to byly vyjimečné případy. "Upřímně, takhle daleko má vize nesahala.." na chvilku se pozastavil a zamyslel se. Co bude on vůbec dělat? Teď už před otcovskou povinností utéct nemůže. Není ani jak. Navíc, mohl to brát jako novou naději, mohl se zlepšit a být otcem jakého si vlčata zaslouží.
"Rád se budu podílet na výchově, pokud dovolíš. Jistě oba povedeme vlčata správnou cestou jako Hatiho následovníky, děti noci, jinak by to ani nešlo. Moc rád bych se k tomu postavil jako otec.." zastavil se.
Tohle vůbec neznělo jako on. On už ale ani nevěděl kdo on vlastně byl. Jeho osobnost.. byla slepená ze střípku toho co byl a toho co vypozoroval od vlků kolem, od svých nejbližších, kteří nyní byli všichni s Hatim. Mu nikdo nezbyl, snad by vlčata mohla být novou nadějí do života. Novým smyslem. "Pokud o to stojíš tedy, rád ustoupím, pokud na tohle máš jiný názor." bylo možné, že se Noctře líbila představa single mámy co se o děti stará sama. To Dog nevěděl. A rád by jí v tomhle dal prostor. On přeci jen dělá to nejmenší, ona je to kdo musí vlčata porodit a následně jsou na ní závislá. Ale alespoň je schopen v tomhle pomoci. Mohl by lovit, hlídat děti, když by bylo potřeba.

Dog zcela chápal její zmatení. I on byl ze začátku prostě zmaten. Ale bylo to Hatiho přání, oni jako obyčejní smrtelníci nemohli nic proti tomu udělat. "Upřímně jsem byl také zmaten. Ale jsem si jist, že v mé vizi jsi byla ty a já." řekl rychle aby ji nenapínal. Mezi těmito dvěma vlky nic nebylo, kromě společné víry. Ani zájmy, nic. Skoro se neznali, řádně kamarádsky se bavili snad jen jednou, a zbytek byly vždy záležitosti smečky či jen víry. "Hatiho slovo nemohu zpochybnit, a ty jistě víš, že ani ty nemůžeš Hatiho přání nijak odmítnout." řekl s povzdechem. Pak kousek couvl aby dal tmavé vlčici prostor. Sám plánoval že vlčata by to byla z rozumu, ne z lásky. On snad už ani lásku necítil. Vše by bylo pouze z úcty k Hatimu a ničemu jinému. Neměl nijak v planu ho odmítnout.

Dog vlastně čekal nějakou takovou reakci. Vlčata nikdy nebyla nic špatného, vlastně to byla věc dobrá. A potřebná. Bez vlčat by přeci nebyla budoucnost a vlastně nic. Proto se ani Dog nedivil, že Hati chtěl více svých následovníků. Proč jen vybral zrovna Doga to netušil. Možná aby odčinil svůj hřích s vlčicí co nebyla Kulťankou? Aby měl svou krev i v Kultu? Nejspíše to byl ten důvod. A proč Noctra? Vlčka byla v Kultu nová, ale za to se zdálo, že velmi věrná. Od jejího příchodu s ní nebyly problémy. Poctivě se účastnila ceremoniálu vlčat i věřících a vlastně plnila vše co bylo potřeba..
"Souvisí to s mou vizí- totiž Hati mi zdělil, že Kult potřebuje nové členy, více vlčat.." na chvilku zavřel tlamu. Znělo to strašně. Příšerně. Ale Hati to tak chtěl, a on nesměl říct nic proti slovům Hatiho. I kdyby on vlčata mít nechtěl, není to jeho rozhodnutí, to Hati rozhodl za něj. A on musí poslechnout. I kdyby mu Hati řekl, že žít už není jeho právem, zabil by se, aby mu dokázal svou věrnost. "Hati si přeje abychom se rodiči nových Kultských vlčat stali my dva." dořekl svoji větu. Čekal, že Noctra bude mít nějaké otázky, přeci jen, nebylo zakázané se ptát na detaily úkolu od Hatiho. Odmítnout jej však nemohla. Oblízl si pysky a čekal co na tohle řekne.

Uklidnilo ho když tmavou vlčku konečně zahlédl. Znamenalo to, že jí zprávu může vyřídit uz tuhle noc a nebude muset čekat az do té další. Vsak čím dříve tím lépe. Nebyl čas otálet, když je to tak důležitá zpráva.
"Přeji hezkou noc, Noctro." pousmál se a taky na ni pokývl. Už si na tu její úctu začínal zvykat. Navíc jako jedna z mála se vskutku chovala podle pravidel co hati měl. A brala ho jako toho nejvyššího, s kým hati mluvil. Mohl být rád, že s ním hati ještě mluvil, i když Dog měl pocit, že kult spíše zabije. Hati má plán. Opakoval si v duchu. Určitě to má vymyšlené.
"Nesu zprávu od samotného Hatiho. Dvě noci zpátky jsem měl vizi.." na chvíli se odmlčel. Radši chtěl počkat jak Noctra zareaguje. Přeci jen, zpráva kterou se chystal přidat nebyla ledajaká. Vůbec nevěděl jaky názor má Noctra na vlčata. Vlastně se na to mohl zeptat.
"Poslyš, jaký názor máš na vlčata?" otázal se.

Dog chodil městem, snažíc se najít jednu specifickou vlčici. Po tom co mu hati ukázal už pár týdnů zpátky pomalu nemohl spát a tak by to rád vyřešil co nejdřív. Nejdříve ji hledal po pachu. Už ten bylo někdy trošku těžší zachytit když se v kultu prolínají pachy plno jiných vlků. Třeba Tiama, vlka Dogovi zatím nejbližšímu. I když teď se měla stát jeho nejbližším Noctra. Hati mu ukázal že oni dva by měli být rodiči nových Hatiho následovníků. Dog už děti měl. Avšak mimo Kult. Což nejspíše byla chyba. Jeho vlčata vyrůstala bez otce a bez víry. Doufal že jeho návštěvami alespoň jedno dokáže navest na správnou cestu.
Dog dále procházel městem, šel pomalu ale za svým cílem. Už si připravoval jak to řekne. Doufal že se Noctra nezhrozí a nepokusí se o útěk. Hati funguje zajímavě a musí se poslouchat. Doufal, že i když se v kultu nenarodila tak její víra byla dostatečně silná aby uposlechla jeho přání.
Upřímně Dog nebyl z tohoto rozhodnutí nadšený. Nebyl rodinný typ. Ne když mu jeho poslední laska zemřela. Všechny jeho lásky zemřely. A on si myslel že za to může on.
Snažil se na to nemyslet a spíše hledat Noctru. Snad není někde schovaná.